Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Funkci – nebrat! řekli by na protiúplatkovém kursu ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. O trestnosti politického trafikantství, z něhož jsou usvědčováni tři exposlanci a dva vysocí státní úředníci, je podle průzkumů veřejného mínění přesvědčena většina Čechů. Jak rozhodnou tuto otázku české soudy, je arci otázka.

Zahřívací kolo už obvinění absolvovalo u Okresního soudu v Ostravě. Soud nedospěl k závěru, že by stíhání bylo zjevně nedůvodné, a potvrdil to vazbou pro všechny v souvislosti s tímto trestným činem obviněné osoby. Trochu jiná bude situace u pražských soudů: ty jsou jednak politicky daleko ovlivnitelnější – viz pravomocný výrok o nevině v affaiře Drobil i v případu Bárta&Škárka – jednak mají, minimálně odvolací Městský soud v Praze, nastaveny mechanismy, jak spis přidělit vhodně nakloněnému, případně motivovanému nebo motivovatelnému senátu. Proto, přes značný mediální tlak na odsouzení nenáviděných politiků, jenž se dá očekávat, předpokládám, že s pravděpodobností hraničící s jistotou padne ve II. stupni zprošťující výrok.

Politické strany se brání, že neomezená disposice lukrativními funkcemi ve státních podnicích a v nejrůznějších dalších institucích, kupř. různých radách a komisích, je součástí jejich moci, a tak to bylo doposud – minimálně těmito stranami, méně již veřejností – chápáno. Nejde o hlavní součást korupčního financování stran, to ke zajišťováno přes přístup k veřejným zakázkám, ale o příjemný doplněk, možnost odložit stranického zasloužence na odpočinek na místo, kde jeho nečinnost štědře platově ocení daňoví poplatníci. Ovšemže tato místa nejsou bez odpovědnosti, ale i to se dá politickými prostředky řešit: vzpomeňme na nevydání senátora Jaroslava Musiala, který měl být stíhán za to, že společnost, v jejímž představenstvu zasedal, neodvedla povinné platby.

Alternativ je celá řada: parlament by např. mohl – potenciálně i v režimu legislativní nouze – přijmout novelu trestního zákoníku, která by tento druh politického handlování legalisovala, nebo by mohli exposlanci dostat presidentskou milost – problémy s kontrasignací určitě mít nebudou! Posuzováno šířeji než jen prismatem práva, jeví se být pozoruhodným, nakolik se za 23 let demokratického vývoje této společnosti dokázalo rozejít to, co se vnímáno jako slušné a zákonné, obyvatelstvem, s představami politické třídy. Asi bude skutečně na čase obyvatelstvo rozpustit a zvolit si nové…

55 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9893

Znovu se vracíme k případu kuší zastřeleného Roma v Chotěbuzi, o němž jsme se zmínili zde. Zopakujme, že soud I. stupně neshledal naplněnými podmínky nutné obrany a střelci uložil desetiletý trest, který i my pokládáme za adekvátní.

Jako čertík z krabičky vystoupil na obranu Romů František Kostlán a obvinil media, že oběť nekorektně označila za zloděje kovů, ačkoli v trestním řízení se nic takového neprokázalo. Romové se prý jen šli zeptat, jestli v domě nemají nějaký přebytečný šrot, tak jacípak zloději.

Jak ovšem informovali na iDnes, Romové měli v autě náčiní na vykopávání šrotu. To je řečeno snad až příliš jemně: šrot se totiž normálně pod zemí nenachází, tam se arci vyskytují jiné kovové a kovy obsahující, snadno zpeněžitelné předměty, např. potrubí, měděné kabely atp., jejichž společnou vlastností je, že mají vlastníka, který bývá představou jejich exhumace a následného zpeněžení ve sběrně nadšen pozorovatelně menší měrou než sběrači šrotu. Nebo jinak, dopadnu-li ve své vile osobu vybavenou sadou kasařského náčiní, neuvěřím jí, že se na tom místě nacházela toliko proto, že si, využívajíc klidné noční hodiny, toužila prohlédnout mou sbírku středověkých erbů.

Dalším pochybnosti vzbuzujícím faktorem je skutečnost, že podle tvrzení Romů vypadala stavba jako neobydlená: tím menší důvod očekávat, že by tam nalezli ochotného kovodárce.

Ergo, odsuzující rozsudek nad kušištníkem ještě nevyviňuje oběť z podezření, že její úmysly na místě činu nebyly čisté, a media o ní oprávněně hovoří jako o zloději kovů.

