Zdeněk Kühn si kdesi posteskl, že vznikne-li v České republice ústavně-právní problém, shánějí se lidé po ústavních právnících, aby jim řekli, jaká je správná interpretace ústavy, místo aby se snažili najít řešení nejvhodnější nebo nejspravedlivější.

To platí arci obecněji: v této zemi došlo k fatální roztržce mezi tím, co se chápe jako právo, a co je vnímáno jako spravedlnost, a tento stav se v čase setrvale zhoršuje.

Každý ví, že není spravedlivé, aby za stokorunovou pohledávku, často uměle a účelově vytvořenou, zaplatil dlužník v exekučním finále téměř dvacet tisíc korun, ale přesto se akceptuje, že jsou-li takto právní předpisy nastaveny, nelze proti tomu nic dělat; objektivní právo se tak stává druhem přírodní pohromy, zatímco spravedlnost je odsouvána do posice obecně ušlechtilého, prakticky však nedosažitelného a tudíž irelevantního ideálu, čehosi podobného mravoučnému kázání, které si lidé, minimálně ti věřící, chodí několikrát do roka poslechnout do kostela, aniž by to na jejich každodenním jednání zanechalo sebemenší stopu.

Toto schisma mezi právem a spravedlností pokládám za vůbec největší tragedii postkomunistické společnosti. Počátek má v 90. letech, kdy se moci ujaly nové elity, které vesměs právu, obecnému a natožpak ústavnímu, nerozuměly a nevěřily v ně: právo byl pro ně pouhý instrument, způsob aplikace a administrace politické moci. Proto byla justice z reformy společnosti vyňata a proto dodnes dobré dvě třetiny soudců a státních zástupců působí dojmem, že je někdo ve funkci zapomněl.

Nebylo to arci zadarmo. Justice, vinou své minulosti slabá, vydíratelná a mocné polistopadové exekutivy se viditelně obávající, se skutečně stala tím, jako co byla vnímána, a postavila se na stranu státní moci, proti občanovi, a místo hledání spravedlnosti se omezila na slepý až tupý výklad právních norem, jehož výsledek může být naprosto libovolný, protože právo bez spravedlnosti se neřídí žádnými principy a nezná žádné limity, stávajíc se toliko surovou, ničím nekorigovanou svévolí.

O projevech služebného postavení justice vůči výkonné moci píšeme na tomto blogu téměř neustále, takže jen namátkou:

• Ukázalo se, že kníže Kinský má nárok na vrácení značného jmění, protože mu bylo zabaveno v rozporu s platným právem, s Benešovými dekrety. Vláda svolala krisové zasedání justičních představitelů, a vymyslelo se pravidlo, že smyslem restitučního zákonodárství není křivdy napravovat, ale potvrzovat. Tzv. koperníkovský obrat, známé stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05. Media jen zatleskala, jak jsme s Němčourem vyběhli.
• Zdeněk Altner vysoudil pro ČSSD Lidový dům a počal se domáhat sjednané podílové odměny. Chtít splnění závazku po vládní straně? V postkomunismu? Tůdle-nudle! Nezaplatit ani korunu, zakázat výkon advokacie a optimálně nechat zavřít. Media mlčela.
• Dělnická strana počala růst a hrozilo, že v některých z příštích voleb dostane 3–5 % hlasů. Rozpustit a pár nejschopnějších lidí pro výstrahu zavřít, zavelela vláda a justice ochotně uposlechla. Mediální fronta vrněla blahem.
• Tomio Okamura se stal senátorem a jeho popularita rostla takovým tempem, že se mohl stát českým presidentem, i když nebyl zaháčkován v establishmentu. Vnitro si povolalo soudce Vojtěcha Šimíčka a pravilo: Koukaj, Šimíček, trochu jsme Japončíka podusili skrz petici. Je to šmé, o tom žádná, ale vědí, co je státní zájem, tak žádnej tyjátr okolo a koukaj nám na to dát razítko, kapišto? Pochopeno, provedeno, bez větší negativní mediální odezvy.

Tak funguje justice, z níž byla vypreparována spravedlnost, ve velkém, a jak funguje v malém, poznávají její zákazníci neustále, při každém soudním jednání, s každým nespravedlivým platebním rozkazem na tisíc korun základu a pětadvacet příslušenství nebo s rozhodčí doložkou, která je sice od pohledu neplatná, ale pro soudce je jednodušší to přehlédnout a aplikovat ji.

Komentáře   

0 # krystlik 2013-06-12 12:02

Dalo by se pokračovat dalšími vadami cz-práva:

Před lety se zavedlo, že rozhodovat v ÚS nebudou v určitých causách senáty, nýbrž plénum složené ze všech soudců ÚS = tak se jedině dá zaručit, že ÚS vždy rozhodne ve prospěch českého státu v politicky zmanipulovaných causách.

Causa Dreithaler - platnost Benešova dekretu o konfiskaci d-majetku zdůvodněna ÚS tzv. presumpcí odpovědnosti d-obyvatelstva za nacistický režim, což je pitomost na kvadrát.

Causa Lidový dům, který nepatřil ČSSD, nýbrž družstvu. Přesto byl přiřčen ústavním soudem ČSSD.

Další sviňárnaou ústavního soudu je, že restituční spory se napříště smějí posuzovat pouze podle restitučních zákonů. Tím se vyběhlo se šlechtou.

Nejhorší ze všeho je závislost justice na státní moci. Stát chce, aby někdo byl odsouzen k tomu či onomu trestu, a soudci navrhovaní ke služebnímu postupu předsedou soudu a jmenovaní ministrem spravedlnosti soudí, jak si stát přeje. V ČR neexistuje vybírání soudců k povýšení nezávislým tělesem zkušených a starých soudců, kdy ministr musí jejich návrhy podepsat nebo odstoupit.

0 # FORTUNA 2013-06-12 13:53

Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

0 # Anonymní 2013-06-12 13:25

Zapomněl jste na nejhorší sviňárnu ÚS - kauzu Melčák. Která nás stojí a ještě stát bude cca bilion korun.

