Pět věcí, které mi na případu Davida Ratha nejvíc vadí

1. Odposlech. Odposlech telekomunikačního provozu je úkonem trestního řízení, přičemž trestně stíhat poslance nebo senátora lze pouze s výslovným souhlasem komory, jejímž je členem. Jestliže soudce povolil odposlech poslaneckého telefonu, presumoval tím, že tento souhlas bude následně udělen, čímž překročil svou pravomoc a obecně pravomoc soudní moci. Odposlech telefonu poslance nebo senátora je proto podle mého názoru vždy a bez výjimky neústavní.


2. Zadržení a domovní prohlídka. Policie tvrdí, že Rath byl zadržen bezprostředně poté, co se dopustil trestného činu. To bych chápal, kdyby tímto trestným činem bylo vloupání do klenotnictví nebo vražda, nikoli přijetí úplatku. Takto celá akce působí dojmem provokace směřované k tomu, aby bylo možno obejít Rathovu poslaneckou imunitu a díky ochotně spolupracující předsedkyni sněmovny si zajistit předběžné vydání ke stíhání.


3. Vazba. Neznáme zatím usnesení o vzetí do vazby, avšak už fakt, že místo aby obviněného přivezli k soudu, soudce přijel za ním na policii, budí značné rozpaky. V existenci vazebních důvodů nevěřím, zato si umím představit tlak, pod kterým bude nyní Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodovat o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby.


4. Nepříslušnost státního zástupce a soudu. Možnost volby z několika místně příslušných státních zastupitelství a soudů tu byla zneužita k účelovému přenesení kausy a její přidělení mediální hvězdě Bradáčové, státní zástupkyni, na jejíž nezávislost a poctivost bych osobně nevsadil ani pětník. Jestliže k přijetí úplatku došlo v Rudné u Prahy, příslušnými jsou Krajské státní zastupitelství v Praze a k rozhodování o vazbě Okresní soud Praha-západ.


5. Manipulace s důkazy při domovních prohlídkách. Snad vůbec největší znepokojení ve mně vzbuzuje fotografie pytle s nápisem samopal vz. 58. Při prohlídce zajištěné důkazy se v policejní praxi nikdy neoznačují obsahem, nemělo by to smysl; zde se zcela evidentně kdosi pokusil manipulovat veřejným míněním a udělat z prostého korupčníka korupčníka-teroristu.

Rath-gate není prvním případem, kdy je politický boj veden policejními prostředky, v podobném stylu proběhlo např. obsazení IPB (klienta ODS) a její předání do rukou ČSOB (klienta ČSSD) nebo akce Karel Srba (o jehož vině minimálně v některých kausách nejsem dodnes přesvědčen) a poté Kubiceho zpráva, kdy byl gard obrácený. Místní media ve všech případech resignovala na snahu analysovat a stala se hlásnými troubami svých politických, případně zpravodajských patronů a dodavatelů informací.

O to méně důvodů, proč resignovat na vlastní úsudek a připojit se k lynchující, novináři obratně rozvášňované luse.

Budeme mít poslanecké karcery?

Vypadá to tak, že se nad sněmovnu po téměř patnácti letech opět vznese, v celé své bizarní velikosti, duch Miroslava Sládka. Předvídali jsme to už před měsícem, tehdy toliko meditujíce nad pohříchu jen hypothetickou možností pravomocného odsouzení poslance Škárky.

Protože však není poslanec jako poslanec, to, co bylo tak hladce upřeno Sládkovi (Pro mě je nepřítomen… řekl by profesor Hrbolek), nemůže být tak snadno odebráno jednomu z leadrů sociální demokracie a politikovi více než výraznému. Pročež, hlasem zároveň úpěnlivým a zároveň v tonu, jenž trochu upomíná na procesy 50. let, vyzývá předsedkyně sněmovny Němcová vedení sociální demokracie k apelu na vazebně stíhaného poslance Davida Ratha vzdát se mandátu a všech těch nepříjemností sněmovnu i celou politickou scenu ušetřit.

Nestane-li se tak a Rath zůstane poslancem, nezbude skutečně nic jiného než jej den co den s pouty na rukou dovážet do budovy poslanecké sněmovny, tam mu umožnit hlasovat, pracovat ve výborech a setkávat se s voliči (na to by možná měla být jeho poslanecká kancelář vybavena čímsi jako zpovědnicí, institucí opatřenou mříží již tradičně).

A vzhledem k předpokládanému růstu počtu podobných incidentů by asi bylo třeba vybavit PSP karcerem, bohulibým to zařízením symbolisujícím kdysi nezávislost středověkých universit, jež vykonávaly nad svými studenty na světské moci nezávislou kázeňskou pravomoc, a přeživším, poněkud již anachronicky, na c.-k. gymnasiích až do konce 19. století.

Vězeňská služba České republiky, odloučené pracoviště Malá Strana – to by se na budově ve Sněmovní vyjímalo celkem dobře, co myslíte?

