Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Včera bylo rozhodnutí obviněným intimováno. Důvod je zřejmý: státní zástupce Jan Petrásek má panickou hrůzu z toho, že by se znalec J. B. Uhlíř musel v soudní síni utkat s dobře připravenou obhajobou. Před dvěma lety totiž takový souboj prohrál jeho znalec Ivo Svoboda v kause strasserovského trička K.O. a proto Petrásek usoudil, že bude lépe znalce vůbec nepřibírat a předstírat, že úplně postačí odborné vyjádření, tedy dokument, který znalecký posudek nenahrazuje, ale dobře předzpracovaný soudce bude ochoten ho jako důkaz proti obžalovaným použít.

Nedomnívám se, že je to dobrá taktika, protože přimhouří-li oko soud I. stupně, odvolací nebo dovolací soud by neměl nechat tento úskok bez povšimnutí.
17 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 3365

Když jsem minulý týden odcházel ze schůzky s neonacistkou obviněnou v kause RWU, necítil jsem se dobře, protože jsem neměl, co positivního bych jí řekl, a opakoval jsem si, arci jen sám pro sebe, ano není mým zvykem poskytovat laciné sliby a planou útěchu, rčení, jež pro takové situace mají Angličané: the darkest hour is just before the dawn.

Potvrdilo se: usnesením senátu Felicie Hruškové rozhodl Městský soud v Praze, že soudkyně Daniela Reifová je z důvodu podjatosti vyloučena z úkonů trestního řízení, prozatím pouze těžší zločinecké skupiny. Městský soud přisvědčil námitce podjatosti a označil za nepřijatelný způsob, jakým se soudkyně Reifová vyjadřovala na adresu obhájce obžalovaných Roberta Cholenského, neboť tím nepřijatelným způsobem obhájce znevážila v očích obžalovaných a obvinila ho z nekompetentního vedení jejich obhajoby.

Není ještě vyhráno, zejména jestliže podle rozvrhu práce by měla na místo D. Reifové nastoupit Monika Křikavová, bývalá členka KSČ a mediální hvězda tamního soudu, proslulá z kausy katarského prince, avšak zdá se, že nejhorší je snad už za námi. Tluč a bude ti otevřeno, praví Písmo, a je dobře, že jsme, ač viněni malověrníky z obsese, na obhajobu a způsob jejího vedení neresignovali.
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 4705

K událostem posledních dnů jeví se mi záhodným přičinit několik poznámek.

Novým ombudsmanem místo odstoupivšího Pavla Varvařovského byla zvolena Anna Šabatová. To nemám za šťastnou volbu. Ombudsman musí být schopen, osobně či prostřednictvím svého teamu, poskytovat žadatelům o pomoc efektivní právní pomoc – to v prvé řadě – a v řadě druhé, podstatně méně často, pak i přímou intervenci. Není to práce pro nadšeného laika, a výsledky A. Šabatové v minulém funkčním období byly mírně řečeno nepřesvědčivé. Řečeno nemírně a natvrdo, její práce nestála za nic, přes veškerou snahu, o jejíž upřímnosti nemám důvodu pochybovat. I když nerozumím, proč se protikandidát Šabatové Stanislav Křeček nedávno pustil do málo relevantních populistických úvah na thema lidská práva (ne)jen menšin, jako ombudsman by byl daleko lepší, protože, ač jsem s ním často nesouhlasil např. v otázkách nájemního bydlení, mám jej za vynikajícího právníka a slušného, pracovitého člověka. Anna Šabatová je, bohužel, enthusiastický chaot, který se pro tak náročnou funkci nehodí; její parketou je práce s romskou menšinou, kde by své schopnosti uplatnila daleko lépe než v odborně složité činnosti v tomto úřadu.

Státní zástupce Ivo Ištvan, stále více pod tlakem medií, nechal obvinit několik dalších osob z ne zcela jasné trestné činnosti. Dav tleská, že si tentokrát troufl i na lobbistu Ivo Rittiga a několik jeho spolupracovníků; to arci mám za předčasný jásot a velmi bych se divil, kdyby právě tento obviněný skončil nakonec za mřížemi. Tomu nasvědčuje i to, že v jeho případě, na rozdíl od obviněných exposlanců, nebyla navržena vazba, přestože inkasuje-li Rittig na provisi z každého lístku na pražskou MHD skutečně 17 haléřů, jak se traduje, je závažnost takového trestného činu v úplně jiné kategorii než resignace na poslanecký mandát výměnou za příslib sinekury.

