Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Shodou náhod se mi dostalo do rukou několik dokumentů k případu Gilberta F. McCraee, jenž byl pravomocně odsouzen za loňskou vraždu v tramvaji 22. Zvlášť rozsudek soudu I. stupně je pozoruhodná četba. Podle verse obžaloby, potvrzené již třemi stupni soudní soustavy, se měla vražda seběhnout tak, že McCrae, obchodník s historickými zbraněmi s americkým a britským pasem, který žil od r. 2002 v České republice, se v baru Ještěrka v Londýnské ulici na Vinohradech dostal do verbálního konfliktu se svou obětí, čtyřiatřicetiletým narkomanem Rudolfem S. Toho poté sledoval na zastávku tramvaje na Tylově náměstí a odjel s ním inkriminovanou linkou č. 22 až na konečnou do Hostivaře, kde jej jedním výstřelem do hlavy chladnokrevně usmrtil. Načež z tramvaje v klidu vystoupil a vrátil se domů na Vinohrady. A co je nejzajímavější, po činu se ani nesnažil Českou republiku urychleně opustit, aby nemohl být dopaden (musel jistě počítat s tím, že hosté a barman z Ještěrky ho dokážou poměrně přesně popsat), ani se nepokoušel vražedné zbraně zbavit, ale čekal, až jej policie – po měsíci – vypátrá, zadrží a zbraň u něj v bytě objeví.

Jako sujet detektivky by to, jak jistě uznáte, nemohlo projít ani přes prvního lektora, nicméně české soudy jsou shovívavé: s touto versí se plně ztotožnily a Američana za vraždu odsoudily na šestnáct let do vězení. Odsouzený nyní tvrdí, že se stal obětí komplotu, a já, ačkoli bývám v těchto případech velmi nedůvěřivý – věznice na celém světě jsou plné dokonale nevinných lidí – mám rovněž problém to, co policie a městské státní zastupitelství soudu předložily, akceptovat byť jen jako zlomkově pravděpodobnou versi reality.

Pochybnosti vzbuzuje hlavně práce policie a jejího Kriminalistického ústavu Praha: Proč nebyl záznam kamerového systému zabírajícího prostor zastávky, kde vrah a oběť čekali na spoj, předložen znalci, který by posoudil identitu vraha a obviněného podle jeho výšky a způsobu chůze? Tyto techniky jsou přece běžně používány např. u bankovních loupeží. Proč policejní znalci tvrdí, že nábojnice prošla McCraeovou zbraní, ale nepřiložili na důkaz jedinou mikrofotografii? Opravdu nemají mikroskop, který by takový snímek dokázal zhotovit? Nevěřím. Proč se policie starala o nedopalky cigaret u KFC, ale nenapadlo ji předat k analyse ty z baru? Jestliže vrah kouřil, na některých z nich by musela být jeho DNA. Proč se nikdo u soudu nezabýval minulostí poškozeného, který měl podle mediálních zpráv krátce před vraždou opustit léčebnu, kde se léčil z drogové závislosti? Proč nebyl vyslechnut ani jeden ze svědků navržených obhajobou, snad s výjimkou obhájce ex offo, který jako správný český advokát vypovídal v neprospěch svého klienta? To samo o sobě svědčí o snaze soudu něco zatušovat.

Jistě, uznávám, že nepřímých důkazů proti obžalovanému byla řada, a také si nemyslím, že co policista, to organisovaný zločinec Kopáčova, Berdychova nebo Toflova kalibru. Přesto bych řekl, že justiční systém zde zase jednou spíš než usvědčeného pachatele poslal do chládku člověka, který se stal někomu nepohodlným.

Věřil bych spíš tomuto: Oběť a vrah si smluví schůzku v baru Ještěrka. Tam se pohádají, oběť možná vraha vydírá a vyhrožuje mu, že ho udá, možná jen odmítá zaplatit dluh, v každém případě se vrah rozhodne oběti zbavit, ještě ten samý den, resp. tu samou noc. Je to riskantní a nerozumný plán, ale vrah si zřejmě neuvědomí, že policie podle mobilu, který najde u oběti, za pár minut vypátrá bar, kde spolu byli, a do několika hodin bude mít jeho popis, anebo to ví, ale risiko je příliš velké – třeba netuší, kde oběť bydlí, a musí proto plán uskutečnit okamžitě, než opilou oběť ztratí s očí např. v taxíku. Ať tak nebo onak, vražda se podaří a policie je bezradná, a tak místo skutečného vraha za měsíc předloží mediím McCraee, na jehož likvidaci má někdo mocný zájem.

71 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 13550

To, co víme už několik týdnů, pomalu probublává do mainstreamu, je proto na čase poškádlit ministerstvo další žádostí o informace. Očekávám, že se dozvím, že: 1. přetřídění archů probíhalo zcela nahodile; 2. žádná pravidla pro tuto nahodilost neexistovala; 3. neexistuje ani písemný pokyn k přetřídění, ani protokol o něm; a 4. výsledné pořadí mohl ovlivnit každý, kdo měl k petičním archům přístup. Prostě, jak napsali Šimíček, Kühn a ti dva další bratři v triku, transparentní a podrobně zdokumentovaný postup par exellence.