0 # Anonymní 2013-06-12 20:07

Nesouhlasím s paušálním odsudkem. Justice nepochybně není svatá a dějou se v ní věci, kterých by měla být prosta, nicméně je to jako v každé jiné profesní či (obecně) sociální skupině. Černé ovce byly, jsou a budou, nepravosti se děly, dějí a dít budou. Ale mnoho, řekl bych většina, z rozhodnutí, k nimž lze mít četné výhrady a které snad i mohou působit dojmem "ovlivnění", jsou ve skutečnosti toliko výsledkem názoru a úvahy soudce, jeho nezávislým rozhodnutím, které je v důsledku přirozeně, z povahy věci, totožné anebo velmi blízké názoru (a přání) některého z účastníků, popřípadě i veřejně prezentovaným názorům (a přáním) kohokoliv jiného (například politiků). A mnoho soudců nerezignuje ani na obecné principy spravedlnosti - ostatně právě určité "zkulturnění" (právní) praxe při vymáhání drobných dluhů a náhrady nákladů s ním spojených vzešlo právě z řad soudců některých okresních soudů, navzdory sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu a rozhodovací praxe krajských soudů. K.T.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-12 20:24

Jistě můžeme vést polemiku nad tím, co je pravidlo a co výjimka, ale např. pokud jde o bagatelní pohledávky, současný stav bych nazval spíš prevencí lidových bouří v posledním okamžiku než nějakou výhrou: nezapomeňte, že podle stanoviska ÚS všechna ústavně nekonformní rozhodnutí i nadále platí a jsou vykonatelná, a kromě toho ani přechod na AdvT neřeší podstatu problému, jen ho zmirňuje. V justici respektující požadavek spravedlnosti by takový problém vůbec nemohl vzniknout, protože soudy by odpočátku nepřiznávaly k bagatelním pohledávky deseti- až stonásobky jistiny.

0 # Filip Šudák 2013-06-12 20:38

S tím nelze souhlasit.

Presumovat v České republice, že soudce (senát) rozhodnul, jak rozhodnul, pouze na základě svého nejlepšího svědomí a vědomí, a proto je tedy kvalita jeho výplodu rovna kvalitě jeho nejlepšího svědomí a vědomí, je, s prominutím, výrazem absolutní naivity.

Ano, jistě: v justici je hromada soudců, kteří byli členy KSČ, kteří byli předlistopadovými soudci, kteří byli předlistopadovými prokurátory, předlistopadovými vojenskými prokurátory etc. etc. etc. V justici je hromada soudců, kteří mají těsně předdůchodový věk, kteří prodělali několik mozkových příhod, infarktů myokardu etc., a proto, jejich intelekt nestačí ani na koherentní představu o tom, měli-li ráno stolici, či nikoli, po případě jakou.

Tito soudci se na "kvalitě" českého soudnictví výraznou měrou podílejí, ale:

ať mi nikdo netvrdí, že když je korupce v otřesné míře jinde, že není v justici. Soudce je, navíc, chráněn mnohem lépe, než jakýkoli jiný činitel korupčně podezřelý - má doživotní definitivu, zaručený platový růst, a v případě pochybení dvě jistoty: že bude-li ohebný a poslušný, nikdo na něj kárnou žalobu nepodá, a že, když už jí bude muset podat, kárný senát mu uloží trest, který je a simili k ostatním formám trestu v tomto státu směšný a urážlivým pro řadové občany, kteří dostávají tisícové pokuty často za pitomosti.

Každá moc korumpuje, absolutní moc korumpuje jistě. To je jediná jistota, jakou máme, a tak máme jistotu, že většina soudců, kteří jsou v této společnosti v postavení nadlidí, bude skorumpována. Opak je buďto naivismem, nebo nepřipustěním si tvrdé reality.

Dokud se nezmění celý systém kárných postihů, okruh kárných žalobců, a vůbec všechno kolem (nejen) kárné odpovědnosti soudců, lepší to nebude.

0 # Anonymní 2013-06-12 20:45

Pochopte, v justici chybí to co všude jinde umožňuje růst... A to je KONKURENCE... Jedná se o monopol a jediné co můžete udělat je zvolit jiný stát a přejít tak pod jinou jurisdikci...

Petr V

0 # Anonymní 2013-06-13 00:14

Má-li tato debata vést k nesmyslného paušálnímu odsudku, že celá justice, resp. všichni soudci jsou úplatní a nespravedliví, jakékoliv pokračování v ní nemá valný význam. Přesto ještě, nad rámec již zmíněného, doplním pár poznámek.

K reakci Tomáše Peciny:
To je pravda jen z menší části. Systém paušálních odměn nastavil zákonodárce (§ 151 odst. 2 o. s. ř.), resp. MS (již zrušená vyhláška č. 484/2000 Sb.). Zvítězila advokátní lobby, na nastavení tohoto systému se justice jako taková nepodílela. Přesto se někteří soudci (zejména pražských obvodních soudů) tento systém pokusili zvrátit - viz jejich snaha o krácení odměn Tomáše Sokola zastupujícího pražský DP. Tato jejich (jistě bohulibá) snaha však tvrdě narazila u Nejvyššího soudu (viz sjednocující stanovisko Cpjn 201/2008). Tudíž spravedliví soudci byli "umravněni" Nejvyšším soudem ("zcela jistě" neovlivněného faktem, že v případě pražského DP šlo o desítky milionů a že jej zastupoval právě Tomáš Sokol). Poté - a to jim lze vyčítat jen zčásti - okresní soudy ve své snaze po nějakou dobu ustaly. Nicméně sjednocující stanovisko se - kromě Nejvyššího soudu a některých advokátů - nikomu nelíbilo, a proto bylo jen otázkou času, kdy dojde k dalšímu pokusu a zvrácení nemravného systému, sebeméně nezohledňujícího okolnosti, jejichž zohlednění bylo více než na místě. K tomu pokusu došlo, stály u něj znovu okresní soudy (Ústí nad Labem, Ostrava, ale i další), postavily se sjednocujícímu stanovisku a díky nim Ústavní soud vydal (nyní již tři) zásadní nálezy této problematiky se týkající. Nepochopitelné sjednocující stanovisko
bylo - k nelibosti Nejvyššího soudu a některých advokátů - odklizeno.
Nebudu hodnotit sdělení Ústavního soudu přímo jdoucí proti zákonu o Ústavním soudu, souhlasím však, že je dosti problematické.

