Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ačkoli se nenaplnily obavy, resp. naděje, těch, kteří od Miloše Zemana očekávali nominaci výrazně levicově profilovaných nebo se sociální demokracií přímo spojených kandidátů (např. Stanislava Křečka), nad výběrem prvních čtyř pretendentů na funkci ústavního soudce jsem rozhodně slzu dojetí nezatlačil.

Předně si nemyslím, že by bylo třeba obsazovat Ústavní soud dalšími normalisačními komunisty. Ačkoli je brněnský ústavní právník Jan Filip – s úvahou provinčnosti svého působení – poměrně respektovaným odborníkem, jeho minulost jej jednoznačně diskvalifikuje, a obdobné platí pro bývalého vojenského prokurátora Jaroslava Fenyka. Soudkyně Nejvyššího správního soudu Milada Tomková je nevýraznou osobností i v rámci tohoto soudu a naprosto mylným krokem je pak výběr profesora olomoucké takyuniversity Vladimíra Sládečka.

Na druhé straně je dobře, že Zeman na rozdíl od svého předchůdce (zatím) nenavrhuje do Ústavního soudu vysloužilé politiky – ostatně na rozdíl od zmiňovaného nemusí nikomu splácet dluh za podporu při volbě. Nestěžujme si proto, mohlo to dopadnout ještě daleko hůř.

39 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5983

Chcete-li, přehrajte si lehce nudnou debatu o extremismu, kterou jsem vedl s Miroslavem Marešem v Debatním klubu; původně byla k účasti přizvána Klára Kalibová, avšak ta přijít odmítla: s ohledem na velikost její osobnosti a její všestranné vzdělání by debata se mnou nejspíš byla bezpředmětná.

37 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7729

Ani ne po půl roce od vyhlášení (zákonná lhůta činí deset pracovních dnů) byl doručen zprošťující rozsudek Obvodního soudu Prahu 1, senátu Dany Šindelářové, ve věci protistátní samolepkové skupiny Vondrák-Dupová (nyní Rodová). Výsledek není takovou katastrofou, jakou bychom předpokládali, ba i o svobodě projevu se v něm lze dočíst, stejně jako to, že věci zajištěné při domovních prohlídkách jsou jako důkaz irelevantní, protože doma smí mít každý, jaké propagační předměty mu libo.

Spojené síly Pravdy a Lásky se jistě ještě pokusí verdikt zvrátit, protože kdyby takto rozhodovaly a svá rozhodnutí odůvodňovaly všechny soudy, mohly by svou kampaň proti extremistům rovnou zabalit, přičemž pro bojující demokraty a demokratky svobodo-mazlovského, resp. tydlitátovsko-kalibovského střihu není strašnější představa, než že by každý mohl veřejně říkat, co si myslí. Což, jak víme, v demokratické společnosti není přípustné, neboť právo na publicitu mají pouze názory správné, rozuměj: ty jejich.
6 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 6029

Na rohu ulice vrah o morálce káže — z písně Karla Kryla


Neuplynul ani týden a komunistický soudce Pavel Slavíček nám vysvětlil i v písemné formě, proč je v pořádku, aby jeho bývalí spolustraníci rozhodovali, klidně i v tříhvězdičkovém senátu, ve sporu Jana Šinágla s Miroslavem Grebeníčkem, resp. s vydavatelem Haló novin.

Celkem chápeme, že soudruh Slavíček nevidí to, co my ostatní, totiž že vstupem do KSČ adept prokázal takové osobní vlastnosti, které jej pro soudcovský úřad diskvalifikují. Tím méně je takový morální invalida kvalifikován pro rozhodování sporu týkajícího se předního antikomunistického aktivisty, a ještě méně pak v případě, je-li druhou stranou vydavatel komunistické tiskoviny a předmětem řízení spor týkající se Šináglových antikomunistických aktivit.

Argument, že napadené řízení bylo vedeno v objektivním duchu, je jedním slovem směšný: připomínám, že Haló noviny otiskly pamflet, který z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vyňal passage rekapitulace vyjádření neúspěšného žalovaného (tedy M. Grebeníčka) a prohlásiv ji za kritický názor soudu na Šinágla, uzavřel svůj text slovy: K této soudní charakteristice činnosti a mentální úrovně osoby J. Š. už netřeba nic dodat. Což je difamace jako z učebnice, a nevidět to vyžaduje skutečně velkou míru zaujatosti, založené například – bývalým členstvím v komunistické straně.

Neúspěšný žalobce je rozhodnut pokračovat v zápase s postkomunistickou justicí dál, klidně až do Štrasburku: tam možná budou mít o tom, co je to nepodjatý soudce (resp. independent and impartial tribunal), poněkud jiné představy než soudruh Slavíček.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 4083

Tak nám ministr Blažek dočasně zprostil funkce vazebně stíhaného soudce Ondřeje Havlína. Škoda: mnohem stylovější a pro strany řízení poučnější by bylo, kdyby jej k jednáním, kde má rozhodovat, vodila eskorta: věc by tak soudce mohl s vazebně stíhanými obviněnými předběžně projednat přímo v eskortní cele, a bylo-li by řízení vedeno na svobodě, určitě by mělo na jejich chování náležitý odstrašující účinek, pokud by soudce byl do jednací síně přiveden v poutech.

Aneb: Přítomní, prosím, povstaňte, přivádějí soudce!

2 komentáře
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 2563