Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Množí se rozhodnutí Nejvyššího soudu, která nepřiznávají beneficium lednové amnestie obviněným, již byli po část doby stíháni jako uprchlí (poslední příklad). Nejvyšší soud těmito rozhodnutími reaguje na obíčko v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/13 o návrhu na zrušení amnestie (§ 45): Lze též zvažovat, zda navrhovateli sledovanému zájmu by nemohly vyjít vstříc též obecné soudy v řízeních o tom, kdo a jak je napadené amnestie (v její aboliční části) účasten. Logicky se nabízí výklad restriktivní, a proto by kupříkladu v případě obviněných, kteří se jako uprchlí vyhýbali trestnímu stíhání, mohlo být uváženo, zda do rozhodné doby trestního stíhání (osmi roků) tomu korespondující dobu nezapočítat.

Povšimněme si, jak opatrně Ústavní soud svou úvahu formuluje. Tato opatrnost je na místě už vzhledem k dikci čl. II amnestie, kterýžto zní: Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.

Gramatický výklad je totiž jednoznačný: trestní stíhání, které není v okamžiku vyhlášení amnestie vedeno proti uprchlému, se zastavit musí, i kdyby po určitou dobu bylo jako proti uprchlému vedeno. Teleologický výklad, výklad e ratione amnestiæ, který naproti tomu Ústavní soud rozvíjí v další části § 45, je stižen zásadní vadou, a to premisou, že amnestie má svůj racionální důvod a není tedy pouhým výtryskem panovníkovy (presidentovy) milosti, aktem milosrdenství.

Obiter dictum není jako precedens závazné, a proto bych nebyl příliš překvapen, kdyby Ústavní soud nakonec judikoval opačně a tento – po mém soudu dosti svévolný – výklad amnestie nepřipustil.

34 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 8442

Vše má svůj čas. Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat, čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat, čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat, praví kniha Kazatel. Toho si vědomi, rozhodli se jednat i úředníci ministerstva spravedlnosti a naznavše, že nastal čas vyřizovat podněty k podání stížnosti pro porušení zákona, začali se zabývat podnětem, který podal v březnu 2012 Patrik Vondrák, domáhaje se jím vrácení neoprávněně zadržované kauce ve výši 400 tisíc korun.

Uplynulo pouhých sedmnáct měsíců, během nichž byl samolepkový delikvent zproštěn obžaloby a kauce dávno vrácena, a podnět dostalo na stůl Městské státní zastupitelství v Praze, jež případ prověřilo a napsalo, že prozatím nemůže nic dělat, protože spis má soud (a ten by mu ho jistě kvůli takové banalitě, jako je podnět obžalovaného, nepůjčil).

Rozhodně, milí čtenáři, nepřepínejte: mám dojem, že justice ohledně Vondrákovy kauce ještě neřekla poslední slovo, a nelze vyloučit ani zcela překvapivý vývoj!

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3386

Jak se dalo očekávat, velmistr Řádu ozubeného kola, Jeho Velkoozubenost Marek Hirato, byl třebíčským senátem, za předsednictví soudruha soudce Františka Fruly, za obranu proti agresivním tělocvikářům odsouzen k pětiletému nepodmíněnému trestu. Rozsudek, proti němuž obžalovaný podává odvolání, je pěknou ukázkou toho, jak riskantní je v této zemi bránit svůj majetek před agresorem.

147 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Řád ozubeného kola
Počet zobrazení: 12305

Případ ukradené Wikipedie, o kterém jsme referovali před dvěma lety, má zajímavou ústavněprávní koncovku. Vrchní soud v Praze, po neuvěřitelných dvou a půl letech, rozhodl o mém odvolání proti výroku o nákladech řízení, a to kuriosně: protože určení výše přiznaného plnění záviselo na znaleckém posouzení, mám proti neúspěšnému žalovanému právo na úhradu nákladů v plné výši, ale pokud jde o náklady státu, které jsme se žalovaným měli hradit v poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, tam byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Takže od žalovaného osm a půl tisíc inkasuji – protože můj procesní úspěch byl posouzen jako úplný – a státu obratem zhruba stejnou sumu zaplatím, protože jsem v řízení uspěl pouze částečně.

Že takové rozhodnutí nemá logiku, je zřejmé každému, kdo je v civilně-procesní problematice aspoň minimálně orientován. Nikoli arci soudružce soudkyni Romaně Vostrejšové a jejímu třetímu odvolacímu senátu, nechvalně proslavenému z kausy justiční mafie.

Podávám ústavní stížnost, aniž bych si od ní příliš sliboval: Ústavní soud má jistě na práci důležitější věci než se zabývat nějakými náklady řízení.

7 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 3743

Špatný den pro bojující demokracii, a dvojnásobně špatný pro Michala Mazla a Petru Papiežovou-Vejvodovou, soudní znalce, kteří dělali vše pro to, aby dostali Lucii Šlégrovou obviněnou za slova o národním socialismu do vězení. Nepodařilo se: soudkyně soudružka Bohumila Huňáčková, po nekompromisní závěrečné řeči mladé delikventky (zde v PDF) viditelně rozrušena a oslovujíc státního zástupce pane obhájce, vyhlásila zprošťující rozsudek, a nadto znaleckému posudku Vejvodové odmítla přiznat status posudku ústavního, ale prohlásila ho za pouhý vlastní názor autorky.

Obžalovaná se práva na odvolání vzdala, státní zástupce, který pro ideozločinkyni požadoval trest obecně prospěšných prací, si ponechal lhůtu.

Video z vyhlášení rozsudku autora Jana Šinágla je zde:


155 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 13290