Neuplynul ani týden a komunistický soudce Pavel Slavíček nám vysvětlil i v písemné formě, proč je v pořádku, aby jeho bývalí spolustraníci rozhodovali, klidně i v tříhvězdičkovém senátu, ve sporu Jana Šinágla s Miroslavem Grebeníčkem, resp. s vydavatelem Haló novin.

Celkem chápeme, že soudruh Slavíček nevidí to, co my ostatní, totiž že vstupem do KSČ adept prokázal takové osobní vlastnosti, které jej pro soudcovský úřad diskvalifikují. Tím méně je takový morální invalida kvalifikován pro rozhodování sporu týkajícího se předního antikomunistického aktivisty, a ještě méně pak v případě, je-li druhou stranou vydavatel komunistické tiskoviny a předmětem řízení spor týkající se Šináglových antikomunistických aktivit.

Argument, že napadené řízení bylo vedeno v objektivním duchu, je jedním slovem směšný: připomínám, že Haló noviny otiskly pamflet, který z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vyňal passage rekapitulace vyjádření neúspěšného žalovaného (tedy M. Grebeníčka) a prohlásiv ji za kritický názor soudu na Šinágla, uzavřel svůj text slovy: K této soudní charakteristice činnosti a mentální úrovně osoby J. Š. už netřeba nic dodat. Což je difamace jako z učebnice, a nevidět to vyžaduje skutečně velkou míru zaujatosti, založené například – bývalým členstvím v komunistické straně.

Neúspěšný žalobce je rozhodnut pokračovat v zápase s postkomunistickou justicí dál, klidně až do Štrasburku: tam možná budou mít o tom, co je to nepodjatý soudce (resp. independent and impartial tribunal), poněkud jiné představy než soudruh Slavíček.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)