Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Okolnosti trestního stíhání vydavatelů knihy projevů Adolfa Hitlera Lukáše Beera a Pavla Kamase rozhodně nenasvědčují, že by šlo o nahodilou akci brněnského policisty Reichmana, vyvolanou jedním telefonátem profesionální denunciantky Mgr. K. K. Trestních oznámení tohoto druhu je podávána každý měsíc, ne-li týden, přehršel, a pravidelně putují do košů policejních služeben.

V čem byl telefonát Mgr. K. K. jiný, proč vedl k zahájení trestního stíhání a k pokusu o ekonomickou likvidaci obviněných? Nápovědí nám budiž, co nechtěně prozradil historik J. B. Uhlíř na první straně svého odborného vyjádření: místo, aby je adresoval pouze brněnskému policistovi Janderovi, zaslal je v kopii do Prahy, dvěma vysoce postaveným důstojníkům Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (ÚOOZ). O brněnskou akci tedy od počátku nešlo, vše je organisováno ze zbraslavské centrály ÚOOZ a jak policista Reichman, tak státní zástupce Petrásek jen plní rozkazy Roberta Šlachty a jeho podřízených, aniž by měli při svém rozhodování sebemenší volnost. Jako v jiných extremistických kausách, státní zástupce na přípravné řízení fakticky nedohlíží, pouze poslušně podepisuje a schvaluje vše, co mu policisté předloží.

Vzpomeňme okolností trestního stíhání Jana Šinágla pro popírání genocidy: na jeho počátku stál pokyn Městského soudu v Praze ministerstvu vnitra zkoumat, zda se zakladatelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedopouštějí protistátní činnosti již nyní, v době před jeho registrací. A ministerstvo se postaralo o zbytek. Přes odpor policie i Okresního státního zastupitelství v Berouně protlačilo prostřednictvím svého člověka na Krajském státním zastupitelství v Praze jak zahájení a limine nesmyslného trestního stíhání, tak podání obžaloby, a i když soud obžalobu okamžitě shodil se stolu a odmítl se jí zabývat, zařídil kdosi na ministerstvu jak podání zjevně beznadějné stížnosti, tak to, že Šináglovo trestní stíhání – v té době již zastavené – bylo znovu použito jako argument proti registraci Sdružení. Což, jak jistě laskavý čtenář uzná, je počin na pár facek, a nebýt člověkem zvláště jemných mravů a vytříbeného vkusu, asi bych se k brachiální odvetě za takovou impertinenci uchýlil.

Nejinak je tomu u Lukáše Beera a zejména Pavla Kamase. Ten v březnu vystoupil na sudetoněmeckém shromáždění v rakouském Ennsu, v květnu v Augsburgu na slavné uzavřené akci, v červnu v Bad Leonfeldenu a v září znovu v Rakousku, před representativním zastoupením sudetských Němců v Klosterneuburgu. Ve všech případech k věci, bez servítků obvyklých pro projevy českých politiků a s velkým úspěchem.

Ano, přesně tak: strach, ba panická hrůza ze sudetských Němců a jejich nároků. To je jediný a skutečný důvod tohoto trestního stíhání. Každému, od Reichmana přes Petráska až po Šlachtu, je od začátku jasné, že obvinění je smyšlené, ale cílem je brněnské aktivisty před jejich německým a rakouským publikem znevěrohodnit a zároveň jim ztížit život drobnou šikanou typu zablokovaných účtů (ani na domovní prohlídku, ani na návrh vazby si arci policisté a státní zástupce Petrásek netroufli).

V případě Jana Šinágla sklapla past naprázdno, oběť vyvázla bez úhony a Sudetoněmecké krajanské sdružení kráčí za registrací, přičemž není vyloučeno, že svého cíle dosáhne ještě do konce letošního roku. A nevyjde to ani u Beera a Kamase: účelovost stíhání je zřejmá každému, kdo se seznámí s klíčovými dokumenty, a jen velmi spřátelený soudce bude vůbec ochoten takovou obžalobou se vážně zabývat. Kromě toho, absurdita obvinění začne být postupně zřejmá i novinářům, a o případ se budou stále víc zajímat media, česká, německá i rakouská. Kamas a Beer jsou v práci s medii mimořádně nadaní, a to je okolnost, se kterou plán na jejich likvidaci nepočítal. Přece jen, už nejsou padesátá léta, a aspoň něco z demokracie nám k použití zůstalo.

