Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Třináct měsíců trvalo Krajskému soudu v Ústí nad Labem, než rozhodl o odvolání státního zástupce proti rozsudku soudce Plcha v případu závadového mávání praporem Dělnické strany. Usnesení je neveselé čtení: soud I. stupně byl pokárán, že se obešel bez znaleckého posudku, a hlavně že nepřihlédl k tomu, jací jsou obžalovaní strašliví extremisté: Z pohledu objektu uvedeného přečinu nelze vytrhnout jediný symbol, nýbrž je třeba zabývat se tím, k jakým myšlenkám se za obžalobou uvedených okolností ten, kdo vystavuje prapor s tímto symbolem, hlásí, jaké myšlenky tím propaguje, neméně je třeba zabývat se osobou takového pachatele.

Mávat praporem na protest proti rozpuštění politické strany se tedy nesmí, přípustný je pouze souhlas. Ještě že už nemusíme vyjadřovat lásku ke své vládě v průvodech s mávátky!
6 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 3761

Jak se ukázalo v Českých Budějovicích, soudní znalce z oboru extremismu čekají nové úkoly: příkladmo určit, zda dav volající Černé svině! má na mysli Romy nebo policisty. Osobně si umím představit, že někteří účastníci demonstrace byli tak desorientovaní, že to nevěděli sami, a tam je znalecký posudek, nejlépe odbornice na čtení myšlenek závadových osob Petry Papiežové-Vejvodové, holou nezbytností. A co teprve hesla typu Cikáni do práce! nebo Čechy Čechům!: u těch je nutné diskursivní analysou objasnit, kdo je křičel, neboť stejně jako extremistické oblečení, i extremistické pokřiky se poznají tak, že je křičí extremista, jenž je zase spolehlivě identifikován voláním extremistických hesel. Nic nového, hlavně, že se může fakturovat…

Pouliční válka mezi ethniky není ničím, z čeho bychom mohli mít radost, ani z důvodu, že se vyplňují naše předpovědi, jak řešení problémů s integrací romské menšiny methodou více peněz pro Romeu dopadne: reálně jsou daleko větším nebezpečím pro české Romy Kostlán, Kalibová, Brož nebo Čonková než Vandas s celou svou suitou pologramotných idiotů – protože Vandas dokáže oslovit dvě až tři procenta populace, kdežto prvně jmenovaní spolehlivě naštvou většinu. Průvodní jevy jsou dozajista zábavné (např. aktivista líčící, jak se nebozí Romové dali vyprovokovat – zde je k tomu video v agitační výpravě Radical Boys), fakt, jak daleko už meziethnické konflikty zašly, nijak humorný není. Protože následujícím stupněm nemůže být nic jiného než regulerní pogrom, jemuž policie nebude s to zabránit.

23 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7487

Sdružení K213 zveřejnilo zvukový záznam z jednání kárného senátu 16 Kss Vojtěcha Šimíčka, který se zabýval kárným návrhem předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, jenž kárně obviněnému soudci Obvodního soudu pro Prahu 10 Ondřeji Láznovi kladl za vinu nezákonně vydaný příkaz k zatčení na Jiřího Fialu. Záznam neobsahuje ústní odůvodnění rozhodnutí senátu, nicméně lze si z něj udělat o celém případu poměrně přesnou představu.

Při hlavním líčení v trestní věci J. Fialy, po skončení dokazování a přednesení závěrečných návrhů, obžalovaný, využívaje práva posledního slova, požádal přítomnou veřejnost, aby povstáním projevila názor, zda je nevinen. Protože přítomní logicky patřili spíše k jeho sympathisantům než k odpůrcům, výsledek byl jednoznačný. Poté Fiala sdělil soudu, že rozsudek byl vynesen a mohou si tam psát, co chtějí. Na vyhlášení rozsudku po poradě senátu se ani on, ani jeho obhájce Jan Kutěj nedostavili.

Protože však J. Fiala byl souzen pro zločin (o kterémžto si arci myslím své) a jsou dány podmínky nutné obhajoby, nemohl soud rozsudek vyhlásit, protože ustanovení § 202 odst. 4 a 5 TrŘ umožňuje v těchto případech konat hlavní líčení (trestní rozsudek jinak než v hlavním líčení vyhlásit nelze) v nepřítomnosti obžalovaného jedině na jeho výslovnou žádost a bez přítomnosti obhájce to není možné nikdy.

