Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Píšeme tu často o žalostné úrovni českých soudců, z nichž většina má morální kvality nedosahující kvalit průměrného obžalovaného kapsáře nebo pasáka; je dobře si připomenout, že jinde jsou na tom s justicí ještě hůř: na Slovensku je kupř. v modě šikana soudců kárnými návrhy, což vnáší do rozhodování soudů nový motivační prvek: prvek existenční nejistoty a strachu.

Jeden takový karas padl v kause trestního řízení Jana Antonína Bati, jehož potomky mám tu čest právně zastupovat. Vše podstatné je v odkazovaném článku, sluší se dodat, že jsem paní redaktorce řekl cosi velmi nepěkného i na adresu předsedy slovenského Nejvyššího soudu Štefana Harabina, který z pronásledování svých nepřátel kárnými návrhy učinil cosi jako standardní pracovní methodu; to se arci do novin nedostalo – inu, každé medium má a zná své politické limity.

Kárná žaloba samotná, resp. kárné provinění, jehož se měl soudce Pavol Tomík dopustit, je smyšlené a jeho jediným cílem je zastrašit jeho kolegy, neboť k nim se zakrátko dostane i žaloba týkající se náhrady za znárodněný majetek Baťova koncernu na Slovensku, a co kdyby chtěli rozhodnout podle práva a nikoli podle představ slovenských vládních vašnostů…

Návrh na povolení obnovy řízení z r. 2010, jemuž Tomíkův senát po téměř třech letech vyhověl, je prima facie důvodný a ani sebeintensivnější spin doctoring slovenské vlády – a patrně i tajné služby –, které si v posledních měsících objednávají protibaťovské články a televisní reportage jako na běžícím pásu, nemůže změnit nic na tom, že J. A. Baťa nejenže nebyl nacistický kolaborant, ale byl zřejmě vůbec nejštědřejším sponsorem jak Benešovy vlády, tak Slovenského národního povstání. Proradný Beneš se mu arci po válce odvděčil tak, jak bylo jeho zvykem.

Čistě pragmaticky, pokud se kárné řízení se soudcem Tomíkem skutečně bude konat, je to jen v náš prospěch, protože ve Štrasburku si jistě rádi poslechnou, jak se vedlo soudcům, kteří měli tu smělost rozhodnout bez ohledu na přání vlády.
35 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan A. Baťa
Počet zobrazení: 8395

S neklidem pozoruji nárůst pravicového extremismu v ČR a rád bych v rámci svého oboru přispěl k boji proti němu, napsal historik Jan Boris Uhlíř do žádosti o zápis na seznam znalců. Jak se jeho bojový animus snáší s potřebou nestrannosti a nezávislosti znalce, nám tato perla místního znalectví jistě objasní při výslechu u některého soudu, stejně jako to, jak probíhaly jeho vstřícné kontakty s ministerstvem vnitra a Útvarem pro odhalování organisovaného zločinu, o nichž se v doporučení pochvalně zmiňuje ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra Martin Linhart.

Krajský soud v Praze, s nímž o tyto informace vedeme již půl roku boj, se arci nevzdal, a když už nemohl naši žádost odmítnout, aspoň některé pasáže požadovaných rozhodnutí znečitelnil. Nevím, jak vzniklo úsloví leze to z něj jak z chlupaté deky, ale řekl bych, že z krajského soudu vypadávají informace podstatně pomaleji.

Tedy popořádku: nové rozhodnutí, přiložený balík dokumentů, a – protože se nemíníme vzdát – naše další odvolání a stížnost.

23 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 7525

Tento případ je od začátku nepřehledný, a jasno mi do něj nevnesl ani prvoinstanční rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jisto je tolik, že dva Neromové se vloni v květnu v Teplicích střetli se skupinou šesti Romů; výsledkem byli tři pobodaní Romové, z nichž jeden následkům svých poranění podlehl. Bodné rány mu zasadil třikrát trestaný Stanislav Sýkora, kterýžto si nyní od soudu odnesl pětiletý trest, a to – pro všechny nečekaně – za zločin rvačky podle § 158 odst. 3 TrZ.

