Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Debatu o oprávnění revisora v MHD použít vůči černému pasažerovi násilí jsme absolvovali v listopadu 2010 nad rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 34/2010-73, a i po diskusi se čtenáři, poměrně rozsáhlé a velice podnětné, jsem si podržel právní názor, že takové právo de lege lata neexistuje.

Nyní se k problému vrací autor rozsudku Zdeněk Kühn na Jiném právu, tvrdě, že jeho interpretaci přisvědčuje i znění § 14 odst. 2 ObčZ/2012. Nesouhlasím, neboť mám za to, že základní argumenty proti svépomocnému zadržení cestujícího revisorem jsou platné i nadále, a zůstanou použitelné i po 1. lednu 2014.

  • Vůbec nejzávažnější argument, domnívám se, vyplynul z diskuse pod mým postem, a je jím ochrana práv nezletilých osob, zejména malých dětí. Jestliže by totiž bylo možné realisovat občanskoprávní zadržení podle § 6 ObčZ/1964, příp. § 14 ObčZ/2012, bylo by třeba, aby i děti školního věku byly rodiči v příslušném směru instruovány, tedy např.: Pepíčku/Evičko, když tě osloví nějaký cizí pán a řekne, abys šel/šla s ním, vždycky ho poslechni, má na to právo. Což je, jak snadno nahlédneme, dosti děsivá představa.
  • Dalším argumentem je institut citizen's arrest, občanského zadržení, ve smyslu ustanovení § 76 odst. 2 TrŘ. Ten nelze odbýt poukazem na to, že se jedná o zcela jinou situaci: důvodem je, že obdobné právo v případě přestupku, případně jiného správního deliktu, neexistuje. Znamenalo by to, že každý má právo zadržet přistiženého pachatele trestného činu, nemá právo zadržet pachatele přestupku, ale může zadržet toho, o kom se domnívá, že – kupříkladu – má právní zájem na zjištění jeho totožnosti. To je diskrepance, která nasvědčuje tomu, že na místě je striktně kontrární výklad občanského zadržení podle TrŘ: zadržení mimo situace předvídané ustanovením § 76 odst. 2 TrŘ je nepřípustné.
  • V platnosti zůstává rovněž argument, že existence práva uskutečnit svépomocné zadržení může být mezi stranami sporná, a pak mohou vznikat právně nežádoucí situace: vyzve-li mne ochranka v hypermarketu, abych ji následoval (presumptivně do soukromoprávní cely, jaké jsou v podobných zařízeních s benevolentním vědomím policie provozovány), aniž bych předtím něco ukradl, odpovím, že pokud se mne dotkne, zastřelím ji, a skutečně to udělám, bude-li v útoku pokračovat. Ochranka nebyla v právu, zasáhla-li bez právního důvodu do mé fysické integrity, a použití střelné zbraně je za dané situace a po učiněné, dostatečně jednoznačné a srozumitelné výstraze, adekvátní a plně odůvodněnou reakcí. V následném soudním procesu se pak bude řešit, zda jsem si skutečně z regálu vzal a strčil do kapsy žvýkačku, a výzva tedy byla zákonná, nebo nevzal, což, jak je asi i v právu méně zběhlým čtenářům jasné, není poloha, do které by se občanskoprávní vztahy měly dostávat. Zadržení podle § 76 odst. 2 TrŘ je proto jedinou situací, kdy fysická osoba může – arci nikoli musí – druhou fysickou osobu omezit na svobodě.
40 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4712

Bitva kolem autorství amnestie je snad již definitivně dobojována, a po bojišti se pohybují káry odvážející raněné a mrtvé. Bez větší úhony nakonec vyvázl Zdeněk Koudelka, nadějný a ke všemu ochotný ústavní právník, o poznání hůř je na tom Pavel Hasenkopf, který skončil bez zaměstnání, s cejchem možného autora aboličního článku a s příliš mnoha nepřáteli, novými i starými.

Bude dobře připomenout si, jaké chyby P. Hasenkopf udělal, pro budoucí poučení:

  1. Když se dva perou, nelze zůstat loyalní k oběma. Hasenkopf byl postupně loyalní ke Klausovi (s abolicí souhlasím – ve skutečnosti, jak se ukázalo, měl k ní od počátku výhrady a sám ji navrhl v podstatně užším rozsahu), ke Koudelkovi (nevím, kdo je autorem amnestie, i když to dobře věděl) a k Zemanovi, od kterého očekával, že jeho jméno očistí a omluví se mu. Ani jeden jeho loyalitu neopětoval.
  2. Jestliže mám nějaké důkazy, musím je předložit v době, kdy se o ně veřejnost zajímá. Neudělám-li to, budu nutně působit dojmem vyděrače a nedůvěryhodné osoby, přestože jsou moje motivy racionální a ospravedlnitelné.