Předseda senátu O. Lázna tedy zaslal stížnost České advokátní komoře a jeho senát na J. Fialu vydal příkaz k zatčení. Ten soudce nezrušil ani poté, co obviněný o konání hlavního líčení e-mailovým podáním požádal, avšak když za několik dnů policie Fialu dopadla a předvedla k vazebnímu zasedání, vazbu neuvalil a propustil jej na svobodu.

Láznův postup byl chybný v několika bodech. Předně bylo zcela zřejmé, že Fiala o přítomnost při vyhlášení rozsudku nestojí, a stačilo tedy nařídit další rok a v obsílce obžalovaného poučit, že nepřeje-li si přijít, musí o to soud požádat (což si obžalovaný a jeho obhájce mezitím uvědomili sami a žádost soudu zaslali). V úvahu přicházelo rovněž požádat policii, aby Fialu předvedla, což by bylo opatření poněkud nepřiměřené, ale stále ještě víceméně odpovídající liteře trestního řádu, byť ne plně jeho duchu.

Příkaz k zatčení byl nezákonný, za prvé proto, že byl vydán senátem místo jeho předsedou, za druhé pro flagrantní absenci jeho zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 69 odst. 1 TrŘ. K dalšímu závažnému pochybení došlo, když Lázna zatykač nezrušil ani poté, co obdržel Fialovu žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti: jestliže se snad domníval, že ho zrušit nemůže, protože ho nevydal on, ale senát, jak tvrdí, hrubě se zmýlil.

Soudce Lázna tedy opakovaně porušil zákon a v tomto bodě byla kárná žaloba nepochybně oprávněná.

Jinou otázkou je Láznova motivace. Kárná žalobkyně tvrdila, že soudce zneužil vazbu, protože nebyl schopen zjednat si autoritu, což by znamenalo, že jednal šikanosně a dopustil se tím kárného provinění. Tyto okolnosti mohly vyplynout zejména z výpovědi Láznových přísedících, ty ovšem bohorovný Šimíček vyslechnout odmítl (kuriosní je, že jejich výslech navrhoval sám Lázna).

Kárná žaloba se tak octla v důkazní nouzi: pouhé porušení zákona je jako kárný delikt posuzováno jen zcela výjimečně, s odkazem na možné ohrožení posvátné krávy soudcovské nezávislosti (ano, mějme si nejhorší soudce v Evropě a třeba i na světě, jen když budou dokonale nezávislí!), a šikanosní pohnutka Láznova postupu se neprokázala. Za této situace nelze proti zprošťujícímu verdiktu, který byl následně – už mimo zvukový záznam – vyhlášen, s úvahou zásady in dubio pro reo a stávající politováníhodné praxe netrestat soudce za prosté nedodržování zákona, ničeho namítat.

Výsledkem je, že vrána vráně opět oči nevyklovala, a my můžeme než planě theoretisovat, zda by řízení bývalo dopadlo jinak, kdyby se Brožová více zaměřila na samotnou flagrantní nezákonnost zatykače, jíž nepochybně mohlo dojít k ohrožení důvěry veřejnosti v soudnictví, jakož i jeho dobré pověsti: nejsem sice celá veřejnost, ale já osobně jsem po poslechu záznamu pojal důvodné podezření, že Lázna je blb.

88 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7881

Mám rád tropické dny, neboť je to jediné období v roce, kdy člověk smí po delší dobu setrvat v nečinnosti a chovat se tím zdravě: omezte nadměrný pohyb, radí v této době ze všelikých medií experti, a já jejich doporučení vždy rád a superflue uposlechnu. Omezit činnost mozku arci nelze, a tak tento, nemaje na práci nic užitečného, oddává se přemýšlení.

Příkladmo Pavel Hasenkopf a David Schmidt se, plodně využivše horka, dostali do pře, zda demise premiera znamená současný pád vlády. Zajímavá otázka: de constitutione lata má pravdu první jmenovaný, avšak ústavní obyčej, již poměrně pevně konstituovaný, nasvědčuje spíše závěru druhého, třebas jeho výklad čl. 68 odst. 2 Ústavy se mi prima facie správným nejeví: premier je v souladu s monarchickou tradicí pouze prvním z panovníkových pomocníků, jenž, demituje-li, může být vyměněn stejně snadno jako kterýkoli jiný z ministrů. Kdyby demise vlády a demise premiera byla jedním a tím samým právním úkonem, nebyla by v čl. 62 písm. a) zmíněna dupliciter, a to je argument, přes který nejede ústavněprávní vlak.

