Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Výroční zpráva o antisemitismu v České republice vydaná Střediskem bezpečnosti Židovské obce v Praze mě pořádně dopálila. Vedle obecných tvrzení, opakovaných v těchto zprávách celkem pravidelně (antisemitismus v této zemi skutečně nepředstavuje reálný problém a zpráva se tudíž jeví celkem zbytečnou), je ve zprávě thematisována presidentská volba, resp. kampaň před ní, a to způsobem, který nelze při nejlepší vůli nazvat jinak než krajně manipulativním.

Zpráva na jedné straně přiznává, že předvolební kampaň i samotná volba nakonec ukázaly, že většinová společnost je více než na židovský původ Fischera citlivá na jeho členství v KSČ před listopadem 1989 či na nedostatek charisma, avšak hned v následujícím odstavci se praví:

Dle očekávání kandidatura Jana Fischera vzbudila silný odpor mezi pravicovými extremisty a zároveň vyvolala projevy antisemitismu tam, kde byl do té doby spíše latentním fenoménem. Nejdiskutovanějším aspektem Fischerovy kandidatury se u těchto jedinců stala otázka jeho loajality k ČR. Fischer byl nařčen z toho, že není pravým Čechem, a že tudíž nemůže být dostatečně oddán ČR. Mezi extremisty panovalo přesvědčení, že v případě výhry v prezidentské volbě by měl Fischer blíže k politice a zájmům Státu Izrael než k politice a zájmům ČR.
Poté je skandalisován Patrik Vondrák:
Dalším tématem pravicových extremistů ve vztahu k Janu Fischerovi byla policejní operace Akce Power, která se uskutečnila v době, kdy byl Fischer premiérem úřednické vlády. Patrik Vondrák jako jeden z obviněných využil během předvolební kampaně možnosti, aby Fischera veřejně konfrontoval. Telefonoval tak např. do pořadu Hyde Park České televize a zúčastnil se veřejných debat s Fischerem. Videa z těchto debat, kde Vondrák pokládá Fischerovi otázky, se objevovala na webových stránkách pravicových extremistů. Vondrák se pravděpodobně opět vrací do své role vůdčí postavy neonacistické scény, která byla narušena jeho několikaměsíčním pobytem ve vazbě.
To je arci typický produkt radia Jerevan. Připomeňme si, jak to bylo ve skutečnosti: Patrik Vondrák Fischera konfrontoval, avšak thematem této konfrontace byl nikoli Fischerův původ nebo otázka jeho loyality k České republice, ba ani ne akce Power, resp. Lotta (o té byla řeč pouze jednou), ale primárně podvody, kterých se Fischer v kampani a v jejím účtování vůči ostatním pretendentům dopouštěl, zejména fantastické slevy, které mu byly Českou poštou i různými medii, evidentně na úkor jiných inserentů, rutinně poskytovány a které způsobily, že Fischer velmi pravděpodobně několikanásobně překročil finanční limit stanovený pro kampaň zákonem (problematice jsme se věnovali na druhém blogu).
Fischer za svůj neúspěch nevděčí latentnímu antisemitismu ve společnosti, ba ani ne nedostatku charismatu, ale právě těmto podvodům, které nakonec v jedné z předvolebních debat vyvrcholily přítomností placených příznivců, tj. klaky. To vše mu poté voliči v prvním kole po právu spočítali – a ano, způsob jeho veřejné presentace, charakterisovaný neschopností, resp. neochotou zaujmout zásadový postoj téměř k čemukoli (jenž mu vysloužil mediální přezdívku Rosol), k nelichotivému výsledku jistě také přispěl. Co k němu nepřispělo zcela určitě, je Fischerův ethnický původ: ten byl převážné části voličů lhostejný (a naopak přitížil Karlu Schwarzenbergovi, který, ač Čech jako poleno, byl protivníky úspěšně presentován jako nenáviděný Němec; leč, bohužel, žádná výroční zpráva o antigermanismu se nezpracovává, ten je všemi tacite tolerován).
Rozumím-li autorům zprávy dobře, antisemitismus znamená položit židovskému kandidátu jakoukoli nepříjemnou otázku, a učiní-li tak pravicový extremista, jedná se bezmála o trestný čin.
Je mi líto, ale pokud něco antisemitismus v české společnosti efektivně rozdmýchává a podporuje, pak jsou to právě takové neobjektivní, protekcionářské a bolestínské postoje, a Židovská obec se jimi řadí na úroveň serveru Romea.cz, jehož autoři rovněž, vedeni snahou minoritě pomoci, svým tendenčním zpravodajstvím a publicistikou ve výsledku jen posilují protiromské nálady a stereotypy.
Ochrana před antisemitismem by nikdy neměla být zneužívána k ochraně Židů před kritikou, v daném případě navíc plně oprávněnou a široce akceptovanou, jinak bude výsledkem pravý opak toho, co bylo zamýšleno.
42 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 4108

