DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 17. září 2012

V tišické informační válce veřejnost zatím prohrává

Na Osla měsíce to není, spíš na něco s marťanskými tykadly: Usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta žaloba obecního zastupitele z Tišic Jiřího Ch., který se ze své funkce domáhá informací po obecní obchodní společnosti, by bylo hodno trvalého vystavení, neboť s absencí jakékoli logiky odůvodnění se člověk u českých soudů setkává nezřídka, ale jen výjimečně v takovém stupni jako v tomto rozhodnutí.

Rekapitulujme, že obecní (obdobně jako krajské) zřízení dává členům zastupitelstva, bez ohledu na to, zda jsou součástí místní koalice nebo oposice, právo kontrolovat činnost orgánů obce a obcí zřízených právnických osob tím, že tyto jsou povinny poskytovat jim ve stanovené lhůtě veškeré informace vztahující se k jejich činnosti, o které zastupitelé požádají, a to bez omezení, jež jinak dopadají na běžné žadatele, postupující podle InfZ.

To je poměrně mocná kontrolní pravomoc, a proto není výjimkou, že jsou zastupitelům tyto informace odpírány a nezbývá jim než obrátit se na soud. Ale ouha, moudrý zákonodárce, inspirován patrně myšlenkou římskoprávních formulářových žalob, na tento žalobní typ v SŘS nepamatoval, a tak nezbývá než podat fakticky inominátní správní žalobu.

Krajský soud v Praze o žalobě rozhodl tak, že ji posoudil jako žalobu proti faktickému zásahu, který měl spočívat v neposkytnutí informací, což, jak mí laskaví a práva znalí čtenáři jistě uznají, je závěr notně fantasmagorický, avšak má jednu výhodu, že takovou žalobu není nutné věcně projednávat a lze ji jako opožděnou odmítnout. Přiznávám, že jsem si nad tímto rozhodnutím málem vyšrouboval hlavu, jak jsem jí kroutil. Nepochopitelné, šílené, procesní zvrhlost v nejhorší tradici českého justičního alibismu!

Takže v Tišicích zatím veřejnost prohrává se svou politickou representací na body a Jiřímu Ch. nezbývá, než se proti šílenému usnesení bránit kasační stížnosti, v naději, že aspoň Nejvyšší správní soud bude mít na věc rozumnější pohled. Podnik je to nicméně riskantní: dokážu si totiž představit, že slabší a formalističtější senáty NSS (notabilně čtvrtý a devátý) klidně kasační stížnost zamítnou s tím, že když daný žalobní typ není v SŘS přesně popsán, prostě se taková žaloba podat nemůže. Počítač na podatelně proto budiž Jiřímu Ch. milostiv.

Aktualisováno.
Takto pojaly případ obecní Tišické rozhledy (článek je na str. 3).

26 komentářů:

  1. Tišické rozhledy - "tím se žaloba v celém rozsahu zamítá.." Zamítá/odmítá, vždyť je to skoro to samé. Jinak, dost zajímavá kausa. M. Sla.

    OdpovědětVymazat
  2. Nevím. Letmo jsem zhlédl pouze "inominátní správní žalobu" (:o) a usnesení KS a přijde mi jako jasný případ pro odmítnutí jak z věcného hlediska (je to věc soukromého práva) tak časového (podána opožděně).

    Konenčně tvrdit inominátnost je nedůvodné, neboť ochranu před nečinností zákon vyloučil pouze pro rozhodnutí a osvědčení, tudíž přichází k úvahu zbytková skutková podstata "nezákonného zásahu".

    Spornou otázkou je rozdílnost lhůt pro podání žaloby: u nečinnosti 1 rok, u nezákonného zásahu subjektivně 2 měsíce, objektivně 2 roky.

    Rozdílnost by měla být objektivně a racionálně zdůvodnitelná. Zbytková skutková podstata nastupuje v případech mimo běžná řízení, proto prima facie základ pro odlišné lhůty vidím v diskreci zákonodárce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. á, teď vidím bod 5 kasační stížnosti. Je-li taková praxe, v níž lze legitimně věřit...

      Vymazat
    2. Nemohu souhlasit.

      1. Vztah mezi zastupitelem a obecní společností není soukromoprávní, nýbrž jednoznačně veřejnoprávní – nebo snad chcete tvrdit, že právo zastupitele na informace je soukromé povahy?

