Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nejvyšší správní soud, resp. jeho specialisovaný šestnáctý kárný senát, projednává kárnou žalobu předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové na soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 Ondřeje Láznu za to, jak šikanoval Jiřího Fialu.

I když se NSS dlouhodobě snaží o to, aby kárná řízení probíhala pod co nejmenší kontrolou veřejnosti a např. v přehledu řízení je anonymisuje, přestože mu, pokud je mi známo, žádný právní předpis takovou povinnost neukládá, ústní jednání je ze zákona veřejné a lze očekávat, že to květnové s O. Láznou bude i hojně veřejností navštívené.

Není však důvod k předčasné radosti: ke stavu setrvalé dysfunkce a rozkladu justice v této zemi patří, že kárné senáty postupují vůči obviněným soudcům nadmíru citlivě, a pokud nejde o nejflagrantnější provinění, ukládají sankce typu podmíněné napomenutí nebo snížení platu o dvě procenta na dobu tří dnů.

Soudcovská samospráva nefunguje a snaha o nápravu zřízením specialisovaných smíšených senátů se zcela minula účinkem: soudci mají sami na sebe úplně jiný metr než na ostatní a zástupci dalších právnických profesí, kteří měli soudcovskou solidaritu eliminovat, se ukázali být pouhým komparsem, pátým kolem u vozu bez vlivu na rozhodnutí.

Tipuji, že soudce Lázna dokáže senát Vojtěcha Šimíčka přesvědčit o tom, že serie jeho pochybení ve Fialově případu byla důsledkem pouhého nedopatření, a od soudu v květnu odejde čistý jako lilium. Ale buďme realisté: už to, že se český soudce ocitl za neoprávněné vydání zatykače před kárným senátem, je obrovský pokrok; na to, aby za to byl skutečně postižen, si budeme muset počkat na změnu režimu.

24 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4747

Když český soudce chce, je z černé bílá, říkal jsem si už dříve nad úvahami, zda by nebylo možné vyjmout z abolice aspoň část skutků, pro které byl amnestován soudce Jiří Berka. To se nyní potvrdilo: Berkovo trestní stíhání pro některé podvodné konkursy má podle rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci pokračovat.

Po právní stránce rozhodnutí přisvědčit nelze, protože dospět k němu bylo možné jen na základě hrubé desinterpretace základních pojmů trestního procesu. Amnestie v čl. II stanoví, že se zastavují ta trestní stíhání, od jejichž zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, o tom, že by z tohoto pravidla byly nějaké výjimky v případě pokračujícího trestného činu, tam nestojí ani slovo.

Ale jak říkám, čeští soudci jsou lidé zvláštního ražení, ti si takovými drobnostmi, jako je platné právo, hlavu nelámou. A určitě se, zejména v mediích, najde dost pitomců, kteří takové svévoli zatleskají, aniž by si uvědomili, že v právním státě má na spravedlivý proces právo každý, i ten, koho by plebs nejraději pověsil na nejbližší lucerně. Kde justice ustupuje volání davu, právní stát končí.

Snad se o nápravu ještě pokusí Nejvyšší nebo Ústavní soud.

26 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3666

Lehce neobvyklý průběh mělo slyšení kandidátů na soudce Ústavního soudu v senátních výborech. Otázky se zdály být směřovány k tomu, aby senátoři zjistili, do jaké míry jsou nominanti připraveni dostát úkolu učinit z Ústavního soudu třetí komoru parlamentu, jak by bylo momentální levicové většině senátorů libé.

Někteří uchazeči pojali své odpovědi dle zásady slibem nezarmoutíš, jiní se vyjadřovali zdrženlivě, za což sklidili menší počet doporučujících senátorských hlasů. Mnoho otázek nesměřovalo k odbornosti a minulosti kandidátů, nýbrž primárně k jejich politickým názorům, tedy k něčemu, co by se nemělo v soudcovské práci vůbec projevit. Proč by se měl budoucí ústavní soudce zpovídat příkladmo z toho, jak se dívá na zavedení školného na vysokých školách?

Ano, uznávám, ani americký Supreme Court se nevyhnul politisaci, a přesně se rozlišuje, který soudce je Clintonův, který Bushův a který Reaganův, ale na druhé straně se domnívám, že právě v tom nejsou USA hodny následování.

