Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

A po volební pause tu máme další episodu z mýdlové opery, již pracovně nazývám Rudá záře nad Berounem a která se týká trestního stíhání popírače nacistické genocidy Jana Šinágla.

Jako v případě předchozího posudku, i nový byl zadán bez toho, že by opatření bylo intimováno obviněnému: policejní komisař vysvětlil, že podle jeho názoru to zkrátka není potřeba, a předchozí žádost o intervenci státního  zástupce podle § 157a TrŘ hodili na OSZ v Berouně do koše, jako ostatně všechna dosavadní Šináglova podání. Na obviněné musí být přísnost, žádné rozmazlování nějakými procesními právy! Na žádosti neodpovídat, naším úkolem je dostat obviněného před soud, ten už ho srovná.

Znalec Josef Zouhar posoudil text z hlediska svého přesvědčení o správnosti vyhnání sudetských Němců a jeho nesrovnatelnosti s nacistickými zločiny na českém obyvatelstvu Protektorátu – nikoli ve smyslu numerickém, nýbrž normativním: srovnávat by se dalo, ale nesmí se to – a poté, věren chauvinistickému a zkreslenému vidění dějin, které pochytil ve škole a jež doposud nenašel čas, a možná ani odvahu, ve světle fakt revidovat, odsoudil Šináglovy texty jako propagaci nacismu.

Znalecký posudek byl jistě zpracován bona fide, o tom nemám důvod pochybovat, nicméně je naprosto mylný.

Především není pravda, že by můj text Heydrich byl glorifikací tohoto politika. Jako autor si to troufám vědět přesněji než znalec – prostě to tak není, nemohu glorifikovat někoho, koho sám neobdivuji. Za druhé je obsah posudku plný faktických nepřesností, založených z velké části na komunistickou propagandou traktovaných lžích, badateli dávno vyvrácených. A za třetí, these o vyhnání sudetského obyvatelstva jako následku své příčiny, provázeném občasnými excesy (jimiž se Zouhar ovšem odmítl v posudku zabývat), je prostě morálně neudržitelná. Nikdy jsem nepopíral nacistické zločiny, protože o tom, že byly spáchány, hovoří fakta. Ta však svědčí i o brutalitě tzv. odsunu a o tom, že jím byla na německém obyvatelstvu spáchána nesmírná křivda, kterou nelze s úspěchem zahladit ani soudně (ostudný nález Ústavního soudu v kause Dreithaler), ani ji z dějin nevyretušuje deset česko-německých komisí historiků.

Genocidium zde popírá někdo úplně jiný než já nebo Jan Šinágl.

Aktualisováno.
OSZ bezprostředně po zveřejnění tohoto článku provedlo sebereflexi a žádosti o přezkoumání vyhovělo, takže obviněný obě opatření obdržel ([1], [2]) – jen je otázkou, jaký význam budou mít námitky proti formulaci otázek (a návrh otázek doplňujících) za situace, kdy oba posudky jsou dávno zpracovány. No, třeba si je na berounské policii s nějakým veselým komentářem připíchnou na nástěnku.

Aktualisováno.
Námitky obviněného vůči osobám znalců.

Aktualisováno.
Faktickým nepřesnostem obou znaleckých posudků se obšírně a zasvěceně na svém blogu věnuje Lukáš Beer (Vrchlavská, Zouhar).
26 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 8923

Domnívám se, že může, a vysvětlím, proč.

Z ústavního vymezení práva amnestie vyplývá, že podmínkou její účinnosti je souhlasná vůle dvou ústavních činitelů: presidenta republiky, který rozhodnutí o amnestii vydá, a premiera nebo pověřeného člena vlády, který toto rozhodnutí kontrasignuje.

Žádné rozhodnutí orgánu veřejné moci (a tím méně samotné exekutivy), které se dotýká základních práv občanů, nesmí stát mimo soudní kontrolu. Jestliže připustíme, že amnestie, zejména v té části, kde se jí trestní stíhání zastavuje, může mít dopad do základních práv poškozených, nelze akceptovat jako ústavně konformní stav, kdy by takové rozhodnutí bylo zcela vyňato ze soudní kontroly. Ústavní stížnost podaná poškozeným je proto myslitelná a pravděpodobně i projednatelná, byť s potenciálním závěrem, že zastavením trestního stíhání poškozený ve své právní sfeře dotčen být nemohl, maje stále možnost, jakkoli snad ilusorní, domoci se svých práv pořadem práva občanského (případně obrátit se na lampárnu v Kájově nebo jiné k takovému účelu vhodné zařízení).