      2. Bylo by dobře, kdyby byl faktický zásah koncipován jako residuální, ale bohužel není, ani po novele SŘS, protože stále musí jít o "zásah, pokyn nebo donucení", který musí být zaměřen "přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku musí být proti němu přímo zasaženo". Do toho nečinnost nenacpete ani po amputaci všech končetin.

      Extensivní pojetí ochrany před nečinností je naopak běžné právě u žalob podle InfZ: vyřízení žádosti není vydáním rozhodnutí nebo osvědčení, a přesto se dá nečinnost povinného subjektu s úspěchem takto žalovat.

      Vymazat
    3. Rozhodnutí správního orgánu stejně jako jeho nečinnost může zásahem do právní sféry člověka. Nicméně zákon obou těmto formám zásahu připravil zvláštní žaloby. Proto nic nebrání, aby byla třetí typ správní žaloby vnímán jako residuální.

      Extensivním výklad nečinnosti u žalob podle InfZ je rozumný. Je-li taková notorietní judikatura správních soudů, měla být následována.

      Jinak je obdivuhodné, s jakou samozřejmostí prezentujete pojetí obchodní společnosti jako správního orgánu i před NSS, jehož soudci si vykládají fair trial i tak, že žalobu odmítnou sami "prvoinstančně" :)

      Vymazat
    4. Opakuji, že proti takovému širokému pojetí žaloby podle § 82sq. SŘS nejsem, ale pak by se spíš měla jmenovat "proti jinému zásahu" a musela by být příslušným způsobem vymezena.

      Ve správním soudnictví se běžně soudí ČEZy, sportovní kluby a podobné podivné subjekty, je-li jim uložena povinnost poskytovat informace podle InfZ. Proč tedy nežalovat obecní sro, má-li takovou povinnost (br vztahu k zastupitelům) uloženu ObecZ? Civilní soud by řízení zastavil pro nedostatek pravomoci.

      Vymazat
    5. Uznávám, máte pravdu. Z poslední doby je shrnujícím rozsudek 1 As 114/2011 - 121 zamítající KS Dopravního podniku hl. m. Prahy.

      §82 písm. c) zákona o obcích je ale speciální úpravou, kterou je možné získat privilegia proti běžným žadatelům, nicméně o ně zde přeci nejde. Pořád jsme v rámci InfZ, tudíž žádný důvod pro inominátní správní žalobu, ne?

      Soud jasně pochybil, pokud ignoroval, že v těchto případech je judikaturou vč. NSS brána za přípustnou žaloba na nečinnost.

      Vymazat
    6. Proč si myslíte, že jsme v rámci InfZ? K takové domněnce nevidím nejmenší důvod, a nedomnívám se ani (na rozdíl od O. Kužílka, například), že by se InfZ uplatnil podpůrně, kupř. v možnosti podat stížnost podle § 16a InfZ.

      Vymazat
    7. Protože fyzická osoba žádala o informaci (§3 odst. 1 a §4 odst. 1 InfZ) veřejnou instituci (§2 odst. 1 InfZ + výše odkazovaná judikatura)?

      Vymazat
    8. Nebyla to fysická osoba, ale zastupitel, tzn. nositel veřejné (samosprávné) moci, a povinnost informaci poskytnout nevyplývá z InfZ, nýbrž z ObecZ. Kdyby byl ObecZ jen lex specialis k InfZ, nedávalo by např. smysl, proč má pro poskytnutí informací stanovenu odlišnou (delší) lhůtu. Úprava poskytování informací v ObecZ je kusá, ale komplexní, InfZ nelze aplikovat ani subsidiárně.

      Vymazat
    9. Zastupitel zde nevystupuje jako nositel veřejné (samosprávné) moci, ale jako žadatel o informace. Nemůže přikázat poskytnutí informací vykonatelným způsobem., což se projevuje i tím, že se při neposkytnutí informací obrátil na soud, ne na exekutora.

      Úprava poskytování informací v ObecZ v jedné větě není oprávněným důvodem, proč zneplatnit InfZ, jsou-li jeho podmínky naplněny.

      V neexistenci nadřízeného orgánu máme jasno.

      Vymazat
    10. Takové rozhodnutí si umím představit; bohužel, bylo by nicotné. Ale je to lákavá možnost.