Právnické výpočty dokončeny

Dnes jsem dovedl své právnické výpočty v Djangu do podoby, kterou jsem si představoval. Není to žádný zázrak ani z hlediska grafiky, ani uživatelské přívětivosti (ve vztahu k uživatelům jsem ostatně vyznavačem drsné programátorské školy), ale funkčně by všech osm komponent mělo fungovat a poskytovat prakticky použitelné výsledky.

Další nesprávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Kdy je zaplacen soudní poplatek, uhrazený bezhotovostním převodem? Podle 9. senátu Nejvyššího správního soudu až dnem, kdy je částka připsána na účet soudu.

Je to další příklad rozhodnutí, které nerespektuje realitu a nadřazuje vlastní pohodlí soudců potřebám skutečného života a oprávněným zájmům stran; jak právě píši v kasační stížnosti, kterou budu zakrátko publikovat na druhém blogu, soud jedná tak, jako by účastníci byli zřízeni k tomu, aby mu zajistili co největší rozhodovací komfort.

V judikované věci kasační stěžovatelka prohrála spor, neboť měla za to, že k úhradě soudního poplatku dochází dnem, kdy dala své bance příkaz k jeho úhradě. NSS však vyšel z toho, že i pro úhradu soudního poplatku se uplatní zásada zakotvená (historicky nikoli dlouho) v ustanovení § 567 odst. 2 ObčZ/1964; na okraj podotkněme, že ObčZ/2012 toto ustanovení nepřevzal. Platí, že není-li poplatek ve správním soudnictví řádně a včas zaplacen – a to se může stát z řady důvodů, často např. pouhou administrativní nebo písařskou chybou – a řízení je proto zastaveno, musí žalobce poplatek zaplatit do konce dne, kdy je mu doručeno usnesení o zastavení řízení. To by nebylo tak zlé, pokud by postačilo dát tento den příkaz bance. Podle výkladu NSS to ale znamená, že poplatník musí, nechce-li svůj spor definitivně a nezvratně ztratit, vyrazit na poštu a poplatek zaplatit kolkem, protože to je jediný způsob, jak důsledky zastavení odvrátit. Což může být zvlášť milé, má-li poplatník ve zvyku vybírat si datovou schránku pozdě večer…

Věřím, že názor NSS opraví Ústavní soud: od občanů je na místě vyžadovat, aby při hájení svých práv jednali aktivně, obezřetně a rozumně, avšak člověk je tvor chybující a pokud k omluvitelné chybě dojde, nesmí stát této situace zneužívat. Asymetrie úpravy civilního a správního soudnictví v otázce dodatečné lhůty pro zaplacení soudního poplatku je sama o sobě nesmyslná a těžko zdůvodnitelná, a tuto nesmyslnost by se soudy měly snažit kompensovat, nikoli ještě prohlubovat.

Krajský úřad zrušil rozhodnutí o procesí v Krupce

V rekordní lhůtě rozhodl ústecký krajský úřad o našem odvolání ve věci závadového diskursu formou masky v Krupce. Usoudiv, že nám nebyl dán dostatečný prostor pro seznámení s podklady, prvoinstanční rozhodnutí zrušil a vrátil věc zpět do Teplic.

Vzhledem k tomu, že domnělý přestupek se udál 17. června 2011, budou nyní v Teplicích muset vyvinout značné úsilí, aby jejich snaha o kriminalisaci náboženských aktivit nevyšla naprázdno: nejprve mne vyrozumí o termínu, kdy se mohu s podklady seznámit, poté tak učiním a vyžádám si lhůtu k vyjádření, následně bude vydáno nové rozhodnutí, proti tomu se opět odvoláme, tentokrát, jak se znám, zlomyslně až v poslední den lhůty…

Pozvánka do Brna

A máme tu další konferenci o politickém extremismu: koná se 24. května v Brně a presentovat se na ní budou mj. Miroslav Mareš, Klára Kalibová a David Janda, takže lze důvodně očekávat značnou přidanou hodnotu vystoupení (dotazy typu veselé zážitky z kasina nebo jak jsem v Německu heiloval ale, obávám se, pořadateli připuštěny nebudou).

Věra Tydlitátová opět znalkyní

Paní Věra na to jde ovšem od lesa: nebude znalkyní v oboru extremismu sama, nýbrž bude vystupovat prostřednictvím filosofické fakulty Západočeské university v Plzni, tedy – ve vlastním slova smyslu – své alma mater. Jako první zadání dostalo toto pracoviště právě doručeným opatřením ÚOOZ za úkol posoudit činnost Resistance Women Unity (RWU), tedy té organisace, jejíž doménu si dívky zaregistrovaly na jméno a adresu V. Tydlitátové.

Zvládne to paní Věra? Určitě ano, a myslím, že se ctí: vždyť v kolika jiných zemích je stav právního státu takový, aby znalecké posudky na antisemity mohli psát sami aktivisté místní Ligy proti antisemitismu/Anti-Defamation League? Držíme palce!