Tento trestný čin má v systému hmotného trestního práva poněkud zvláštní postavení, neboť se – částečně – jedná o speciální skutkovou podstatu k trestnému činu ublížení na zdraví, umožňující soudu uložit trest (arci mírný) za účast na rvačce i v případě, že při ní k trestněprávně relevantní újmě na zdraví nedojde, avšak na druhé straně je zranění ve rvačce způsobené posuzováno mírněji, než kdyby v němu došlo za jiných okolností. To našlo uplatnění právě v tomto případě, a Sýkora tak mohl odejít od soudu s relativně velmi mírným trestem za jednání, které by jinak mohlo být posouzeno až jako vražda: bodnutí nožem do hrudníku oběti je jednáním, u něhož lze srozumění se smrtelným následkem jistě presumovat.

Posuzováno v této základní rovině, jeví se ústecký rozsudek jako alibismus a snaha vyhnout se složitému (a politicky citlivému) rozhodování, zda šlo jednání v nutné obraně, potenciálně excesivní, a jako řešení, jež bude akceptovatelné jak pro mediálně-antidiskriminační frontu, tak pro obžalovaného. Mnohé okolnosti jeví se nasvědčovat tomu, že kdyby soud skutek zkoumal důkladněji, musel by buď obviněného zcela zprostit obžaloby, nebo mu naopak uložit přísnější, následku usmrcení poškozeného odpovídající trest.

K takové hypothese – a s ohledem na skutkovou složitost a nejasnost incidentu se nic než vagní hypothesy formulovat neodvažuji – mne vedou dvě okolnosti. Za prvé fakt, že konflikt vznikl na základě skutečné nebo domnělé krádeže dvou opečených klobás, které se některý z Romů měl Sýkorovu společníkovi pokusit odcizit (pro novináře: zcizit), a za druhé to, že fysický střet iniciovali Romové, údajně v reakci na verbální agresi ze strany Neromů.

V tom je arci jádro problému, který s rozsudkem mám: pod rvačkou si umím představit fysický konflikt, jehož se na obou stranách účastní přibližně stejný počet osob, nikoli situaci šest-na-dva, ledaže by šlo o střet jedinců výrazně odlišně fysicky disponovaných. Jestliže tedy Romové v šesti zaútočili na dva Neromy, bylo právem Sýkory se bránit, a s ohledem na početní převahu útočníků mohl být k této obraně použit i nůž, a to i s plným vědomím možného následku usmrcení protivníka. Použití nože bylo ospravedlnitelnou kompensací početní převahy Romů.

Trest za rvačku se mi proto jeví nepřesvědčivým, polovičatým a alibistickým: buď byl konflikt vyvolán Sýkorou, a pak nechť nese za následek svého jednání odpovědnost jako za vraždu, včetně případné rasistické pohnutky, anebo nikoli, a pak by měl být Sýkora zproštěn.

25 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 7478

Pětiletí co pětiletí se s železnou pravidelností pokouší Česká televise zopakovat to, co se jí kdysi, v r. 1968, náramně povedlo, totiž natočit seriál ze života pražských kriminalistů aspoň zpola tak dobrý, jako byli Hříšní lidé města pražského. Nikomu se to zatím nepodařilo: dnešní herci prostě nemají kvality Jaroslava Marvana, Josefa Bláhy nebo Františka Filipovského, dnešní hudební skladatelé neumějí to, co geniální Zdeněk Liška, a brilantní, psychologicky věrohodný scenář Jiřího Marka spolu s régií Jiřího Sequense je kombinace, která se od té doby nesešla a je dost možné, že ani nesejde.

Nová reinkarnace Hříšných lidí, seriál Případy 1. oddělení, z nichž jsem zhlédl jeden díl, mne zklamala jak umělecky, tak i odborně-právnicky – a to je důvod, proč se o serialu zmiňuji na tomto a nikoli na sousedním blogu.

Ohledně umělecké hodnoty se tedy omezme na konstatování, že tak špatně herecky obsazený (miscast) seriál aby jeden pohledal: charismatický Bolek Polívka hraje pedantského starého vyšetřovatele, jednoduchý Ondřej Vetchý inteligentního policistu a Miroslav Vladyka byl obsazen do jakési zábavné figurky, která nemá s policií společného vůbec nic. Dialogy jsou ploché, kamera nudná, hudba instantně zapomenutelná.

Právně je arci seriál, soudě dle zmíněného jediného dílu, celkem věrný, neboť díky tomu, že na jeho přípravě participovali skuteční kriminalisté, pronikla do něj esence policejního myšlení a logiky. Pomiňme pokusy používat v dialozích policajtský slang, které vyznívají lehce trapně, a soustřeďme se na vyšetřovací techniky a taktiku.

