Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Novou obstrukční techniku zvolilo ministerstvo vnitra, které ani po třetím neúspěchu u soudu nepolevuje ve své snaze nedovolit našemu Sudetoněmeckému sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku činnost.

Přestože rozsudek je v jeho prospěch (nemusí registrovat, může počtvrté odmítnout), podalo proti němu kasační stížnost. Tu by měl projednávat osmý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Michal Mazanec, Jan Passer a David Hipšr, tedy to nejhorší z bojující demokracie, co u tohoto soudu působí.

Reagujeme poněkud sžíravě formulovanou replikou.
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 3308

Senát dnes podle očekávání potvrdil do funkce ústavních soudců Vojtěcha Šimíčka a Tomáše Lichovníka, avšak překvapením je, že odmítl Jiřího Nykodýma. Pravděpodobným důvodem jsou Nykodýmovy pravicové názory, zejména názor na církevní restituce.

Šimíček byl bezesporu povýšen za to, že v presidentské volbě jeho senát nejprve pokryl podvod s vyřazenými podpisy na arších Zemanova vážného soupeře Tomio Okamury a poté přimhouřil oko nad inseráty špinícími Karla Schwarzenberga a jeho manželku. To jsme čekali, ba predikovali, a překvapit nás proto může jen to, že nominace trvala tak dlouho. Špinavost a slouhovství je potřeba odměnit rychle, jinak odměna ztrácí motivační efekt.

U T. Lichovníka není jasné, za co jmenování přišlo, kromě působení v soudcovských quasiodborech se tato osoba ničím mimořádným nevyznamenala, i když je možné, že některé Lichovníkovy mediální výroky, např. o tom, že by se nikdo neměl zajímat o minulost soudců, mohly senátorům, z nichž nejeden má sám podivnou totalitní minulost, docela lahodit.

Nejmenování J. Nykodýma, jehož jsem si vážil jako advokáta stejně jako ústavního soudce, mám však za projev politické zvůle a vpravdě kanální politické kultury v této zemi. Ačkoli to ctěným senátorům možná doposud nedošlo, Ústavní soud není senátním orgánem a vykonavatelem politiky toho, kdo v Senátu drží většinu, na poli justice, nýbrž nezávislým soudem, vrcholným orgánem kontroly ústavnosti, který se musí skládat z názorově pestrých a nezávislých osobností, jinak bude k ničemu.

Poskoci a bezpáteřní karieristé jako Šimíček tento soud a jeho prestiž zničí, udrží ji naopak takoví soudci, kteří budou při svém rozhodování respektovat principy práva a hledat spravedlnost, a i když Nykodým nebyl v sestavě soudců Ústavního soudu nikdy špičkou z hlediska odbornosti a znalosti ústavněprávní theorie, jeho rozhodování vykazovalo značnou konsistenci a bylo fundované a fairové, tedy takové, jaké rozhodování bezcharakterního Šimíčka nikdy nebude.

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5201

Jsem přesvědčen, že nemají, a to z důvodů, které hned vysvětlím.

Po weekendových volbách do Evropského parlamentu (EP), ve kterém dvě kandidující strany, Piráti a Zelení, skončily relativně těsně pod pětiprocentní hranicí, se vynořily spekulace ohledně toho, zda by Ústavní soud nemohl po vzoru svého německého protějšku zrušit pětiprocentní uzavírací klausuli, jež způsobila, že ač by při D'Hondtově přepočítání hlasů a mandáty získaly obě strany po jednom křesle, do EP se neprobojovaly (podrobněji k tomu Marek Antoš).

O tom, že uzavírací klausule, jež jinak podporuje povolební integraci a ulehčuje – ne však garantuje – možnost sestavení většinové vlády, nemá ve volbách do EP význam, není asi sporu, neboť v něm se v rámci národních poslaneckých kontingentů žádné koalice nevytvářejí. Samotná neúčelnost určitého ustanovení sice vadu neústavnosti nezakládá, avšak porušuje-li toto ustanovení základní principy, na nichž je procedura demokratických voleb postavena, může se stát, že je Ústavní soud sezná neslučitelným s ústavností a přistoupí k jeho derogaci.

