Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Inspirován titulkem kolegy Pavla Hasenkopfa, pokusím se v několika odstavcích shrnout důvody, proč jsem z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) rozladěn víc, než jsem byl v době podání volební stížnosti předvídal.

Nemám rád populisty, a v případě Tomio Okamury by se dalo říct, že jej přímo nesnáším. Nevolil bych ho, a pokud bych si musel vybrat mezi ním a Milošem Zemanem, moje volba by byla jednoznačná. Přesto je zřejmé, že k jeho vyřazení z pelotonu kandidátů došlo podvodem, a dát na tento podvod razítko, jak nyní definitivně učinil NSS, znamená další krok k oslabování právního státu a jeho postupnou přeměnu ve stát policejní, kde soudy jsou fakticky jen jednou ze složek ministerstva vnitra a občan se vůči státu ocitá v roli suplikanta, jenž, žmoulaje v ruce virtuální čapku, stát, vůči kterému nemá žádná práva, nežádá, nedomáhá se a nebrojí, toliko jeho orgány poníženě prosí.

Posledním případem, kdy NSS vystoupil vůči exekutivě sebevědomě a odvážně, byl rozsudek Dělnická strana I, od té doby jsou jeho rozhodnutí jednou dlouhou řadu ústupků. V drobnostech občan uspět může, ale v zásadních věcech, na nichž je vyšší zájem, je bez šance stejně, jako byl kdysi bez šance Pavel Wonka. Tedy přesně podle Kučerova dicta o soudcovské nezávislosti, která musí v důležitých případech státního zájmu jít stranou.

Pokud jde o obsah usnesení, jímž byla zamítnuta moje volební stížnost, jde o zřejmou svévoli: je-li každý oprávněný volič nadán oprávněním napadnout volební proces, a to bez jakéhokoli omezení stížních bodů, nemůže si NSS ad hoc vytvářet pravidlo, které toto oprávnění efektivně neguje. Kromě toho, ve stížnosti jsou obsažena jiná skutková tvrzení, než která uplatnil samotný kandidát; ten příslušné důkazy, minimálně ve lhůtě pro podání návrhu, neměl a ani nemohl mít k disposici. Mám proto právo na to, aby moje stížnost byla meritorně projednána a aby soud zvážil, zda jsem byl schopen své tvrzení o porušení volebního zákona prokázat.

Nejhorší na tom všem není, že za špinavou práci, kterou vykonal, bude Henych povýšen, a povolní soudci Šimíček s Kühnem se za několik měsíců přestěhují o talár výš, ale vědomí, co všechno může u NSS projít. Před parlamentními volbami před třemi lety byla rozpuštěna politická strana, která měla, minimálně theoreticky, šanci dostat se do Sněmovny, v presidentských volbách byl nyní v rozporu se zákonem vyřazen protisystémový kandidát, který měl reálnou šanci je vyhrát – co bude následovat příště?
20 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 5218

Nejvyšší správní soud si myslí, že tříčlenný senát, já, že senát sedmičlenný. Bude to zjevně ještě zajímavé…

Aktualisováno.
A už tu máme odpověď: Rozhodnout může senát tříčlenný (přestože zákon jasně říká, že ve volebních věcech rozhoduje senát sedmičlenný, a je-li takový jen jeden, takže nelze dostát dalšímu zákonnému požadavku, že to má být senát jiný, je to chyba rozvrhu práce), a Vojtěch Šimíček – pozor, překvapení! – podjatý není, protože o nějakého Okamuru v tomto řízení vůbec nejde, ačkoli jasně argumentuji, že ministerstvo odmítlo jeho registraci v rozporu se zákonem, takže vyhoví-li (theoreticky) soud mému návrhu, vrátí se mezi kandidáty.

Ach jo, na takováto rozhodnutí by snad před vypravením měli přimalovat kačenku, aby bylo zřejmé, že obsah je právně infantilní a netřeba se zdržovat jeho četbou…

Aktualisováno.
Očekávané rozhodnutí máme zde. Klíčovým argumentem je, že proti neregistraci kandidátní listiny může brojit pouze poškozený kandidát. Nemyslím si to, ale vůli sepsat ústavní stížnost a poté stížnost k ESLP momentálně nemám. Prokázaný podvod s vyřazenými podpisy tak byl definitivně posvěcen, odměna v podobě povýšení se dostaví zakrátko, a jeví se mi čirým donkichotsvím pokoušet se něco proti tomu dělat. Český národ má takové soudce (a takového presidenta), jaké si zaslouží.
34 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 7750

Příběh z Vysočiny, o kterém jsme na tomto blogu poprvé psali před dvěma lety, dospěl, ve své odškodňovací fasi, ke druhému rozsudku. První rozsudek, týkající se náhrady za vazbu a věznění, padl vloni a protože proti němu žádná strana nepodala – vyjma malé části nároku – odvolání, je pravomocný a byl i dobrovolně splněn.

