Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

I ve druhém případě zaznamenali Čeští lvi u Nejvyššího správního soudu plný úspěch. Jeho senát ve složení Eliška Cihlářová, Tomáš Foltas a Jaroslav Hubáček zrušil obě předchozí rozhodnutí a umožnil tak, aby se i druhé zakázané shromáždění v Duchcově mohlo konat. Odůvodnění je stručnější, ale nosné důvody jsou shodné jako v případě judikátu vydaného Šimíčkovým senátem.

Aspoň pokud jde o Duchcov, doblokováno je tedy definitivně. A ještě jeden aspekt věci stojí za zmínku: V celkovém součtu činí náklady řízení bratru 41 tisíc korun. V ideálním světě by je dostali, půl na půl, k náhradě Miroslav Neprojdou! Brož a Ivanka Motýl Čonková, v méně ideálním by je zaplatila Jitka Vlastníková z duchcovské radnice, která nezákonná rozhodnutí vydala, no a v tom našem je zaplatíme ze svých daní všichni. Ale co, boj proti extremismu něco stojí.

11 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 3419

Vlivem dlouhodobého studia onoho útvaru dospěl jsem k náhledu, že označit výsledky Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (ÚOOZ) pod vedením Roberta Šlachty za nepřesvědčivé by bylo nepřijatelným eufemismem: jeho výsledky jsou naprosto žalostné.

Aby si Šlachtovi muži vylepšili mediální obraz, notně potřísněný zprávou a pokutě ministerstvu vnitra za tímto útvarem neoprávněně zveřejněné video ze zadrženy Jany Nagyové-Nečasové, provedli dnes razii v pražské muslimské komunitě, pravděpodobně v souvislosti s vydáním jisté náboženské publikace. Tou by měly být Základy tauhídu od světově proslulého muslimského učence Bilala Philipse. Její český překlad prý, podle policejního mluvčího, obsahuje rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti takzvaně méněcenným rasám.

Pozoruhodné; že by se známý znalec a objevitel extremisty v každém z nás Ivo Svoboda nově přeorientoval na islámský terorismus? Philipsova kniha je dostupná na mnoha místech na Internetu, máme proto možnost pokusit se závadový diskurs v ní identifikovat sami (pokud byste měli potíže ji vyhledat, zde je kopie v angličtině na mém serveru).

V každém případě bychom měli být nanejvýš ostražití: ve slušných zemích se za vydávání knih do vězení nechodí a razie jako ta dnešní se v modlitebnách neprovádějí, bez ohledu na to, že islamismus a islámský terorismus představují pro západní civilisaci reálnou hrozbu. Netleskejme těm, kteří dnes připravují o svobodu naše nepřátele, jejich pomoc a podpora by nám mohla scházet ve chvíli, kdy budeme týmiž lidmi o svobodu připravováni sami.

I já jsem dnes muslimem a i já proti Šlachtově akci a bezprecedentnímu porušení práv místních muslimů protestuji.

Aktualisováno.
Doplňujeme českou versi závadové knihy a odkaz na video dokazující přiměřenost a nebývalou profesionalitu policejní akce. Ale teď bez ironie: opravdu budeme tolerovat, aby naše policie jednala s občany způsobem, jaký je přisuzován gestapu? Pohrůžka střelbou je cosi neuvěřitelného a pevně věřím, že tento Šlachtův exces byl tou poslední kapkou, která bude znamenat jeho konec.

Aktualisováno.
Podle všeho se zdá, že obviněným je Vladimír Sáňka. Informací o něm na webu je dostatek, zde je např. rozhovor pro týdeník Redhot z r. 2001, který převzaly Britské listy. Osobně jsem zděšen vlnou antiislamismu, který se v souvislosti s razií vyvalil na různých internetových forech. Schopnost chápat, v čem jsou risika islámského radikalismu, nulová, výron primitivních emocí maximální. Věřím, že kdyby v těchto dnech došlo na území České republiky k teroristickému útoku, lhostejno, kým způsobenému, tento holubičí národ by byl schopen všechny místní muslimy i s rodinami pozabíjet.

