Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Dostal prokurátora, říkávalo se druhdy v souvislosti s vojenskou justicí, kterážto zkratka vystihovala skutečnost, že vojenští prokurátoři (takoví jako např. dnešní ctihodný ústavní soudce soudruh Jaroslav Fenyk) se s vojskem nikterak nemazali a trestní řízení v armádě bylo ryze formálním, nezajímavým a dokonale deterministickým procesem: od samotného počátku bylo jasné, že kdo dostal prokurátora, si po několika procesních úkonech odnese poukaz na mřížkové lázně a poté si udělá výlet do Sabinova, kde bude nějakou dobu dýchat cezený vzduch.

Doba pokročila. Dnes je, minimálně v oblasti bojující demokracie a jejích nepřátel, stejně ominosní událostí jako někdejší dostání prokurátora dostat znalce: zkušenost ukazuje, že před těmito novodobými Boblíky není úniku, a na koho je jednou zadán znalecký posudek, nemá šanci na záchranu: rozsudek je toliko formálním potvrzením toho, co znalec, ve skutečnosti arci jen kašpar s razítkem, maňásek na ruce moci, o obviněném napsal. Ivo Svoboda rozpozná závadový diskurs, Michal Mazel a Miroslav Mareš naleznou extremistický kontext, a mentalistka Petra Papiežová vysvětlí, co měl řečník svými slovy doopravdy na mysli.

Nejnověji, jak se v posledním tišeném Reflexu pochlubil brněnský státní zástupce Jan Petrásek, dostali znalce lidé kolem vydavatelství guidemedia etc, za knihu projevů Adolfa Hitlera. Problém prý není v projevech samotných, ale ve spojovacím textu, jímž výběr vybavil publicista Lukáš Beer. Zda tyto texty byly příliš oslavné nebo naopak nedostatečně odsuzující, Petrásek nevyjevil, a nevím to ani já, jelikož při pohříchu letmé četbě jsem nenarazil na nic, co bych si dokázal představit kursivou v obžalobě. Je ovšem pravda, že nejsem žádný znalec…

Naskýtá se otázka, zda chystané trestní stíhání není ve skutečnosti odplatou za to, co L. Beer píše na svém blogu Náš směr. A že si dovoluje opravdu hodně: např. upozornit, že rasistické norimberské zákony byly uzákoněny v době, kdy ve Spojených státech byla uplatňována rasová segregace, a tak čtyřnásobný olympijský vítěz z Berlína Jesse Owens, jemuž prý Adolf Hitler odmítl podat ruku, se po návratu do vlasti nesměl ani ubytovat ve stejném hotelu jako jeho bílí kolegové, nebo že stejné koncentrační tábory jako v Německu pro Židy vybudovaly za války Spojené státy a Kanada pro své občany s japonskými předky.

A šíření takových informací je zapotřebí zamezit, protože to vše je sice pravda, ale taková, kterou v bojující demokracii smíme říkat jen v soukromí; jinak bychom také mohli dostat znalce.

63 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 6597

Případ německé rodiny Habermannových z Lubníka a její spor o vodu je starší než tento blog, ale to se u řízení o žalobách na ochranu osobnosti přiházívá celkem pravidelně: první tři roky je spor pro české soudy příliš syrový, dalších pět let dozrává, často mezi instancemi, a až kolem desátého roku se dostavuje konsensus, že nastal vhodný okamžik o žalobě pravomocně rozhodnout a žalobci, dožil-li se, přiznat za dávnou újmu nějakou tu satisfakci.

Nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové je dílo tak výjimečné, že se oň se svými čtenáři nemohu nepodělit, a zároveň jeho autorku, soudkyni Věru Adámkovou, nevyznamenat nejvyšší cenou tohoto blogu za tvůrčí příspěvek českému právu, prestižním oceněním Osel měsíce.

Tu by arci zasloužila i za to, jak řízení od počátku vedla. Ve věci, o které bylo možné rozhodnout při prvním, nejvýš druhém jednání, dokázala tato ozdoba české justice nařídit neuvěřitelných sedm jednání, a svůj rozsudek sepsala způsobem, který by mohla Justiční akademie ihned převzít do svých kursů a demonstrovat na něm, jak přesvědčivé soudní rozhodnutí v žádném případě vypadat nemá.