80 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 10246

V kause Velkého čarodějnického procesu, neboli Lid v. RWU, o němž jsme naposledy referovali před dvěma týdny, rozdělil soud patnáct obviněných na dvě skupiny. U sedmi extremistek rekvalifikoval skutky žalované podle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) TrZ/1961 pouze podle prvního odstavce – ačkoli to vůbec neodpovídá popisu skutků v obžalobě – a nabídl jim možnost podmíněného zastavení jejich stíhání, pokud se doznají a projeví nad svými činy lítost.

Čtyři obžalované z této lehčí zločinecké skupiny, obhajované Robertem Cholenským, však nabídku odmítly a trvají na své nevině. V srpnu, kdy by mělo pokračovat předběžné projednání obžaloby, tak lze na Francouzské čekat zajímavé divadlo: dvě nebo tři ze sedmi obžalovaných se budou, nejspíš plačtivě a s předstíranou lítostí, doznávat k trestnému činu, který nespáchaly, kdežto čtyři další budou trvat na tom, že jejich jednání trestným činem nebylo. Pro samosoudkyni Danielu Reifovou to nebude úplně snadná situace, protože uzná-li, že námitky obhajoby jsou opodstatněné (a minimálně argument, že nikoho nelze – nota bene s několikaletým odstupem – stíhat za pořádání serie veřejných shromáždění, která byla řádně ohlášena a nikdy nebyla zakázána ani rozpuštěna, má své ratio), nemůže splnit svůj slib a stíhání kajícnic podmíněně zastavit, a neuzná-li to, vysloví tím ještě před začátkem dokazování v hlavním líčení právní názor, jímž se v dalším řízení bude cítit vázána.
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 3832

Když před třinácti měsíci zavřeli Davida Ratha, nejásal jsem, k údivu mnohých, a jen velmi málo jásám nyní, když byla dopadena skupina zločinných politiků ODS a šéfů zpravodajské služby. Mám k tomu dva důvody.

Prvním je ten, že ke stíhání, resp. vůbec k vyšetřování, bylo v obou případech nutné porušit právními předpisy stanovenou místní příslušnost dozorového státního zastupitelství. Kdo si myslí, jak je báječné, že takto smí politiky a další vlivné osoby stíhat každý, kdo si to s Pavlem Zemanem domluví, je poněkud naivní, protože v právním státě nesmí být možnost vést trestní stíhání podmíněna libovůlí kteréhokoli státního úředníka, a mají-li na některém státním zastupitelství Grygárka, případně Mečla na prameni, je třeba takovou osobu zákonem předvídaným způsobem odstranit, ne ji v dosud nezjištěném, avšak patrně velkém, počtu případů obcházet.

Ještě horší bude, pokud se podaří skutečně prosadit zrušení vrchních státních zastupitelství a jejich nahrazení specialisovaným dozorovým útvarem: z obsazení posice jeho šéfa se stane nejdůležitější politikum v zemi – kdo bude mít pod kontrolou tento úřad, získá fakticky feudální pravomoc nad celou společností.

Druhý problém spočívá v tom, s jakou lehkostí získaly OČTŘ povolení k odposlechům a prohlídkám. Soudci v této zemi nejsou za své rozhodováni odpovědni a za neoprávněně nařízený odposlech není po státu reálně možné získat ani přiměřenou satisfakci: není-li zásahem do osobnostního práva neoprávněně vedená exekuce, tím méně jím jistě bude neoprávněný odposlech. Státní zastupitelství a policie žádají a žádají a soudy povolují a povolují (a prodlužují), aniž by někdo následně kontroloval, zda byl odposlech skutečně nutný a zda se při domovní prohlídce opravdu našlo to, co se policie dušovala.

Logika trestního řádu se obrací, a místo aby policie prověřovala konkrétní podezření a k němu získala potvrzení z odposlechu, odposlouchává, často se smyšlenou záminkou, tak dlouho, až nějaký trestný čin odhalí.

Úvaha kdo jedná poctivě, nemá se čeho bát, sama o sobě naivní a ústavně-právně perversní, přestává definitivně fungovat v situaci, kdy se jako trestné začne posuzovat jednání pokládané dosud za přípustné, jak se to stalo v případě exposlanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře. Politických sinekur se v minulosti rozdalo tolik, že by nebylo problémem pozavírat tímto způsobem polovinu poslanecké sněmovny.

Soud rozhodující o vazbě selhal, protože místo aby obviněné propustil s tím, že právní otázka trestnosti jejich skutku je nanejvýš sporná a před jejím vyřešením nelze obviněné trestat vazbou, návrhu státního zástupce vyhověl, a to patrně s gustem: nezapomínejme, že se místní příslušnost podařilo přenést do Ostravy, města, kde je averse ku Praze a jejím parafernáliím, tři uplacené exposlance v to jistě čítaje, zřejmě z celé země nejsilnější.