Ve dílu nazvaném Hodinka k dobru jde o volnou rekonstrukci nájemní vraždy mladé dívky zosnované majitelem domu Zdeňkem Bruthansem, tedy o materii všeobecně známou. Policisté k vyšetřování přistupují methodou podezřelého už máme, tak ho zmáčkneme a třeba se přizná, státní zástupkyně není orgánem dozorovým, ale pouhým submisivním poslíčkem tlumočícím přání vyšetřovatelů soudu (který samozřejmě automaticky vyhoví, jde přece o vraždu!), a co mne zaujalo vůbec nejvíc, v celém případu se nevyskytuje ani jeden obhájce. Ačkoli je jasné, že v případě podezření z vraždy jsou dány podmínky nutné obhajoby, policisté klidně vyslýchají bez jeho přítomnosti, a vrcholem je, když po zadržení (falešného) podezřelého udělají v jeho bytě prohlídku, aniž by mu umožnili se jí zúčastnit, a ještě si pochvalují, že jeho manželka by jim jakýkoli kompromitující materiál svědčící proti manželovi, kterého nenávidí, ráda sama vydala. Že by takový předmět nemohl být vůbec použit jako důkaz u soudu, ani policii, ani tvůrce seriálu sebeméně nezneklidňuje.

Toť v kostce celé policejní myšlení, o kterém jsem psal na svých blozích mnohokrát: policista nejlépe ví, co na sprostého podezřelého platí, a každý pokus o jeho obhajobu je téměř tak zavrženíhodný jako samotný zločin.

Aktualisováno.
Ač obvykle nedivák (po vzoru nekuřák), zkonsumoval jsem mezitím i ostatní díly. Serialu jsem lehce křivdil z hlediska umělecké kvality, onen díl je patrně nejslabší, některé jiné jsou naopak docela zdařilé. Avšak co jsem napsal o policejní mentalitě, platí vrchovatě. A mimochodem, i na obhájce (resp. spíš obhájce) se v jednom dílu dostane: nad takovým musí srdce Karla Čermáka poskočit radostí, protože vyšetřování neztěžuje, pochvaluje si, jak rychle byl jeho klient dopaden a nakonec mu poradí, aby se přiznal i ke skutku, který nespáchal. Takový by to v Komoře dotáhl daleko, možná až do kárného senátu, po bok velikána advokátské ethiky (a podnikatele v podvodných arbitrážích) Tomáše Sokola!

35 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 11130

Dnes uložil Krajský soud v Ústí nad Labem v prvním stupni tresty za loňský brutální útok v Duchcově. Rozsudek byl k útočníkům značně shovívavý: od roční podmínky po tři roky vězení.

Takové tresty arci neodpovídají závažnosti toho, co se stalo: útok byl veden ve skupině z pohnutky, kterou nelze než hodnotit jako zavrženíhodnou (Romové se před incidentem pokusili ukrást poškozenému bicykl), a jeho následkem je těžké ublížení na zdraví, s jehož způsobením nemohli útočníci dost dobře nebýt srozuměni; někteří obžalovaní byli nadto již pro trestnou činnost různého druhu trestáni, takže adekvátní by byly tresty mezi šesti a osmi roky vězení, pro mladistvého iniciátora útoku polovina.

Otázkou je, nakolik k rozsudku přispěla zmocněnkyně poškozených Klára Kalibová, která místo, aby řádně hájila jejich zájem, pronášela do medií výroky jako Podle poškozených šlo o rasistický čin. Nicméně říkají, že v každém národě žijí rasisté a nelze uplatňovat princip kolektivní viny, což je tvrzení sice pravdivé, ale zmocněnci poškozeného podobná hodnocení nepříslušejí; ten by měl především dbát ochrany práv svého klienta: jestliže se snad osobně nedomnívá, že útok byl motivován rasisticky (a ani já si to nemyslím), a její klienti jsou opačného názoru, je její povinností zastoupení vypovědět.

Protože je Kalibová advokátní koncipientkou Michala Mazla, lze její postup hodnotit jako zaviněné porušení povinností advokátního koncipienta, za něž by měl následovat kárný postih od České advokátní komory: ale počkat, ta přece trestá opačné jednání než nedbalé hájení práv klienta!

Akutalisováno.
Server Romea zveřejnil video z ústního vyhlášení výroku rozsudku. Doporučuji: kontrast mezi popsanou brutalitou útoku a směšně nízkými tresty nemůže být zjevnější. Připomínám, že k disposici měl soud sazbu od pěti do dvanácti let [§ 145 odst. 2 písm. a), h) TrZ].

45 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 10851