Odběry DNA konečně v mediích

Problematiky plošných odběrů vzorků DNA všem sprostým podezřelým si konečně povšimly i Lidové noviny (thema dnešního tištěného vydání). My jsme poněkud napřed, a jak je váženým čtenářům tohoto blogu známo, příslušná žaloba byla podána již vloni v srpnu.

Soudkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Lobotková nejprve vyloučila požadavek na likvidaci informací do samostatného řízení, a poté toto řízení zastavila s tím, že není dána pravomoc soudů. S tím ovšem nesouhlasíme a odvolali jsme se.

Faktem ovšem je, že de lege ferenda by bylo mnohem praktičtější, kdyby spory o neoprávněné zpracování osobních údajů v prvém stupni řešil Úřad pro ochranu osobních údajů, který by byl nadán pravomocí přikázat tomu, kdo osobní údaje zpracovává neoprávněně, zjednat nápravu, a pokud tak neučiní, poškozený by mohl jeho rozhodnutí napadnout u soudu. Soudní cesta v řízení o žalobě na ochranu osobnosti je pomalá a jak je patrné z kvality usnesení J. Lobotkové, přinutit českého soudce prostudovat jemu cizí problematiku je úkol zhruba stejné složitosti jako provést kvadraturu kruhu.

Příběh z Vysočiny jde poprvé k soudu

O osudu Jana Šafránka z Hlinska jsme podrobně psali vloni v květnu. Nyní jeho nárok na pětatřicetimilionové odškodnění projedná Obvodní soud pro Prahu 2 a vzhledem k tomu, že žalovaná Česká republika nemůže na svou obranu uvést téměř nic, mohli bychom se dočkat velmi zajímavého jednání i rozsudku. Soudí Markéta Jirásková.

Tisková zpráva, obsahující další podrobnosti.

Další těžký den bojující demokracie aneb Červená karta pro znalce Svobodu

Po říjnové návštěvě politického procesu s Lucií Šlégrovou jsem si, upřímně řečeno, od mosteckého okresního soudu příliš dobrého nesliboval. Překvapen jsem však byl příjemně. Ne snad, že by se konal kontradiktorní proces, to je stále law in books a v praxi je úspěchem, dosáhne-li soudce, že si státní zástupce při hlavním líčení nečte noviny, příp. nespí, ale dosavadní průběh projednávání těžkého ideozločinu tří obžalovaných je celkem povzbudivý.

Ve svých výpovědích delikventi, kteří byli postaveni před soud pro přečin podpory a propagace podle § 403 odst. 1 TrZ/2009, shodně vypověděli, že prapor s logem Dělnické strany drželi v přesvědčení, že platí Šimíčkova slova.

Poté byli vyslechnuti dva policisté, mostečtí protiextremističtí specialisté Louženský a Lohse, svými klienty v parodických textech přezdívaní Louža a Plouža. Soudce Pavel Plch se zajímal mimo jiné o to, proč nezasáhli, jakmile podle svého názoru závadový prapor spatřili, a dovolili, aby tento byl veřejně presentován na dvou po sobě následujících shromážděních, a také proč právě tento symbol byl podle jejich názoru nedovolený, zatímco zcela obdobné, v jediném písmenu se odlišující logo Dělnické mládeže nikoli.

Výslech to byl, minimálně v porovnání s tím, jakého zacházení se policistům u českých soudů běžně dostává, značně ostrý a peprný, jak lze posoudit i z authentických zvukových záznamů (Petr Lohse, Lukáš Louženský); jejich poslech rozhodně doporučuji.

Poté se soudce zabýval námitkou podjatosti vůči znalci Ivo Svobodovi, kterou, ač byla soudu doručena již o weekendu, mu charakteristicky pečlivá mostecká soudní kancelář předala až těsně před jednáním. V části týkající se urážlivého výroku znalce soudce předběžně posoudil námitku jako důvodnou, s tím, že soud bude nyní ověřovat authenticitu výroku. Hlavní líčení bylo proto odročeno na 11. dubna.

Jak píši v titulku, těžký den pro bojující demokracii, a ještě těžší pro Ivo Svobodu, který, pokud si bude chtít uchovat svůj životní standard a pohádkové honoráře za svoje copy&paste-ové pseudovědecké výtvory, bude nyní muset zalhat a svůj výrok veřejně popřít. Tedy ne, že bych mu situaci, v níž se vlastní vinou ocitl, zlomyslně nepřál…

Sledujte tento kanál, bojující demokracie není sice ještě poražena, ale s takovým odporem jako dnes v Mostě se dlouho nesetkala!

Aktualisováno.
Znalec Svoboda se ke svému výroku ve čtvrtečních Lidových novinách (bohužel ne v elektronické versi) přihlásil, přičemž poskytl výklad, že prý užil odborného termínu sociální deprivace, který je odborné veřejnosti znám jako jedna z hlavních příčin extremismu. A dále – dodejme – pojmu hovado, který je i veřejnosti široké znám jako označení skotu, eventuálně, je-li ho užito o člověku, jako projev extremní nevychovanosti a hulvátství toho, kdo se takto vyjadřuje.

Na otázku, co když soud námitku uzná, poskytl JUDr. Svoboda tuto odpověď, již nelze necitovat in extenso:

Pokud přijmeme myšlenku, že neonacisty nemůže posuzovat někdo, kdo je nemá rád, komu jsou nesympatičtí, tak se logicky dostaneme do stavu, že to může dělat jen ten, kdo je má rád. A to je přece paradox. Pokud pan soudce sezná, že je něco takového důvodem k věcné podjatosti, je to jen otázka jeho výkladu.

