Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Miloš Virosa Zeman, t. č. president republiky, navrhl Senátu další tři kandidáty na ústavní soudce, soudkyni NSS Kateřinu Šimáčkovou, ústavního soudce Miloslava Výborného a soudce NS Ludvíka Davida. Proti nominaci Šimáčkové a Davida nelze namítat vůbec nic, pokud jde o Výborného, v prvním funkčním období prokázal značnou názorovou konsistenci a i když je na jeho produkci znát, že je stoupencem konservativní školy jurisprudence a nemá pochopení pro modernistické výstřelky jako je svoboda slova – viz jeho slavné usnesení o závadové transsubstanciaci číslovaného textilu –, domnívám se, že i tento typ soudců by měl být v plénu Ústavního soudu zastoupen.

Schází pouze očekávaná odměna za vyřazení Zemanova protikandidáta v presidentské volbě Tomio Okamury: ačkoli se nominace Vojtěcha Šimíčka a/nebo Zdeňka Kühna, soudců NSS, kteří se na volebním podvodu podíleli, zdála takřka hotovou věcí, Zeman si s odměňováním věrných dává na čas a zatím je ponechává v napětí. Dobře jim tak, řekl bych…

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3371

Krajský soud v Praze svým (nekomunistickým) senátem 12 To předsedkyně Evy Milcové potvrdil rozhodnutí berounského soudu o zastavení trestního stíhání popírače nacistického genocidia Jana Šinágla. Odůvodnění je poměrně rozsáhlé a i když bychom ho asi nemohli označit za přelomové nebo mimořádně odvážné, patří v produkci českých soudů k nadprůměru.

Trestní stíhání je tedy u konce, zbývá sumarisovat, co jsme se z něj dozvěděli.

Především to, že ministerstvo vnitra dokáže iniciovat prima facie a a limine nedůvodné trestní stíhání politicky nepohodlných osob, disidentů. Připomeňme, že trestní stíhání bylo zahájeno přes nesouhlas OSZ v Berouně na přímý pokyn dohledového KSZ v Praze, takže není pravděpodobné, že by si chtěl s J. Šináglem vyřizovat účty někdo jiný než právě ministerstvo, jemuž se ve sporu o registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedostává argumentů a proto by rádo udělalo z členů přípravného výboru zločince. To není dobrá zpráva, státní zastupitelství není jen dalším odborem ministerstva vnitra, a nepochybně by mělo být schopno samo posoudit, zda je trestní oznámení na popírače Šinágla důvodné. Instrumentalisace trestního práva a jeho přetvoření v nástroj státní politiky, zbraň v boji s vnitřním nepřítelem, jsou znakem totalitního, nikoli demokratického režimu.

Za druhé se v pravém světle předvedl ÚSTR a jím zaměstnávaný amatérský historik Jaroslav Čvančara. Nevím, jak vážení čtenáři, ale já bych opravdu raději ze svých daní na tomto místě platil odborníka než nadšeného diletanta, jehož splácanina zůstaniž na mém serveru vystavena jako odstrašující příklad škodlivosti nevzdělaného enthusiasmu v historiografii.

Dalším pěkným exponátem a odkazem budoucím generacím je i dílo znalkyně a učitelky mateřské školy Lenky Vrchlavské – ano, té, která se ve znaleckém posudku dovolává Drdova Vyššího principu. A chybět nemůže práce Josefa Zouhara, který se rovněž vyznamenal plamenným posudkem sestaveným bez kritické analysy toho, o čem se v posuzovaných článcích píše.

Příjemným zjištěním je, že past nakonec sklapla naprázdno a podobně jako brněnský soudce Michal Kabelík, jeho mostecký kolega Pavel Plch a pražská soudkyně Dana Šindelářová, soudce Okresního soudu v Berouně Michal Pařez se mašinerii vzepřel a justice nakonec poskytla i v tomto případě svobodě projevu ochranu.

6 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 5149

Otázce náhrady škody za pirátské šíření díla jsme se věnovali v r. 2009, ještě před vznikem tohoto blogu, na Slepecké holi. Tehdy jsme také upozornili na rozsudek z Virginie, podle něhož nelze výši škody v těchto případech vůbec stanovit.

Uvidíme, jak si s problémem poradí soud český, který se patrně bude zabývat nárokem České protipirátské unie (ČPU) na náhradu za nedovolené šíření internetových odkazů. Anebo možná ne, a tisková zpráva byla vytvořena pouze s úmyslem zastrašit.