Období, které je událostmi kolem Jany Nagyové definitivně zahájeno, bych nazval policejní demokracií, a i když jsem na jednu stranu škodolibý, jestliže vidím, jak se politici stávají obětí nekvalitní a zkorumpované policie, kterou na své poddané doposud bez větších potíží pouštěli, moje uspokojení je značně mírněno představou, kdo jsou ti, kteří se tímto způsobem nově dostali k moci a před nimiž je díky odposlechům už nyní premier, normálně nejmocnější úředník v zemi, jen trapnou, blekotající figurkou.

56 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Jana Nečasová-Nagyová
Počet zobrazení: 6952

Napsal jsem před časem, v souvislosti s pohřbem Václava Kočky ml.: Je charakteristickou vlastností společností postkomunistického typu, že jejich skutečný charakter a společenská struktura se navenek ukazují neplánovaně, jaksi mimoděk. Těchto prozření bývá jen několik za desetiletí, a když už k takové události dojde, neměli bychom zůstat k tomu, co se nám nabízí k vidění, slepí.

Uplynulých 48 hodin bylo dalším takovým okamžikem, a snažme se proto krátké období před tím, než nám realita opět přibouchne okenice, nepromarnit. Pozornému diváku se toho k vidění nabídlo až-až, a některé exponáty z obludária, které před našimi zraky oddefilovaly, musely vzbudit pochyby, zda jde ještě o skutečnost nebo již sledujeme produkt jakési fantasmagorické, horečnaté vise.

Předně je tu Jana Nagyová, premierská milenka, žena tak výkonná, že jí za to byly ze státního rozpočtu vypláceny na mimořádných odměnách stovky tisíc korun. Chápeme, dobrý sex něco stojí, zvlášť je-li spojen i s jinými mimořádnými předpoklady, např. se schopností zařídit sledku na milencovu manželku. To celé v balení vysoké státní úřednice, momentálně v CPZ, s návrhem na kolusní vazbu, jemuž se metropoli nepřátelsky nakloněný a levicově orientovaný soudce z Ostravy asi nebude příliš zdráhat vyhovět. Nuže, přátelé, upřímně: kdyby podobnou postavu zobrazil ve své knize takový Viewegh, neměli byste pocit, že vás autor vodí za nos, že taková osoba prostě nemůže existovat?

Pak je tu vojenská kontrarozvědka, vedená dvěma elitními ramby z Afghánu, kteří nemají nic proti občasnému melouchu na Úřadu vlády: je to jen pro dobro jejich kariéry a navíc jistě ve státním zájmu. Kontrolní mechanismy, které by něčemu takovému zabránily, nebo aspoň prostý pud sebezáchovy zpravodajských generálů? Zapomeňte. Bohužel, tajná akce se nezdaří, operativci byli sledovanou osobou odhaleni. Jak musí práce této služby vypadat při jiných, běžných operacích, raději nedomýšlet.

A pak Vrchní státní zastupitelství v Praze, jehož náměstek je prověřován pro podezření z účasti na zločinném spolčení, a tak, aby o trestním řízení a povoleném odposlechu nebyli do druhého dne informováni podezřelí, je dozor bez jeho vědomí delegován do Olomouce. Jak se arci ukázalo, ani to nestačilo, aby se o plánovaném zásahu nedozvěděli kmotři Janoušek s Rittigem; jediný, kdo o něm neměl tušení, byl moula premier, který do odposlouchávaného telefonu své pobočnice jistě pronesl takovou spoustu indiskrecí, že se proti tomu affaira Berlusconiho a jeho ztepilé tanečnice musí jevit dětskou kratochvílí.

Zlatým hřebem a hlavní atrakcí jsou ovšem domovní prohlídky a výsledky razie v safe boxech Komerční banky. Sto dvacet až sto padesát milionů v hotovosti, drahé kovy zatím nezváženy, to vše patrně jen pro strýčka příhodu stranou odložené prostředky JUDr. Romana Janouška a Ivo Rittiga. Oba jmenovaní, jak řečeno, mezitím bezpečně v trapu, a kdyby došlo k nejhoršímu, lobbista v této zemi není povinen prokazovat původ svého majetku, tak jako nemusí nikomu vysvětlovat, co si povídá s pražským primátorem po šifrovaném spojení.

Zkrátka, bylo to hezké a bylo toho dost, a téměř jsem rád, že už to snad končí a několik dalších let nám místo nevábných útrob moci bude opět předváděno obvyklé pimprlové divadlo – hra na demokracii.

13 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Jana Nečasová-Nagyová
Počet zobrazení: 3677