Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Napsal jsem před časem, v souvislosti s pohřbem Václava Kočky ml.: Je charakteristickou vlastností společností postkomunistického typu, že jejich skutečný charakter a společenská struktura se navenek ukazují neplánovaně, jaksi mimoděk. Těchto prozření bývá jen několik za desetiletí, a když už k takové události dojde, neměli bychom zůstat k tomu, co se nám nabízí k vidění, slepí.

Uplynulých 48 hodin bylo dalším takovým okamžikem, a snažme se proto krátké období před tím, než nám realita opět přibouchne okenice, nepromarnit. Pozornému diváku se toho k vidění nabídlo až-až, a některé exponáty z obludária, které před našimi zraky oddefilovaly, musely vzbudit pochyby, zda jde ještě o skutečnost nebo již sledujeme produkt jakési fantasmagorické, horečnaté vise.

Předně je tu Jana Nagyová, premierská milenka, žena tak výkonná, že jí za to byly ze státního rozpočtu vypláceny na mimořádných odměnách stovky tisíc korun. Chápeme, dobrý sex něco stojí, zvlášť je-li spojen i s jinými mimořádnými předpoklady, např. se schopností zařídit sledku na milencovu manželku. To celé v balení vysoké státní úřednice, momentálně v CPZ, s návrhem na kolusní vazbu, jemuž se metropoli nepřátelsky nakloněný a levicově orientovaný soudce z Ostravy asi nebude příliš zdráhat vyhovět. Nuže, přátelé, upřímně: kdyby podobnou postavu zobrazil ve své knize takový Viewegh, neměli byste pocit, že vás autor vodí za nos, že taková osoba prostě nemůže existovat?

Pak je tu vojenská kontrarozvědka, vedená dvěma elitními ramby z Afghánu, kteří nemají nic proti občasnému melouchu na Úřadu vlády: je to jen pro dobro jejich kariéry a navíc jistě ve státním zájmu. Kontrolní mechanismy, které by něčemu takovému zabránily, nebo aspoň prostý pud sebezáchovy zpravodajských generálů? Zapomeňte. Bohužel, tajná akce se nezdaří, operativci byli sledovanou osobou odhaleni. Jak musí práce této služby vypadat při jiných, běžných operacích, raději nedomýšlet.

A pak Vrchní státní zastupitelství v Praze, jehož náměstek je prověřován pro podezření z účasti na zločinném spolčení, a tak, aby o trestním řízení a povoleném odposlechu nebyli do druhého dne informováni podezřelí, je dozor bez jeho vědomí delegován do Olomouce. Jak se arci ukázalo, ani to nestačilo, aby se o plánovaném zásahu nedozvěděli kmotři Janoušek s Rittigem; jediný, kdo o něm neměl tušení, byl moula premier, který do odposlouchávaného telefonu své pobočnice jistě pronesl takovou spoustu indiskrecí, že se proti tomu affaira Berlusconiho a jeho ztepilé tanečnice musí jevit dětskou kratochvílí.

Zlatým hřebem a hlavní atrakcí jsou ovšem domovní prohlídky a výsledky razie v safe boxech Komerční banky. Sto dvacet až sto padesát milionů v hotovosti, drahé kovy zatím nezváženy, to vše patrně jen pro strýčka příhodu stranou odložené prostředky JUDr. Romana Janouška a Ivo Rittiga. Oba jmenovaní, jak řečeno, mezitím bezpečně v trapu, a kdyby došlo k nejhoršímu, lobbista v této zemi není povinen prokazovat původ svého majetku, tak jako nemusí nikomu vysvětlovat, co si povídá s pražským primátorem po šifrovaném spojení.

Zkrátka, bylo to hezké a bylo toho dost, a téměř jsem rád, že už to snad končí a několik dalších let nám místo nevábných útrob moci bude opět předváděno obvyklé pimprlové divadlo – hra na demokracii.