K reakci Filipa Šudáka:
Musím Vás zklamat - nejsem naivní ani netrpím neochotou či neschopností připustit si realitu. A zkušeností z justičního prostředí mám - dovoluji si tvrdit, a to aniž bych Vás znal - s nejvyšší pravděpodobností podstatně více než Vy.
Bohužel, právě Vaše reakce je neschopností připustit si realitu, neb se upínáte na jediný (ani ne tak zjednodušující jako spíše zcela nesmyslný) závěr, a to ten, který jste prezentoval - (skoro) všichni soudci jsou buď bývalí komunisté, nebo úplatní, nebo dementní, anebo mají ve vínku od všeho trochu, či aspoň něco. To je z podobného soudku jako kdybych já tvrdil, že jste inkontinentní jedinec s IQ někde na hranici lehké a středně těžké mentální retardace, a na jakékoliv argumenty o opaku reagoval slovy o naivitě či neschopnosti připustit si realitu.
Korupce je v justici - naštěstí - podstatně méně než ve státní správě. I tak jí je ale (evidentně) dosti. Bohužel. Ale většina soudců je neúplatná a skutečně rozhoduje podle svého (nejepšího) vědomí a svědomí. Jejich odborná erudice a kvalita rozhodnutí, to je zcela jiná otázka, s korupcí nesouvisí.
Ani kárné postihy na korupci nic nezmění. Korupce je tresněprávní problém, nikoliv problém, který by bylo namístě řešit v kárném řízení.

K anonymu:
Konkurence v justici? To byl asi pokus o vtip. Zajímal by mě praktický návrh takového řešení. Jeden (stále trvající) pokus o konkurenci tu stále je - rozhodčí řízení. Pan Pecina by Vám o přínosu tohoto institutu, zejména co se týče vymáhání drobných dluhů vůči spotřebitelům, jistě mnoho sdělil...

Karel T.

0 # Filip Šudák 2013-06-13 00:29

Opravdu se domníváte, že korupce je trestněprávní problém? Já nikoli.

Dokud bude fungovat peněžní systém, a že to bude ještě pekelně dlouho, korupce bude. I kdybychom za ní čtvrtili koněm nebo lámali kolem.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 00:29

Korupce v justici jistě existuje (prokazují to kausy Havlín, Litoměřice, Berka…) a je sice řidší než ve veřejné správě, nicméně straně, která je v právu, je celkem jedno, zda soudce rozhodl proti ní z hlouposti, z bezcharakternosti, z lenosti nebo proto, že to dostal zaplaceno.

Kdyby se podařilo dosáhnout stavu rozumné předvídatelnosti soudního rozhodnutí, 90 % sporů by končilo smírem, ale to je zatím sen, a jako člověka, který se v právu také pohybuje, mě máloco dokáže demoralisovat jako to, že neumím klientovi říct, jak jeho spor dopadne, ani s nějakou rozumnou pravděpodobností (80 %).

Myslím, že jsem to už psal: měl jsem před časem sen, kde mi klient telefonoval a ptal se, jestli je v právu, já jsem mu odpověděl, že zcela jistě, ale když se zeptal, jestli mu můžu garantovat, že tak rozhodne i soud, hrůzou jsem se probudil.

0 # David Schmidt 2013-06-13 00:39

Ad Tomáš Pecina: "podle stanoviska ÚS všechna ústavně nekonformní rozhodnutí i nadále platí a jsou vykonatelná"

Nikoli, pouze ta, která by obstála v řízení o ústavních stížnostech. Bagatelní, formulářové a současně hromadné (spotřebitelské) by v řízení o ústavních stížnostech dle ustálené judikatury neobstály ("...případů, v nichž by Ústavní soud shledal na základě včas a řádně podané ústavní stížnosti ve výši paušální odměny neústavnost a rozhodnutí obecného soudu zrušil.")

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 00:56

To jsou jen takové sladké řeči. Ústavní stížností napadených exekučních titulů je zanedbatelný zlomek.

0 # David Schmidt 2013-06-13 01:16

Však tam také není préteritum, ale kondicionál.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 01:26

Neboli zcela explicitně: Sliby se slibují, blázni se radují. Neobstálo by 99 % v současné době vymáhaných exekučních titulů. Když zkusíte navrhnout zastavení, exekutor to odmítne s odkazem na "sdělení", a Ústavní soud intervenovat nebude.

0 # Anonymní 2013-06-13 01:29

Ad Filip Šudák:
Už raději bez komentáře, nemělo by to smysl.

Ad Tomáš Pecina:
Odst. 1 - v podstatě souhlas.
Odst. 2 - to, bohužel, není pravda. Tzv. principielní sudiči stále převažují, a vždy budou - byť třeba i ryze naivně - věřit ve svůj úspěch třebas až ve Štrasburku, a nikdo jim to nerozmluví, neusmíří je.
Odst. 3. - netušil jsem, že fušujete advokátům do řemesla...

Ad David Schmidt a Tomáš Pecina:
Myslím, že Ústavní soud tím deklaroval, že by neměla být vykonatelná ta rozhodnutí o nákladech řízení, v nichž náklady byly přiznány v rozporu s principy přimeřenosti a proporcionality, bez ohledu na to, zda byla ústavní stížnost skutečně podána, či nikoliv. To by sice bylo vcelku logické ("když už"), leč netuším, jestli opravdu mají - dle Ústavního soudu - exekuční soudy přezkoumávat každý exekuční titul z hlediska těchto principů, resp. posuzovat je tak, jak by činil Ústavní soud na základě včas podané ústavní stížnosti. A zda by měly exekuční návrhy co do nákladů řízení zamítat, pokud by shledaly jejich výši proiústavní, anebo exekuci nařizovat jen co do přiměřené výše náhrady, kterou by musely nově vypočítat a odůvodnit. Zajímavá konstrukce, nicméně - bylo-li tak myšleno - mělo být sdělení Ústavního soudu přece jenom poněkud propracovanější.

A ještě k Tomáši Pecinovi - souhlasím, že advikátní tarif dopady jen zmírňuje, avšak nedostatečně, nebo rovněž paušalizuje a podstatné okolnost nerozlišuje. Nicméně obecné soudy jsou stále vázány předchozími nálezy z března a července 2012, tj. náhrada odměny advokáta by ani tak - v řízeních, na něž ty nálezy dopadají, - neměla přesáhnout ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny, pokud by vůbec měla být přiznána (viz případy zneužívání advokátního zastoupení advokáty založenými vymahačskými společnostmi). Ústavní soud v dubnovém plenárním nálezu předpokládá přijetí nové vyhlášky, která bude všechny dosavadní nálezy respektovat. To by byl správný krok, ovšem nevím, nevím - Ministerstvu v tomto směru moc nevěřím...

K.T.

0 # Filip Šudák 2013-06-13 01:34

Ano, precedentní systém a predvídatelnost soudního rozhodnutí je to, co by zbavilo české soudnictví obludného nápadu agendy. A bylo by možné konečně docílit ideálního stavu, totiž bezplatného, bezpoplatkového, soudnictví.