78 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 15444

K názoru Ústavního soudu ve věci bankovních poplatků za úvěr, o němž jsme psali zde, se připojil i Nejvyšší soud stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia. Z něj je dostupný pouze stručný extrakt, podle kterého soudci judikovali:

Správu úvěru lze vyložit jako činnost úvěrového věřitele, která není kryta jinými sjednanými platbami (úrokem jako cenou poskytnutého kapitálu a ostatními poplatky za konkrétní služby), a kterou úvěrový věřitel na podkladě smlouvy o úvěru zajišťuje služby (typicky poradenství a klientský servis, informace o úvěrovém vztahu, změny smlouvy, vydávání různých potvrzení) úvěrovému dlužníku po dobu trvání úvěrového vztahu. Z ekonomického hlediska každá cena odráží náklady prodejce a jeho marži, a proto není neobvyklé ani nelegitimní, aby náklady úvěrového věřitele na správu úvěru kryl příslušný poplatek jako součást ceny plnění.

Porovnejme to s tím, co ke stejné otázce uvedl německý nejvyšší soud (Bundesgerichtshof) v rozsudku ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. XI ZR 388/10: Die Kontoführungsgebühr dient nicht der Abgeltung einer vertraglichen Gegenleistung oder einer zusätzlichen Sonderleistung der Bank. Diese führt das Darlehenskonto vielmehr ausschließlich zu eigenen buchhalterischen bzw. Abrechnungszwecken. [Poplatek za vedení účtu neslouží k úhradě smluvního protiplnění nebo dalšího zvláštního plnění ze strany banky. Ta vede úvěrový účet naopak výhradně pro vlastní účetní, resp. zúčtovací účely.]

Tzn. tam, kde němečtí soudci nalezli pouze účetní, resp. zúčtovací účely samotné banky, vidí jejich čeští protějšci celou plejádu protiplnění: mj. poradenství – pod čímž si arci obtížno představit cokoli jiného než nabízení dalších bankovních produktů (více pod heslem šrouby do hlavy), informace o úvěrovém vztahu, změny smlouvy nebo vydávání různých potvrzení. Pomineme-li, že v podobném rozsahu poskytují svým klientům doprovodné služby prakticky všichni podnikatelé, kteří mají se svými zákazníky jiný než jednorázový kontakt, nelze přehlédnout, že mnohé z těchto cenností jsou klientům zpoplatňovány zvlášť. Ale nebuďme zbytečně šťouraví: soudruzi soudci z kolegia by nám jistě vyložili, že bankovním poplatkem klient hradí možnost o takovou dodatečnou službu požádat. Prostě, kde je vůle, tam je i cesta, a po skutečných důvodech, proč se Nejvyšší soud bank proti jejich klientům zastal, raději nepátrejme.

16 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3945

Vyčítáno mi porůznu na sociálních sítích, že jsem poslední dobou ve svých postech cynický. Rád bych to napravil, a proto jsem se rozhodl napsat dnes něco opravdu positivního a prýštivě, nelomeně a hlubinně optimistického.

Bude to námět na seriál ze současnosti, dietlovského půdorysu. Jmenovat by se mohl Úřad.

Číst dál... 23 komentářů
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 7032

Prostý Čech, k jehož dobrým vlastnostem vždy patřil odpor k hujerům a patolízalům a který nechodil pro ostřejší, leč výstižné slovo daleko, kdysi pravíval, že když někdo zastává funkci v komunistické straně, nemůže to být žádná malá svině. Malá svině arci není ani ústavní soudce Jan Filip, komunistický nomenklaturní kádr narychlo přeškolený na demokrata; je ostudou této země i jeho ústavního soudu, že takový bezcharakterní jedinec tam smí soudit, ale nerad bych se opakoval a obtěžoval své čtenáře lítostnými explikacemi, jež jsou vzhledem k naladění veřejnosti vůči bývalým komunistům v justici bezzubé: jediné, co nám zbývá, je soudruhu soudci Filipovi při každé vhodné příležitosti připomínat, co si o něm myslíme a za co jej považujeme.

Leč neodbočujme. Prvním mediálně exponovaným počinem J. Filipa v jeho funkci je včera vyhlášený nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 týkající se hromadných žalob na vrácení bankovních poplatků vybraných v souvislosti se spotřebitelskými úvěry. Případ jsem nesledoval podrobně, nicméně nález nemám za právě přesvědčivě odůvodněný, a dokážu si snadno představit, že jiný soudce zpravodaj, příkladmo Pavel Rychetský nebo Kateřina Šimáčková, by dospěl k opačnému závěru.

Kausa bankovních poplatků je význačná i tím, že jde o jeden z prvních případů, kdy advokátní kancelář využila pro nábor klientů taktiky krycího občanského sdružení, čímž pro forma vyhověla ethickým regulím, které advokátům zakazují aktivně oslovovat klientelu formou reklamy (o jejich smysluplnosti a účelnosti by se arci rovněž dalo široce debatovat, ale to je zase jiná právnická pohádka).

