Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Pamětníci vědí, pro ty mladší dlužno vysvětlit, že nastavování zrcadla je frase zpopularisovaná v komedii Jiřího Menzela Vesničko má středisková ve druhé polovině 80. let. Když tehdejší státní televise koupila film natočený v některé západní zemi, před jeho vysíláním se na obrazovce objevil televisní hlasatel nebo hlasatelka a přečetl povinný disclaimer, ve kterém vysvětlil, jak dílo správně ideologicky chápat, přičemž toto vysvětlení získalo během let téměř kanonickou podobu. Prim hrálo nastavování zrcadla nelítostné a nemilosrdné kapitalistické společnosti a podobná ideologická cliché, o to vtipnější, že samotný film, příkladmo The French Connection nebo seriál o newyorském detektivu Theo Kojakovi, neměl s obsahem disclaimeru zhusta už nic společného a jeho přednesení bylo pouhou povinnou úlitbou režimní ideologii, asi tak jako heslo vyvěšované do výlohy Havlovým zelinářem.

Nastavování zrcadel ožilo po Listopadu už vícekrát, nejnotabilněji zřejmě u seriálu Třicet případů majora Zemana, jenž musel být při první polistopadové reprise ve veřejnoprávní televisi vetknut do ideového sandwiche: disclaimer před, výchovná beseda poté. A ovšem u Hitlerovy knihy Mein Kampf, jejíž vydavatel Michal Zítko disclaimoval nedostatečně a nebyl nakonec odsouzen jen díky uvážlivosti několika slušných soudců Nejvyššího soudu (o nichž jsme se později s jistým údivem dočetli, že byli sami normalisačními komunisty).

Strašidlo povinně nastavovaného zrcadla je zpět: obětí je brněnský vydavatel Pavel Kamas, který si dovolil vydat knihu authentických projevů Adolfa Hitlera. Disclaimery v ní jsou, ale, jak píše vždy a neochvějně prorežimní Mladá fronta (server iDnes.cz), nikoli od akademicky vzdělaného historika, nýbrž od málo známého publicisty Lukáše Beera. Ponechme pro tuto chvíli stranou otázku, proč iDnes nepožaduje vysokoškolské vzdělání od Jaroslava Čvančary, autora odborného vyjádření podkládajícího trestní stíhání Jana Šinágla, omezujíce se na poznámku, že na Čvančarovi by nám ani tolik nevadilo, že nemá vysokoškolské vzdělání, jako že je pitomec.

Lukáš Beer není přitom žádný málo známý publicista, nýbrž redaktor serveru Náš směr, což je jeden z mála blogů, které se česko-německými vztahy a historií soustavně a velmi důkladně zabývají. Právě tam – a nikde jinde – si můžeme přečíst, jak se rozdělovala odměna za odhalení parašutistů po atentátu na Heydricha, jak se dělilo Slezsko nebo – aktuálně – co se účelově za Hitlerovy projevy a názory i po r. 1989 vydává, tedy právě ty informace, o nichž každý svého místa dbalý akademicky vzdělaný historik raději, za úplatu a ve státním zájmu, mlčí.

Mám pro Mladou frontu návrh: žijeme v demokratické zemi, proto nic nebrání tomu, aby ke každé kontroversní (rozuměj: ideově závadné) publikaci vyšel státem aprobovaný pendant, něco jako návod, jak správně číst tu-a-tu knihu, ve kterém by potenciálně desorientovaným čtenářům skuteční a řádně vzdělaní odborníci vysvětlili, co si mají myslet. A s ohledem na – jak jen to říct neutrálně? – zálibu Čechů v péči o osobní myšlenkovou bezpečnost, vůbec nepochybuji, že náklad těchto dodatků může být klidně i vyšší než náklad podkladové publikace; v této zemi se zaručeně rozeberou.

42 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 4420

Dvěma případy syndromu úplného selhání soudnosti nás obšťastnila včerejší media:

Jan Kovanic vulgo Šaman líčí demonstraci na podporu Israele před sídlem vlády v Praze, uzavíraje: …než jsme se rozešli, odhrnula se záclonka v jednom z oken v prvním patře Strakovky, otevřelo se okno a Bibi nám zamával. Rád bych zmíněného upozornil, že Israel je standardní demokratickou zemí západního typu, kde politik není Její Jasnost paní kněžna, jež, projíždějíc ve svém kočáru krajinou, poodhrnuvši záclonku, kyne sličnou ručkou oddanému poddanému lidu, nýbrž nejčastěji ze všeho pěkně zkorumpovaný parchant, který, bude-li mít štěstí, dokáže se díky své funkci a stykům prokličkovat až do pense, kde o tom všem sepíše memoiry (což, pravda, může učinit i v případě opačném, minimálně pro výstrahu ostatním). Projevy podpory Israeli jistě jsou na místě, jen forma by snad nemusela tolik připomínat vítání Hitlera v r. 1939 a Brežněva o 39 let později.