Kdepak že to pan znalec získal svůj doktorát obojího práva? No ovšem: v Plzni!

Pro případné laiky dodejme, že podstatou nestrannosti ve smyslu procesních předpisů je neutrální vztah ke stranám řízení: znalec, stejně jako státní zástupce nebo soudce, může odsuzovat spáchaný zločin (proto se ostatně řízení koná), nikoli ale předsudečně jeho pachatele např. proto, že je to černoch, Rom, homosexuál nebo – extremista.

Znalec Mazel není podjatý

No, říkám si, není nad to, když soud své rozhodnutí náležitě a zevrubně odůvodní!

Aktualisováno.
Ještě že soudružka soudkyně byla tak laskava, že některé důvody vyjevila aspoň tisku, když do přípisu obžalované se neobtěžovala.

Bojující demokracie v Brně neuspěla

Soudce Michal Kabelík dnes zprostil obviněného L. S. obžaloby za strasserovské tričko, a to způsobem, můžeme-li se vyjádřit poněkud prostořece, aby se establishment nažral a protisystémová oposice zůstala celá. Jistě, i on zná limity soudcovské nezávislosti a svobody slova v naší křehké demokracii, a v jejich rámci tedy učinil maximum možného. Státní zástupce si ponechal lhůtu na odvolání.

Podrobnosti a zvukový záznam připravujeme.

Druhé dnešní hlavní líčení, v Sokolově, se nekonalo a bylo odročeno na březen.

Aktualisováno.
Zatím na ČT (v čase 12:55; zde zpráva) a na iDnes. Ditto Deník.

Aktualisováno.
Zveřejňujeme odůvodnění rozsudku (mp3, 26 min.).

Soudce Kabelík v něm odmítl doktrinu ztrestňování a i s odkazem na nedávné mediální vyjádření Michala Mazla se vyslovil proti kriminalisaci tzv. zástupné symboliky. Plně souhlasím i s jeho hodnocením úrovně politické rhetoriky představitelů DSSS, potažmo praktičnosti a praktikability jimi proponovaných řešení.

Pokud jde o Kabelíkovu závěrečnou poznámku, že zveřejňováním zvukových záznamů ze soudního jednání může dojít k zásahu do osobnostního práva třetích osob (v jím konstruovaném hypothetickém případě oběti znásilnění), postačí konstatovat, že toho jsem si samozřejmě vědom a postupuji vždy tak, aby k zásahům tohoto druhu nedocházelo. Na straně druhé se ale nedomnívám, že by právo na podobnou ochranu svědčilo i osobám, které vystupují jako představitelé státní moci, případně jako znalci. Ti chráněni nejsou a pokud se před soudem chovají jako šašci, nechť to je co nejširší veřejnosti známo.

Další povedený kousek z pera Ivo Svobody

Pro přátele závadového diskursu zde máme něco ke středečnímu mosteckému procesu: třicetistránkový znalecký posudek Ivo Svobody, v němž znalec dovodil, že vlajka (prapor) Dělnické strany ve skutečnosti propaguje neregistrované hnutí Národní odpor.

Pro neznalé bude možná nejzajímavější výpis z database závadových osob, policií humanisticky nazývané Očista, která jen čirou náhodou jako by z oka vypadla svazkům, vedeným někdejší Státní bezpečností na disidenty.

Přestože byl v tomto řízení ustanoven konsultantem Michal Mazel, není vyloučeno, že vzhledem k jeho – jak to říci vhodně… – korupční indisposici (rozuměj nevratné ztrátě schopnosti odpovědět na otázky obhajoby ohledně způsobu účtování znaleckých posudků) bude nakonec nasazen – a vyslechnut – autor původního posudku Ivo Svoboda.

O důvod víc do Mostu si ve středu udělat cestu.

Aktualisováno.
Ani taková zdánlivá maličkost jako gumičky ve vlasech delikventky bdělé policii neuniknou.

Osel měsíce má překvapivého vítěze

Přesněji vítězku, protože laureátkou prestižní ceny tohoto blogu za mimořádný přínos českému právu se nečekaně stala Silvie Štěpánová, asistentka soudce Krajského soudu v Brně. Bránící se demokracie musí počkat, výkon této výtečné osoby prostě nelze neocenit.

Poslyšte justiční příběh, který není po stránce procesní nijak složitý, ale to, co oceněná oslice předvedla, je jedinečné:

Žalobce, podnikatel v oboru spedičních služeb, zaplatil v polovině r. 2008 žalované, provozovateli kamionové přepravy, omylem jednu fakturu dvakrát, a protože žalovaná, ač vyzvána, se k vrácení peněz neměla, podal na ni koncem toho roku k brněnskému krajskému soudu žalobu o vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodně žádný hard case, naopak typická žiletka.

Proti vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, v němž uvedla, že platbu neobdržela. Půltřetího roku byl soud nečinný, a poté žalobci zaslal zmíněnou asistentkou Silvií koncipovanou výzvu, ve které jej pod sankcí ztráty sporu vyzval, aby svou žalobu doplnil o řadu dokonale irelevantních údajů o oné duplicitně uhrazené transakci. Být předmětem sporu ukradené kolo, s nemenší mírou logiky by mohl soud po žalobci požadovat, aby doložil své maturitní vysvědčení.

Asistentka Štěpánová je jistě dosud mladá, a tak jí přejeme, ať tento Osel není v její kariéře posledním: nepochybujeme, že osobám schopným prokázat takovou míru pitomosti jako ona skýtá české soudnictví neobyčejné možnosti karierního růstu. K ceně, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafu, samozřejmě srdečně blahopřejeme!