DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

neděle 21. září 2014

Kausa Vlajka EU se odsouvá

Vzhledem k onemocnění Roberta Cholenského, obhájce paliče eurovlajky Jakuba Svobody, bude na úterý 23. září nařízené hlavní líčení pravděpodobně odročeno. Pro následující týden se proto budeme muset spokojit se sporem Petrásek v. Coco, avšak v dalším následují tři jednací dny monstrprocesu Power a poté obnovené hlavní líčení Lid v. Samolepkoví zločinci.

Nový termín hlavního líčení včas oznámíme.

Aktualisováno.
Tím víc se ovšem mohu věnovat kause ratlík; připravil jsem a septuplicate vytiskl katastrální mapu, do níž budou jednotliví účastníci konfliktu zakreslovat podrobnosti události: trajektorii psa, místo prvního zaštěkání, směr dorážení, dráhu ústupu napadeného – prostě velký právní případ, hard case, jak má být!

Aktualisováno.
Soud odročit odmítl, HL se koná.

čtvrtek 18. září 2014

Robin S. zproštěn obžaloby

Závadový prvomájový řečník Robin S. byl dnes samosoudkyní Městského soudu v Brně Dagmar Bordovskou zproštěn obžaloby z extremistických trestných činů, jichž se podle obžaloby měl dopustit svým projevem na prvomájovém shromáždění v r. 2011 (viz znalecký posudek). Připravujeme podrobnosti, prozatím víme jen tolik, že státní zástupce Jan Petrásek se při vyhlašování rozsudku tvářil nespokojeně: je to už jeho druhý neúspěch v jeho boji s PEX za dva týdny, a to ho ještě příští úterý čeká prestižní spor s ratlíkem Coco. Obviněnému i jeho obhájci Robertu Cholenskému blahopřejeme.

Aktualisováno.
Takto událost pojala Česká televise. Chápeme a nezlobíme se, ten rozsudek musel bolet.

Aktualisováno.
Vyhlášení rozsudku (cca 15 min., MP3). Pokud by zvídavější čtenáře zajímalo, jaké jsou ony drobné rozdíly mezi dvěma versemi projevu, může nahlédnout do této tabulky. V ní jsem arci zachytil pouze ty pasáže, které Zouhar cituje, diference z ostatních částí, které jistě rovněž měly na vyznění projevu vliv, jsem pominul. Tyhle karamboly zákonitě vznikají, když znalec posuzuje politický projev v jazyce, jemuž nerozumí: to pak velmi snadno – a bez své viny – před soudem vypadá jako idiot. Pro porovnání, videozáznam projevu na YouTube.

středa 17. září 2014

Ministerstvo vnitra chce jen naše dobro

Pro obzvláště odolné čtenáře tu máme čerstvé zprávy z registračního řízení našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Ministerstvo se ústy Václava Henycha podivilo, co že nám vadí, když vůbec k žádným obstrukcím z jeho strany (už pět let) nedochází a vše se děje přesně podle zákona a k našemu prospěchu. Jsme arci jiného názoru a nyní budeme čekat na rozhodnutí soudružek soudkyň.

úterý 16. září 2014

Kdo se bojí Vlastimila Pechance aneb Panika v Hradci Králové

Když jsem se před nějakými třemi-čtyřmi lety seznámil s případem Vlastimila Pechance, okamžitě mne napadlo, že by stálo za pokus nechat provést expertisu vražedného nástroje-nože, na němž by měly být dodnes biologické stopy, které tehdejšími methodami nebylo možné identifikovat: ty by měly ukázat na majitele nože – skutečného vraha Otto Absolona.

Krátce po Pechancově podmíněném propuštění jsem se s ním proto sešel a domluvil se s ním, jak to provést. Upozornil jsem ho, že v přípravné fasi, minimálně do odběru vzorků, bude třeba zachovávat maximální diskretnost, aby ti, kteří měli a jistě dosud mají zájem vraha chránit, akci nezmařili. Vyjednal jsem předběžně součinnost znalce a dalších osob a pustili jsme se – zcela potají – do práce na přípravě podkladů pro obnovu řízení.

