Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nevesel, ba žalostiv byl by předvolební život v této skutečnou demokracií nenavštívené zemi, kdyby nebyl aspoň jeden předvolební spot ředitelem příslušné veřejnoprávní sdělovací instituce zakázán. Původci zakázaného díla si obvykle nemají důvodu stěžovat, neboť tato forma propagace je levná a účinnější než cokoli, co by to televisního nebo rozhlasového vysílání dokázali sami vpravit.

Před evropskými volbami, touto škraboškou zakrývající demokratický deficit Evropské unie (jež, jak jako přesvědčený eurofederalista již dlouho tvrdím, se buď zreformuje nebo v bolestech zanikne, ale neodbíhejme), připravila takový spot skupina podivínů okolo novináře Adama B. Bartoše a Ladislava Zemánka; přesný název jejich truchlivého spolku po mně, prosím, vědět nechtějte, schopnost vybrat název snadno zapamatovatelný není oné skupině stejně jako jiným, notabilně např. Pravým Cibulkovcům, vlastní.

Zde je:



Vidíme pot pourri všech zel, co jich soudobé konspirační theorie znají: přistěhovalectví, islamismus, svobodné zednáře, sionismus, surveillance state, povinné očkování, euro, chemtrails, 911, Matrix a nakonec přirozeně pereniální ikonu všech antisemitů, Leopolda Hilsnera podřezávajícího košeráckým nožem naši modrookou holku Anežku.

Osobně soudím, že takto pojatý volební spot je spíše než pro politologa materiálem pro psychiatra, avšak klíčová otázka je tu jiná. Totiž: je přijatelné, aby se ředitel rozhlasu a televise stali v předvolebním období garanty zákonnosti nebo dokonce politické korektnosti k odvysílání předloženého materiálu?

Jsem přesvědčen, že nikoli, takovou roli musí plnit nezávislý orgán veřejné moci, např. Nejvyšší správní soud, a své ingerence do volebního procesu by při tom měl omezit na naprosto nezbytné minimum. Jestliže dosavadní případy proskribovaným spotům a jejich tvůrcům spíše dopomáhaly k popularitě, jak dlouho bude trvat, než některý příliš iniciativní (nebo, jak prostý lid praví: předposraný) ředitel pocítí nutkání pomoci svému volebnímu favoritovi a zakáže spot jeho konkurenta?

Jestliže mám všechny dosavadní zákazy za excesivní a v demokratické společnosti neodůvodněné (a ten poslední, v tomto textu traktovaný, asi ze všech nejvíc), za daleko větší nebezpečí pokládám samotnou možnost takové předvolební selekce, soustředěné do rukou dvou lidí, ředitelů veřejnoprávních medií.

Jistě lze namítnout, že bude-li kontrola spotů svěřena soudu, dostane při známém soudcovském alibismu rozhodování o výsledku voleb do rukou znalci na extremismus kvality Svoboda, Mazel nebo Papiežová, avšak i to je lepší, než praxe stávající, kdy je garantem naší správné volby sám rozhlas nebo televise.

30 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 4830

Snad v žádném jiném sportovním odvětví se nezrcadlí celkový stav této společnosti tak přímočaře jako ve fotbale. Ten je v zemi provozován profesionálně a skandálů je v něm tolik, že se jeví nepraktickým je odlišovat a oddělovat: Trockij psal o permanentní revoluci, v českém vrcholovém fotbale probíhá cosi jako permanentní úplatkářsko-sázkařský skandál, který nikdy nezačíná ani nekončí, pouze se mění intensita jeho vnějších projevů a jednotliví aktéři, jimž se, obvykle spíše nešťastnou shodou okolností než cílevědomým úsilím k tomu povolaných orgánů, na něco přišlo.

Přijde se arci sporadicky, a tak jsou v českém fotbale k vidění věci nebývalé. Minulý týden, snad k důstojné oslavě desátého výročí vypuknutí affairy Ivánka a Milánka, uspořádali takové povyražení v Příbrami, kde sídlí klub vlastněný Jaroslavem Starkou, osobou známou fotbalové i nefotbalové veřejnosti v kontextu rozhodně jiném než jako poctivý podnikatel nebo nezločinec. O Starkovi se mluvilo i v Ivánkovi, a své pověsti nezůstal ničeho dlužen ani v letošním ročníku první fotbalové ligy. Před několika týdny jeho mužstvo zvítězilo nad Libercem poté, co rozhodčí odpískal v jeho prospěch dvě penalty, a minulé pondělí, před televisními diváky, odehrálo se v Příbrami cosi věru nevídaného i na divé české poměry. Starkovi fotbalisté prohrávali o gol se Znojmem, leč nakonec dosáhli remisy, když se příbramský brankař zapojil v poslední minutě prodloužení do útoku, v pokutovém území soupeře svedl za pomocí hmatů a chvatů k zemi brankaře Znojma, načež Příbram z rohového kopu vyrovnala. Rozhodčí tuto evidentně neregulerní branku uznal. Nevěříte-li, přesvědčte se sami.

