Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Krajský soud v Ústí nad Labem podle očekávání zamítl i druhou žalobu proti zákazu shromáždění v Duchcově a dal tak zapravdu Miroslavu Brožovi ze spolku Konexe o. s., který si zablokoval centrum města po dobu 103 dní a má tak podle duchovské radnice i krajského soudu výsostné právo rozhodovat, která shromáždění se tam smějí konat. Zostřená demokracie v akci…

Protože do doby oznámeného shromáždění 17. srpna už nestihne Nejvyšší správní soud projednat kasační stížnost proti rozsudku (který do té doby nebude pravděpodobně ani doručen), dá se očekávat, že pochod od starého nádraží na náměstí Republiky – který zakázán nebyl – skončí další konfrontací s policií.
13 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 5579

Proces s členkami organisace Resistance Woman Unity, rozvíjející se před Obvodním soudem pro Prahu 2, jeví se slibovat nebývalou genrovou rozmanitost: minulé doznávání bylo zdařilou reinkarnací procesů zachycených ve smolných knihách losinského a šumperského panství, kdežto první den hlavního líčení, jež se konalo za úmorného vedra dnes dopoledne, nelze charakterisovat jinak než jako frašku v nejlepší tradici Eugèna Labiche.

Když totiž státní zástupce počal přednášet obžalobu, přítomní s úžasem zjistili, že čten je zcela jiný text, než který byl obžalovaným doručen; nejde snad o to, že by z obžaloby zmizely některé osoby a skutky, jež se vyloučením lehčí zločinecké skupiny staly irelevantními, to by bylo naprosto v pořádku, ale OSZ pro Prahu 2 se rozhodlo obžalobu svých děčínských kolegů, minimálně co do znění skutkové věty, úplně přepracovat, aniž se arciť obtěžovalo upravenou versi obžalovaným (a také soudu) jakkoli intimovat.

Zatímco obhájci spolu s přítomnou veřejností tím byli konsternováni, soudkyně Daniela Reifová se nenechala vyvést z klidu, stoicky pravivši, že ona ve změně obžaloby žádný problém nevidí, a podle jejího názoru není potřebné nové znění obžaloby komukoliv doručovat (ano, já vím, není zdvořilé v průběhu soudního jednání se hlasitě chechtat, ale nevydržel jsem to a dokonce jsem soudkyni za tento procesně-komický sketch krátce zatleskal).

Obžalované, připravené se k první obžalobě – říkejme jí pracovně obžaloba X – obsáhle vyjádřit, tak byly postaveny před situaci, že by měly hovořit o obžalobě Y, kterou slyšely prvně v životě, proto se po dohodě se svými obhájci rozhodly výpověď odepřít do doby, než si soud vyjasní, podle které obžaloby je vlastně hodlá soudit.

Tím se věci značně zjednodušily, a po konstataci několika listinných důkazů soudkyně představení odročila na 16. září. Z neoficiálních zdrojů se mi poté doneslo, že na nátlak obhájců se OSZ nakonec uvolil obžalobu Y jim poslat: zda slib dodrží, jest arci věc jiná, avšak stane-li se tak, určitě se o ni s váženými čtenáři tohoto blogu neopomenu podělit.

Pro porovnání: takto viděla dnešní hlavní líčení ČTK.

Aktualisováno.
Ježto thesi o toliko mírných změnách v obžalobě po Četce papouškuje celá řada dalších medií, bude nejlépe jít ad fontes a obžaloby X (doručenou) a Y (čtenou) si porovnat. Toto bylo doručeno, toto čteno – o drobnosti změn nechť si inteligentní čtenář učiní názor sám (omluvte velmi nízkou kvalitu záznamu, což bylo způsobeno hlukem z klimatisace běžící, s nulovými účinky thermickými, avšak podstatnými akustickými, po celou dobu jednání v soudní síni).
23 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 5130

Ano, vím, je to brutální novinářská zkratka: přesnější by bylo napsat, že Nejvyšší správní soud (NSS), přesněji řečeno jeho soudci Marie Žišková, Lenka Kaniová a Zdeněk Kühn, blokování demonstrací svévolným zabíráním veřejných prostranství umožnili, když nevyhověli námitce podjatosti směřující vůči ústeckým soudcům, kteří pravděpodobně dnes rozhodnou o správní žalobě proti zákazu shromáždění, jež je směřováno, inter alia, protiporušování svobody shromažďování jimi samými.

Soudci krajského soudu Markéta Lehká, Petr Černý a Václav Trajer příjemně překvapili a svou podjatost uznali, zato Jitka Vlastníková, úřednice duchovské radnice, která shromáždění zakázala, argumentaci, proč není přípustné zneužívat ústavního práva k tomu, aby bylo upíráno jiným, bohorovně pominuvši, ve svém vyjádření napsala, že účastník řízení si přece nemůže vybírat, který úřad, resp. soud, má o jeho věci rozhodovat.