V soudní síni, pokud by mělo na hlavní líčení skutečně dojít, bude plno, a režiserem představení, které se tam odehraje, nebude ani soudce, ani státní zástupce Petrásek, ale obžalovaní, kteří budou mít jedinečnou příležitost novinářům takříkajíc naživo presentovat, o jak velkou blamáž se tu jedná. Výslech znalce i předčítání závadových částí Beerových komentářů a mezititulků, pokud se je podaří správně a didakticky podat, to bude pro přítomné novináře jistě lahůdka. Kromě toho mají obvinění i řadu dalších možností a prostředků, které při své obhajobě budou moci použít; ty by arci bylo netaktické prozrazovat již nyní.

Pokud jde o mne, já osobně se na ten soud velice těším!
73 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 14517

Obviněné vydavatelství guidemedia podalo proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, kterou takto odůvodnilo.

Z odůvodnění stížnosti cituji toliko stručně (§ 27):
Má-li snad policejní orgán (stejně jako přizvaný historik) pocit, že každé dílo věnované histo­rickému nacionálnímu soci­a­lismu obsahující authentické materiály musí být povinně dopro­vázeno úvodním textem, v němž se vydavatelé od publi­ko­va­ného materiálu explicite distan­cují a vyjádří nad jeho obsahem opovr­žení, je dlužno jej upozor­nit, že právě tento přístup k minu­losti je znakem totalitních, nede­mokratických režimů, a jediným důsledkem těchto povin­ných úliteb v praxi by bylo, že postoje vyda­vatelů a editorů by tím byly znevě­ro­hod­ňo­vány a dílo samo bylo vposledku čtenářem nahlíženo jako cosi ineditního, jako zaká­zané ovoce, jež je obsahově tím validnější, čím více se státní orgány pokoušejí vnucovat mu k němu neorganické, demagogické komentáře.
Aktualisováno.
Dorazilo rovněž usnesení Městského soudu v Brně o zamítnutí stížnosti proti zajištění peněz na účtu; nic překvapivého, i když některé formulace jsou, pravda, brilantní, příkladmo: Ačkoli je pravdou, že doposud došlo k prodeji pouze asi přes 500 ks výtisků knihy, z výpisu z předmětného bankovního účtu je zřejmé, že na tento i nadále přicházejí platby za jejich nákup, a do budoucna tak skutečně nelze vyloučit, že dojde k prodeji všech výtisků knihy. Obvinění by tedy měli být rádi, že nebyly zajištěny peníze inkasované za případné dotisky nebo další vydání knihy, protože ani to přece nelze vyloučit.
62 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 12378

Jde o dvě obviněné z těžší zločinecké skupiny, Lucii Kuldovou a Marii Kostomlatskou, a soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniela Reifová, které je zjevně nevhod, jestliže do jejího svérázného pojetí práva někdo mluví, vymyslela skvělou procesní fintu: v neveřejném zasedání vyloučila jejich věc k samostatnému projednání, avšak usnesení o tomto úkonu ostatním obviněným v rozporu s ustanovením § 137 odst. 1 TrŘ nenechala doručit, takže ty se nedozvěděly ani o tom, že k rozdělení řízení došlo, ani o termínu veřejných zasedání, kde se následná doznání, resp. schválení dohod o vině a trestu, konala. Vše tak proběhlo v klidu, bez dotěrných obhájců a bez veřejnosti.

A jak ostatní, zatvrzelé obviněné na trik přišly? V podstatě náhodou, z infoSoudu: v jejich řízení figurovalo neveřejné zasedání, v němž bylo vydáno usnesení, které nabylo právní moci, aniž by bylo jejich obhájci doručeno. Nahlédnutím do spisu zjistily, že z řízení byly vyloučena dvě nová ([1], [2]), která skončila schválením dohody o vině a trestu ještě dříve, než se o jejich existenci dozvěděly.

Čisté, chirurgické řešení, které navíc soudu umožňuje před ostatními obviněnými rozsah a obsah obou doznání utajit, protože v těchto nových řízeních už nefigurují a nemají proto právo ani nahlížet do spisu. Že je něco takového ve frapantním rozporu s trestním řádem, asi nemusím dodávat: v zemi s fungující justicí by za to soudkyně Reifová skončila před kárným senátem, kam ostatně za své výkony v kause RWU dávno patří.