Jinou otázkou arci je, zda může příslušný návrh podat i skupina poslanců nebo senátorů, tak jako v případě návrhu na zrušení zákona nebo jeho části. Ústava dává v čl. 87 Ústavnímu soudu pravomoc rušit jak zákony, tak jiné právní předpisy, jsou-li v rozporu s ústavním řádem, přičemž rozhodnutí orgánů veřejné moci (bez ohledu na to, mají-li nebo nemají-li formu správního aktu) je oprávněn rušit pouze na základě ústavní stížnosti. Aktivní legitimace skupiny zákonodárců k takovému návrhu může být tedy hodnocena jako nejistá.

Vedle toho je zde však zásada dělby moci ve státě, a z předchozích úvah vyvěrající závěr, že Ústavní soud nemůže do suverenní pravomoci presidenta a vlády nijak zasahovat, naráží na její mantinely. Protože amnestijní rozhodnutí je zákonem v materiálním smyslu (jedná se o právní předpis sui generis, nikoli o rozhodnutí, jehož formu má), nevidím důvod, proč nevyložit ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu široce a toto právo zákonodárcům nepřiznat i v případě rozhodnutí o amnestii.

Aktualisováno.
Na Jiném právu se opačně vyslovil Pavel Uhl.

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3829

Zítra vyhlásí Ústavní soud nález, jímž podle očekávání zamítne ústavní stížnost Tomio Okamury proti nezákonnému odmítnutí registrace jeho přihlášky do presidentské volby.

Když se v 80. letech opakovaně pokusil kandidovat do komunistického parlamentu Pavel Wonka, zavřeli ho. Okamura je zatím na svobodě. Je tedy zřejmé, že stav demokracie se v této zemi postupně zlepšuje; neočekávejme nemožné – počkejme dalších 30 let, třeba budeme příjemně překvapeni.

Aktualisováno.
Ani se mi nechce nález věcně hodnotit; připomíná mi dávnou anekdotu o presidentech, kteří jedou v autobuse a ten se porouchá: Gottwald vystoupí a tlačí s ostatními, Zápotocký vystoupí, ale netlačí, Novotný zůstane sedět a tlačí ostatní, a pointou je, že Husák nařídí, aby lidé zůstali na svých místech, zatáhli záclonky, nadskakovali a vrčeli.

Ústavní soud nám mocí své soudní autority přikázal, abychom se nezákonným průběhem volby neznepokojovali, zůstali sedět, nadskakovali a vrčeli.

Na textu nálezu, který prošel bez disentů (osobně jsem očekával aspoň jeden, jediný, docela maličký…), mne nejvíc irituje, jak snadno soudci akceptovali blahosklonné sdělení ministerstva, že přetřídění (známé jako pražská losovačka) nebylo sice v souladu s tím, co stojí v rozhodnutí, avšak rozhodně nebylo svévolné, protože ani sami úředníci přece předem nevěděli, co přetřídění způsobí. Při vší úctě a při maximální snaze nevykládat losovačku jako monstrosní konspiraci, tomu prostě nevěřím.

Vzhledem k tomu, že kontrolu všech archů jednoho kandidáta na základě digitalisovaných obrazů lze provést s náklady několika desítek tisíc korun, je to příliš snadná cesta k ovlivnění voleb, než abychom ji mohli vyloučit. Nedodržení volební procedury, které mohlo ovlivnit výsledek, má ve všech demokratických zemích jediný důsledek: neplatnost volby. Jinak to nejde; soudy jsou povolány k ochraně práva a spravedlnosti, ne k tomu, aby establishment chránily před outsidery, potížisty a politickými vetřelci, lhostejno, zda se jmenují Vandas, Fiala, Cibulka, Okamura nebo třeba Kinský. Ano, přiznávám, jsem zřejmě idealista…
38 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 8521

Napsalo mi ministerstvo vnitra, a téměř doslova uvedlo, co jsem predikoval: skupinové přetřídění archů po stovkách (vulgo Henych sort) nebylo nijak zdokumentováno a možnost zasáhnout do úspěšnosti jednotlivých kandidátů tak měl každý, kdo se k archům dostal. Úsměvné je arci závěrečné Henychovo tvrzení: Obecně k žádnému řízenému přetřídění nedošlo, pouze bylo vytvořeno interní pořadové číslo pomocí výše popsaných procesů. S ohledem na použitý následující algoritmus výběru archů, nemohlo dojít k cílenému přetřídění archů, tak aby došlo k poškození nebo naopak zvýhodnění kandidáta. My přirozeně dobře víme, že právě tímto způsobem výsledek ovlivnit možné bylo, a to ne o stovky, nýbrž i o několik tisíc podpisů v obou směrech.

