Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Bez překvapení se odehrálo projednání námitek Jana Šinágla proti tomu, že ani jeden ze znalců přibraných v jeho případu údajného popírání genocidy není historik. Berounský státní zástupce Josef Šebek to ve svém přípisu odůvodnil těmito památnými slovy:
Po prostudování spisového materiálu bylo zjištěno, že policejní orgán vydal opatření o přibrání znalců v souladu se zákonem. Oba znalci jsou uvedeni v seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti ČR včetně jejich oboru a specializace. Seznam znalců Ministerstva spravedlnosti ČR neobsahuje samostatný obor historie. Znalci před zařazením do seznamu znalců skládají odborné zkoušky a proto nelze o jejich odbornosti pochybovat. Obviněným Janem Šináglem doporučovaný historik Adrian von Arburg Ph.D. není zanesen ve výše citovaném seznamu znalců.
Takže Jan Šinágl měl celkem štěstí, že ryze historické otázky nebyly předloženy k odpovědi odborníkovi na stavby z předpjatého betonu: ten jistě také skládal před jmenováním odborné zkoušky a o jeho odbornosti proto nelze pochybovat: že jiné, než by byla potřebná, je jen drobný nedostatek, a při plnění státního plánu boje s extremismem se nelze takovými maličkostmi zdržovat.

Zasvěcený a poměrně zevrubný rozbor obou posudků zveřejnil na svém blogu Lukáš Beer (Vrchlavská, Zouhar).

Aktualisováno.
Další podání aneb hrách na stěnu házeti…
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 3697

Po Karlových Varech, Praze a několika menších obcích se do exekuce za neposkytnutí informací dostalo město Benešov, jehož úředníci se zaznamenáníhodnou zarputilostí ignorovali nejprve zákon o svobodném přístupu k informacím a poté i rozsudek Krajského soudu v Praze.

Celkem by mne zajímalo, který z benešovských vašnostů zaplatí náklady této exekuce; tipuji, že žádný, že tuto roli i v Benešově přenechají štědrému a slitovnému daňovému poplatníku.

Podrobnosti přináší tisková zpráva.

22 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 6355

Rozhodnutí havířovského magistrátu, které jsme komentovali i na tomto blogu, neobstálo u Nejvyššího správního soudu. Jde o známý problém heckler's veto, k němuž NSS zaujímá dlouhodobě konstantní postoj a nedovoluje úřadům omezovat výkon svobody shromažďovací jen proto, že zamýšlené shromáždění vyvolá negativní odezvu.

K rozsudku mám jen dvě výhrady:

  1. Je naprosto nepřijatelné, aby soudy rozhodovaly o přípustnosti demonstrace po půldruhém roce od data jeho zamýšleného konání. Takový rozsudek je zcela akademický; platí starodávná právní maxima justice delayed is justice denied. Obecně by se délka řízení o kasačních stížnostech měla pohybovat v rozmezí tří až šesti měsíců, jen výjimečně déle, a do šesti měsíců by měly ve správním soudnictví zásadně rozhodovat i soudy I. stupně.
  2. Pokládám za velmi neblahé, jestliže soudy bez kritické analysy přebírají termín sociálně nepřizpůsobivé osoby. Všichni dobře vědí, že jde jen o alibistické, zástupné označení pro romské ethnikum, avšak tím, že ho do svých rozhodnutí recipují a dokonce s ním samy operují i úřady a soudy, získává legitimitu, již by se mu dostávat nemělo. Jsem sociálně nepřízpůsobivý, a pokládám to za jednoznačně positivní, nikoli negativní vlastnost. Jádro problému tkví v tom, že kdyby svolavatel označil za účel své akce protest proti romské kriminalitě nebo manifestaci odporu proti české xenofobii, byl by označen za rasistu a shromáždění by bylo s vysokou pravděpodobností jako nedovolené zakázáno. Napíše-li, že se bude protestovat proti nepřizpůsobivým, nikdo nic nenamítá, ačkoli jde přesně o to samé. Mám za to, že pokrytectví by se nemělo stávat českou státní doktrinou, a úřady i soudy by se měly rozhodnout: buď, demokraticky připustí i protesty namířené proti ethnicky nebo jinak typově vymezeným skupinám osob, anebo ať zakazují i demonstrace, které proti nim zjevně směřují a jsou jen označeny alibistickou nálepkou, tak aby bylo jasně vidět, že v České republice ve skutečnosti svoboda shromažďování neexistuje.
15 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 3176

Nejvyšší soud tentokrát potěšil a zrušil skandální rozsudek senátu komunistické soudkyně Romany Vostrejšové v případu známém jako justiční mafie. Omluva Marie Benešové je tedy od počátku neplatná, justiční mafie – přinejmenším do nového pravomocného rozsudku – existuje.

Jak tuto situaci řešit právně, je arci nejasné: jedinou reálnou možností je, že by si Benešová zaplatila v novinách nový inserát a ve stejném rozsahu, v jakém se omluvila, zveřejnila odvolání omluvy. A jestliže dojde k tradičnímu ping-pongu mezi vrchním a Nejvyšším soudem, aby si tam rovnou požádala o množstevní slevu: dá přece rozum, že odvolaná a popřená omluva nemá ty právní účinky jako nová, čerstvá a takříkajíc panenská, a omluvit se pak jistě bude třeba i za všechna předchozí odvolání.

13 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4069

Názory na to mohou být různé. Zeptáte-li se Jiřího Fialy, dozvíte se, že vhodným – kontextem podmíněným – oslovením může být třeba tupé hovado nebo ty vypatlaný mozku.

Dnes v Mostě všichni příchozí pozdravili soudkyni Bohumilu Huňáčkovou, která soudí Lucii Šlégrovou za její projev, Čest práci, soudružko!, což se, kupodivu, takto oslovené nelíbilo a tuto urážku svého majestátu nechala zaprotokolovat.

Zvláštní: když tato osoba do normalisační KSČ vstupovala, jistě takové oslovení za impertinenci nepovažovala. Škoda, že soudkyně nenechala všechny oslovující perlustrovat a neuložila jim pořádkovou pokutu, soudní spor o to, zda je možné tímto decentním způsobem vyjadřovat názor na charakter a osobní minulost soudce, by určitě byl zpestřením tohoto justičního roku.
23 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 9329