Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Tak tedy budeme mít presidentské volby. Usnesení Ústavního soudu o odmítnutí odkladu voleb je po právní stránce tak hloupé, že nemá smysl je komentovat: co šlo o Melčáka, najednou u Okamury nejde. Variace na thema Najděte deset rozdílů, jak je u tohoto soudu poslední dobou spíše pravidlem.

Rozhodnutí nicméně není konečné, a že Okamurova stížnost nebyla s dalším rádoby sofistikovaným pseudoodůvodněním odmítnuta jako celek, svědčí o tom, že plenum ÚS není v otázce důvodnosti jeho námitek jednotné. Většinu však zatím mají příznivci státního zájmu, obhájci ústavnosti jsou v menšině.

Soudím arci, že je vymalováno. Pokud se rozložení sil v plenu nějakým zázrakem nezmění, rozhodne Ústavní soud v Okamurův neprospěch i meritorně, a jen s obtížemi si umím představit situaci, že by mu chtěli soudci vyhovět poté, co volby proběhnou a nový president bude usazen na Hradě.

Státní zájem, pořádek a klid na práci je přece důležitější než nějaký ústavou se ohánějící čičmunda.

Aktualisováno.
Protože v diskusi se množí otázky, proč usnesení Ústavního soudu pokládám za vadné, nezbývá mi než svůj názor vysvětlit:

Tomio Okamurovi je vytýkáno, že navrhl odklad voleb, aniž by zároveň brojil proti rozhodnutí předsedy Senátu, kterým byly volby vyhlášeny (cf. § 79 odst. 2 ZÚS: Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.).

Na rozdíl od poslance Melčáka, který byl vyhlášením předčasných voleb poškozen a domáhal se, aby mohl svůj mandát nerušeně vykonávat až do konce volebního období, Okamurovi vyhlášení voleb žádnou újmu nezpůsobilo a jeho zájem je opačný: chce, aby se volby konaly, a aby se jich jako kandidát mohl zúčastnit, v čemž mu ministerstvo vnitra a Nejvyšší správní soud brání. Ačkoli Okamura brojí proti rozhodnutí a nikoli proti faktickému zásahu, ochrana předpokládaná ustanovením § 79 odst. 2 ZÚS by nebyla účinná, protože pouhý odklad vykonatelnosti rozhodnutí o odmítnutí registrace by mu žádnou seznatelnou ochranu nezajistil: registrován by stále nebyl a volby by – podle vykonatelného rozhodnutí předsedy Senátu – proběhly bez něj.

Ústavní soud měl proto použít § 80 ZÚS a předběžným opatřením volby odložit, nikoli tupě literalisticky lpět na tom, že u ústavních stížností směřujících proti rozhodnutí zákon tuto možnost nepředvídá.
41 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 8770

Jak jsme naznačili v předchozím textu, nestandardní a z hlediska textace patrně horkou jehlou šitá Klausova amnestie přináší určité, zjevně nezamýšlené, ústavněprávní komplikace.

Podívejme se nejprve na agraciační část amnestie, tj. články I, III a IV. Na rozdíl prakticky všech předchozích amnestií Klaus prominul pouze pravomocně uložené tresty, aniž by se amnestie vztahovala i na odpovídající skutky spáchané před jejím datem, za které doposud trest pravomocně uložen nebyl.

Husákovy amnestie se s tímto problémem vypořádaly tak, že bylo nařízeno příslušná trestní řízení nezahajovat, a pokud již zahájena byla, pak je zastavit (např. čl. IV amnestie z r. 1980), a poněkud odlišně, avšak ve výsledku obdobně, byla situace řešena v amnestiích Havlových.

Tím, že Klaus nyní prominul pouze tresty uložené pravomocně, vzniká v některých případech ústavně kontroversní stav:

  1. Soud I. stupně uložil trest, proti němuž obviněný podal odvolání, avšak státní zástupce se (v neprospěch obviněného) neodvolal. Tím, že obviněný podal odvolání, se sám vyloučil z účasti na amnestii, takže užitím opravného prostředku, o němž právem předpokládal, že jím nemůže své postavení zhoršit (zákaz reformationis in peius), pozbyl beneficia amnestie, jíž z toho důvodu není účasten.
  2. Pravomocně uložený trest byl amnestován, avšak doposud nebylo rozhodnuto o dovolání odsouzeného, případně ještě běží dovolací lhůta. Přípustnost dovolání je zde zřejmě nesporná (na právní moc rozsudku nemá amnestie vliv), avšak pokud by Nejvyšší soud odsouzenému vyhověl a rozsudek zrušil nebo rozhodl nově sám, původní rozsudek by tím byl ab origine zrušen a na rozsudek nový by se amnestie nevztahovala. Kdyby tedy např. Nejvyšší soud rozhodl, že trest je příliš přísný, dostal by obviněný trest mírnější, ovšem ten by amnestován nebyl, neboť nebyl pravomocně uložen před 1. lednem 2013. Zcela analogicky je tomu i v případě ústavní stížnosti.