Ještě směšnější je arci text Františka Kostlána, který ve snaze něco udělat s výsledky vědecké studie o původu evropských Romů, prvotřídně sám sebe usvědčil z rasismu. Pane Kostláne, opravdu je pro vás relevantní kastovní systém v Indii, z níž Romové před téměř tisícem let odešli? A neměl byste v takovém případě vážně řešit, co s Čechy a jinými Slovany, jestliže ve většině evropských jazyků je termín Slovan prokazatelně svázán s označením pro otroka?

18 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 3212

O podivné implementaci algorithmu pro pseudonáhodný výběr píše na České posici Vladimír Maier, s velmi podobnými výsledky jako my. Zda je skutečně celý podivný výběr vysvětlitelný tím, že úředníci ke kontrolovaným archům přibrali další, bezprostředně předcházející nebo následující, si nejsem jist, další analysy ponechávám na dobu, kdy mi ministerstvo odpoví na žádost podle InfZ a pošle mi kompletní sekvence čísel kontrolovaných archů.

S nimi se pak dá dělat leccos, zejména zjistit, zda existuje statisticky významná odchylka průměrného počtu chyb u archů vybraných v souladu s algorithmem a v rozporu s ním; pokud ano, je to důkazem malevolentní manipulace s výběrem. Neméně zajímavé bude, až odhalíme, podle jakého klíče se vybíralo u ostatních kandidátů, studovat počet těchto anomálií v závislosti na osobě a státní oblíbenosti kandidáta.

Zatím jsou všechno, co tvrdíme, pouhé dohady, ale až budeme mít sekvence, nebude pro ministerstvo cesty, jak se z obvinění z podvodu, jež je zatím pouhou domněnkou, vykroutit.

Patnáctidenní lhůta podle InfZ končí ministerstvu v úterý 11. prosince a v mém kalendáři je toto datum označeno opravdu výrazně. Jistě existuje i možnost, že se budu o informace muset s ministerstvem soudit, ale říkám si, že takové zoufalce snad ani Česká republika nezaměstnává.
20 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 5023

S prodlevou se dostávám ke komentáři nad usnesením plena Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/12, které se zabývalo stížností Davida Ratha ohledně toho, že před hlasováním o jeho (prvním) vydání nemohli ve sněmovně vystoupit jeho obhájci Adam Černý a Roman Jelínek.

Se samotným závěrem souhlasím: poslanecký mandát se vykonává osobně a procedura zbavení imunity není součástí trestního řízení, takže k újmě na Rathových základních právech tímto postupem nedošlo.

Nesouhlasím arci s jednostranným stanoviskem ÚS v otázce právní povahy imunity zákonodárce. Pojetí, že jde o výsadu celé komory, je anachronismem, a i u zahraničních soudů je tento názor podrobován kritice např. ve formě disentů.

Souverain, proti jehož zvůli původně imunita chránila, není již dávno mimo parlamentní komoru, ale je uvnitř; dnes je daleko víc účelem imunity chránit zákonodárce zastupující menšinu před zvůli parlamentní většiny. Účinnost této ochrany je jistě omezená; většina tím, že je většinou, může v konečném efektu oposici přehlasovat, avšak stát se tak nemůže potajmu, bez medialisace a bez práva zákonodárce, jemuž se děje příkoří, být slyšen.

Stát, kde by bylo nutno chránit před policií celou parlamentní komoru, jak Ústavní soud ve svém rozhodnutí anticipuje, by fakticky byl na pokraji státního převratu.
3 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 3111

Nejvyšší správní soud zařadil do sbírky rozhodnutí rozsudek Městského soudu v Praze týkající se sporu pana Martina Kalendy s unhošťskými policisty. Rozhodně schvalujeme, jde o přesvědčivý, dobře odůvodněný judikát, který jako by ani nebyl vydán osmým senátem tohoto soudu, přezdívaným Katastrofický.

9 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 3735