Pokud by pak byl precedentní systém zakotven ex constitutione, a tvrdě vymáhán, např. tím, že by OČTŘ kvalifikovaly nezákonné odchýlení se od precedentu za přečin zneužití pravomoci úřední osoby, a v důsledku toho by byly soudcům státem účtovány regresně náhrady za škodu a nemajetkovou újmu, korupci by to eliminovalo na rozumné (zanedbatelné) minimum.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 01:40

V USA zhruba 9/10 sporů smírem končí, takže nevím, proč ne i v České republice. Je fakt, že k tomu přispívají i další faktory, např. laické poroty, z nichž mají žalovaní v class actions panickou hrůzu, nebo punitive damages.

Nejde jen o nově nařizované exekuce, ale i o ty běžící, které by se podle ZÚS měly v rozsahu nákladů přiznaných podle přísudkové vyhlášky zastavit. To Ústavní soud nikdy nepřipustí, na to je exekutorská a advokátská lobby příliš mocná.

Jak by měla být nová vyhláška konstruována, skutečně nevím, připadá mi to, jako kdyby bylo úkolem stanovit jednotnou cenu na rukodělnou malovanou keramiku a plastový šálek z formy.

0 # Anonymní 2013-06-13 01:48

Nesmys. Každý by poukazoval na specifika své věci a v zásadě by měl pravdu, v praxi není žádná věc zcela stejná.

Také nesmysl. A kdo by posuzoval třeba to, zda se civilní soud nezákonně odchýlil od precedentu, nebo jen zohlednil specifika věci a shledal, že na ni precedent nedopadá? Policie, státní zástupce a pak trestní soud? Prostě nesmysl. To stejně tak můžete chtít trestat soudce za to, že nějak vyložili zákon, třeba nově (například byste mohl nechat pozavírat ty soudce, kteří - v rozporu se zákonem a vyhláškou č. 484/2000 Sb., a v rozporu s (téměř precedentním) sjednocujícím stanoviskem NS, - odmítli přiznávat nehorázné náhrady za odměnu advokáta u drobných dluhů.

K.T.

0 # David Schmidt 2013-06-13 01:50

Když zkusíte navrhnout zastavení, exekutor to odmítne s odkazem na "sdělení", a Ústavní soud intervenovat nebude.

Exekuční soud, nikoli exekutor, by se musel vypořádat s námitkou, že bod č. 2 Sdělení je jen odkazem na odst. 22 sp.zn. IV. ÚS 1777/07. Tj. nenastává paušální nevykonatelnost, ale pouze v těch případech, kdy výsledek abstraktní i konkrétní ústavnosti by byly jedno. Ustálená judikatura pro konkrétní kontrolu ústavnosti pak již existuje.

Ano, Ústavní soud by se k tomu mohl postavit politicky a vyhýbavě, což ovšem není validní právní argument, ale jen věc odpovědnosti konkrétních ústavních soudců.

0 # Filip Šudák 2013-06-13 01:51

Je pravda, že laická (malá) porota v civilních věcech je strašný relikt, otázka, spíše řečnická, však je, jaký procentuální podíl to má na smírech. I přes všechny nedostatky amerického soudnictví je toto mnohem účinnější nástroj pro ochranu práva, a k tomu bezplatný. To je asi sen, kterého se nedožijeme.

0 # Anonymní 2013-06-13 01:54

Podle mě by, pane Pecino, nová vyhláška měla stát na podobném základu jako poslední znění zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., s tím, že by měla obsahovat ustanovení umožňující soudu zohlednit specifika konkrétní věci, a to například (a zejména) potřebnost advokátního zastoupení, jednoduchost vymáhání (užití formulářové žaloby při hromadném vymáhání dluhů) atp., anebo naopak značnou složitost sporu po skutkové či právní stránce, a v těchto případech umožnit soudu výši odměny přiměřeně snížit, anebo naopak zvýšit. Nic lepšího zřejmě vymyslet nelze.

K.T.

0 # Filip Šudák 2013-06-13 01:57

Ad K. T.:

Jistě, primárně by se muselo trestní soudnictví oprostit od všech bolševických a sovětských zrůdností, a trestní řád by se musel, alespoň, navrátit do stavu před rokem 1950. Jinak to, samozřejmě, nesmysl je.

Pak bych sám, jako žalobce soukromý, nebyla-li by k tomu vůle zástupce státního, podal na takového soudce obžalobu, a bylo by mým zákonným právem posoudit, a řádně odůvodnit, v čem spatřuji naplnění všech zákonných znaků příslušného přečinu, a na zákonném pořadu práva, aby taková obžaloba byla vypořádána.

0 # Anonymní 2013-06-13 02:00

Nerozumím, nechápu, a proto už reagovat nebudu... Pro Vás, pane Šudáku, není korupce problém trestněprávní, ale jiný právní názor civilního soudu ano, zajímavé. KT

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 02:03

Taková vyhláška bude k ničemu, protože fakticky jen omezí náhradu shora a umožní soudu při stanovení přísudku libovůli. Kromě toho existuje velký prostor, jak ji obcházet: můžete oželet dvě stovky na poplatku a místo návrhu EPR podat běžnou žalobu, na které nepoznáte, jestli ji generoval počítač nebo ji sepsal člověk. Nakonec skončíte u znaleckého posudku na to, byla-li žaloba generována hromadně nebo individuálně

0 # David Schmidt 2013-06-13 02:04

Ad K. T.

Pohledávky jsou to jednoznačně identifikovatelné: tzv. "bagatelní" + formulářové + hromadně vymáhané, resp. spotřebitelské (všechny 3 podmínky splněny). Zde není místo pro diskreci, aby zaleželo, jak který soudce I. a jediného stupně věc právně posoudí, ale pro právní normu, výjimku. Že tuto výjimku vyhláška neobsahovala, pak bylo shledáno jako neústavní.

Analogie: rozbijete nabíječky, nemusíte kupovat nový telefon, nikoli má záležet pouze na soudci I. stupně, zda přihlédne k individuálním okolnostem...