Porovnejme Hasenkopfův případ s obdobným případem Libora Michálka: ten netaktisoval, ani na minutu se nepokoušel být ke komukoli loyalní a dal odposlechy, které měl, k disposici mediím. Zda jich ve skutečnosti měl nebo má víc, nevíme a zřejmě se už nikdy nedozvíme. Výsledkem je obraz mediálního hrdiny, rytíře Pravdy a Lásky, protikorupčního bojovníka bez bázně a hany, a sinekura v Senátu.

28 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4358

Může být podřízený nepodjatý vůči svému nadřízenému? Přirozeně ne, tento princip se uplatňuje universálně v celém právním řádu: vztah pracovněprávní nebo služební podřízenosti vytváří tak silnou mentální výhradu, že jí bez dalšího vznikají důvodné pochybnosti o nepodjatosti podřízeného pro zvláštní poměr k nadřízenému.

Výjimkou, jak se zdá, je město Most, kde o verbální kontroversi mezi protiuhelným aktivistou Radkem Mikulou a náměstkem primátora Karlem Novotným hodlá rozhodovat místní přestupkový orgán, a najdou se i tací, kteří to pokládají za možné a zákonné.

S podobnou situací jsem se v praxi setkal jen jednou, v Roudnici nad Labem, kde měly být chování místního občana na zasedání zastupitelstva a jeho hádka se starostou projednávány přestupkovou komisí, sestávající ze zaměstnanců městského úřadu; oznamovatelem přestupku byl tajemník úřadu. Roudničtí úředníci bez nutnosti většího nátlaku uznali, že v takovém sporu nemohou být nestrannými arbitry, a v souladu s příslušným ustanovením správního řádu věc postoupili sousední obci (ta řízení posléze zastavila poté, co jsem prokázal formální vadu delegace, ale to je jen marginálie).

Jak na Jiném právu upozorňuje Jan Vučka, požadavek nepodjatosti je v této zemi něčím zdaleka ne samozřejmým, nepodjatým se zde cítí kde-kdo – tak proč by se necítili nepodjatými podřízení vůči nadřízenému?

Toliko na okraj dlužno podotknout, že stávající (značně sporná) praxe, podle níž může úředník rozhodovat ve věcech, kde je účastníkem řízení obec, jež ho zaměstnává (např. ve stavebních řízeních), nepředstavuje stejný případ, protože obec je přece jen právnickou osobu, a tedy subjektem o poznání méně mstivým než její konkrétní představitel, osoba fysická a jako taková nadaná schopností úředníkovi, který by rozhodl v její neprospěch, učinit život znatelně méně příjemným.

22 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3919

Všem vám, chlapi, děkuju, moc jste mi pomohli, bylo to takový jakoby neformální, pravil namol opilý lobbista Roman Janoušek, když jej, dopadena na útěku, policie nakládala do služebního automobilu.

Nyní byl tentýž obžalován z pokusu o vraždu a ohrožení pod vlivem návykové látky. To je ovšem typický český odezdikezdismus: podle dosavadních informací se zdá být nesporným, že Janoušek řidičku přejel tím způsobem, že se rozjel, když se ho poškozená pokoušela zadržet, a nabral ji na kapotu svého automobilu. Takové jednání může za určitých, výjimečných okolností způsobit smrt, nicméně pokus o vraždu to není: tím by bylo, kdyby do řidičky, v danou chvíli tedy spíše chodkyně, svůj jedoucí automobil namířil. Jeho skutek měl být kvalifikován jako zločin těžkého ublížení na zdraví, úmysl poškozenou usmrtit se zdá být prima facie vyloučen.

Ale možná se zakrátko přesuneme do druhého extremu a zjistí se, že – např. – ráhnem uhozený lobbista jednal v tak silném rozrušení, že chvilkově pozbyl příčetnosti a je tedy liliově nevinen.

32 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4683

Okresný súd Bratislava I minulý týden pravomocně rozhodl, že se Jan Antonín Baťa nedopustil jednání proti českému národu, z čehož byl v r. 1947 účelově obžalován a odsouzen Národním soudem v Praze in absentia k patnácti letům těžkého žaláře a – což bylo neméně důležité – k propadnutí veškerého majetku. Podobně rozhodl už v r. 2007 pražský městský soud a MSZ v Praze.

Bohužel, negativní obraz vytvořený komunisty o Janu A. Baťovi, patrně největším podnikateli, kterého tato země kdy měla, přežil jejich režim a u mnoha neinformovaných přetrvává dodnes.

Další podrobnosti najdete v tiskové zprávě.
5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan A. Baťa
Počet zobrazení: 4304