Ústavní soudci by především měli být osobnostmi a široce přijímanými autoritami, odbornými i morálními, neměly by to být šedé myšky jako Milada Tomková ani bezpáteřní karieristé schopní vlísat se do přízně mocných za každého režimu jako normalisační komunistický funkcionář Jan Filip.

Bídu současné nominace nejpřesněji vystihl bývalý vojenský prokurátor (a rovněž exkomunista) Jaroslav Fenyk, který vysvětlil, proč se před r. 1989 aktivně podílel na odsouzení odpírače vojenské služby, těmito slovy: Snažil jsem se dělat věci, které byly v souladu s mým svědomím. Ale pochopitelně, doba se změnila a je také jiný náhled na lidská práva.

Ne, pane Fenyku, vy jste se nechoval v souladu se svým svědomím, vy jste se choval – nechť mi čtenáři prominou poněkud pregnantnější výrazivo – vy jste se choval jako svině. A být sviní není v žádném režimu povinné, to byla vaše dobrovolná, vědomá volba. Jak správně říkáte, doba se změnila; vy, bohužel, nikoli.

34 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9549

Patrně již nikdy se nedozvím, jakým způsobem vystudoval znalec Ivo Svoboda plzeňská práva; správní žalobu jsem sice podal, avšak poté, co Nejvyšší správní soud nevyhověl mému návrhu na delegaci jinému soudu, nemám v úmyslu ve sporu pokračovat.

Nestává se často, abych informační spor vzdal (také jsem až na jednu výjimku všechny – a bylo jich od r. 2001 už několik desítek – vyhrál), ale v tomto případě je jasné, že Krajský soud v Plzni svou právnickou fakultu podrží a rozhodovat se tak fakticky bude až u Nejvyššího správního soudu. To by pro mne znamenalo investici 8 tisíc korun na soudním poplatku, a k té jsem se zatím neodhodlal.

Především je mi úplně jedno, jak zrychleně nebo zpomaleně Svoboda magisterský titul získal. V tuto chvíli je to vůbec nejdůležitější spojenec svobody slova, protože kamkoli přijde, tam se nad jeho inkvisitorskou mentalitou soud zděsí a obviněné zprostí obžaloby. Jaký význam by mělo zjistit, že si k magisterskému titulu, jako mnozí jiní, dopomohl podvodem?

Skutečným nebezpečím jsou noví znalci jako Petra Vejvodová, která se nerozpakovala soudu v Mostě, kde vystoupila v kause Lucie Šlégrové, říct: Zavřete ji, protože sice mluvila o národním socialismu, ale já dobře vím, lépe než samotná obžalovaná, že ve skutečnosti tím myslela nacismus a Hitlera. To je skutečné nebezpečí, na tento druh znalců a ne na Ivo Svobodu je potřebné se zaměřit.

Druhým aspektem jsou plzeňská práva samotná. Ta fakulta udělala vše pro to, aby ztratila poslední zbytky prestiže. Kvalitní vyučující jako Karel Eliáš nebo Tomáš Sobek ji dávno opustili a ti, kteří zůstali, opakovaně demonstrují, kam až může česká vysoká škola klesnout (příkladem budiž kausa Tomáše Hnetily).

Proč bych měl dělat práci za plzeňské akademické hodnostáře a přesvědčovat je, že pověsti své fakulty jen dál škodí, jestliže se snaží podvody s rychlostudiem a jejich aktery krýt? A už vůbec nejsem přesvědčen, že bych do plzeňských práv měl investovat i vlastní peníze.

11 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 4344

A máme tu další, tuším, již osmé kolo sporu o informace o odběrech DNA. Po dlouhé, posičními manévry charakterisované střední hře se partie pomalu dostává do koncovky. Oba soupeři jsou zjevně vysíleni, policie, která v minulém kole vydala devítistránkové rozhodnutí, téměř zcela upustila od rekapitulace a poskytnout informace odmítla na pouhých třech stranách, já jsem naopak rozvinul agresivní křídelní hru a v odvolání vyjevil, že jsou mi požadované informace známy, takže je zbytečné zkoušet na mě další triky.

Rozhodnutí, odvolání.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 3301