DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 16. ledna 2017

Ústavní soud opět vyhověl ústavní stížnosti Michaela Vaška

Stalo se tak nálezem, z něhož je patrné, že majorita složená z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jiřího Zemánka přehlasovala disentujícího Ludvíka Davida. Ústavní soud vysvětlil, že námitka dovolatele, že v jeho věci odvolací soud poté, co mu byla věc vrácena Ústavním soudem, právní závěry vyslovené ve zrušujícím nálezu nerespektoval, zakládá přípustnost dovolání, které tudíž nelze odmítnout formálně z důvodu, že stěžovatel nepodřadil dovolací důvod pod některý z důvodů zakotvených v § 237 občanského soudního řádu.

Co bude dál, je ovšem nejasné. Nejvyšší soud dovolání podruhé odmítnout nesmí, avšak má určitý prostor pro jeho zamítnutí. Jak v takovém případě dopadne třetí ústavní stížnost, jest otázkou pro Pythii Delfskou, nikoli pro prostého účastníka řízení.

pátek 13. ledna 2017

Kateřina Krejčová neuspěla u Nejvyššího správního soudu

Devátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Barbara Pořízková, Radan Malík a Petr Mikeš zamítl kasační stížnost násilnice a levicové výtržnice Kateřiny Krejčové, jež, jak pojednáno jinde, svým plavmým skokem téměř usmrtila statného příslušníka Policie ČR, ve věci žaloby na nezákonné rozpuštění blokačního shromáždění zaměřeného proti šibenicové demonstraci Národní demokracie.

S rozsudkem souhlasíme, přičemž za nejdůležitější považujeme, fakticky jen obiter dicto konstatovanou, samozřejmost (§ 42), že:
Nerespektováním výzev k umožnění průchodu druhého shromáždění se dotčení účastníci odchýlili od účelu shromáždění svolaného T. K., protože svým jednáním si nevyměňovali názory či informace ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím, ve znění účinném do 31. 10. 2016. Po účastnících shromáždění je nutné požadovat, aby po celou dobu své účasti na konkrétním shromáždění dodržovali jeho účel a neodchylovali se od něj. Pokud se odchylují od stanoveného účelu pácháním přestupků či trestných činů, takové jednání není možné liberalizovat odůvodněním, že se jednalo o výkon shromažďovacího práva.
Přesně tak: blokační shromáždění vždy zasahují do výkonu shromažďovací svobody druhých, musejí být zakázána a pokud s tímto účelem ohlášena nejsou, ale fakticky se účastníci uvedeným způsobem chovají, je na místě je rozpustit – třebaže toto konkrétní shromáždění rozpuštěno nebylo, ale policie zasáhla pouze proti třem osobám, které průchodu pochodu bránily.

čtvrtek 12. ledna 2017

Dvě zprávy

Dvě právně relevantní události minulého dne vyžadují komentář, který, i s ohledem na pokročivší hodinu, odbudu než stručně:

Ústavní soud, pro mne arci překvapivě, po dosti těsném hlasování ponechal nezměněn přístup k archivaliím vzniklým komunistickým represivním aparátem, notabilně tedy činností Státní bezpečnosti. Sedm disentů bylo víceméně očekávaných, osobně mne zklamala pouze Milada Tomková, od které si ovšem slibuji méně a méně, příjemně naopak překvapil soudruh vojenský prokurátor Jaroslav Fenyk, jenž hlasoval s majoritou. Rozhodnutí zpřístupnit svazky StB bylo výsostně politické a jeho korekce zásahem soudní moci by byla nesmírně nešťastnou volbou, a jsem rád, že k ní nedošlo; nejde totiž o ochranu osobních údajů, ale o to, že by vznikly dvě třídy badatelů – státní, soustředění v ÚSTRu, kteří by mohli ke kompletním údajům, a ostatní, badatelský plebs, kterému by byly prvně jmenovanými poskytovány jen zbytky se stolu. To by bylo jednak unfair, jednak nesmírně lehce zneužitelné. Zneužíván je ostatně už stávající zákon: když chcete svazek týkající se mravnostní delikvence expolitičky vládní strany Petry Buzkové, nedostanete nic, svazek privilegovaných disidentů typu Marta Kubišová má podobu ementhalu, neboť chráněným osobním údajem je v něm skoro vše, kdežto jde-li o běžného čičmundu, ÚSTR, resp. ABS, si nedá práci ani s tím, aby začernil informace o jeho homosexualitě nebo manželské nevěře; a můžete mi věřit, svazků StB jsem studoval desítky a vím, o čem mluvím.