Na počátku stála praxe bank, které svým klientům vedle úroku z úvěru naúčtovaly nejrůznější poplatky, o jejichž existenci neměl klient v době uzavření úvěrové smlouvy ponětí, např. poplatek za vedení úvěrového účtu nebo za správu úvěru. A aby toho nebylo málo, minimálně některé banky tyto poplatky během smluvního vztahu jednostranně zvyšovaly.

To je marketingový trik, který nelze ani při nejlepší vůli označit za poctivý. Představme si, že by tak postupoval supermarket prodávající nábytek. V pondělí bychom tam nakoupili zboží za deset tisíc korun, za výhodné ceny, a ve středu by dorazila faktura na další dva tisíce za správu nákupu. Ale holenkové, vy jste snad nečetli naše všeobecné obchodní podmínky, kde se na straně šest pětibodovým písmem o tomto poplatku jasně hovoří? Vaše chyba.

Banky tedy klientům účtovaly poplatky za služby, které buď fakticky neposkytovaly vůbec (vedení účtu) anebo šlo o samozřejmou a nedílnou součást úvěrového obchodu (správa úvěru). Pod vlivem německé judikatury, která výběr takových poplatků označila za nepřípustný, se klienti českých bank domáhali po svých bankách vrácení těchto poplatků, a včera u Ústavního soudu poprvé neuspěli.

Nález je sice relativně obsáhlý, ale pohříchu málo přesvědčivý.

Ústavní soud se předně pokusil zbavit povinnosti o sporu rozhodnout s poukazem na to, že se vesměs jedná o bagatelní částky a z bagatelních sporů zásadně nemůže vzejít porušení ústavních práv. Nález mimo jiné argumentoval tím, že soudy I. stupně rozsudky v bagatelních věcech nemusejí zevrubně odůvodňovat, takže by Ústavní soud musel dělat práci za ně a důvody rozhodnutí domyslet. Tak tomu ale není, a v této části připomíná nález produkty z doby vrcholného holländerovského svévolismu: k porušení základních práv dochází relativně velmi často právě v oblasti justičního bagatelna, protože právě tam je největší prostor, jak podnikatelé mohou využít oslabené možnosti právní obrany poškozených-spotřebitelů. Ostatně i nejvyšší soudy jiných zemí rozhodují o bagatelách relativně často a tyto případy, jsou-li typově významné, v rámci selekce nápadu aktivně vyhledávají.

Poplatková praxe bank se dotkla velkého počtu osob a rozměr řešené právní otázky rozhodně bagatelní není, neboť jde o to, zda soudy poskytnou nebo neposkytnou spotřebiteli ochranu před fraudulentním jednáním dodavatele-bankovního podnikatele. V pasáži věnované smluvnímu vztahu je nález zřejmě vůbec nejslabší. Principem ochrany spotřebitele je, že stát zasahuje do principem smluvní volnosti jinak ovládaných vztahů s cílem zabránit podnikateli v nepoctivém jednání, ve kterém by mu jinak zabránila samotná protistrana, pokud by jí byl plnohodnotný kontrahent a nikoli neinformovaný, zmatený, manipulovatelný a často i nedostatečně motivovaný spotřebitel.

V daném případě nelze rozumně pochybovat, že banky zneužily svého postavení a přiměly své klienty k uzavření smluv za horších podmínek, než jim presentovaly. Obecné soudy poškozeným klientům ochranu neposkytly a nápravu tedy mohl zajistit pouze Ústavní soud. Nejde tu o typický spor mezi socialisty, požadujícími ochranu občana na každém kroku, a liberály, ale o to, že jednání bank, ač nebylo klientům zcela skryto, bylo prima facie nepoctivé. Ústavní soud se této nepoctivosti bohužel zastal a dal tak bankám, ale i dalším podnikatelům, zelenou k vymýšlení nových triků, jak své zákazníky oškubat.

Podobná je situace u nákladů řízení. Tam Ústavní soud judikoval v přímém rozporu se svou vlastní přísudkovou judikaturou a umožnil advokátům zastupujícím banky dosáhnout za velký počet typově zcela identických sporů plné odměny. Asi aby si klienti bank lépe rozmysleli, než si příště troufnou podat na někoho mocného a bohatého žalobu.

46 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6877