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 02:09

FŠ: Reforma justice je zřejmě už nemožná, okno příležitosti se uzavřelo. Pod heslem ochrany soudcovské nezávislosti jsme si ze soudců vybudovali třídu neschopných flákačů, které nemůžeme za šlendrián ani vyhodit, ani potrestat, protože svá provinění si "projednávají" sami. A generační obměnu čekejme za 20–30 let…

0 # Filip Šudák 2013-06-13 02:10

Ad K. T.
Já jsem napsal, že tr.postih uvádím jako příklad tvrdého vymáhání, a že by se muselo jednat o nezákonné odchýlení se od konstitučně závazného precedentu, nikoli o odchýlení se od konstitučně závazného precedentu, mezi tím je značný rozdíl, na tom, že jej nevidíte, nechápete, bohužel nic nezměním.

Problém korupce skutečně není trestněprávní: korupce je největší v autoritativních režimech, čím liberálnější režim je, tj. čím do méně věcí se stát montuje (a tedy, o čím méně peněz občany okrádá), a současně, čím důslednějším, otevřejnějším a tvrdším způsobem je výkon veřejné moci kontrolován, tím je prostor pro korupci menší. Až pak nastupuje trestní právo - konec konců, v ideální liberální demokracii např. prokuratura zcela zanikne, bude věcí každého, aby se o svá práva postaral.

0 # Filip Šudák 2013-06-13 02:13

Pane Pecina, souhlasím, demokratickými prostředky se s tím již pohnout asi nedá.

Myslíte, že generační obměna bude mít větší dopad, když mladý vůl od starého učí se orat?

0 # David Schmidt 2013-06-13 02:13

Ad Tomáš Pecina:

Směšujete formulářové a hromadně vymáhané pohledávky.
I žaloba generovaná počítačem (je jedno zda do dokumentu Word nebo do formuláře pro EPR) nemusí být součástí hromadného vymáhání. Např. fyzická osoba s půjčkou (bagatelní i nebagatelní) kamarádovi v. advokát s připravenou šablonou.

Jinak že je podána "klasická" žaloba na věci nic nemění. Naopak pro soud je to spíše přítěž, tudíž nikoli důvod pro jiný postup.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 02:18

DS: A co mi brání rozdělit své hromadné pohledávky mezi 50 advokátů? Obávám se, že když jde o peníze, cesta se vždycky najde.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 02:21

FŠ: O tom jsem hodně přemýšlel. Základní hodnotou justice je tradice, takže žádná překotná reforma nemůže z principu pomoci, ale na druhé straně dospěl systém do takového stupně dysfunkce, že asi není co ztratit a akce "Defenestruj si svého soudce" ve fialovském stylu by možná bylo to nejlepší, co podniknout.

0 # David Schmidt 2013-06-13 02:32

TP: Ano, proto některé soudy upřednostňují namísto hromadnosti vymáhání spotřebitelský prvek.

0 # Filip Šudák 2013-06-13 02:36

Ano, soud je, nebo by měl být, institucí bytostně konservativní, která navazuje na činnost svých předků. Pokud tu taková činnost, na kterou by bylo lze navázat není, je to problém. A druhý problém: nebude další generace soudců navazovat na to, co vytvořila tato generace soudců, z velké části složená z komunistů a podobného odpadu?

Přesto se domnívám, že vhodnými legislativními změnami lze zabránit například tomu, aby soudce, který zjevně šikanosním způsobem poslal Fialu do vazby, to mohl učinit někdy ještě jednou, tedy lze docílit toho, že již soudce nebude. A, samozřejmě, že škodu tím způsobenou zaplatí.

Nebo jste přesvědčen, že kdyby byla důsledná, legislativně zakotvená a široce uplatňovaná, kontrola soudní moci, že by to nevedlo alespoň k znatelnému zlepšení poměrů? Spravedlnost to, samozřejmě, nezajistí, zajistí to však, že soudce nerozhodne, že obviněný je vinen, protože je pátek, respektive, zajistí, že tak rozhodne pouze jednou.

0 # David Schmidt 2013-06-13 02:42

Jinak je to argument hoden firmy Beck :) Samozřejmě, že splnění třetí kumulativní podmínky je třeba usoudit nejen ze zastoupení jednou AK, či právního titulu, ale i ze všech okolností, proč daný subjekt vynakládá neúčelné náklady na právní zastoupení, když už jde pouze o administraci jednou nastaveného způsobu vymáhání.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 02:57

DS: Jenže pak bude soud v rámci lustrace muset projít všechny žaloby, které daný žalobce u všech soudů v ČR kdy podal, protože jinak nemá šanci zjistit, bylo-li advokátní zastoupení nutné a účelné. To by činnost soudů spolehlivě zablokovalo. Takže se bude muset vytvořit jakýsi centrální registr subjektů, které na (plnou) úhradu nákladů advokátního zastoupení nemají právo, a už slyším ten křik, jaká je to nerovnost v základních právech.

FŠ: Ale kdo má soudce kontrovat? Exekutiva? Tím spolehlivě odstraníte dělbu moci ve státě. Soudcovská samospráva? Ta nefunguje, resp. je nekonečně stavovsky solidární a tolerantní. Občanské komise, jak navrhuje J. Fiala? To je jakobínské a utopické řešení.

0 # David Schmidt 2013-06-13 03:16

To jsou absurdní úvahy. Občanské soudní řízení je založeno na projednávací zásadě, soud není povine provádět zjevně komplikované a neúčelné dokazování, neindividualitu vymáhání lze v běžných případech presumovat. A opakuji, právě proto splnění třetího znaku, vedle bagatelity a formulářové povahy sporu, některé soudy mají za prokázané již spotřebitelským prvkem.

0 # Filip Šudák 2013-06-13 03:22

No, toť asi největší problém. Co zcela nový, nezávislý, orgán, jež sice nebude "klasickým" soudem, ale ex constitutione bude mít zaručeny záruky nezávislosti a nestrannosti tribunálu ve smyslu ustanovení čl.6 odst. 1 Úmluvy?

Co by to mělo být přesně, do všech podrobností, nevím, to není práce pro jednoho člověka, ale určitě by bylo podmínkou, že jeho člen by nesměl být bývalý soudce, státní zástupce etc.

Občanské komise určitě ne, to je opravdu nový revoluční tribunál, nový ctnostný teror.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 03:22

To se hluboce mýlíte, protože ve vztahu k určení nákladů se projednací zásada neuplatňuje, tam soud postupuje z úřední povinnosti. Dnes se charakter sporu presumovat dá, ale nikde není řečeno, že to tak bude i zítra, kdy bude zájmem žalobců povahu sporu zakrývat. A bude řada mezních případů, např. co takový Dopravní podnik města České Lípy? Podle jednoho soudu už to bude "velkožalobce", podle druhého nebude, protože může mít do roka třeba jen deset sporů s černými pasažery.