Dále mne šokovalo prohlášení Andreje Babiše, že svůj Agrofert převede do dočasné svěřenské správy. Tím by ale střet zájmů neeliminoval, protože měl-li by možnost svého vlastnictví se opět ujmout, měl by stejný zájem jako nyní, aby Agrofert prosperoval a jeho konkurentům se vedlo co nejhůř. Má dvě možnosti: Agrofert si ponechat a strpět pokles jeho výnosů v důsledku nemožnosti získávat určité druhy státního financování a účastnit se veřejných zakázek, anebo ho prodat, avšak bez jakékoli možnosti znovu ho přednostně získat, tedy např. bez předkupního práva. Vzhledem k tomu, že A. Babiš je čestný muž, jistě zvolí tu nejčestnější a nejtransparentnější alternativu: nechme se překvapit (ano, byla to ironie…).

Uspěli jsme ve sporu o tajnou zakázku

Zatím známe výsledek toliko ve formě zkráceného rozsudku, a protože Nejvyšší správní soud nerozhodl sám, ale napadený rozsudek Městského soudu v Praze, týkající se zadávací dokumentace k zakázce na prolomení šifrované komunikace, toliko zrušil, není jasné, nakolik dal naší kasační stížnosti za pravdu a jaké pokyny soudu I. stupně vydal. Přesto jsme příjemně překvapeni, od soudce zpravodaje Radovana Havelce jsme vyhovující rozsudek nečekali.

středa 11. ledna 2017

Odposlech

Domníváte se, že když za odsouzeným přijde do věznice jeho obhájce, může s ním hovořit důvěrně, mezi čtyřma očima, a policie se nedozví, co si ti dva řekli? V tom případě nezbývá než řešit, z kterého ovocného stromu jste právě spadli a proč věříte všem těm nesmyslům, které se učí na právnických fakultách. Ve skutečnosti jsou tyto místnosti odposlouchávány a vyšetřovatel dostane na stůl, arciže neoficiální cestou, kompletní zvukový záznam každé důvěrné porady.

Tímto problémem se nyní poprvé zabýval i Ústavní soud. Odposlechy se týkaly kuřimské věznice a byly povoleny pod legendou, že je třeba odhalit trestný čin obhájce, který od klienta inkasoval 550 tisíc korun na úplatky svědkům, avšak místo aby tyto řádně a pokud možno na stvrzenku uplatil, peníze si ponechal. To policii dovolilo získat zvukové záznamy všech hovorů mezi obhájci a odsouzenými, které se na onom místě udály v průběhu mnoha měsíců.

Ústavní soud (Jan Filip, Josef Fiala a Radovan Suchánek) nenašel odvahu judikovat, že když zákon jednou expressis verbis zakazuje odposlouchávat důvěrnou poradu klienta s advokátem, je takový důkaz absolutně procesně nepoužitelný a odposlech proto neměl být a limine povolen, a s odkazem na to, že tato ochrana svědčí klientovi, nikoli jeho obhájci, toliko varovně pozvedl v obiter dictu ukazovák: ty-ty-ty, zlá policie, my víme, že tohle běžně děláš, ale neměla bys.

Pokud je váženým čtenářům po četbě nálezu s popisem, co se za zdmi českých věznic děje, lehce nevolno, resp. pokud skutečně věřili, že policisté porady mezi obhájci a obviněnými neodposlouchávají, a jsou nyní nuceni trapně připustit svou naivitu, omlouváme se; četba toho blogu může mít různé nepříznivé následky, a terminální ztráta ilusí o respektování kautel právního státu v České republice patří mezi ně.

sobota 7. ledna 2017

Okkupert

Nejen právníkům lze doporučit ke sledování desetidílný z norsko-francouzské koprodukce pocházející seriál Okkupert, který koupila Česká televise a počínaje dnešním večerem jej bude pod názvem Okupace na programu ČT2 vysílat.