Další velkou osobností je předseda fotbalového svazu Miroslav Pelta. Ten se proslavil v jednom z odposlechů nyní již zlidovělým výrokem, který bych si dovolil ocitovat v jeho úplnosti, neboť pouze tak vyniknou všechny jeho půvaby a laskavému čtenáři zprostředkuji plný vhled do poměrů, jež v českém fotbale panují: Ty vole, já bych mu nejradši řekl: ty č…ku, tys přišel do Sparty, měli jsme náskok, vole, na jaře jsme se klepali, vole, všechno bylo cinklý, vole, jinak byl konec, nevyhráli jste ani jedinej zápas, ani s Hradcem to nešlo. Jo, tragédie, ostuda, blamáž, ty vole, Champions League, kvalifikace. Tak si na to vzpomeň, jak jsme postoupili, ty č…ku.

Pelta se poté stal vlastníkem jabloneckého klubu a aniž by mu přišlo neobvyklým, že je ve zjevném střetu zájmů, šefuje jak českému fotbalu, tak jednomu z prvoligových teamů. Není divu, že fanoušci nemají tohoto dobrého muže příliš v oblibě, a tak jej na každém utkání častují nezdvořilými pokřiky, z nichž Pelta ven je ten nejmírnější. Ony pokřiky začaly připomínat pověstné nápisy o Servítovi, a tak se Peltou vedená asociace rozhodla učinit tomu přítrž: pokud fanoušci křičí cokoli jiného (oblíbené jsou pokřiky jako Jude Slavie atp.), neděje se nic, ale za urážku svazového předsedy se zápasy přerušují a hrozí kontumace.

Je tedy veselo v českém fotbale, a ještě něčím připomíná fotbalové dění stav v celé společnosti: stejně jako v případě veřejných zakázek, u nichž nikdo aspoň minimálně v místě orientovaný nepochybuje, že ve hře není výběr nejlepšího, ale faktory naprosto jiné, i na fotbal chodí fanoušci už jen proto, aby se podívali, kdo tentokrát uplatil rozhodčího. Protože, jak druhdy pravil Ivánek, fotbal se sám neudělá, tak jako se sám neudělá ani výběr vítěze tendru nebo, jak jsme viděli tento týden, skutečně spravedlivý trestní rozsudek.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4869

Jediný den po velkém mediálním svátku, násilné smrti celebrity, přichází další koňská dávka bulvární thematiky v podobě prvoinstančního rozsudku nad korupčním managerem Romanem Janouškem. Ten by měl být vyhlášen zítra. Přes těžko uvěřitelnou dobu dvou let a jednoho měsíce, které od skutku uplynuly, se jeho podstata jeví být překvapivě a průzračně jednoduchou – je-li mezi přítomnými někdo, kdo má za to, že opilý Janoušek poškozenou před svým vozidlem neviděl, nechť zvedne pravou ruku a výrazně jí mává nad hlavou. Děkuji, nikdo.

Pokus o vraždu je kvalifikace excesivní, s takovým následkem opilý Janoušek srozuměn jistě nebyl, takže odpovídající by byl § 145 odst. 1 TrZ se sazbou od tří do deseti let a vzhledem k okolnostem trest zhruba v její třetině až polovině, tedy mezi pěti a sedmi roky vězení.

Samozřejmě, že Janoušek nikdy do vězení nepůjde, na to je tato země příliš nakažená korupcí a obžalovaný příliš vlivný a bohatý. Každý pražský advokát vám potvrdí, že soudci městského i vrchního soudu berou, a řekne vám také, kolik za co: ceny se za roky korupční praxe víceméně stabilisovaly. Ovšemže, dozvíte se to jen mezi čtyřma očima, protože nikdo se nechce z tohoto zavedeného a lukrativního businessu diskvalifikovat (z úplatku má provisi i advokát, a byl by sám proti sobě, kdyby se takového příjmu do budoucna vzdával).

Roman Janoušek je schopný a úspěšný poskytovatel korupčních služeb, který měl to štěstí, že po dlouhou dobu pásl i pražského primátora. Takový člověk stojí mimo dosah místních OČTŘ, tak jako mimo jejich dosah stál Tomáš Krejčíř nebo – nejnověji nemocí zkajícnělý – expremier Stanislav I. řečený Upřímný.

Na dalším dění bude zajímavější než výsledek cesta k jeho dosažení.

Zkusme predikovat: První trest bude nejspíš drakonický, klidně i kolem navrhovaných deseti let. Poté spis půjde o instanci výš, k Vrchnímu soudu v Praze, kde si nejprve růček-dva poleží a pak se, s usnesením vytýkajícím nalézacímu soudu četné procesní vady, vrátí zpět. Nejlépe, kdyby se původní soudce vyloučil, aby se muselo zopakovat dokazování, to by byl další rok až dva v suchu. Mediální zájem mezitím poleví, na Janouška se začne zapomínat, a když se někdy kolem roku 2017 spis dostane na náměstí Hrdinů podruhé, budou mít media už úplně jiné hrdiny a jejich konsumenti jiné starosti. A tak to bude pokračovat dál, až ke konečnému rozsudku, jímž bude obžalovanému uložen kýžený podmíněný trest.