0 # David Schmidt 2013-06-13 03:37

Projednávací zásada je uplatněna tím, že odpovědnost za dokázání tvrzení nesou strany, ne soud. Že soud postupuje z úřední povinnosti na tom nic nemění, podstatné je, že není povinen nic vyhledávat.

Dopravní podnik města České Lípy by jednal ve spotřebitelském vztahu (i při odpovědnosti za ztrátu, tudíž nepředložení jízdního dokladu), tudíž by měl být schopen si bagatelní a formulářové, tj. právně šablonovité pohledávky ("XY jel bez dokladu a nezaplatil") vymáhat z vlastních administrativních sil.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 07:43

Projednací zásada předpokládá, že veškerý skutkový materiál do řízení vnášejí strany, a to u nákladů neplatí: např. mohu do žaloby stokrát vyúčtovat vzdálenost Praha-Brno 800 km, a zaplaceno dostanu jen 210, aniž by to druhá strana musela namítat.

I spotřebitelské spory mohou být individuální, a to dokonce i v případě "velkožalobců". Váš výklad není ústavně konformní, pokud tuto individualitu neumožní.

0 # Anonymní 2013-06-13 09:52

Je třeba v zásadě souhlasit s DS. Pohledávky, na něž dopadá "březnový" nález ÚS, jsou vcelku snadno identifikovatelné jejich definičními znaky, přičemž "formulářovost" žaloby opravdu není odvislá od druhu žaloby (návrh na vydání el. plat. rozkazu, běžná žaloba).
Jiné řešení než mnou naznačená vyhláška není. Tady už jsme - co se reakce TP týče - v rovině jakéhokoliv odmítání jakékoliv soudcovské diskrece. Jenže bez ní v právu a justici nejde. Diskrece se nerovná libovůli, jest (nezbytnou) možností zohlednit specifika konkrétní věci. Navíc, již stávající znění § 150 o. s. ř. zásadné měrou připouští volnou úvahu při rozhodování o nákladech řízení, byť toto ustanovení míří jinam, než na určení výše náhrady odměny advokáta.
Tvrdit, že nějaká právní úprava nepřichází v úvahu, protože soudci nebudou schopni ji adekvátně aplikovat, je systémově vadná. To by ostatně nikdo s vážnou tváří nemohl prosazovat nový občanský zákoník, to bude teprve "veselo".
Je to i z podobného soudku jako vyhlášku č. 484/2000 Sb. rušící plenární nález, jenž stojí na argumentu, že tuto vyhlášku bylo třeba zrušit, neboť soudci (většina z nich) ji nebyli schopni vykládat a aplikovat v souladu s ústavním právem (včetně nálezů ÚS). A kolik si za to ÚS vyslechl kritiky. K.T.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-13 10:09

Ale já přece neodmítám soudcovskou diskreci, jen tvrdím, že napsat vyhlášku stanovící spravedlivou odměnu nebude tak jednoduché, jako si soudci ÚS asi představují, a že soudce není s to poznat z podání, má-li je posuzovat jako individuální nebo hromadné, resp. u podání již vzniklých to lze, nikoli u takových, kde se advokát bude záměrně snažit dojem individuality vyvolat. Takto uměle "zindividuálnit" lze i návrh na EPR, jen mám pocit, že technicky je to daleko snazší u běžné žaloby.

0 # Anonymní 2013-06-13 11:05

To naprosto souhlasím, napsat takovou vyhlášku nebude jednoduché (a nemyslím si ani, že by si ÚS myslel, že to jednoduché bude). Viděl jsem spoustu různých žalob a dovoluji si tvrdit, že u podstatné většiny z nich jsem schopen, dle relevantních okolností, identifikovat, zda jde, či nejde o žalobu, která je (či mohla být) formulářová. Umělá individualizace na věci nic nemění. Pokud třeba pojištovna, resp. advokát ji zastupující bude uměle individualizovat každou žalobu, jejich problém, ale na rozhodnutí o nákladech řízení by to nic měnit nemělo. A stačil by jednoduchý závěr - jde o pojišťovnu, pohledávek z pojistného jí z povahy věci vzniká mnoho, mohla je tedy uplatňovat formulářovou žalobou, a pokud tak (nesmyslně) nečiní, nelze to přičítat k tíži žalovaných (zejména spotřebitelů). Předpokládám proto, že v tomto směru by ani soudy neměly mít výraznější problém. KT

0 # David Schmidt 2013-06-14 00:11

Notoriety nepodléhají projednávací zásadě. Účelnost trasy do Brna je právní kvalifikací, ne skutkovou otázkou.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-14 00:44

Mýlíte se. Vzdálenost z Malé nad Veličkou do Sokolova není notorieta a soud při stanovení nákladů řízení postupuje z úřední povinnosti a ze stranami předložených důkazů vychází jen do jisté míry: nepřezkoumává např. spotřebu podle údajů výrobce vozidla, má-li kopii technické průkazu, ale vzdálenost k soudu ano, stejně tak potřebnost/účelnost všech účtovaných úkonů.

0 # David Schmidt 2013-06-14 01:47

Vyjadřujete se k nesouvisející věci. Zda soud postupuje z úřední povinnosti nesouvisí se zásadou projednávací.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-14 02:20

Ne tak úplně. Při stanovení přísudku soud postupuje z úřední povinnosti a některé důkazy si sám opatřuje. Uplatňuje se tedy kombinace projednací a vyhledávací zásady, na rozdíl od rozhodnutí ve věci samé, kde je zásada projednací aplikována zásadně (tzn. vždy, až na výjimky).

0 # David Schmidt 2013-06-14 05:03

Tento komentář byl odstraněn autorem.

0 # David Schmidt 2013-06-14 05:14

Máte pravdu.

0 # Anonymní 2013-06-12 20:50

A ještě k tomuto, moje pseudonázory...

Dělnická strana počala růst...

Proboha 3–5 % je na úrovni statistické chyby k průchodu do parlamentu, tak se pohybuje každá strana....

Tomio Okamura se stal senátorem a jeho popularita rostla takovým tempem, že se mohl stát českým presidentem....

To je probůh nesmysl, bez politické strany za zády neměl žádnou šanci ( i v přímé volbě )... Možná v průzkumech jako populista možná bodoval... Navíc jak vážně to bral vypovídá jak diletantsky si pohlídal podpisy...

