DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

pondělí 15. prosince 2014

O Hitlerových projevech se ve středu bude jednat bez obhájce

Předseda osmého odvolacího senátu Krajského soudu v Brně Vlastimír Čech odmítl odročit středeční veřejné zasedání o odvolání státního zástupce v kause Hitlerových projevů, přestože obhájce všech čtyř obžalovaných Robert Cholenský se z důvodu nemoci nedostaví: přítomnost obhájce u jednání není podle pana předsedy nezbytná, i když tři obžalovaní jsou ohroženi sazbou do deseti let a je u nich tedy dána podmínka nutné obhajoby.

Proto naše pozvánka trvá a chcete-li vidět skutečnou justiční frašku a přesvědčivé vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, určitě si najděte čas.

Aktualisováno.
Jednání bylo odročeno na 23. ledna.

Hora porodila myš – a soud zastavil první část čarodějnického procesu

Obvodní soud pro Prahu 2 v senátu soudkyně Márie Petrovkové zastavil trestní stíhání pěti z jedenácti zbývajících militantních pravicových extremistek viněných z pořádání dětských dnů, mikulášských besídek, diskorejů na Petrových kamenech a podobně závažných zločinů, neboť od jejich spáchání uplynulo již šest let a Česká republika je vázána mezinárodními úmluvami, které tak dlouhé stíhání nepřipouštějí. Pokud státní zástupce nepodá stížnost – a její šance nejsou valné, neboť soud se přesně řídil pokyny Městského soudu v Praze – z největšího politického procesu tohoto druhu zbudou jen krásné vzpomínky (a faktury za obhajobu, které budou předloženy k úhradě daňovému poplatníku).

Připadám si, jako by mi brali milované dítě: tolik jsem se s procesem sžil a na zločinkyně (nebo zločinky? – budu se muset podívat do slovníku) jsem si zvykl, že mi skutečně budou chybět. Třeba bychom mohli pořádat každoročně nějakou vzpomínkovou akci, nejlépe v době pálení čarodějnic, nazvanou kupř. Memoriál Daniely Reifové, spojenou s upálením slaměné figuriny onu znázorňující.

Aktualisováno.
Slovník s tvorbou feminina u substantiva končícího na -ec neporadil, a k užitku nebyla ani analogie dle výrazu blbec, protože tam je myslitelná celá řada variant: blbka, blbyně, blbice, blběna, blboška

pátek 12. prosince 2014

Co nového u Hitlera

Příjemné překvapení v kause Hitlerových projevů přišlo z Krajského soudu v Brně: soud vyhověl našemu návrhu na určení lhůty (o kterémžto referováno zde) a nařídil Městskému soudu v Brně, aby rozhodl o žádosti společnosti guidemedia o odblokování účtu.

Veřejné zasedání o odvolání, nařízené na 17. prosince, se velmi pravděpodobně nebude konat, z důvodu nemoci obhájce obžalovaných Roberta Cholenského.

čtvrtek 11. prosince 2014

Tři evropské judikáty

Dnešní den byl mimořádně bohatý na judikáty evropských soudů týkající se České republiky.

Evropský soud pro lidská práva vyhověl stížnosti matky, která byla poté, co bez dovolení lékařů s dítětem opustila porodnici, donucena vrátit se zpět (blahopřejeme stěžovatelce a Lize lidských práv), avšak zamítl stížnost ve věci práva na přítomnost porodní asistentky u domácího porodu (blahopřejeme vládě a lékařské lobby). Zdravotnickým právem se na tomto blogu zabýváme jen sporadicky, proto se omezíme na konstatování, že po přečtení všech disentů a konkurencí vysvítá jasný bias soudců v závislosti na zemi původu: ti západoevropští jsou pro matky, jejich jiho- a východoevropští kolegové pro lékaře, neboť v postkomunistické Evropě je dosud lékař uctívanou autoritou, o jehož kompetenci si nikdo nesmí dovolit ani zapochybovat; společný disent soudců Slovince Boštjana Zupančiče a Ukrajinky Ganny Judkivské budiž v tomto směru odstrašujícím příkladem.

Více se budeme věnovat rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Františka Ryneše, potrestaného za to, že natočil bez dovolení stacionární kamerou vandala ničícího jeho rodinný dům. Nejvyšší správní soud předložil do Lucemburku předběžnou otázku, a ESD dnes rozhodl, že se na tuto formu zpracování osobních údajů nevztahuje exempce zpracování pro osobní potřebu a platí tedy omezující ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fysických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

Na úskalí rozhodovací praxe českých soudů v tomto směru jsme upozorňovali několikrát, i na to, že může stěží obstát názor o bezproblémové použitelnosti audio- a videonahrávek pořízených soukromými osobami a připouštěných jako důkaz v různých řízeních, od daňových a celních přes přestupková po trestní. Nemusí jít nutně jen o stacionární kamery, kde je míra invase imanentně vyšší (je natáčen každý, kdo se před kamerou pohybuje; ovšem Ryneš dostal pokutu paradoxně za natočení vandala), ale např. i o záznamy telefonátů. Dosavadní převažující právní názor, že taková nahrávka je vždy procesně použitelná, by mohl být zakrátko ESD rovněž korigován v takové míře, že to až nemusí být českým státním orgánům milé.

