Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Pokud jde o bulvární media, zejména tu část jimi traktované thematiky, která přetéká do mainstreamu, mívám ve vztahu k nim různá přání. Kupř. jsem si velmi, velmi přál, aby policie nenašla Džambulku, v optimálním případě už nikdy, realisticky po deset, patnáct let. Ale našli ji, zmetci, a ještě k tomu živou…!

Co se týká Romana Janouška, bylo moje přání skromnější: stačilo by mi, kdyby z procesu s ním, probíhajícím nyní, rok a čtvrt po činu, ve fasi hlavního líčení před Městským soudem v Praze, vyloučili veřejnost a novináři tak neměli o čem psát. Nestalo se, a proto, ač nechci, vím, že Janouškova enormní opilost, patrná i z videa pořízeného bezprostředně po jeho dopadení, nebyla hodnověrně prokázána dechovou zkouškou. Podle mne jasný případ, kdy veřejnost hlavního líčení může ohrozit mravnost, a tedy důvod k postupu podle § 200 odst. 1 TrŘ!

Konsumuje volky-nevolky zpravodajství z procesu, říkám si, zda to celé vůbec může dopadnout odlišně než jiné causes célèbres české justice. Aby se veřejnost uchlácholila, dostane bohatý podnikatel v korupci v I. stupni přísný trest, řekněme osm nebo deset let nepodmíněně, vrchní soud rozsudek pro formální vady zruší, nový rozsudek bude podobný, bude znovu zrušen, a nakonec, po letech, v některém, lépe uplaceném stupni, padne rozsudek zprošťující, případně odsuzující k mírnému podmíněnému trestu, proti němuž státní zástupce – patrně v omluvitelném omylu – opomene podat odvolání nebo dovolání.

Z pravomocného rozhodnutí poté seznáme, že lobbistova opilost se neprokázala, že se neví, zda poškozená bušila na kapotu Janouškova automobilu vpravo nebo vlevo (a byla-li zasažena do hlavy zpětným zrcátkem na straně spolujezdce, nic to neprokazuje), a rozhodně není jisto, zda ji Janoušek předtím, než šlápl na plyn, vůbec viděl, případně slyšel. Tedy těžké ublížení na zdraví z nedbalosti se sazbou do čtyř let (nezapomínejme, Janoušek byl neopilý!).

Soudci v této zemi jsou zkorumpovaní, což se dozvídáme přímou cestou z případů jako Havlín & spol. nebo litoměřická soudcovská dvojka, nepřímo z takových překvapení, jaké se odehrálo ve věci poslanců Bárty a Škárky.

Nemůžeme se divit: justice převzala z minulého režimu prakticky beze změn soudcovský sbor, který byl zkorupmovaný systémově, a nechala ho, aby se po dvacet let doplňoval o sobě podobné (na jmenování nových soudců měli klíčový vliv předsedové krajských soudů, donedávna téměř bez výjimky bývalí komunisté). Vyhodit komunistické soudce, jichž je u vyšších soudů stále zhruba polovina, se dnes zdá být naprosté sci-fi, a tak nám tato elita národa předvádí, co se v bývalém režimu naučila a jaké hodnoty vyznává.

Nechť nás proto nepřekvapí, až Roman Janoušek odejde od soudu čistý jako lilium: nebude to poprvé ani naposledy a rozhodně to nebude zadarmo.

10 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5067

Trestní stíhání skončeno, věznění exposlanci vypuštěni z cel na svobodu, vydávací představení odvoláno, státní zástupce Ištvan mediálně označen za troubu… – přiznejme si, že takto rychlý obrat nikdo z nás ještě před 24 hodinami neočekával.