Ačkoli zásada zákazu reformce in peius není přímo vtělena do ústavního řádu (a někdy, např. u odporů proti trestním příkazům, není ani respektována), je zde princip ochrany právní jistoty a právo na spravedlivý proces, a tyto ústavní imperativy se zdají být formulací Klausovy amnestie frapantně porušovány: v případě sub 1 podal obviněný odvolání v důvěře, že tím své postavení nezhorší, a to se nyní stalo, a ve druhém případě by odsouzený tím, že podá dovolání ve svůj prospěch, mohl dosáhnout změny trestu ve svůj neprospěch, což se rovněž jeví jako ústavně nepřípustné, ba absurdní.

S těmito případy, které jsou minimálně v historii české justice bezprecedentní, se bude muset vypořádat budoucí judikatura.

U abolice, tedy presidentem nařízeného zastavení vlekoucích se trestních řízení (čl. II), která je veřejností právem kritisována pro svou šíři a necitlivost, jsou kupodivu ústavněprávní konotace mnohem méně výrazné. Poškození mají právo uplatit nárok na náhradu škody, včetně nákladů zastoupení v adhesním řízení, u civilního soudu, a jediné, co mohou napadnout, je povinnost zaplatit soudní poplatek, od kterého by byli v případě, že by je k civilnímu soudu odkázal rozsudkem soud trestní, osvobozeni. Protože je toto osvobození relativně nedávné (do poslední novely zákona o soudních poplatků neplatilo, a osvobozeny byly pouze některé adhesní nároky), nedávám poškozeným u Ústavního soudu velkou šanci.

24 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 8040

Václav Klaus vyhlásil, oficiálně ke 20. výročí vzniku samostatného státu, amnestii, jež se svým rozsahem blíží velké Havlově amnestii z r. 1990.

Kontroversní je zejména její čl. II, kterým se až na výjimky zastavují trestní stíhání, zahájená před 1. lednem 2005. Jakkoli by žádné trestní stíhání nemělo trvat tak dlouhou dobu, tato abolice vzbuzuje rozpaky, neboť v takto paušální a brutální podobě nemůže nevyvolat podezření z účelovosti. Případů, které nikdy nedojdou k pravomocnému rozsudku, může být víc, než bychom předpokládali: zatím se zjistilo, že se amnestie týká organisátorů podvodného H-Systemu, což rozhodně není situace, která by po presidentském zásahu volala.

Z mých klientů byli dnes omilostněni mj. tři odsouzení v kause závadového mávání v Praze. To je na jednu stranu dobrá zpráva, na druhou to ztíží jejich situaci v dovolacím řízení: Nejvyšší soud bude stěží ochoten zabývat se amnestovaným odsouzením.

29 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4455

Svým čtenářům přeji vše nejlepší v roce 2013!

Ohlédneme-li se za tím právě skončeným, nemůžeme si stěžovat: bojující demokracie utrpěla několik těžkých ran, odstoupením zkorumpovaného protiextremistického znalce Michala Mazla počínaje, přes úspěšnou obhajobu mikino-tričkových zločinců (kausa Otto Strasser) v Brně a zprošťující rozsudek za závadové mávání v Mostě, až po naprosto nečekaný osvobozující verdikt u nálepkových zločinců v Praze.

Jediný úspěch, a to ještě ne definitivní, tak nepřátelé svobody zaznamenali v druhém případu extremistického mávání, a zčásti uspěli rovněž tím, že se jim podařilo zastrašit Petra Kočího, jednoho z mála obhájců, kteří byli doposud ochotni případy souzených extremistů přebírat a hájit obviněné skutečně efektivně a ne pouze symbolicky a alibisticky, jak by si OČTŘ spolu s ČAK představovaly.

V následujícím roce jdou do hlavního líčení další dva velké případy, závadový zpěv (18 obviněných u Okresního soudu Brno-venkov) a RWU (15 obviněných, v Děčíně), a bojující demokracie bude mít co dělat, aby v některém z nich ze žalostné důkazní situace vytěžila aspoň podmíněné tresty.

Přejme jí, aby se jí to nepodařilo a abychom mohli za rok rekapitulovat s ještě větším uspokojením než dnes!

18 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6007

Dnes nám byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze, jímž tento soud opětovně zrušil rozhodnutí ministerstva vnitra o odmítnutí registrace našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pro nepřezkoumatelnost.

Ministerstvo tak znovu dostalo příležitost, aby nám vydáním dalšího nepřezkoumatelného rozhodnutí na nejméně půldruhého roku zabránilo v činnosti.
13 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 3960