Nerad bych předbíhal, ale pokud mi z vnitra napíší to, co predikuji, má cena Osel roku 2012 jasného laureáta; oceněno bude dokonce čtyřoslí.
10 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 4413

Když byla v dubnu advokátka Klára Samková vyloučena z obhajoby mačetových útočníků, měl jsem to za svévolný pokus ústeckého státního zastupitelství (tehdy representovaného Lenkou Bradáčovou) zbavit obviněné kompetentní obhajoby a snáz tak dosáhnout mediálního úspěchu. Uvítal jsem proto, když bylo toto rozhodnutí stížnostním soudem zrušeno.

Nyní poslal jeden z vazebně stíhaných obviněných, Antonín Sinu, dopis svému bratrovi do jiné věznice, a v něm vylíčil skutek jinak, než bylo dosud obhajobou presentováno. Domnívám se, že K. Samková by měla být z tohoto důvodu vyloučena nejen z jeho další obhajoby – to se už stalo, resp. advokátka se obhajoby sama vzdala – ale rovněž z obhajoby všech dalších obviněných.

Důvodem je, že v době, kdy Samková Sinu obhajovala, existoval mezi nimi zvláštní fiduciární vztah a informace, které obhájkyně od obviněného dostávala, požívaly ochrany jako tzv. privilegované informace, ke kterým neměl nikdo jiný přístup. Skončením obhajoby tento vztah zanikl, a i když povinnosti z něj přetrvávají, minimálně na papíře, Samková není schopna zapomenout vše, co ví, a přistupovat k obhajobě ostatních klientů tak, jako by nikdy obhájkyní Sinu nebyla.

Uvedu hypothetický příklad: Předpokládejme, že by Sinu Samkové řekl, kde se nachází předmět důležitý pro trestní řízení, jímž by mohl být jako pachatel usvědčen, a že na tomto předmětu jsou jeho biologické stopy. Jako jeho obhájkyně nemohla tuto informaci předat policii (ano, vím, Karel Čermák by to asi udělal, ale hovořím o skutečné advokátské ethice), neboť by tím uškodila svému klientovi. Nemůže to udělat ani nyní, kdy by to představovalo porušení jejích povinností vůči klientovi, které obhajobu přetrvávají, ale snadno by v řízení mohla vzniknout situace, že by tato předchozí znalost měla přímý vliv na volbu prostředků obhajoby zbývajících obviněných. Je možné chtít za takových okolností po obhájci, aby se choval tak, jako že určité informace nemá, a musel tak řešit sám, ve své hlavě, zákonem vyloučený střet zájmů mezi klienty?
18 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 5094

Uspořádejme malou anketu. Co si myslíte, že se stane, když vítězný kandidát v presidentské volbě překročí stanovený finanční limit (v prvním kole 40 milionů, pro druhé dalších 10 milionů korun). Kdo si myslí, že volba bude prohlášena za neplatnou, president se stane nepresidentem a s ostudou bude vyhnán z Hradu, nechť stiskne tlačítko A. Kdo soudí, že presidentem zůstane a vůbec nic se mu nestane, stiskněte B.

Kdo hlasoval B, učinil správně. Překročení limitu na volební kampaň nevede ke zneplatnění volby, nýbrž podle ustanovení § 90a odst. 3 písm. b) SŘS je v takovém případě volební výbor (tj. nikoli kandidát, nyní president republiky) ve lhůtě stanovené soudem, která nesmí být kratší než 60 dnů, povinen odvést do státního rozpočtu částku odpovídající jeden a půl násobku částky, o kterou byl překročen limit výdajů na volební kampaň.

To je ovšem šokující: z podvodu, který vedl k volbě nepoctivého kandidáta, se lze vykoupit zaplacením odpustku, přičemž povinným k takové platbě není dokonce ani sám president, nýbrž členové jeho volebního výboru, potenciálně bílí koně. A aby nebylo všem absurditám konec, k návrhu na takový postup soudu je podle § 67 odst. 1 zákona o presidentské volbě aktivně legitimován pouze jiný kandidát. Jenže proč by takovou žalobu podával, když už stejně nemůže své postavení zlepšit, jestliže ve volbě neuspěl?

Theoreticky lze volbu napadnout i zvláštní volební stížností, avšak to naráží na dva problémy: primo musí být stížnost podána do sedmi dnů od vyhlášení výsledků volby, kdežto na zveřejnění informací o financování kampaně má volební výbor 60 dnů, a secundo není vůbec jisté, že by soud stížnosti vyhověl, jestliže je pro postih takto vymezeného deliktu kodifikována komplexní speciální úprava.

Takže Jan Fischer, s Jaromírem Soukupem a jeho penězi v zádech, je za vodou.

Můj názor je jasný: Koupím větší množství peří a dehtu, pokud možno se slevou; optimálně 92–95 %!

9 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 4052

Ve svém článku na Jiném právu si Jan Petrov klade otázku, jakým způsobem mohlo přetřídění petičních archů pro presidentskou volbu, vesměs po stovkách, ovlivnit výsledky. Odpovědět na ni neumí, a zcela exaktně to nedokážeme ani my, avšak protože máme k disposici poměrně velký objem authentických dat, dokážeme si takovou situaci s relativně vysokým stupněm věrohodnosti namodelovat.
Číst dál... 14 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 5578