Ale o tom jsem psát nechtěl, ježto mé vlastní solsticiální úvahy byly pohříchu jiného druhu: představoval jsem si, co by se bývalo stalo, kdyby Petr Nečas, konfrontován s obsazením svého úřadu Šlachtou a jeho přepadovou reklamou na policejní posilovnu, místo trapně blekotavého souhlasu s prohlídkou zvedl telefon a požádal ministra obrany o urychlenou dislokaci několika tanků, protože se policisté se státními zástupci právě pokusili o státní převrat. Pomiňme detaily, jako že česká armáda žádné pohybuschopné tanky nemá, takže přesun by se musel uskutečnit na tahačích, z nichž by tanky před Strakovkou výhružně sjely, a také ponechme stranou, že skutečný premier Nečas by takového skutku nikdy nebyl schopen; jak víme, reálný Petr Nečas se nervově zhroutil a po řadu hodin, než jej dali dohromady, nebyl schopen ani se mediálně vyjádřit, ani neodpovídal na telefonáty svých nejbližších spolupracovníků.

To pomiňme a představme si prostě, že by se to stalo. Šlachta s Ištvanem by byli ochrankou odzbrojeni a internováni ve sklepních prostorách a Nečas by vystoupil simultánně v televisi, v rozhlase a na vládním webu s prohlášením k občanům, v němž by akci orgánů činných v trestním řízení označil za útok na samu podstatu demokratického režimu, vznesená obvinění za zčásti směšná, zčásti vykonstruovaná a olomouckého vrchního státního zástupce za karieristu, který se chtěl svézt na vlně populistických nálad. Jak to známe z historie: Aux armes, citoyens, formez vos bataillons! / We shall fight on the beaches, we shall fight on the landing grounds, we shall fight in the fields and in the streets, we shall fight in the hills; we shall never surrender.

To učiniv, Petr Winston Nečas by požádal sněmovnu o zřízení zvláštní vyšetřovací komise k událostem 13. června, a na základě ad hoc premierského zatykače by poslal zadržené policisty a státní zástupce do různých vazebních věznic v zemi, tak aby se nemohli navzájem domlouvat. Zároveň by přislíbil, že jakékoli nepravosti, k nimž snad na jeho úřadu kdy docházelo, osobně prošetří a viníky potrestá.

Lid, jemuž by se nedostávalo hodnověrných informací, by byl zmaten, ale s největší pravděpodobností by svého premiera podpořil: máloco dokáže lid stmelit tak jako tanky před sídlem vlády. A silný vůdce, který v hodině krise nezklamal, má vždy dost následovníků.

Nevím, ale cosi mi říká, že příští premier této země, ať jím bude kdokoli, by se už měl učit, jak si správně nasadit helmu, a v koupelně před zrcadlem cvičit udatný výraz: chce-li ve funkci obstát, bude ho potřebovat.

53 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9582

Velký den zažívají všichni mí nepřátelé a nepříznivci: včera v pozdních odpoledních hodinách jsem, vyčerpav všechny dostupné opravné prostředky, zaplatil náklady exekuce, v níž jsem se před čtyřmi lety domohl, aby mi karlovarský magistrát poskytl informace z tamějšího stavebního úřadu ve věci manželů Kolečkových. Bankovky jsem na poště předal ve stylové smuteční obálce.

Ztráta je to vskutku bolestná, protože jsem od počátku až do konce sporu neučinil nic, co by bylo v rozporu s právem, naopak karlovarští úředníci si počínali jako zpupné panstvo, pro které zákony této země neplatí (takto informační šestikolí sumarisoval Oldřich Kužílek). Nakonec jsem ale já tím, kterého soudy odsoudily jako viníka a který musel náklady úspěšné exekuce uhradit.

Proti úkoří se arci budu dále bránit, během několika dnů požádám o náhradu nákladů ministerstvo spravedlnosti a poté, nebude-li mi vyhověno, podám na stát žalobu.

32 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Karlovy Vary
Počet zobrazení: 8663