Miloš Virosa Zeman, t. č. president republiky, navrhl Senátu další tři kandidáty na ústavní soudce, soudkyni NSS Kateřinu Šimáčkovou, ústavního soudce Miloslava Výborného a soudce NS Ludvíka Davida. Proti nominaci Šimáčkové a Davida nelze namítat vůbec nic, pokud jde o Výborného, v prvním funkčním období prokázal značnou názorovou konsistenci a i když je na jeho produkci znát, že je stoupencem konservativní školy jurisprudence a nemá pochopení pro modernistické výstřelky jako je svoboda slova – viz jeho slavné usnesení o závadové transsubstanciaci číslovaného textilu –, domnívám se, že i tento typ soudců by měl být v plénu Ústavního soudu zastoupen.

Schází pouze očekávaná odměna za vyřazení Zemanova protikandidáta v presidentské volbě Tomio Okamury: ačkoli se nominace Vojtěcha Šimíčka a/nebo Zdeňka Kühna, soudců NSS, kteří se na volebním podvodu podíleli, zdála takřka hotovou věcí, Zeman si s odměňováním věrných dává na čas a zatím je ponechává v napětí. Dobře jim tak, řekl bych…

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3628

Krajský soud v Praze svým (nekomunistickým) senátem 12 To předsedkyně Evy Milcové potvrdil rozhodnutí berounského soudu o zastavení trestního stíhání popírače nacistického genocidia Jana Šinágla. Odůvodnění je poměrně rozsáhlé a i když bychom ho asi nemohli označit za přelomové nebo mimořádně odvážné, patří v produkci českých soudů k nadprůměru.

Trestní stíhání je tedy u konce, zbývá sumarisovat, co jsme se z něj dozvěděli.

Především to, že ministerstvo vnitra dokáže iniciovat prima facie a a limine nedůvodné trestní stíhání politicky nepohodlných osob, disidentů. Připomeňme, že trestní stíhání bylo zahájeno přes nesouhlas OSZ v Berouně na přímý pokyn dohledového KSZ v Praze, takže není pravděpodobné, že by si chtěl s J. Šináglem vyřizovat účty někdo jiný než právě ministerstvo, jemuž se ve sporu o registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedostává argumentů a proto by rádo udělalo z členů přípravného výboru zločince. To není dobrá zpráva, státní zastupitelství není jen dalším odborem ministerstva vnitra, a nepochybně by mělo být schopno samo posoudit, zda je trestní oznámení na popírače Šinágla důvodné. Instrumentalisace trestního práva a jeho přetvoření v nástroj státní politiky, zbraň v boji s vnitřním nepřítelem, jsou znakem totalitního, nikoli demokratického režimu.

Za druhé se v pravém světle předvedl ÚSTR a jím zaměstnávaný amatérský historik Jaroslav Čvančara. Nevím, jak vážení čtenáři, ale já bych opravdu raději ze svých daní na tomto místě platil odborníka než nadšeného diletanta, jehož splácanina zůstaniž na mém serveru vystavena jako odstrašující příklad škodlivosti nevzdělaného enthusiasmu v historiografii.