Jedním z takových přípravných úkonů bylo pořízení kompletní kopie spisu, což si u soudu v Hradci Králové vyžádalo několik dnů. A jak se ukázalo, moje obavy ze snahy protistrany obnovu zmařit nebyly jen projevem mé paranoie: když dnes přišel zmocněnec fotografovat další část spisu, nůž, který byl dosud v příloze spisu, záhadně zmizel, a na vrchu spisu se namísto toho stkvělo zcela čerstvé usnesení, že nůž bude zničen (stížnost proti němu).

Možný je jen jeden závěr: někdo se v Hradci Králové V. Pechance opravdu, ale opravdu hodně bojí. Nevím, jak vážení čtenáří, ale pokud jde o mne, měl-li jsem dosud o jeho nevině určité pochybnosti, nyní mne hradecké Palermo definitivně přesvědčilo.

Vláda luští šifry

Úřad vlády mi ochotně poskytl požadované informace (vyrozumění, dokument): je z nich zřejmé, že v důsledku naprosto nesmyslného zadání bude podojen nikoli kozel, nýbrž daňový poplatník, a to o bratru čtyři miliony korun. Nu což, nepochybuji, že za takovou sumu postaví v Brně nejméně megaqubitový kvantový počítač.

Janoušek, druhé podání

Vrchní soud v Praze dnes příjemně překvapil a místo očekávané změny trestu pro Romana Janouška na podmíněný jeho výměru zpřísnil, ze tří na čtyři a půl roku; podobně byl z pěti na sedm let zpřísněn doprovodný trest zákazu činnosti. Nový trest nám stále připadá dosti mírný, ale již nikoli tak frapantně jako ten uložený prvoinstančním Městským soudem v Praze. Vzhledem k bezohlednosti Janouškova jednání máme za to, že by víc seděl trest mezi pěti a šesti lety.

Nyní budeme se zájmem pozorovat, zda kmotr do vězení skutečně nastoupí.

pondělí 15. září 2014

Darmožrouti a vydřiduši aneb K obhajobě v trestním řízení proti extremistům

K sepsání této poznámky mne inspiroval článek na serveru Antifa. Aniž bych byl na Hatecore subkulturu odborníkem, troufám si tvrdit, že text obsahuje tolik faktických nepřesností, že věcně nestojí za pozornost: je to obvyklý antifácký žalobníkův deníček, zaměřený spíše na stmelení bojové morálky mužstva než na analysu dostupných informací.

Zaujala mne v něm arci jedna pasáž, týkající se procesu Power a provozovatelů někdejšího Hatecore Shopu (překlepy a pravopisné chyby opraveny):
Jediní, pro koho mohl Hatecore Shop fungovat jako zlatý důl, bylo nejprve advokátské duo Klára Slámová a Kolja Kubíček a posléze i šikovný brněnský advokát Robert Cholenský, původně z Ligy lidských práv, který byl možná z počátku veden i idealistickou představou pomoci nespravedlivě stíhaným. Nakonec ale z lidí kolem Hatecore Shopu vytahal značné sumy peněz i za takové absurdity jako jím psané nic neříkající posudky neonacistických nahrávek prodávaných v obchodě. Přičemž musel dobře vědět, že i kdyby jeho posudky vyznívaly jednoznačně ve prospěch distributora, neměly by v případném trestním stíhání zásadní váhu.
Představa, že by obhájce mohl jako důkaz předložit vlastnoručně zhotovené posudky hudebních nahrávek, budí úsměv, a samozřejmě tomu tak není, milé děti: dodány byly posudky z Německa, které si obžalovaný za situace, kdy nebyl s to získat závazná a relevantní stanoviska českých znalců, opatřil a dal přeložit, a zaplacená částka se týká jejich překladu do češtiny soudním tlumočníkem. Takové posudky jsou důkazně vysoce relevantní, neboť podpora a propagace je úmyslný trestný čin a pokud obžalovaný toto skutečně učinil – a je schopen to prokázat –, stěží může soud dovozovat, že by měl v úmyslu jakékoli nedovolené hnutí propagovat.