Dovolím si k tomu ocitovat pertinentní pasáž z článku Jana Petrova na Jiném právu, která, domnívám se, geniální zkratkou vystihuje, co se na ministerstvu ve skutečnosti stalo:
V Sazce, před zraky televizního národa, vylosovali míčky č. 5, 7, 13, 31, 45 a 49. Sazka však tomu, kdo tato čísla vsadil, odmítla výhru vyplatit. Vysvětlila mu: Milý pane, je pravda, že jste natipoval čísla 5, 7, 13, 31, 45 a 49. Je také pravda, že byly vylosovány míčky s přesně těmito čísly. Ale generální dneska na poradě řekl, že vylosovanému číslu 5 ve skutečnosti odpovídá dvanáctka, číslu 7 šestka, číslu 13 čtrnáctka, číslu 31 čtyřicítka, číslu 45 třicítka a číslu 49 trojka. Správná výherní posloupnost tedy zní 12, 6, 14, 40, 30, 3 a tu jste, jak uznáte, netipoval. Tak se nezlobte a nashledanou.
13 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 5563

Tak tedy budeme mít presidentské volby. Usnesení Ústavního soudu o odmítnutí odkladu voleb je po právní stránce tak hloupé, že nemá smysl je komentovat: co šlo o Melčáka, najednou u Okamury nejde. Variace na thema Najděte deset rozdílů, jak je u tohoto soudu poslední dobou spíše pravidlem.

Rozhodnutí nicméně není konečné, a že Okamurova stížnost nebyla s dalším rádoby sofistikovaným pseudoodůvodněním odmítnuta jako celek, svědčí o tom, že plenum ÚS není v otázce důvodnosti jeho námitek jednotné. Většinu však zatím mají příznivci státního zájmu, obhájci ústavnosti jsou v menšině.

Soudím arci, že je vymalováno. Pokud se rozložení sil v plenu nějakým zázrakem nezmění, rozhodne Ústavní soud v Okamurův neprospěch i meritorně, a jen s obtížemi si umím představit situaci, že by mu chtěli soudci vyhovět poté, co volby proběhnou a nový president bude usazen na Hradě.

Státní zájem, pořádek a klid na práci je přece důležitější než nějaký ústavou se ohánějící čičmunda.

Aktualisováno.
Protože v diskusi se množí otázky, proč usnesení Ústavního soudu pokládám za vadné, nezbývá mi než svůj názor vysvětlit:

Tomio Okamurovi je vytýkáno, že navrhl odklad voleb, aniž by zároveň brojil proti rozhodnutí předsedy Senátu, kterým byly volby vyhlášeny (cf. § 79 odst. 2 ZÚS: Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.).

Na rozdíl od poslance Melčáka, který byl vyhlášením předčasných voleb poškozen a domáhal se, aby mohl svůj mandát nerušeně vykonávat až do konce volebního období, Okamurovi vyhlášení voleb žádnou újmu nezpůsobilo a jeho zájem je opačný: chce, aby se volby konaly, a aby se jich jako kandidát mohl zúčastnit, v čemž mu ministerstvo vnitra a Nejvyšší správní soud brání. Ačkoli Okamura brojí proti rozhodnutí a nikoli proti faktickému zásahu, ochrana předpokládaná ustanovením § 79 odst. 2 ZÚS by nebyla účinná, protože pouhý odklad vykonatelnosti rozhodnutí o odmítnutí registrace by mu žádnou seznatelnou ochranu nezajistil: registrován by stále nebyl a volby by – podle vykonatelného rozhodnutí předsedy Senátu – proběhly bez něj.

Ústavní soud měl proto použít § 80 ZÚS a předběžným opatřením volby odložit, nikoli tupě literalisticky lpět na tom, že u ústavních stížností směřujících proti rozhodnutí zákon tuto možnost nepředvídá.
41 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 7954