V kause Velkého čarodějnického procesu, neboli Lid v. RWU, o němž jsme naposledy referovali před dvěma týdny, rozdělil soud patnáct obviněných na dvě skupiny. U sedmi extremistek rekvalifikoval skutky žalované podle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) TrZ/1961 pouze podle prvního odstavce – ačkoli to vůbec neodpovídá popisu skutků v obžalobě – a nabídl jim možnost podmíněného zastavení jejich stíhání, pokud se doznají a projeví nad svými činy lítost.

Čtyři obžalované z této lehčí zločinecké skupiny, obhajované Robertem Cholenským, však nabídku odmítly a trvají na své nevině. V srpnu, kdy by mělo pokračovat předběžné projednání obžaloby, tak lze na Francouzské čekat zajímavé divadlo: dvě nebo tři ze sedmi obžalovaných se budou, nejspíš plačtivě a s předstíranou lítostí, doznávat k trestnému činu, který nespáchaly, kdežto čtyři další budou trvat na tom, že jejich jednání trestným činem nebylo. Pro samosoudkyni Danielu Reifovou to nebude úplně snadná situace, protože uzná-li, že námitky obhajoby jsou opodstatněné (a minimálně argument, že nikoho nelze – nota bene s několikaletým odstupem – stíhat za pořádání serie veřejných shromáždění, která byla řádně ohlášena a nikdy nebyla zakázána ani rozpuštěna, má své ratio), nemůže splnit svůj slib a stíhání kajícnic podmíněně zastavit, a neuzná-li to, vysloví tím ještě před začátkem dokazování v hlavním líčení právní názor, jímž se v dalším řízení bude cítit vázána.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)