Ano, uznávám, český jazyk a jeho větná stavba nejsou nejjednodušší, ale je opravdu nezbytně nutné vyjadřovat se se stylistickou elegancí troglodyta a vázat věty do souvětí např. tímto způsobem: Žalobkyně b/ a c/ odmítnutím účastnické výpovědi nedaly soudu možnost, aby se rovněž vyslovily, v čem je přerušení dodávky pitné vody omezilo v jejich životě…?

Odůvodnění rozsudku by po rekapitulaci procesního diskursu mělo uvést, které důkazy soud provedl, které zamítl (a proč), co se z nich dozvěděl, případně čemu neuvěřil, jaké právní normy použil a jak pod ně takto učiněná skutková zjištění subsumoval, a jak se to odrazilo v jeho rozhodnutí. Nic podobného v práci doktorky Adámkové nečekejme, ta – podobně jako mnoho jejích kolegů – pojala odůvodnění stylem říční naplavenina, resp., pro sečtělejší, rozsudek-řeka, a vytvořila spíše authentickou reprodukci proudu svých úvah, sondu do mozku soudcova, než jasnou a logickou strukturou charakterisované judikatorní dílo.

Čtenář rozsudku s podobnou materií by se např. rád dozvěděl, jaké faktory soud vzal při stanovení relutární satisfakce v úvahu, zda se v těchto případech podle jeho názoru má odškodňovat lineárně podle délky zásahu, nebo degresivně (pociťovaná intensita zásahu klesá s tím, jak se mu poškozený přizpůsobuje), proč dostaly děti o 20 % méně než dospělí – nejsem sice dvanáctiletá dívka, ale umím si představit, že pro nezletilé dcery Habermannových musel být tento roční zážitek ještě větším traumatem než pro jejich rodiče.

Zato se dovídáme, že jestliže žalobci hovoří o společenské stigmatizaci, kdy občané obce je měli vídat chodit pro vodu do cisterny, a proto měli být vystaveni jejich posměchu, žádný důkaz k tomu nenabídli. Ovšem – stigmatisaci rodiny na rok odpojené od dodávky vody je třeba doložit nejlépe fotograficky nebo na videu, jinak soud neuvěří, že jim taková banalita mohla vadit!

Věřme, že oslí uši budou soudkyni Adámkové slušet: rozhodně lépe než talár, do kterého tato totálně inkompetentní osoba nepatří.
4 komentáře
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 3060

Případ Madse Trærupa, mladého muže z Dánska, kterého bylo v r. 2000 třeba stůj co stůj odsoudit, aby Česká republika neměla ostudu a nemusela mu zaplatil náhradu za nezákonnou vazbu, již známe, a také víme, jak se celý podvod povedlo zorganisovat: Soud I. stupně, Obvodní soud pro Prahu 1 v senátu Dany Šindelářové, jej nejprve zprostil obžaloby, ale odvolací Městský soud v Praze, senát Jarmily Löffelmannové, vyhověl odvolání státní zástupkyně Zdeňky Galkové a rozhodl, že možná ještě nebyli slyšeni všichni policisté, kteří incident viděli. A vskutku, lo and behold, jak říkají Angličané, jaké překvapení, Z. Galková přivedla na Ovocný trh jednoho ze svých proslavených universálních svědků a ten děj popsal přesně tak, jak byl zachycen v obžalobě – a jak se zaručeně nestal. Toť ovšem zásadní důkazní zvrat!, vzkřikla D. Šindelářová, a i když výpovědi skutečných svědků-policistů jasně svědčily o tom, že obžalovaný je nevinen a policisté si celou historku vymysleli jako pomstu za pokoření, jemuž je obžalovaný vystavil, odsoudila Madse Trærupa k podmínce a několikaletému vyhoštění. Od té doby si soudkyně Šindelářové, která velmi dobře věděla, že odsuzuje nevinného, nevážím.

A proč o tom ještě píšu? Protože počítač v podatelně nyní vybral senát k projednání odvolání Z. Galkové v případě samolepkové skupiny Vondrák-Rodová, a je jím – chvíle napětí – opět senát předsedkyně Jarmily Löffelmannové. Ne snad, že bych pochyboval o náhodnosti výběru, dobře vím, že na tomto světě existují jen dvě nezpochybnitelné jistoty: hvězdné nebe nade mnou a poctivost předsedy městského soudu Jana Sváčka; ten by žádné manipulace u svého soudu netrpěl, ostatně jeho morální kvality ocenila i komunistická strana, do které se před r. 1989 přihlásil – tam přece brali jen mravní výkvět národa! Přesto jsem arci znepokojen.