Do nové úrovně posouvá právní otázku výše škody praxe některých výrobců softwaru, např. Adobe u svých produktů Photoshop a Illustrator CC, poskytovat software výhradně jako službu. Nemám pochybnost, že ČPU bude v těchto případech počítat hodnotu z licenčních poplatků nejméně za 99, případně 999 let, avšak soud nebude mít už vůbec žádné vodítko, jak náhradu určit: u upiráceného filmu lze při troše zlé vůle vyjít z toho, kolik by stál tentýž obsah na nosiči, u softwaru poskytovaného jako služba, bez možnosti jednorázové platby, taková možnost neexistuje.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3337

Politický proces s organisátory koncertů a interprety závadové hudby má na pořadu další tři jednací dny. V úterý 14. května od 13.00 hod. vystoupí znalec Miroslav Mareš, a jistě bude zajímavé posoudit, zda jeho liberální tvář v Debatním klubu nebyly pouhé mimikry, ve středu 15. května od 8.30 hod. následuje s celodenním vystoupením legendární justiční komik Ivo Svoboda, a ve čtvrtek 16. května, rovněž od 8.30 hod., bude zejména k okolnostem zpracování předraženého znaleckého posudku vyslechnut Michal Mazel. Což bude rozhodně fičák, protože obžalovaní jsou na něj velice rozzlobeni a nemají v úmyslu ponechat jeho fraudulentní jednání bez patřičné odezvy. To vše u Okresního soudu Brno-venkov, v jednací síni č. 3, v přízemí.

Pokrok nastal i v další kause, kterou sledujeme, v tzv. velkém čarodějnickém procesu s patnácti obviněnými příznivkyněmi hnutí Resistance Women Unity. Děčínský soud požádal o delegaci do Prahy, čemuž bylo vyhověno a hlavní líčení se bude konat u Obvodního soudu pro Prahu 2, v senátu soudkyně Daniely Reifové, známé mj. z procesu s bývalou ministryní zdravotnictví Marií Součkovou nebo se zpěvačkou Darou Rolins a podezřelou z deliktního jednání ve prospěch svého, momentálně vazebně indisponovaného, kolegy Ondřeje Havlína. Jak posledně jmenovaný případ postupuje, mi není známo, nicméně soudím, že by bylo docela pěkné, kdyby odsouzené aktivistky nakonec ve vězení sdílely celu se svou soudkyní.

22 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 4489

Debatu o oprávnění revisora v MHD použít vůči černému pasažerovi násilí jsme absolvovali v listopadu 2010 nad rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 34/2010-73, a i po diskusi se čtenáři, poměrně rozsáhlé a velice podnětné, jsem si podržel právní názor, že takové právo de lege lata neexistuje.

Nyní se k problému vrací autor rozsudku Zdeněk Kühn na Jiném právu, tvrdě, že jeho interpretaci přisvědčuje i znění § 14 odst. 2 ObčZ/2012. Nesouhlasím, neboť mám za to, že základní argumenty proti svépomocnému zadržení cestujícího revisorem jsou platné i nadále, a zůstanou použitelné i po 1. lednu 2014.

  • Vůbec nejzávažnější argument, domnívám se, vyplynul z diskuse pod mým postem, a je jím ochrana práv nezletilých osob, zejména malých dětí. Jestliže by totiž bylo možné realisovat občanskoprávní zadržení podle § 6 ObčZ/1964, příp. § 14 ObčZ/2012, bylo by třeba, aby i děti školního věku byly rodiči v příslušném směru instruovány, tedy např.: Pepíčku/Evičko, když tě osloví nějaký cizí pán a řekne, abys šel/šla s ním, vždycky ho poslechni, má na to právo. Což je, jak snadno nahlédneme, dosti děsivá představa.
  • Dalším argumentem je institut citizen's arrest, občanského zadržení, ve smyslu ustanovení § 76 odst. 2 TrŘ. Ten nelze odbýt poukazem na to, že se jedná o zcela jinou situaci: důvodem je, že obdobné právo v případě přestupku, případně jiného správního deliktu, neexistuje. Znamenalo by to, že každý má právo zadržet přistiženého pachatele trestného činu, nemá právo zadržet pachatele přestupku, ale může zadržet toho, o kom se domnívá, že – kupříkladu – má právní zájem na zjištění jeho totožnosti. To je diskrepance, která nasvědčuje tomu, že na místě je striktně kontrární výklad občanského zadržení podle TrŘ: zadržení mimo situace předvídané ustanovením § 76 odst. 2 TrŘ je nepřípustné.
  • V platnosti zůstává rovněž argument, že existence práva uskutečnit svépomocné zadržení může být mezi stranami sporná, a pak mohou vznikat právně nežádoucí situace: vyzve-li mne ochranka v hypermarketu, abych ji následoval (presumptivně do soukromoprávní cely, jaké jsou v podobných zařízeních s benevolentním vědomím policie provozovány), aniž bych předtím něco ukradl, odpovím, že pokud se mne dotkne, zastřelím ji, a skutečně to udělám, bude-li v útoku pokračovat. Ochranka nebyla v právu, zasáhla-li bez právního důvodu do mé fysické integrity, a použití střelné zbraně je za dané situace a po učiněné, dostatečně jednoznačné a srozumitelné výstraze, adekvátní a plně odůvodněnou reakcí. V následném soudním procesu se pak bude řešit, zda jsem si skutečně z regálu vzal a strčil do kapsy žvýkačku, a výzva tedy byla zákonná, nebo nevzal, což, jak je asi i v právu méně zběhlým čtenářům jasné, není poloha, do které by se občanskoprávní vztahy měly dostávat. Zadržení podle § 76 odst. 2 TrŘ je proto jedinou situací, kdy fysická osoba může – arci nikoli musí – druhou fysickou osobu omezit na svobodě.
40 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4498