Aktualisováno.
Výsledek: za těžké ublížení na zdraví tři roky natvrdo a pět let zákazu činnosti. Kvalifikace v pořádku, ale trest nepochopitelně mírný, na spodní hranici zákonné sazby. Vrchní soud, bude-li motivován, nyní nebude mít problém trest změnit na podmíněný, protože tři roky bez podmíněného odkladu (s dohledem) se normálně ukládá jen recidivistům.

77 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 13202

Dal jsem si předsevzetí, poté, co jsem nadepsanou cenou v únoru dekoroval Jana Musila, že se vystříhám oceňování ústavních soudců toliko za to, že si po svých asistentech něco pořádně nepřečetli, a vyhradím cenu jen těm největším excesům tohoto soudu. Na druhé straně, soudce je za své asistenty odpovědný, a když si neuměl vybrat takový team, za který by se nemusel stydět, měl by dělat nějakou jinou práci. Proto porušuji své předsevzetí a prestižní cenou tohoto blogu Osel měsíce s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů oceňuji soudkyni Ústavního soudu Miladu Tomkovou, za tento výkon (o případu jsme psali zde).

Chápal bych, kdyby v odůvodnění stálo, že Ústavní soud se nemíní zabývat otázkou nákladů řízení a proto si mou ústavní stížnost ani nepřečetl, ale neakceptuji, jestliže tváří v tvář frapantní nesprávnosti nákladového výroku oslice Tomková napíše: Odvolací soud se při rozhodování o nákladech řízení doslovnou aplikací ustanovení 148 odst. 1 o. s. ř. nedopustil excesu, který by byl způsobilý otevřít prostor pro meritorní přezkum rozhodnutí obecného soudu, a tedy prostor pro přehodnocování úvah obecného soudu.

Promiňte, ale to si ze mě paní Tomková dělá legraci, anebo to myslí vážně?

Samozřejmě, že se odvolací soud právě takového excesu dopustil, protože byl-li jsem v řízení před obecnými soudy plně úspěšný a celou žalovanou částku jsem nedostal pouze proto, že soud výši plnění stanovil na základě znaleckého posudku, není možné, abych platil náklady řízení – v rozsahu svého neúspěchu – společně se žalovaným, prostě proto, že neúspěšný jsem v řízení nebyl. Takový výklad § 148 OSŘ je naprosto nesmyslný a nehorázný a Ústavní soud mohl a měl v této věci zasáhnout, neboť korigovat podobné případy tupého, literalistického (nikoli literaristického, jak negramotně píše Tomková) výkladu právních předpisů je jeho výsostnou doménou.

Miladě Tomkové blahopřejeme, bude opravdu špatnou ústavní soudkyní.

Malá bižuterní ouška pak posíláme i Kateřině Šimáčkové a Ludvíku Davidovi, kteří tu nehoráznost, ač svedeni soudkyní zpravodajkou, rovněž podepsali.

18 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 4526

Dvěma událostmi byl charakterisován začátek tohoto právního týdne:

Affaira s herci Čtvrtníčkem a Potměšilem se zdá být prima facie jasná, ke spáchání trestného činu bezpochyby došlo. Nemyslím si ovšem, že jeho pachateli byli herci. Ti jednali na základě scenáře, který pro ně někdo napsal, a pokynů, které jim někdo uděloval, a pokud jejich obsahem nebylo cosi naprosto excesivního jako např. vražda, není jejich povinností přezkoumávat právní důsledky jejich splnění. Herec na place je pouhou loutkou v rukou režiséra a režisér za zákonnost pokynů herci vydaných plně odpovídá.

Kromě toho podala vysvětlení jáchymovská popíračka Marta Semelová. Je sice holý nerozum bavit se s policií (o čemkoliv), ale když už se Semelová do tohoto dobrodružství pustila, neměli bychom její případ pustit ze zřetele. Neočekávám, že by Janu Petráskovi jeho komunističtí šéfové dovolili požádat o její vydání – státní zastupitelství jsou bývalými komunisty obsazena na všech úrovních a prakticky neprodyšně – ale pokud by přesto k takové provozní nehodě došlo, byli bychom svědky dozajista výživné rozpravy ve sněmovně a poté neméně cenného hlasování, ve kterém by se ukázalo, kdo respektuje svobodu projevu a kdo uznává svobodu jen pro ty projevy, s nimiž souhlasí (což, jak víme od Noama Chomského, ve skutečnosti žádná svoboda projevu není).

Vůbec nejzajímavější by byl postoj ODS, která pomalu začíná vyrůstat ze střevíců klausismu a jeho pohrdání právem a právníky, aniž by arci posud dospěla k úplnému poznání, že lepší než politiky ovládaná justice je justice nezávislá, protože tu sice nemůžeme využívat pro své politické cíle my, ale také ji nedokáží zneužít proti nám naši nepřátelé ve chvíli, kdy nás u vesla vystřídají. Lekce Nečas byla cenná, a snad ji aspoň rudimentární schopností analytické úvahy nadaní jedinci z řad poslanců ODS budou s to zobecnit a aplikovat.

23 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 5007