J. Löffelmannová je v pražské justici známa – jak to jen napsat kulantně… – jako osoba s velmi nízkou integritou, jež dává vzpomenout brněnského Za peníze v Praze dům. Mezi její poslední justiční kousky patří zproštění poslanců Bárty a Škárky, ale podobných výstřelků se najde za roky jejího působení v justici celá řada. Kdekoli soudí, resp. kamkoli je její senát náhodně přidělen, tam buď šustí bankovky nebo jsou ve hře jiné, vyšší zájmy.

Můžeme proto s velkou mírou jistoty predikovat, co se stane. Ve svém odvolání namítla Z. Galková, že soud I. stupně nevyslechl policisty, kteří noční lepení monitorovali. Tomu senát Löffelmannové přisvědčí a zprošťující rozsudek z tohoto důvodu zruší. U obvodního soudu poté vystoupí skupina policistů, kteří si po téměř pěti letech zázračně vzpomenou na nové, v úředních záznamech opomenuté detaily, a ty budou soudkyni Šindelářové postačovat pro konstataci důkazního zvratu a k odsouzení obžalovaných. Ale aby se obhajoba příliš nerozčilovala, tresty budou pouze mírné, podmíněné.

Vítejte ve světě spravedlnosti po česku, přátelé!
33 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 5780

A máme tu další blogpost na romské thema, tentokrát z Rokycan. V březnu tam došlo ke konfliktu mezi mladou Romkou a několika strážníky městské policie, načež ti byli romskými aktivisty obviněni, že se k ženě chovali brutálně a při zákroku převrhli kočárek s dítětem. Nyní policie trestní oznámení odložila.

Jsem názoru, že učinila správně. K disposici máme dvě videa, [1] a [2], z nichž je sice patrné, že jednání strážníků při řešení přestupku nebylo prosto určitých taktických pochybení, avšak agresivita, zprvu zejména verbální a poté patrně i brachiální, směřovala od přestupnice ke strážníkům. Aktivisté, jako už tolikrát, prokazují romské komunitě medvědí službu, jestliže místo rozumu uplatňují rasový instinkt a vyvolávají tak v posledku dojem, že Romové se v této zemi těší nezaslouženému nadpráví.

Neobjektivní kostlánovský žurnalismus je to nejhorší, co se Romům mohlo přihodit.

Aktualisováno.
Zde máme inkriminovanou část děje z videa zobrazenu rozfasovaně, snímek po snímku:

Číst dál... 51 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5019

Městský soud v Praze nám zaslal k replice vyjádření ministerstva vnitra k naší správní žalobě proti již třetímu odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (o žalobě jsme psali zde).

Ministerstvo potvrdilo, že ke stanovám spolku už nemá výhrad, ale vadí mu náš název, ježto prý z pohledu všech demokraticky smýšlejících osob je [název sdružení] zároveň urážlivý a provokativní: osobně bych spíše soudil, že demokraticky smýšlejícím osobám je název vcelku ukradený, a pokud jejich smýšlení něco uráží a provokuje, pak je to flagrantní porušování našeho práva svobodně se sdružovat – o registraci se marně snažíme už od srpna 2009, a stále jsme na začátku, resp. v nekonečném procesním cyklu.

Vyloženě zábavná je pasáž věnovaná trestnímu stíhání Jana Šinágla, které bylo pravomocně zastaveno. Na názoru ministerstva, že samotné podání trestního oznámení je subsidiárním důvodem zákazu, se nezměnilo nic ani zastavením – pracující jsou znepokojeni a ministerstvo je proto před Šináglem musí chránit, a samo ví lépe než nějaký soud, je-li jeho psaní společensky škodlivé a závadové.

Reagujeme replikou.

Pokud jde o soudkyni Evu Pechovou, s tou mám ty nejhorší zkušenosti: jde o dámu neznatelné inteligence a nulového právního rozhledu, a je-li občas některé rozhodnutí jejího senátu přesto správné, důvodem může být toliko eventualita, že soudkyně Pechová problém nepochopila. I z toho důvodu jsem souhlasil s upuštěním od ústního jednání: snažit se této osobě cokoli po právní stránce objasnit, je činnost přibližně stejně inspirující jako vysvětlovat deskriptivní geometrii orangutanovi.
23 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 7213