To však pomiňme, hlavní líčení v kause Power je veřejné a každý se může přesvědčit, co se při něm děje a bude dít (a o jeho nadcházející závěrečné fasi budeme podrobně informovat i na tomto blogu). Zajímavější je pro mne tvrzení, že obhájci jen tahají z osob obviněných z extremistických zločinů peníze, aniž by, jak je implikováno, pro ně něco užitečného vykonali.

Ze strany Antify je takové tvrzení pochopitelné, protože je v souladu s jejím záměrem škodit neonacistům: kdo uvěří a obhajoby prostřednictvím zvoleného obhájce se vzdá – což novelisované znění trestního řádu u nevazebně stíhaných umožňuje –, bude tím snáz a tím přísněji odsouzen.

Skutečnost je ovšem jiná: jak prokazuje statistika několika desítek obviněných extremistů, jejichž kausami jsem se, většinou i na tomto blogu, zabýval, ve všech případech, kdy měl obviněný minimálně po část řízení kvalitního obhájce se zkušenostmi s obhajobou extremistické trestné činnosti, podařilo se mu dosáhnout zprošťujícího rozsudku, kdežto obhajoval-li se sám, ve většině případů skončil pravomocně odsouzen, i když se provinil třeba jen prodejem odznáčků s runovými nebo pohanskými symboly. Prakticky jedinou výjimkou jsou dva odsuzující rozsudky, kdy během dovolací lhůty přišla Klausova amnestie a nebylo tedy rozumné dovolání podávat.

V čem je obhajoba tak účinná a proč je bez ní obviněný skoro vždy ztracen?

Zkušenost ukazuje, že soudci nesoudí podobné případy rádi, protože jsou vystaveni dilematu: na jedné straně si uvědomují, že obžalobou je jen plněna společenská a politická objednávka a mají tedy před sebou nevinného člověka, na druhé straně se bojí rozhodnout ve prospěch obžalovaného, protože se děsí představy, že by své jméno a fotografii druhý den našli na stránkách Mladé fronty s obviněním z nadržování militantním pravicovým extremistům, s nevyřčenou douškou, že tričkem nebo samolepkou to začíná a Vítkovem a popálenou Natálkou to končí.

Obhájce je tím, kdo je schopen soudcovo rozhodování zvrátit, protože jednak dokáže presentovat důkazy v klientův prospěch (které by jinak soud buď vůbec nepřipustil nebo pominul), jednak vytváří hrozbu, že odvolací soud rozsudek zruší s takovým odůvodněním, které bude soudci na I. stupni znít v uších ještě za pět let, tak jako se stalo soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniele Reifové.

A že je obhajoba drahá? Je, ovšem zkuste si přijít za jiným specialistou, třeba malířem pokojů nebo automechanikem, a požádat ho, zda by vám pro dobrou věc nepřišel bezplatně vymalovat byt nebo vám gratis neopravil auto. Advokacie je nákladná záležitost, a je-li advokát nucen jezdit k úkonům trestního řízení třeba na trase Brno-Praha, padne na to celý jeden pracovní den, a těch je v měsíci jen něco málo přes dvacet. Mnozí navíc nevědí, že když řízení skončí ve prospěch obviněného, dostane klient vše, co advokátovi zaplatil, cca za půl roku zpět od ministerstva spravedlnosti.

Optimální by bylo, kdyby obhajobu obviněných pomáhali financovat ti, kteří právě na to inkasují nemalé prostředky jak od státu, tak z různých soukromých fondů, notabilně Liga lidských práv. Její postoj byl však až dosud jednoznačný: peníze sice dostáváme, ale těm, kdo s námi nesouzní ideově, nepomůžeme ani tiskovou zprávou, natož penězi! Buďte sluníčkoví, milujte Havla, podporujte to, co my, a pak se můžete přihlásit o naši pomoc. Lidská práva v pojetí Ligy svědčí totiž jen někomu a jen někdy.