Petr V

0 # Tomáš Pecina 2013-06-12 21:47

Proboha 3–5 % je na úrovni statistické chyby k průchodu do parlamentu, tak se pohybuje každá strana....

Ne. Statistická chyba je relativní, nikoli absolutní, a např. Konservativní strana na těchto preferencích nikdy nebyla.

To je probůh nesmysl, bez politické strany za zády neměl žádnou šanci ( i v přímé volbě )... Možná v průzkumech jako populista možná bodoval...

Zázrak "Karel" rovněž nebyl výsledkem mravenčí stranické práce.

Navíc jak vážně to bral vypovídá jak diletantsky si pohlídal podpisy...

Jak to víte? Viděl jste jeho archy, nebo jen věříte Henychovi a Šimíčkovi?

0 # Anonymní 2013-06-13 13:54

Zázrak "Karel" rovněž nebyl výsledkem mravenčí stranické práce.

Ale stála za ním strana TOP09, stejně tak za Zemanem...

Jak to víte? Viděl jste jeho archy, nebo jen věříte Henychovi a Šimíčkovi?

Tak přijde mi absurdní, že by to pan Šimíček dostal rozkazem, když by TO byl stejně vyřazen v dalších kolech...

0 # Anonymní 2013-06-12 22:30

Upřímně řečeno - úplatky a "politické" věci tvoří jenom zanedbatelné procento věcí.

Z hlediska fungování systému jako takového považuji za mnohem palčivější problém otřesnou lenost a neschopnost. A z toho plynoucí nízkou kvalitu soudní činnosti. Podáte žalobu a do posledního okamžiku nemůžete odhadnout, jak to vlastně dopadne. Jestli podle zákona nebo nějak jinak.

PV

0 # Tomáš Pecina 2013-06-12 23:50

Upřímně řečeno - úplatky a "politické" věci tvoří jenom zanedbatelné procento věcí.

Jak se to vezme: vztaženo k úhrnu ano, ale z hlediska důležitosti nikoli. Jeden Bárta vyváží tisíc spravedlivých trestních rozsudků.

Z hlediska fungování systému jako takového považuji za mnohem palčivější problém otřesnou lenost a neschopnost. A z toho plynoucí nízkou kvalitu soudní činnosti. Podáte žalobu a do posledního okamžiku nemůžete odhadnout, jak to vlastně dopadne. Jestli podle zákona nebo nějak jinak.

To souvisí s kvalitami soudce. Od něj se očekávají určité osobní vlastnosti, ale jak je najít třeba v bývalém komunistovi, který vstupem jasně deklaroval, co jsou jeho priority v životě? Polovina soudců jsou lenoši a hlupáci, další třetina morální invalidé, a zbývá šestina těch slušných, a možná ani to ne.

0 # Anonymní 2013-06-14 16:21

Moje poznámka mířila spíše k tomu, že problémem našeho justičního systému nejsou excesy typu korupce nebo podléhání politickým tlakům. Ale hlavně to, že rozhodovací praxe našich soudů představuje fakticky nepřetržitý sled excesů.

PV

0 # Anonymní 2013-06-13 10:56

O nestrannosti, odbornosti a kvalitě našich nezávisle závislých soudů bych mohl popsat kilometry papíru. Měřit něco, co neexistuje jde velmi těžko. Proč to u českých soudů nefunguje? Protože právníci nemluví srozumitelně, natož česky? Protože si žalovaná strana může u soudu vymýšlet, lhát, podvádět a to beztrestně? Protože svědci, kteří prokazatelně křivě svědčí, nejsou za své lži potahováni? Protože soudce kolikrát nedokáže ani používat při své práci logiku? Protože soudci za nic nezodpovídají a proto klidně rozhodnou v neprospěch spravedlnosti? Ať se na mě nikdo nezlobí, ale dokud se k soudu bude chodit pro rozsudek za výše naznačených podmínek místo toho, aby se tam chodilo pro spravedlnost, tak je snad lepší se ani nesoudit a soudy jako zbytečné zrušit.

www.k213.cz/Zlovolne-volani-nebo-zlovolne-podani

0 # Anonymní 2013-06-13 20:33

Postmarxistický vývoj práva a právního vědomí u nás zdá se potvrzovat marxistickou definici, že právo je nástrojem vládnoucí třídy: "Právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon."
Milan

0 # Anonymní 2013-06-14 12:38

A dalo by se pokračovat.
1) Mám potvrzení Ministerstva vnitra z roku 1994, že Weikhard Colloredo Mannsfeld pozbyl čsl. státní občanství a do své rozhodnutí ho již nikdy nenabyl

2) Mám rozhodnutí příslušné matriky z roku 2011, že se žádosti o vydání potvrzení o čsl. státním občanství pro Weikharda Colloredo Mannsfelda nevyhovuje

3) Mám žádost právního zástupce Colloredo Mannsfeld adresovou na matriku (viz ad 2) z roku 2009 , kde odůvodňuje, proč žádá o vydání potvrzení pro Weikharda Colloredo Mannsefda o čsl. státním občanství - citace: Bez tohoto potvrzení nelze uplatnit restituční nárok

4) Mám vyjádření Pozemkového úřadu Příbram z roku 2012 , cituji: Doklad prokazující čsl. státní občanství Weikharda Colloredo Mannsfelda, ve správním spisu založen není

Restituční zákony (např. zákon o půdě hned v § 4) jednoznačně uvádí, že oprávněnou osobou je občan ČR

Přes výše uvedené doklady a důkazy pozemkový úřad vydává rodině Colloredo Mannsfeld majetky za miliardy Kč a soudy tento naprosto nezákonný postup schválily.

Já se ptám: Je to ignorace, neznalost, či korupce u soudů?

Tomáš Moláček

PS. Pro pana Pecinu uvádím, že jednou ze soudkyň potvrzující tuto restituci je i dr. Olga Píšová z KS Praha - bývalá členka KSČ

Hrůza, co si ti komunisti - bývalí - dnes dovolí, co?

0 # Anonymní 2013-06-14 12:45

Opravuji ad 1) .... a do své SMRTI ho již nikdy nenabyl.
Omlouvám se. T. Moláček

PS. Jenom ještě dodávám, že vydávání majetku pro rodinu Colloredo Mannsfeld začalo již v roce 2002 (pozemky), zámek Dobříš v roce 1997. Nikdo po restituentech nepožadoval doklad o čsl. státním občanství. Až teprve já jsem přinutil Colloredo Mannsfeldy, aby si o něj požádali, což v roce 2009 učinili (viz bod ad 3). Rozhodnutím ad 2 jim nebylo vyhověno.