      Váš (IMHO deviantní) výklad vytváří paradox, že požádá-li zastupitel o neprivilegované informace, musí mu být vyhověno do 15 dnů, kdežto v případě privilegovaných do třiceti.

      Vymazat
    11. Dobře, přikláním se k jinému pohledu, že nejde o úpravu zvláštní, ale mimoběžnou. Lze buď žalovat podle InfZ veřejnou instituci (což je tento případ), nebo má zastupitel oprávnění ukládat povinnosti dotčeným zaměstnancům, podobně jako zaměstnavatel. Je jedno zda se jedná o referenta obecního úřadu, nebo úřednici komunální společnosti, musí na požádání poskytnout informace. Stejně jako má jakýkoli jiný zaměstnanec, když dostane takový pokyn od pověřené osoby.

      Vymazat
    12. Měl bych tedy navrhnout p. Ch., aby poslal jednatelce TIKANASu výzvu, nejlépe podle § 78 TrŘ per analogiam? :-)

      Vymazat
    13. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    14. Mimochodem, jaké by byly důvody nicotnosti rozhodnutí zastupitele o vzniku informační povinnosti? Takový zastupitel by vystupoval jako monokratický správní orgán vykonávají v oblasti veřejného práva specifickou pravomoc ukládat vyjmenovaným jednotlivcům povinnost poskytnout informace. Zákon sice hovoří o právu, ovšem nikoli žádat, ale požadovat, čili pravomoci. Opravným prostředkem je správní žaloba povinné osoby, vynucujícím prostředkem pak výkon rozhodnutí či exekuce. Když může být správním orgánem Dopravní podnik, tím spíše osova vykonávající veřejnou funkci, ne?

      Vymazat
    15. Mimochodem, jaké by byly důvody nicotnosti rozhodnutí zastupitele o vzniku informační povinnosti?

      Absence pravomoci vydávat správní akty, protože zastupitel není orgánem obce (§ 5 odst. 1 ObecZ a contr.).

      Ale za pokus by to stálo :-)

      Vymazat
    16. Nevystupoval by jako orgán obce, ale jako monokratický správní orgán, neboť pravomoc svědčí jemu jako držiteli veřejné funkce, ne veřejnoprávní korporaci, za níž by jednal.

      Vymazat
    17. Kdo by rozhodoval o odvolání? Pokud některým svým orgánem obec, pak by tím pravomoc požadovat informace byla efektivně negována.

      Vymazat
    18. Nikdo. Byť ze subsidiarity správního soudnictví lze vyčíst požadavek na existenci opravného prostředku již v rámci veřejné správy před nabytím právní moci a vykonatelnosti, neexistence nadřízeného orgánu není nutnou podmínkou. V rámci správního soudnictví lze uplatnit žádost o odkladný účinek.

      Vymazat
    19. Aby nakonec TIKANAS nedopadl jako pan Znamenáček :-)

      Vymazat
    20. Povinnost by neukládal TIKANASU, ale přímo jednotlivcům.

      Vymazat
    21. Jistě, ale to byl vtip, narážka na příhodu ze Švejka.

      Vymazat
    22. Ach, já myslel toho z insolvenčního rejstříku.

      Vymazat
  3. Před pár lety jsem měl příbuzný spor, který se též vyznačoval tím, že bylo zřejmé, že je zasaženo do práva (tam dokonce ústavně garantovaného), leč nebylo zřejmo, kam žalovati a jak. Šalamounsky jsme tedy podali všechno všude, na což justice zareagovala též šalamounsky a všechno to poodmítala/pozamítala s tím, že to patří k těm druhejm (třetím, pátejm).
    Vrcholem legrace byl Ústavní soud, který odmítl řešit ústavní stížnost s tím, že totéž je podáno ke správnímu soudu, a tedy jsme zřetelně nevyčerpali prostředky - načež když to ten spárvní vyhodil, že nemá pravomoc, tak ÚS následně rozhodl, že to ten správní udělal moc dobře, protože tu pravomoc zřetelně nemá.

    OdpovědětVymazat
  4. Mě na tom štve hlavně ten princip "rekvalifikace v neprospěch". Principem rekvalifikace je pomoci účastníkovi, který udělal chybu, ne, jak mají české soudy v oblibě, rekvalifikovat něco přípustného na něco nepřípustného a to pak slavně odmítnout/zamítnout.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>