13 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Jana Nečasová-Nagyová
Počet zobrazení: 3969

Josef Baxa poskytl portálu epravo.cz interview zaměřený na deset let činnosti jeho Nejvyššího správního soudu (NSS). Je to dobrá příležitost projít si elektronickou spisovnu a provést krátkou rekapitulaci, jak se tento soud vyvíjel, z hlediska mých vlastních podání, kasačních stížností a dalších (ojedinělých) procesních návrhů a námitek, případně těch podání, která jsem zcela nebo z rozhodující části koncipoval. Jde celkem o více než 40 rozhodnutí, z nichž si lze učinit určitý obrázek o tom, jak se rozhodování tohoto soudu vyvíjí v čase.

Číst dál... 1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2696

Zdeněk Kühn si kdesi posteskl, že vznikne-li v České republice ústavně-právní problém, shánějí se lidé po ústavních právnících, aby jim řekli, jaká je správná interpretace ústavy, místo aby se snažili najít řešení nejvhodnější nebo nejspravedlivější.

To platí arci obecněji: v této zemi došlo k fatální roztržce mezi tím, co se chápe jako právo, a co je vnímáno jako spravedlnost, a tento stav se v čase setrvale zhoršuje.

Každý ví, že není spravedlivé, aby za stokorunovou pohledávku, často uměle a účelově vytvořenou, zaplatil dlužník v exekučním finále téměř dvacet tisíc korun, ale přesto se akceptuje, že jsou-li takto právní předpisy nastaveny, nelze proti tomu nic dělat; objektivní právo se tak stává druhem přírodní pohromy, zatímco spravedlnost je odsouvána do posice obecně ušlechtilého, prakticky však nedosažitelného a tudíž irelevantního ideálu, čehosi podobného mravoučnému kázání, které si lidé, minimálně ti věřící, chodí několikrát do roka poslechnout do kostela, aniž by to na jejich každodenním jednání zanechalo sebemenší stopu.

Toto schisma mezi právem a spravedlností pokládám za vůbec největší tragedii postkomunistické společnosti. Počátek má v 90. letech, kdy se moci ujaly nové elity, které vesměs právu, obecnému a natožpak ústavnímu, nerozuměly a nevěřily v ně: právo byl pro ně pouhý instrument, způsob aplikace a administrace politické moci. Proto byla justice z reformy společnosti vyňata a proto dodnes dobré dvě třetiny soudců a státních zástupců působí dojmem, že je někdo ve funkci zapomněl.

Nebylo to arci zadarmo. Justice, vinou své minulosti slabá, vydíratelná a mocné polistopadové exekutivy se viditelně obávající, se skutečně stala tím, jako co byla vnímána, a postavila se na stranu státní moci, proti občanovi, a místo hledání spravedlnosti se omezila na slepý až tupý výklad právních norem, jehož výsledek může být naprosto libovolný, protože právo bez spravedlnosti se neřídí žádnými principy a nezná žádné limity, stávajíc se toliko surovou, ničím nekorigovanou svévolí.

O projevech služebného postavení justice vůči výkonné moci píšeme na tomto blogu téměř neustále, takže jen namátkou:

  • Ukázalo se, že kníže Kinský má nárok na vrácení značného jmění, protože mu bylo zabaveno v rozporu s platným právem, s Benešovými dekrety. Vláda svolala krisové zasedání justičních představitelů, a vymyslelo se pravidlo, že smyslem restitučního zákonodárství není křivdy napravovat, ale potvrzovat. Tzv. koperníkovský obrat, známé stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05. Media jen zatleskala, jak jsme s Němčourem vyběhli.
  • Zdeněk Altner vysoudil pro ČSSD Lidový dům a počal se domáhat sjednané podílové odměny. Chtít splnění závazku po vládní straně? V postkomunismu? Tůdle-nudle! Nezaplatit ani korunu, zakázat výkon advokacie a optimálně nechat zavřít. Media mlčela.
  • Dělnická strana počala růst a hrozilo, že v některých z příštích voleb dostane 3–5 % hlasů. Rozpustit a pár nejschopnějších lidí pro výstrahu zavřít, zavelela vláda a justice ochotně uposlechla. Mediální fronta vrněla blahem.
  • Tomio Okamura se stal senátorem a jeho popularita rostla takovým tempem, že se mohl stát českým presidentem, i když nebyl zaháčkován v establishmentu. Vnitro si povolalo soudce Vojtěcha Šimíčka a pravilo: Koukaj, Šimíček, trochu jsme Japončíka podusili skrz petici. Je to šmé, o tom žádná, ale vědí, co je státní zájem, tak žádnej tyjátr okolo a koukaj nám na to dát razítko, kapišto? Pochopeno, provedeno, bez větší negativní mediální odezvy.

Tak funguje justice, z níž byla vypreparována spravedlnost, ve velkém, a jak funguje v malém, poznávají její zákazníci neustále, při každém soudním jednání, s každým nespravedlivým platebním rozkazem na tisíc korun základu a pětadvacet příslušenství nebo s rozhodčí doložkou, která je sice od pohledu neplatná, ale pro soudce je jednodušší to přehlédnout a aplikovat ji.

67 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 12075

Pro odlehčení jsem se rozhodl uspořádat mezi čtenáři anketu o nejhorší prohřešky právnické mluvy proti pravidlům češtiny, jakož i prosté, neprávnické logiky.

Některé nesmysly, jako např. označovat oběť vraždy jako poškozeného, jsou nám tak přirozeny, že je jako nepatřičné ani nevnímáme; viděl jsem elaborát sepsaný zmocněncem pozůstalých ve třetí osobě, kde se hovoří o tom, že poškozený navrhuje nebo že poškozený nesouhlasí; odvážné tvrzení, vzhledem k tomu, že poškozený byl již rok zpopelněn…

Mně osobně velmi pije krev floskule o tom se vyrozumíváte (např. jako obhájce obviněného). Asi by bylo dobře zakončit všechna následná podání formulací o tom se vyrozumíváte jako samosoudce.

Půvabný je rovněž nominativ (domněle) zachovávající přístavek osoba, např. Svědek v něm poznal osobu Jan Novák.

A ovšem, opominout nemůžeme nemocnější a nejuniversálnější ze spojek, kdy/ž, kterážto se stala v písemném projevu zejména policejních orgánů tak prevalentní, že být příslušnou klávesou vybaveny policii dodávané klávesnice, efektivita boje se zločinem (resp. dokumentace téhož) by jen tímto jediným opatřením znatelně vzrostla. A se shiftem by tato klávesa mohla napsat jestliže, což je alternativa, kterou stylisticky nadanější policisté své písemnosti rovněž s oblibou ozvláštňují.

O čemž se vyrozumíváte jako mí čtenáři. Nějaké další tipy?

Aktualisováno.

63 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 12287

A je to tady, konečně se našel zločinec, kterého lze v Duchcově exemplárně potrestat! Jeden z organisátorů protiromské demonstrace, Jan Dufek, se totiž v patrně ostřejší diskusi s aktivistou Miroslavem Brožem, který vyžadoval ukončení protestních akcí, dopustil nepředloženosti a pravil na kameru: To je dobře, konečně ty lidi aspoň povstanou a vyvražděj je všechny!. A to je zločin přinejmenším srovnatelný s brutálním útokem romské přesily na mladý pár. Teď ještě navrhnout vazbu, tak jako u organisátora protestů severočeských Lukáše Kohouta, který měl jít podle policie do šuplíku za čtyřicetitisícový podvod.

Bravo, PČR! Už vidím ty fotomontáže na sociálních sítích: na levé straně romští útočníci, na pravé Dufek, a tresty identické nebo srovnatelné.

23 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4161