Co z usnesení Nejvyššího soudu proniklo na veřejnost, budí značné rozpaky a dává vzpomenout jiných extravagantních výkonů českého soudnictví, příkladmo nálezu Melčák v. PSP. Ve večerním vysílání České televise se ztrapnil odborník na trestní právo Jiří Jelínek, začněme proto stručným poučením:
Parlamentní imunita, právní institut starobylý a vznešený, přichází v českém právním řádu ve třech podobách: 1. absolutní ochrana zákonodárce před trestním, případně přestupkovým stíháním za v Ústavě vymezené skutky, imunita kategorická a nesejmutelná, jež taktéž slove indemnitou; 2. procesní ochrana zákonodárce před jakýmkoli trestním stíháním, před jehož zahájením musí být získán souhlas komory, jejímž je členem; a 3. (volitelná) ochrana před přestupkovým stíháním, kdy je jen na vůli zákonodárce, podrobí-li se běžné nebo parlamentní proceduře projednání přestupku.
Imunita druhého druhu (procesní), nedávno omezená, je do značné míry anachronismem, protože vytváří-li a aprobuje-li vládu parlamentní většina, může ta samá většina poslance vydat ke stíhání; skutečný smysl měla tato imunita v situaci, kdy parlament čelil pretensím panovníka – je-li suverenem lid, pozbývá smyslu a jen ve společnosti vyvolává napětí a nelibost, jsouc široce pociťována jako výsada nezasloužená.
V případě exposlanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře jde arci pouze o indemnitu, absolutní ochranu zákonodárce před stíháním za způsob hlasování a za projevy učiněné v parlamentu. Té nelze zákonodárce nijak zbavit, nelze se jí vzdát ani ji oslabit. Někdy je tato forma imunity nazývána ne zcela přiléhavě imunitou hmotněprávní, což odráží fakt, že trestní stíhání je nepřípustné vždy, bezvýjimečně. Ústavní podmínkou takové ochrany, má-li být poskytnuta zákonodárcovu projevu, je nicméně to, aby k němu došlo na půdě parlamentu, čímž se liší od dalších dvou typů imunity, které mají personální povahu a poskytují zákonodárci ochranu bez ohledu na to, kde ke skutku došlo.
Z usnesení Nejvyššího soudu, resp. těch jeho částí, které byly publikovány, je nejdůležitější následující pasáž:
Za projev učiněný v poslanecké sněmovně je namístě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran či jejich koalic. Jde tak stručně řečeno o vyjádření postojů v rámci politické soutěže probíhající nepochybně i v poslanecké sněmovně, a to i ze strany jednotlivých poslanců.
To ovšem znamená, že rozšířil-li Nejvyšší soud v usnesení Lid v. Bárta pojem projevu na všechna právní jednání, notabilně i nabídku úplatku, zašel nyní o krok dál a imunisoval všechny skutky imunitou nadaného zákonodárce, které mají politický charakter, bez ohledu na místo, kde k nim došlo.
Tento výklad je v rozporu s jednoznačnou dikcí Ústavy a jeho důsledkem by byla generální imunisace (dekriminalisace) politiky v rozsahu, který nemá obdoby: pod jednání v souvislosti s politickou činností zákonodárce je totiž možno podřadit přijetí úplatku nejen ve sporné formě výnosného místa (sinekury), ale i přímé výhody např. formou přijetí platby v hotovosti.
Připadá-li nám takový výklad extremní, vzpomeňme kausy Víta Bárty, kde Nejvyšší soud imunisoval jednání, které lze za legitimní politickou dohodu označit jen s maximálním vypětím právně interpretační fantasie.

Neméně děsivá je asymetrie, která je v případě korupčního jednání založena mezi zákonodárci a ostatními občany. Zákonodárce může v souvislosti s výkonem mandátu jak uplácet, tak úplatky přijímat, avšak ten, kdo mu úplatek poskytl, případně kdo ho přijal, je i nadále trestně odpovědný. Jestliže by se tedy např. zjistilo, že lobbista zaplatil poslanci pět milionů korun za to, že bude hlasovat pro určitý zákon, lobbista bude trestně stíhán, zatímco poslanec bude díky své imunitě odpovědný toliko politicky. Tím by se úroveň české politiky propadla o další patro a velmi se obávám, že to by už ani jinak téměř nekonečně trpělivý a shovívavý volič neunesl a než demokracii s takto disponovanými politiky, raději by zvolil diktaturu, kde vykonavatelé moci nejsou vůči vůli diktátora imunní a kde bývá zvykem čas od času uspokojit volání davu po odsouzení korupčníků, bez ohledu na to, zda ke korupci skutečně došlo a zda byla řádně prokázána.

Proto nemůžeme rozhodnutí Nejvyššího soudu uvítat: přestože jím na jedné straně končí pochybné a abusivně vedené trestní stíhání, jeho důsledky budou z dlouhodobého hlediska devastující.
76 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 9158

Vozíčkář, o němž jsme na tomto blogu psali, je podezřelý z trestného činu násilí proti úřední osobě. Kopl totiž zasahujícího policistu do obličeje. O incidentu nestranně informuje Policejní deník. Původně jsem se domníval, že jde o dobře udělanou recesistickou stránku, avšak informace z tiráže nasvědčují tomu, že zpráva je míněna vážně.

36 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 6531

Když jsem obdržel, nevím již, kterým informačním kanálem, pozvánku na zítřejší seminář v ústavně právním výboru sněmovny na thema Je nutná změna Ústavy České republiky v důsledku aktuální politické krise?, ihned jsem si vzpomněl na scenu z filmu Life of Brian, kde Judith vběhne na poradu aktivistické buňky se zprávou, že Římané Briana sebrali a chystají se ho ukřižovat, na což vůdce skupiny Reg reaguje nesmrtelnou hláškou: This calls for immediate discussion!

Nevím, pod jakým heslem se bude seminář konat, hodit by se mohl Goethův čarodějův učeň a jeho výkřik Die ich rief, die Geister, werd' ich nun nicht los!, jímž si onen zoufá nad nezamýšleným vývojem svého experimentu v oboru praktické magie.