Dalším pěkným exponátem a odkazem budoucím generacím je i dílo znalkyně a učitelky mateřské školy Lenky Vrchlavské – ano, té, která se ve znaleckém posudku dovolává Drdova Vyššího principu. A chybět nemůže práce Josefa Zouhara, který se rovněž vyznamenal plamenným posudkem sestaveným bez kritické analysy toho, o čem se v posuzovaných článcích píše.

Příjemným zjištěním je, že past nakonec sklapla naprázdno a podobně jako brněnský soudce Michal Kabelík, jeho mostecký kolega Pavel Plch a pražská soudkyně Dana Šindelářová, soudce Okresního soudu v Berouně Michal Pařez se mašinerii vzepřel a justice nakonec poskytla i v tomto případě svobodě projevu ochranu.

6 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 5614

Otázce náhrady škody za pirátské šíření díla jsme se věnovali v r. 2009, ještě před vznikem tohoto blogu, na Slepecké holi. Tehdy jsme také upozornili na rozsudek z Virginie, podle něhož nelze výši škody v těchto případech vůbec stanovit.

Uvidíme, jak si s problémem poradí soud český, který se patrně bude zabývat nárokem České protipirátské unie (ČPU) na náhradu za nedovolené šíření internetových odkazů. Anebo možná ne, a tisková zpráva byla vytvořena pouze s úmyslem zastrašit.

Do nové úrovně posouvá právní otázku výše škody praxe některých výrobců softwaru, např. Adobe u svých produktů Photoshop a Illustrator CC, poskytovat software výhradně jako službu. Nemám pochybnost, že ČPU bude v těchto případech počítat hodnotu z licenčních poplatků nejméně za 99, případně 999 let, avšak soud nebude mít už vůbec žádné vodítko, jak náhradu určit: u upiráceného filmu lze při troše zlé vůle vyjít z toho, kolik by stál tentýž obsah na nosiči, u softwaru poskytovaného jako služba, bez možnosti jednorázové platby, taková možnost neexistuje.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3680

Politický proces s organisátory koncertů a interprety závadové hudby má na pořadu další tři jednací dny. V úterý 14. května od 13.00 hod. vystoupí znalec Miroslav Mareš, a jistě bude zajímavé posoudit, zda jeho liberální tvář v Debatním klubu nebyly pouhé mimikry, ve středu 15. května od 8.30 hod. následuje s celodenním vystoupením legendární justiční komik Ivo Svoboda, a ve čtvrtek 16. května, rovněž od 8.30 hod., bude zejména k okolnostem zpracování předraženého znaleckého posudku vyslechnut Michal Mazel. Což bude rozhodně fičák, protože obžalovaní jsou na něj velice rozzlobeni a nemají v úmyslu ponechat jeho fraudulentní jednání bez patřičné odezvy. To vše u Okresního soudu Brno-venkov, v jednací síni č. 3, v přízemí.

Pokrok nastal i v další kause, kterou sledujeme, v tzv. velkém čarodějnickém procesu s patnácti obviněnými příznivkyněmi hnutí Resistance Women Unity. Děčínský soud požádal o delegaci do Prahy, čemuž bylo vyhověno a hlavní líčení se bude konat u Obvodního soudu pro Prahu 2, v senátu soudkyně Daniely Reifové, známé mj. z procesu s bývalou ministryní zdravotnictví Marií Součkovou nebo se zpěvačkou Darou Rolins a podezřelou z deliktního jednání ve prospěch svého, momentálně vazebně indisponovaného, kolegy Ondřeje Havlína. Jak posledně jmenovaný případ postupuje, mi není známo, nicméně soudím, že by bylo docela pěkné, kdyby odsouzené aktivistky nakonec ve vězení sdílely celu se svou soudkyní.

22 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 4861