Zvykejme si, že Evropská unie je místem, kde (občas) dostává termín absurdita novou, netušenou byrokratickou dimensi.

Causa Godunov

O ministrovi, který by si, jsa si sám nadřízeným orgánem, měl poručit, jsme psali v dávnověku našich blogů, v r. 2009. Letos v květnu se tímto problémem zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, a absurditu takové eventuality neseznal. Jakkoli se vášnivě disentující Josef Baxa snažil naznačit, že má-li si ten samý správní orgán odpomoci od průtahů, které sám způsobil, cituje při tom (mně arci neznámého) klasika, že to je, jako si stěžovat na Godunova přímo u Godunova, jde o právní nesmysl non plus ultra, byl přehlasován s potupnou výtkou (§ 52), že tomu nerozumí a že na takové představě není vůbec nic divného.

Inu, pro jurisprudenta majoritní odůvodnění stvořivšího patrně ne, pro nás ostatní ano. Tak jsem si to aspoň v žádosti o ochranu před nečinnosti ministra vnitra jak se patří vychutnal. Tak schválně, jestlipak si ministr vnitra přikáže anebo si rovnou věc odejme!

pátek 5. prosince 2014

Prapor s ozubeným kolem opět u krajského soudu

Boží mlýny melou prý pomalu, ale co je to proti mlýnům české justice. A tak dodnes není pravomocně rozhodnuto v kause závadového mávání praporem Dělnické strany, kteréžto se mělo odehrát před na demonstraci konané před čtyřmi lety a dvěma měsíci. Okresní soud v Mostě, jak jsme informovali, samosoudcem Pavlem Plchem rozhodl o postoupení věci přestupkovému orgánu, státní zástupce proti tomu podal stížnost (jejímuž odůvodnění při nejlepší vůli nedokáži plně porozumět) a obžalovaní se k němu vyjádřili, načež je na tahu znovu Krajský soud v Ústí nad Labem.

středa 3. prosince 2014

Foltasův rozsudek ve věci budějovického shromáždění

Jak jsme slíbili – tak neučiníme. Před měsícem avisovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, sedmistránkové judikatorní dílo soudce zpravodaje Tomáše Foltase, ve věci zákazu českobudějovického shromáždění Českých lvů totiž žádné odůvodnění, které by bylo způsobilé komentáře, nemá. Žalobce Pavel Matějný proti rozsudku podá ústavní stížnost, avšak obávám se, že sepsat ji bude velký problém, a vůbec se mi do toho nechce: polemisovat s absentní argumentací je v právu to nejsložitější. Zjevné je toliko to, že argumenty kasační stížnosti byly z valné části pominuty a soud pouze napsal, že se s rozsudkem předchozí instance ztotožňuje, prostě proto, že je to tak.

Pobavila mne kupř. formulace: Krajský soud se zabýval i námitkou poukazující na politicko-sociální kontext zákazu daného shromáždění, resp. sociální rizika zákazu shromáždění, když konstatoval, že úkolem soudu není činit obecné úvahy o sociálních rizicích zákazů shromáždění a s tím souvisejícím dopadem do občanských práv bez ohledu na to, jakých problémů se zakázané shromáždění má týkat. Aha: takže soud se naší námitkou zabýval a přesvědčivě se s ní vypořádal tak, že napsal, že se jí nebude zabývat. Přitom otázka společenského dopadu omezení shromažďovacího práva je vůbec to nejpodstatnější, o co v tomto segmentu veřejného života běží: každé zakázané shromáždění je závažným omezením svobody projevu a lidé citlivě vnímají, jestliže veřejná moc takto deklaruje nepřípustnost traktování určitých otázek ve veřejném prostoru. NSS měl krajskému soudu minimálně jeho bohorovnost vytknout a vysvětlit, proč podle jeho názoru není umlčování veřejného diskursu o záležitostech romské menšiny, s risikem eskalace nepřátelských nálad v důsledku zákazů, žádným problémem – jestliže evidentně problémem je.

Soudce Tomáš Foltas cenu prosincovou Osel měsíce nedostane, arci jen proto, že tento měsíc je na samém počátku a mohli bychom tak o vítězství připravit jiného, vhodnějšího a zasloužilejšího kandidáta.

Aktualisováno.
Ústavní stížnost.