Vzhledem k těmto okolnostem zatím nevíme ani to, na jakých trestech se obviněné se SZ dohodly; u jedné z nich to prý měla být podmínka 3/3 s dohledem. Protože L. Kuldová a M. Kostomlatská mají být vinny jedním dětským dnem, jednou mikulášskou besídkou a účastí na čtyř, resp. pěti demonstracích, zdá se to být velmi mírný trest a od SZ nanejvýš fairová nabídka: za tak strašné zločiny by jinak dozajista nemohly od soudu odejít s nižším než pětiletým nepodmíněným trestem!

Aktualisováno.
132 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 8139

Pro milovníky absurdního justičního dramatu přinášíme nové informace k trestnímu stíhání Pavla Kamase, Lukáše Nováka, Lukáše Beera a nakladatelství guidemedia za knihu projevů Adolfa Hitlera.

Nejprve tedy, jak trestní řízení začalo. Aktivistka Mgr. K. K. ze sdružení In Iustitia (jedná se o oznamovatelku, proto celé její jméno v souladu se zákonem neuvádíme) telefonicky sdělila policii, že vyšla kniha, která se jí ani trochu nelíbí a proto by za ni měl být někdo postaven před soud. Policie se dotázala nám dobře známého Miroslava Mareše, co si o tom myslí, ten odvětil, že případ je na hraně a doporučil policii oficiálního historika Jana B. Uhlíře z Vojenského historického ústavu v Praze. Kterýžto vyjádření na své ideové odpůrce ochotně sepsal ([1], [2], [3]) a připravil tak půdu nejen pro stíhání shora jmenovaných, ale i dalších historiků, kteří nejsou v hodnocení dějin 2. světové války s oficiální českou historiografií zajedno, konkrétně Franze Chocholatého Grögera a Tomáše Krystlíka. V posledním si přisadil rovněž nám známý mladý neidealista Štěpán Výborný, jehož rozbor Našeho směru je taktéž ve spisu založen.

Nechci svými poznámkami připravovat čtenáře o požitek z četby authentických pramenných materiálů, přece však si dovolím ocitovat zřejmě nejzdařilejší pasáž Uhlířova díla: Je nepochybně nutné položit si základní otázku, zda projevy Adolfa Hitlera v předkládané formě představují pro českého čtenáře přínos. Jednoznačně nikoli! A to v žádném směru.

Mám za to, že když policejní orgán napsal do adresy Vojenského historického ústavu omylem místo ulice U památníku U pomátníku, nebyl dalek pravdy: v té budově pod Žižkou se opravdu někdo pomátl.

Příjemný, přínosný zážitek z četby posudků, přátelé!

Aktualisováno.
Protože není vyloučeno, že zázraky se dějí nejen v Karlových Varech, poslal jsem v tomto smyslu Vojenskému historickému ústavu žádost o informace. Nejspíš se dozvím, že údaj o pracovní vytíženosti státem placeného badatele je něčím opravdu velmi intimním; osobně nepochybuji, že doktor Uhlíř po vzoru jiných státních zaměstnanců v Ústavu dřel jako kůň…

Aktualisováno.
Žádost o informace již zjevně dorazila; dle údivu personálu zřejmě vůbec první v historii oné velkolepé instituce.
69 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 8759

Z dnešních zpráv ze světa práva mne zaujaly dvě: jednak názor soudce Krajského soudu v Praze Roberta Pacovského, že u Davida Ratha závažnost obav z útěku postupně ubývá na intenzitě (jsem přesně opačného názoru), a ovšem kausa T-Mobile v. skautské hnutí, jež bude arci s největší pravděpodobností vyřešena mimosoudně.

Svoboda projevu zahrnuje i právo na kritiku, včetně kritiky znevažující a výsměšné, a i když v případě projevů určených ke komerčnímu, reklamnímu využití je tato ochrana inherentně slabší než u projevů politických, nespatřuji nic protiprávního na tom, je-li v reklamě zesměšňováno nikoli hnutí jako takové, ale ty z jeho stereotypisovaných projevů, které většině z nás směšné prostě připadají. I v ochraně osobnosti, resp. dobré pověsti právnické osoby, je nutné přihlížet k účelu zásahu, jímž je v daném případě prima facie a evidentně reklama vlastního, nekonkurenčního produktu.

Velmi nerad bych se dočkal doby, kdy budou zakazována parodická díla jako Cesta dom Zuzany Navarové nebo Hřebejkova prvotina Pějme píseň dohola (1989).

23 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 3499