0 # Anonymní 2013-06-15 09:49

My se při vytváření zákonů, které upravují činnost justice dopouštíme vždy zásadního omylu, vyplývajícího z toho, že si namlouváme, že naše justice splňuje obecná kritéria spravedlnosti a mravnosti. Ponecháváme tak soudcům příliš široké pole k "právnímu názoru", i když víme, že zneužívání tohoto institutu je na denním pořádku. Nebude-li vydán předpis o nákladech, nebo bude-li ponechán prostor pro výklad dopadne to jako vždy - svévole. A tato dopadne zejména na osoby v justici neoblíbené, nebo ty, které soud zbytečně zatěžují domáháním se spravedlnosti. Jeden příklad - přiznává se náhrada za cestu automobilem, ale když soudce chce, přizná vlak (na druhý konec republiky při začátcích jednání v 8.00 hodin. Vzhledem k tomu, že po dlouhých peripetiích nezbylo než vyhovět názoru NS (který OS a KS i zcela neobvykle "setřel"), při počtu jednání šlo o rozdíl v desítkách tisíc. Jestli chce někdo říct, že bylo možno podat ÚS, tak po osmi letech tahanic ve věci, ve která dle NS jde o věc, ve které panuje shoda a nikdy nebyla v judikatuře odlišně řešena, tak na to už fakt nemám.
protože jsem ročník 68, tedy generační vrstevník právníků, od nichž se "obroda" justice očekávala a kteří nyní již zastávají významné posty, dovolím si konstatovat, že nenastala. Převzali myšlení svých "školitelů" a jsou ještě horší v tom, že nejsou tak prvoplánově brutální a jejich postupy jsou sofistikovanější.
Dokud nebude funkční období soudce omezeno, nebude zrušena možnost získávat "praxi" jako čekatel soudu či VSÚ, ale pouze v profesích, kde je přímá odpovědnost za důsledky rozhodnutí, výběrové řízení nebude transparentní a veřejné, nebude zrušena faktická pravomoc předsedů krajských soudů vybírat soudce, nelze očekávat nic. Kdybych měl současné soudce nechat doma i s jejich platem, vyplatí se to. Nakonec ESLP momentálně dal zapravdu polákům co se týče "výdobytků" jejich estébáků.

0 # Anonymní 2013-06-15 12:03

Zase nesmyslný paušální odsudek. A zcela jistě přijatý na základě dílčí zkušenosti (kohosi), pokud vůbec, popřípadě na základě vlastní zkušenosti, kdy se nějací soudci zřejmě neztotožnili s právními názory autora, které sice autor považuje za jediné správné a spravedlivé, byť ve skutečnosti bylo právo a spravedlnost někde úplně jinde. Deklarované návrhy řešení „schopnost“ zdravého úsudku a správného vyhodnocení celkové situace výstižně dokreslují. Tady lze, s určitými výhradami, souhlasit s hodnocením pana Peciny..

0 # Anonymní 2013-06-16 19:55

...kdy se nějací soudci zřejmě neztotožnili s právními názory autora, které sice autor považuje za jediné správné a spravedlivé, byť ve skutečnosti bylo právo a spravedlnost někde úplně jinde.
Asi jste si to moc nepřečetl. protože nešlo o moje "jediné a správné právní názory", ale o názor NS. Mimochodem dotčení soudci se s žádným právním názorem neobtěžovali. prostě řekli, že pohledávka je promlčená. Mezi manžely se dle § 114 OZ nepromlčuje(a jak uvedl NS nebylo toto ustanovení nikdy ani v nejmenším zpochybněno, má svoje srozumitelné důvody, historickou kontinuitu, obdobu ve všech známých právních řádech). V protokolech je nejméně 3 x zmínka o tom, že na tuto skutečnost soudy upozorňuju. V odůvodnění je jediná větq ... pohledávka je promlčena ... o nějakém právním názoru ani zmínka. A samozřejmě to vůbec nesouvisí s mojí osobou a letitém angažmá v boji proti czech justice. Vlastně doufám, že souvisí, neboť jinak bychom si museli přiznat, že takovéto okrádání je běžné. Protože to nic jiného není, než krádež, když se zamítne zcela jasná žaloba.

0 # Anonymní 2013-06-17 12:29

Ta odpověď byla obecná. Ve Vašem případě bych ten paušální odsudek zahrnul spíše pod zobecnění dílčí zkušenosti či zkušeností. S kolika soudci, popřípadě státními zástupci a advokáty jste se reálně setkal? Kolik je to procent z jejich celkového počtu? V tom je ten problém. Chápu, že stav naší justice není ideální (totiž, stav celé naší společnosti není ideální), nicméně paušalizace negativních zkušeností ničemu nepomůže, naopak. K.T.

0 # Tomáš Pecina 2013-06-17 14:29

Řeči o nepřípustnosti paušálních závěrů mi – s ohledem na stav místní justice – připadají, jako kdyby Napoléon po bitvě u Waterloo odmítl paušální kritiku své armády.

Ano, existují dobří soudci a státní zástupci, existuje i pár výborných, ovšem při celkovém stavu justice je nám to platné skutečně asi jako mrtvému šle.

0 # Filip Šudák 2013-06-18 22:31

Je pravda, že stav společnosti ideální není, ale uvážíme-li, že soudcové by mělí být jejím výkvětem, tak je tomu, ve velké většině, přesně naopak. A propos, kdy stav společnosti ideální byl (nebo bude), to by mne skutečně zajímalo?

0 # Anonymní 2013-06-18 20:31

Pospíšil v televizi hájil trafiky: Nemorální jednání ještě nemusí být trestné
parlamentnilisty.cz/.../...

0 # Anonymní 2013-06-19 18:45

S kolika soudci, popřípadě státními zástupci a advokáty jste se reálně setkal?

Spočítané to nemám, ale po 20 letech od absolutoria a 15 letech v ČAK si troufám říci, že moje procesní zkušenosti budou bohatší než třeba pana Pospíšila nebo paní Peak. Ale to není až tak důležité, spíše asi půjde zásadní rozdíl ve vnímání postavení práva ve společnosti. jsem holt mnohem blíž panu Pecinovi, než kamarádům z mládí. Nejspíš to tak bylo vždycky, protože už v roce 1998 jsem napsal cosi už nevím přesně co o talárech zakrývajících... a jak by řekl Šafránek, tak nějak se to se mnou táhne.

Aktualisovat komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)