Druhý nárok se týká náhrady nemajetkové újmy za téměř dvacet let života se stigmatem brutálního sexuálního násilníka. J. Šafránkovi bylo přiznáno, zatím nepravomocně, o něco méně než pět milionů korun. Je to moc nebo málo?

Na poměry českých soudů, jejichž soudci projevují jen výjimečně upřímný zájem o něco jiného než vlastní platy a související výhody, je to dost, avšak posuzováno měřítky civilisovaného světa je to stále málo. Uvažme, že mezi sdělením obvinění a vyhlášením zrušujícího usnesení v řízení o obnově uplynulo neuvěřitelných 17 let, 11 měsíců a 1 den, tzn. celkem 6 544 dnů. Za každý den tohoto ponížení a beznaděje tedy soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Markéta Jirásková přiznala poškozenému 745 korun. Za měsíc to dělá cca 22 700 korun, což je méně, než kolik by si Šafránek sám mohl vydělat, kdyby našel dobře placenou práci nebo mohl podnikat, a rozhodně je to méně, než kolik vydělávali ti, jejichž nedbalost jeho osud zavinila: připomeňme, že důkaz o nevině obžalovaného, rozbor krve, byl od samého počátku trestního řízení založen ve spisu, ale tam si ho nevšimla ani policie, ani státní zástupce, ani soudce Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, a ani tři soudci Krajského soudu v Brně, v čele s dodnes aktivním Jaromírem Papírníkem (vyznamenal se např. potvrzením rozsudku nad prvomájovými řečníky z Dělnické strany), a také Šafránkův naprosto neužitečný obhájce ex offo, dnes rovněž soudce.

Sedmnáct let je v lidském životě příliš dlouhá doba a co se stalo, peníze nenapraví, avšak protože jiný prostředek reparace k disposici nemáme, nezbývá než požadovat, aby náhrada byla aspoň důstojná a přiměřená: domnívám se, že soud měl žalobci přiznat celou požadovanou sumu, tedy o něco víc než třicet milionů korun, a ne pouze její zlomek.

43 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Vysočiny
Počet zobrazení: 9792

Desátý senát Městského soudu v Praze (soudce zpravodaj Jan Kašpar) dnes doručeným rozsudkem vyhověl mé správní žalobě týkající se žádosti podle InfZ z r. 2011. Tou jsem požádal o interní pokyny policie, jak nakládat se vzorky a profily DNA. Z pěti tehdy mi odepřených dokumentů nyní soud nařídil policejnímu presidiu čtyři mi přímo poskytnout a o pátém, který je relevantní pouze v některých částech, rozhodnout znovu. Milé.
5 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 4190

Kverulační psychosa u mne propukla, obávám se, s plnou silou: před chvílí jsem podal stížnost proti volbě Miloše Zemana presidentem republiky. Šance, že uspěji, je arci nulová.

Aktualisováno.
Právní kapacity, anonymní i neanonymní, se vesměs shodly, že jsem pitomec a jen se zbytečně zviditelňuji, protože mám sice pravdu, ale současné rozložení sil mi nedává šanci na úspěch (jen v letošním roce se u Ústavního soudu uprázdní dalších šest talárů a to je taková korupční kapacita, že jí žádný vlastní budoucnosti a štěstí svých dětí dbalý soudce neodolá).

To je, myslím si, hodně smutná visitka stavu české společnosti, ne pouze justice samotné: při volbách jsme sice trochu podváděli (v případě Okamury spíš trochu více než méně), ale to se spraví, protože až je vyhrajeme, můžeme si koupit odpustek.

Byly doby, kdy jsem si Vojtěcha Šimíčka vážil. Dnes už ne, po tom, co předvedl v posledních dvou měsících, k tomu není žádný důvod.

Aktualisováno.
Vůči předsedovi senátu Šimíčkovi jsem vznesl námitku podjatosti, a jsem opravdu zvědav, jak se NSS s jeho nevhodnými výroky na adresu T. Okamury vypořádá.
38 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 5588