Generální inspekce bezpečnostních sborů prý nevyšetřila, kdo poskytl ke zveřejnění video z brutálního napadení v Duchcově. Nevím, zda to hodnotit spíš jako dobrou nebo špatnou zprávu (a upřímně, nedokážu si vybavit jediný případ, kdy tento svérázný útvar něco skutečně vyšetřil).

Osobně jsem stoupencem amerického modelu veřejného přípravného řízení, ne toho českého, utajovacího: V USA je po zahájení trestního stíhání šerifův úřad povinen poskytovat veřejnosti s určitými výjimkami veškeré důkazy, a ty jsou také u mediálně sledovaných případů okamžitě zveřejňovány. Je to součástí amerického pojetí veřejné kontroly law enforcement: jak šerifové, tak státní zástupci – a také soudci na nejnižším stupni – jsou ve většině států Unie voleni, a mají proto zájem přesvědčovat veřejnost o své efektivitě a výsledcích, aby uspěli i v příštích volbách. Českou zkušeností odkojený čtenář si řekne, že mít něco podobného v naší zemi, byly by okresy, kde krade pouze ODS a jiné, kde to smí činit pouze sociální demokraté, ale ono to překvapivě funguje a je-li některý americký orgán činný v trestním řízení usvědčen z protežování určité politické strany nebo politika, je z toho vždy obrovský skandál, a riskovat to si proto raději každý rozmyslí.

To jsem vždy na Americe a Američanech obdivoval: jejich smysl pro spravedlnost a vědomí, že prosazování práva je věcí každého občana, nelze to ponechat v rukou právních profesionálů. Jak se to ostatně zrcadlí i v systému porotních soudů, jež proslavil třeba vynikající film Sidneyho Lumeta Twelve Angry Men (1957).

A ještě jedna věc mne v Duchcově zarazila: snadnost, s jakou stížnostní soud poslal obviněné do vazby, s odůvodněním, že by mohli ovlivňovat svědky. Pokud by snad někoho ovlivnit chtěli, dávno by to, do rozhodnutí krajského soudu, udělali. Jde tudíž o vazbu podle ustanovení § 67 písm. m) TrŘ: mediální.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)