Souhlasit je v tomto případě nutné s ODS, která se sice dostala do posice, kdy cokoli řekne, může být a obratem je použito proti ní, ale zkrátka a dobře má pravdu: politické výměnné obchody nejsou zločinem, nejvýš politickým deliktem, za který ukládá trest volič (jak se ostatně právě tato strana v posledních volbách sama a bolestně přesvědčila). Ač pokládám za poněkud nemístné až exaltované úvahy Bohumila Doležala, že Ištvanovou loňskou akcí skončil jeden polistopadový režim (a začal druhý), obecně mám za větší nebezpečí pro tuto zemi vládu prokurátorů než vládu lobbistů a stranických kmotrů.

Naprosto děsivým způsobem se uvedla nová ministryně spravedlnosti Helena Válková, řkouc, že je dobře, není-li jasně vymezeno a politici tudíž nevědí, který skutek související s výkonem poslaneckého mandátu je trestným činem: jen je nechte, ať se bojí! Nechce se mi věřit, že by něco takového vyřkl právník, natožpak právník zabývající se trestním právem. Právní jistota je jedním z pilířů, na nichž demokratický právní stát stojí, a slevovat s ní v představě, že vyšší míra nejistoty povede – jaksi preventivně – k čestnějšímu jednání, je cestou k diktatuře. S jistým smutkem konstatuji, že nejlepším ministrem spravedlnosti za posledních dvacet let byl zřejmě Pavel Blažek; u vědomí všech jeho kvalit, bohužel.

35 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 7677

Ne, nebylo dobrou zprávou pro českou justici, najmě ústavní, že byl na další období jmenován do funkce ústavní soudce Jan Musil, osoba mdlého právního vědomí a nulového rozhledu mimo svou úzkou trestněprávní specialisaci. Jeho první výkon, jímž mne pro reinstalaci obšťastnil, mi arci poněkud vyrazil dech.

Jde o případ sporu s předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou o seznam komunistických soudců, ve kterém, aby mohla Brožová vyhrát a já prohrát, vytvořil Nejvyšší správní soud konstrukci, že jsem před podáním žaloby měl proti jejímu rozhodnutí podat stížnost, o níž by, nadřízeného orgánu nemajíc, nejprve sama rozhodla (psal jsem o tom podrobně zde, včetně textu ústavní stížnosti). Takový názor je prima facie pitomost, zjevná patrně každému, kdo se ve správním právu rudimentárně orientuje. Ne tak soudci Musilovi: ten do usnesení nechal zkopírovat několik obecných frasí o tom, jak přesvědčivě jsou rozhodnutí obecných soudů odůvodněna, a aniž by se ústavněprávní podstatě problému byť jen přiblížil, ústavní stížnost odmítl.

Takový soudce a nic… no, nebudu veršovat, však to sami znáte z Havlíčka a nerad bývám po ránu sprostý.

Janu Musilovi právem patří oslí uši a prestižní cena tohoto blogu za pozoruhodné výkony na poli českého práva; nedostal by ji arci, pokud by do usnesení upřímně napsal, že problém je pro něj (resp. pro jeho asistenty) příliš složitý a neměl náladu se mou ústavní stížností zabývat – a subjektivně jsem přesvědčen, že ač jsem u Ústavního soudu uspěl už osmkrát, žádná z úspěšných ústavních stížností nebyla tak zjevně důvodná jako tato. Takto mám oprávněný pocit, že se mi ten hlupák v taláru ještě vysmívá.

57 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 11341

Po omluvě dorazil z ministerstva vnitra avisovaný dopis týkající se postupu Archivu bezpečnostních složek, který poskytuje žadatelům podle zákona č. 106/1999 Sb. s odvoláním na povinnosti plynoucí ze zákona o ochraně osobních údajů informace, kdo a kdy studoval žadatelův spis. Názor, že studium archiválií vzniklých činností StB není vůbec zpracováním osobních údajů ve smyslu příslušného zákona, je radikální, a nejsem si jist, bude-li v této podobě akceptován Úřadem pro ochranu osobních údajů. Vyčkejme tedy v klidu věcí příštích.

9 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 3037