Ano, já vím, že je snadné posmívat se poslancům za to, co si sami zavařili v domnění, že dávají lidu přímou volbou presidenta republiky nevinnou zábavu, a bavit se tím, jak politické strany sklízejí plody pošetilé víry v to, že je demokratické mechanismy, importované do totalitního politického systému zvenčí, jakýmsi zázračným automatismem navždy ochrání před politickou realitou, zejména pak před rozlíceným suverenem.

Základní otázkou dneška je, zda je krise ještě řešitelná v těch mantinelech, které se právě ukázaly nebýt daností, a zda má tedy vůbec smysl uvažovat třeba nad tím, jaká by měla být ústavní role presidenta při sestavování vlády: zda je to jen facilitátor, jemuž se široké ústavní diskrece dostalo proto, aby co nejrychleji a pokud možno na první pokus nalezl vhodnou osobu premiera, anebo zda by měl být sněmovně aktivním protihráčem, vyvažujícím prvkem přílišné orientace westminstersky modelovaného politického systemu na vůli politických stran.

Tyto úvahy ztrácejí relevanci ve světle toho, že odstoupivší premier má být obviněn za skutek, jehož trestnost lze dovodit jen při nejširším výkladu příslušného ustanovení trestního kodexu, a protože imunita zákonodárců byla nedávno omezena na dobu výkonu mandátu, bude ke stíhání buď vydán, nebo ho do tepláků v příštích volbách vykroužkují voliči. A že dohlédnout, aby tomuto šílenému kolotoči nic nebránilo, si vytkla za cíl nová, provisorní vláda, takže nezaujatý pozorovatel nemůže celou událost vnímat jinak než jako grandiosní, burleskně provedenou pomstu kmotrů, jež si ten samý politik před časem umínil zbavit vlivu.

Zkrátka, se stejnou mírou užitečnosti by mohli politici uspořádat konferenci na thema Jak čelit komunistickému nebezpečí 24. února 1948.

Mám za to, že je dobojováno a že demokracie v této zemi byla právě prohospodařena.

69 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4847

Potřetí v krátké době se o následujícím weekendu sjedou do Českých Budějovic demonstranti, aby vyjádřili svůj názor na soužití české majority s romskou minoritou. Různé skupiny mají arci různé představy, čím by očekávané nepokoje měly být.

Vyznavači násilných a jednoduchých řešení si představují, že by konečně mohla vzplanout RaHoWa, neboli Racial Holy War. To se samozřejmě nestane, ale pokud by událost přerostla ve vhodný menší pogrom, budou jistě ochotnými aktéry jeho uskutečnění. K velké radosti establishmentu, jemuž by právě tento vývoj dovolil získat několik dalších let klidu, neboť by se jasně prokázalo, že za napětí mezi ethniky nemůže vláda, ale extremisté, a je plně odůvodněn požadavek jejich potlačování všemi prostředky.

Jiní, převážně místní, by rádi, kdyby s nimi jejich zvolení a z jejich peněz placení zástupci konečně začali jednat a řešili problémy, které napětí působí, konkrétně agresivní chování určité – relativně malé – části romské komunity v onom městě žijící. K dosažení tohoto cíle by potřebovali, aby demonstrace byly masivní, avšak nenásilné, a to je, s ohledem na přítomnost první skupiny i snahu policie nepokoje více provokovat než mírnit, docela obtížně splnitelná podmínka.

Dále se do Budějovic vypraví profesionální konatelé dobra, aby se utvrzovali ve svých stereotypech a, jak je jejich zvykem, šířili kolem sebe poselství humanity prostředky tak agresivními a s intolerancí tak nesnesitelnou, že po kontaktu s nimi člověk zatouží stát se nehumánním. Mnozí z nich žijí dotačně-parasitickým způsobem života, a pro ně je boj proti rasismu sine qua non pohodlného přežívání, a pojedou tam tedy pracovně, za obživou.

Pak tam budou místní Romové, kterých je mi upřímně líto: není vůbec jednoduché žít v prostředí, kde jste od mala ve škatulce geneticky méně hodnotného, problémového a potenciálně kriminálního jedince, vzdělání získáte ve zvláštní, vaší méněcennosti uzpůsobené segregované škole, a když dospějete, zjistíte, že dostanete jen nejhůř placenou práci, a to jen tehdy, nebude-li mít náhodou o místo zájem nikdo ethnicky vhodnější a zaměstnavateli milejší, budete-li si chtít pronajmout byt, musíte mít velké štěstí, aby barva vaší kůže pronajimateli nevadila, a nejspíš stejně skončíte jako výrobní prostředek podnikatelů v ethnobusinessu, kteří na vás a vaší miserii budou vydělávat. A jako bonus se teď proti vám pořádají tisícihlavé demonstrace.

Jak píši už dlouho, řešení romského problému vyžaduje mnoho času, úsilí, peněz a dobré vůle. Žádný myslitelný výsledek budějovické demonstrace, obávám se, nemůže tomuto cíli prospět.

24 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 3828