Samozřejmě může, stejně jako v celé řadě jiných případů, kde to procesní předpis umožňuje, např. je-li dána místní příslušnost více úřadů/soudů a účastník si z nich zcela podle své úvahy vybírá. Není důležité, kdo rozhoduje – přirozeně v mezích ústavního imperativu práva na zákonného soudce – podstatné je, aby tak činil nezávisle a nestranně, a to, při vší úctě, o zákazu shromáždění ten, proti němuž shromáždění směřuje, nedokáže.

Argumentace NSS je směšná a právně zcela negramotná, svědčí o hrubé neznalosti judikatury ESLP týkající se subjektivního a objektivního testu nestrannosti a myslím si, že kdyby v řízení nešlo o demonstraci občanů II. kategorie – pravicových extremistů – a nestály proti nim spojené síly Pravdy a Lásky v té nejmilitantnější brožo-čonkovské podobě, tak neuvěřitelné rozhodnutí by ani NSS nevydal.

Kromě toho došlo i k procesním pochybením: žalobce nebyl vyrozuměn, který senát má o jeho námitce rozhodovat (a že by proti soudružce soudkyni Žiškové už z principu námitku podjatosti vznesl, lze mít za nepochybné!), a vyjádření duchovské radnice mu bylo zasláno těsně před vlastním rozhodnutím, bez možnosti repliky, ačkoli svým obsahem po ní přímo volalo.

Nezbývá tedy než udělit senátu NSS trojí oslí uši, pro M. Žiškovou ozdobené na koncích malými rudými hvězdičkami: její bývalá strana na ni může být i dnes hrdá – co předvedl její senát, nelze nazvat jinak než třídní justicí v akci. Laureátům blahopřejeme, s douškou, že proti jejich perversnímu právnímu názoru budeme bojovat dál, u Ústavního soudu a případně i ve Štrasburku. Jak známo, definitivně prohrál až ten, kdo svůj boj vzdal.

A aspoň symbolickou cenou Fair play v justici oceňujeme tři soudce ústecké, kteří nechtěli ve vlastní věci rozhodovat, a kteří nyní mají pro zamítnutí žaloby dokonalé alibi.
15 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 6476

Člen náboženské společnosti shání k občasnému nošení ozubené kolo. Povrchová úprava ani počet zubů nerozhoduje, může být i mírně obnošené. Obvod hlavy 64 cm. Fotografie a rychlé jednání výhodou. Zn.: Pouze vážné nabídky.
24 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Řád ozubeného kola
Počet zobrazení: 4528

Generální inspekce bezpečnostních sborů prý nevyšetřila, kdo poskytl ke zveřejnění video z brutálního napadení v Duchcově. Nevím, zda to hodnotit spíš jako dobrou nebo špatnou zprávu (a upřímně, nedokážu si vybavit jediný případ, kdy tento svérázný útvar něco skutečně vyšetřil).

Osobně jsem stoupencem amerického modelu veřejného přípravného řízení, ne toho českého, utajovacího: V USA je po zahájení trestního stíhání šerifův úřad povinen poskytovat veřejnosti s určitými výjimkami veškeré důkazy, a ty jsou také u mediálně sledovaných případů okamžitě zveřejňovány. Je to součástí amerického pojetí veřejné kontroly law enforcement: jak šerifové, tak státní zástupci – a také soudci na nejnižším stupni – jsou ve většině států Unie voleni, a mají proto zájem přesvědčovat veřejnost o své efektivitě a výsledcích, aby uspěli i v příštích volbách. Českou zkušeností odkojený čtenář si řekne, že mít něco podobného v naší zemi, byly by okresy, kde krade pouze ODS a jiné, kde to smí činit pouze sociální demokraté, ale ono to překvapivě funguje a je-li některý americký orgán činný v trestním řízení usvědčen z protežování určité politické strany nebo politika, je z toho vždy obrovský skandál, a riskovat to si proto raději každý rozmyslí.

To jsem vždy na Americe a Američanech obdivoval: jejich smysl pro spravedlnost a vědomí, že prosazování práva je věcí každého občana, nelze to ponechat v rukou právních profesionálů. Jak se to ostatně zrcadlí i v systému porotních soudů, jež proslavil třeba vynikající film Sidneyho Lumeta Twelve Angry Men (1957).

A ještě jedna věc mne v Duchcově zarazila: snadnost, s jakou stížnostní soud poslal obviněné do vazby, s odůvodněním, že by mohli ovlivňovat svědky. Pokud by snad někoho ovlivnit chtěli, dávno by to, do rozhodnutí krajského soudu, udělali. Jde tudíž o vazbu podle ustanovení § 67 písm. m) TrŘ: mediální.

9 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3056