Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nechápu to. Chrastavský atentátník Pavel Vondrouš na veřejnosti zaútočil na presidenta Klause kuličkovou pistolí, za což byl pravomocně odsouzen pro trestný čin a od soudu odešel s podmínkou.

Ministr Miroslav Kalousek na veřejnosti zfackoval drzého spratka, a dostal v přestupkovém řízení tisíc korun pokuty.

Ústecký herec Jiří Maryško nafackoval radnímu Eichlerovi, opět veřejně, leč ani on před soud nepůjde.

Nerozumím tomu, v čem je Vondroušův čin tak strašný, že musel být posouzen (a odsouzen) jako přečin násilí proti úřední osobě, jestliže Kalouskovo i Maryškovo brachiální násilí zůstalo pouhým přestupkem.

Napadá mne, že hlavní rozdíl zřejmě spočívá ve statusu útočníka, resp. napadeného: i když už nejsme dobrých dvě stě padesát let nevolnými smraďochy a aspoň na papíře Ústavy a Listiny jsme si všichni rovni, v očích vrchnosti (a jí sloužících OČTŘ) zůstává stavovský rozdíl mezi dělníkem Vondroušem a hercem Maryškem nesmazatelný. Facka na ústeckém schodišti byla fackou mezi rovnými, a s jejím dárcem proto nemůže být naloženo stejně jako se sprostým poddaným Vondroušem.

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5488

To je potom česká justice daleko shovívavější. Vezměme takového Jana Komárka, jehož obžaloba vinila z toho, že způsobil škodu téměř půl miliardy korun v souvislosti s nevýhodným nákupem elektřiny pro svého zaměstnavatele, Správu železniční a dopravní cesty. Nyní byl pravomocně zproštěn, a jak uvádí agenturní zpráva, Komárkovi podle HN nikdo neprokázal, že při podpisu kontraktu věděl o tom, že ceny ve smlouvě neodpovídají aktuálním tržním cenám. Bývalému řediteli prý pomohlo i to, že v zákoně o SŽDC ani ve vnitřních předpisech nic řediteli organizace nepřikazuje, aby s jejím majetkem hospodařil zodpovědně.

Poměry u Městského soudu v Praze znám dost dobře na to, aby mi bylo jasné, že tento rozsudek nebyl zadarmo (i když nebyl levný). A podobný výsledek čekám u Tomáše Kadlece, jenž rovněž, ve státních službách, zázračně zbohatl.

Kdyby pánové ukradli knedlík, byli by na tom hůř.

Můžeme však být klidní, spravedlnost zvítězí aspoň u komunistického prokurátora a vraha Heliodora Píky Karla Vaše. Bude degradován. Posmrtně.

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5381

Paní A. K., pomocnou kuchařku, přistihl její zaměstnavatel, Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci v Praze 10, příspěvková organisace, ana si z práce odnáší potraviny nezanedbatelné hodnoty, mj. maso, zelí, sušenky a knedlíky. Věc měla arci háček: kdyby tak A. K. nebyla učinila, skončily by tyto potraviny v drtičce. Přestože zaměstnavateli nebyla způsobena žádná škoda, se zlodějkou zrušil pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně. Proti čemuž se tato bránila, leč, jak informuje Tribun, neubránila, a Nejvyšší soud, v senátu složeném z předsedy Jiřího Doležílka a soudců Zdeňka Novotného a Ljubomíra Drápala (obou bývalých komunistů, přirozeně) judikoval v její neprospěch.

S výrokem rozsudku bych se snad ještě dokázal smířit, ius abutendi je silné oprávnění, které nelze pomíjet, leč v žádném případě nikoli s jeho odůvodněním, zejména v této passagi:
V posuzovaném případě nebylo – jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně – pochyb o tom, že žalobkyně jednáním, které jí bylo vytknuto v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 2. 11. 2010 (dne 27. 10. 2010 se pokusila odnést ze svého pracoviště potraviny, které byly majetkem žalovaného), zaviněně porušila jednu ze základních povinností zaměstnance řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zák. práce.
Chtějí tím soudruzi soudcové říci, že nezničení ke zničení určeného je porušením povinnosti řádného hospodaření? Nebo snad A. K. majetek zaměstnavatele nedostatečně střežila a ochraňovala a vystavila ho tak nebezpečí poškození, ztráty, zničení (sic!) nebo zneužití?
38 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9532

V Tišicích se dostavila očekávaná koncovka, a po neuvěřitelných dvou a půl letech bude obecní vodárenská společnost nucena rozhodnout o žádosti člena zastupitelstva pana Ch. o informace. Což ovšem ještě zdaleka neznamená, že by mu nějaké informace musela poskytnout: na to si počkáme možná do příštího desetiletí.

Krajský soud v Praze, jehož správní senát byl za předchozí výkon kritisován námi i Nejvyšší správním soudem, si tentokrát opravdu dal na čas, takže informace, pokud ji náhodou dostane, bude mít pro žadatele už nejspíš jen historickou hodnotu.

Tak, bohužel, fungují v České republice soudy. Krajský soud v Praze za jeho jinak správný rozsudek tentokrát rozhodně nepochválíme, neboť justice delayed is justice denied. Vyjma nejsložitějších případů by mělo být o každé správní žalobě rozhodnuto nejpozději do půl roku: když to jde ve většině zemí světa, musí to jít i tady.

9 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 4070

Orgány činné v trestním řízení musejí pracovat s momentem překvapení, to je známá věc, a pokud jde o stíhání ideozločinů, platí to dvojnásob. Pražský státní zástupce Richard Houdek kupř. přečetl u soudu úplně jinou obžalobu, než kterou obžalované členky RWU dostaly, a na svém stanovisku, že do znění obžaloby nikomu nic není, setrval až do konce. Dodejme arci, že obžalobu neposlal ani soudu, což od něho bylo fairové a výsledkem byl fair trial, protože nikdo nebyl ve výhodě: soud soudil – a odsoudil – obžalované podle obžaloby, kterou neměl, a ty se proti ní přesto snažily hájit, ač ji neznaly.

Brněnský státní zástupce Jan Petrásek si vzal ze svého kolegy příklad a ohromil stíhané vydavatele Hitlerových projevů rekvalifikací jejich skutku v obžalobě: nyní jsou stíháni pro zvlášť závažný zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, ve druhém odstavci, za což jim hrozí od tří do deseti let vězení. Takovým těžkým zločinem může být, jak víme ze zmíněné kausy RWU, např. organisace mikulášské besídky nebo účast na demonstraci proti potlačování svobody slova. Právnická osoba-obchodní společnost se dočkala rekvalifikace rovněž, arci jen na projev sympathií podle § 404 TrZ (to právnické osoby běžně dělají, že projevují sympathie).

Písemné znění obžaloby zatím nemáme, a jsme proto zvědavi, jak se MSZ Petrásek, osoba, řekněme to kulantně, intelektu spíše mdlejšího, popral s kumulovaným nepřítelem větné stavby, orthografie a nutnosti udržet myšlenku když už ne z odstavce na odstavec, tak minimálně v rámci sousledných vět a souvětí. Očekával bych copy-paste policejního usnesení, výtečně to sestaveného dokumentu, ze kterého není zřejmé, zda byl policejní orgán pouze v krajní míře nepozorný nebo namol opilý, ale mohu se mýlit. Vyčkejme tedy v poklidu věcí příštích.
29 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 9204