Předesílám, že nemám příliš v oblibě tzv. severskou kinematografickou školu, domnívaje se, že jde o krátkodobý výstřelek, který nám jednou bude připadat stejně bizarní jako střídající se barvy na večírku lepší pařížské společnosti v Godardově filmu Pierrot le fou. Nicméně byl jsem překvapen, že seriál, ač nese všechny znaky černého severského stylu, není vůbec špatný, a to o to víc, že jde o televisní zpracování námětu Jo Nesbøa, jehož knihy rovněž právě nemiluji.

Česká televise tento drahý seriál samozřejmě nemohla koupit jen tak, musela zdůvodnit, že se jedná o příspěvek k žádoucímu politickému školení obyvatelstva, neboť jeho thematem je ruská agrese a postupná demontáž demokracie v Norsku a – pozor, ultimativní argument! – u Norů si na něj stěžoval ruský velvyslanec.

V detailním popisu mechanismu rozkladu tradiční demokracie je největší přednost seriálu: nechci čtenáře připravit o zážitek z jeho sledování, proto jen stručně uvedu, že Norsko pod slabošským levicovým (zeleným) ministerským předsedou není schopno čelit společnému diktátu Ruska a Evropské unie a jeho demokratické instituce jedna po druhé selhávají, přičemž záminkou pro další a další ingerence Ruska do norských záležitostí jsou často samotnými Rusy organisované nebo iniciované provokační akce.

Norové se tímto způsobem primárně pokoušejí vypořádat s problémem quislingovské politiky kolaborace s nacistickým Německem, avšak zároveň je v seriálu velmi plasticky ilustrováno, o co účinnější je při dosahování politických cílů nekontrolovaná moc podporovaná diktaturou než demokratické mechanismy, vyžadující pro téměř všechny zásahy do osobní svobody občanů soudní povolení.

Okupace země pokračuje a prohlubuje se plíživě, v kulisách liberálně demokratického státu, a jejím hlavním hybatelem je strach z nedozírných následků, jimž by Norsko čelilo, kdyby se Rusům postavilo na odpor. Což arci my Češi dobře známe z let 1938 a 1968.

Ačkoli sujet tohoto politického thrilleru je poněkud chatrný a uvěřitelnost děje takříkajíc kulhá na všechny zápletky (málo platné, Frederick Forsyth je Frederick Forsyth…), hlavní poselství, tedy že slabošská levicová vláda zemi před agresorem neuhájí, je podáno s překvapivou přesvědčivostí a bude mít jistě odezvu i v České republice, i když se domníváme, že účel politické indoktrinace tak, jak si to v České televisi představují – a proč seriál do vysílání zařadili – splněn nebude. Není totiž vyloučeno, že mnozí v premieru Jesperu Bergovi spatří dokonalou kopii našeho vlastního ministerského předsedy Bohuslava Sobotky.

úterý 3. ledna 2017

Vyjádření

Starosta mezi hrby velblouda, toť problém, jak víme, netoliko esthetický, ale též ethický a notabilně advokátně-disciplinární. Pojmout ho vážně by činilo obtíže i člověku zcela zbavenému smyslu pro humor, i když na druhou stranu, tabulku obsahující hierarchickou kategorisaci vtipů s výzvou ke jejímu doplnění kárným žalobcem si Zuzana Candigliota ve svém vyjádření mohla odpustit: takto se může jevit, že pachatelka své závažné kárné provinění zlehčuje.

Naposledy svou vinu zlehčovala Kateřina Krejčová, památným ironickým výrokem ve smyslu, že trest ji jistě učiní lepším člověkem, a špatně to s ní dopadlo: tři bývalí soudruzi, nyní ctihodní soudci Nejvyššího soudu, vyhověli dovolání nejvyššího státního zástupce a její případ vrátili městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Aktualisováno.
Zde je předchozí vyjádření delikventky.