Otázkou, již si Marek Antoš z nějakého důvodu neklade, však je, co by takový zrušující nález učinil s volebními výsledky. Dosud nikdy se nestalo, aby Ústavní soud změnil volební proceduru, tedy pravidla hry, až po proběhlých volbách, a neučinil tak arci ani ústavní soud německý: jeho rozhodnutí přišla vždy v mezidobí mezi volbami, před začátkem další volební kampaně.

A to má dobrý důvod: Existuje totiž nemalý počet voličů, na jejichž volební rozhodnutí měla existence této klausule podstatný vliv. Nebýt jí, nebáli by se kupř. volit Svobodné a nebyli by dali hlas ODS, u niž měli (relativní) jistotu překročení pětiprocentní hranice, anebo by naopak hlasovali pro ČSSD, protože by se necítili morálně zavázáni podpořit Zelené a pomoci jim k překročení bariery. Výsledky voleb tím byly v každém případě značně ovlivněny.

Proto, nechtěl-li by Ústavní soud postupovat zcela svévolně, musely by po zrušení pětiprocentní uzavírací klausule následovat nové volby – a to je eventualita, již mám za prakticky vyloučenou. Ústavní soud by tedy buď ústavní stížnosti nevyhověl vůbec, anebo by klausuli zrušil, avšak ex nunc, tedy až s účinky pro příští evropské volby. Takové řešení je procesně přípustné, i když by bylo dosti kuriosní, protože pro ústavní stěžovatele by žádný přínos nepředstavovalo, jen by odstranilo neústavní stav pro futuro.
35 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 6771

Saisona politických procesů je v plném proudu nejen v Brně, ale i v Mostě, kde je tamnímu okresnímu soudu svěřen úkol potrestat Lucii Šlégrovou za činnost v někdejší Dělnické straně. Zatím se to nepodařilo, avšak v potírání oposice nelze polevit, a tak poté, co byla tato mimořádně nebezpečná čtyřiadvacetiletá extremistka zbavena zvoleného obhájce Petra Kočího, stane v září před soudem znovu v kause závadového držení praporu Dělnické strany.

Prozatím byly zpracovány znalecké posudky. Jan B. Uhlíř vysvětlil, že ÚOOZ své odborné vyjádření neposlal ze svého rozhodnutí, nýbrž na vyžádání a na základě předchozích kontaktů (o jeho výborných vztazích s různými policejními útvary nepochybujeme, o jeho nestrannosti arci ano), a k thematu ozubeného kola se poté znalecky vyjádřil tak zevrubně, že to vzbuzuje až úsměv: schází snad už jen popis toho, jak se význam tohoto symbolu vyvíjel od starověku po moderní dobu. Je pozoruhodné, že stejně jako mnozí laici ani on, ač vystudovaný historik a tedy osoba, u níž by se znalost základů vexilologie měla předpokládat, nezná rozdíl mezi vlajkou a praporem, tvrdě, že držena byla vlajka. Nikoli, a pravidlo je jednoduché: je-li to k žerdi uchyceno za rohy (cípy), je to vlajka, pokud je to na žerdi navlečeno nebo k ní upoutáno v několika bodech, jmenuje se to prapor.

Na doplnění zadal soud posudek i Josefu Zouharovi. Ten byl stručnější než Uhlíř, a vyznamenal se pro změnu jako výtečný filolog. Nu, co naplat, život je krutý: chci-li vypadat jako odborník a ne jako negramotný bambula, nemohu psát Dritte Weg, nýbrž Dritter Weg, protože Weg je, k překvapení nejednoho Čecha, v němčině maskulinem: der. Dvakrát opakovaná chybná verse tahá za uši a stejně jako znalcova Sturm Abteilung (což je v němčině jedno slovo, nikoli dvě) jej usvědčuje z toho, že píše znalecký posudek o něčem, co zná jen z doslechu.

Společnou vlastností obou posudků je jejich úplná irelevance: věc se má tak, že na základě opakovaného mediálního vyjádření soudce Vojtěcha Šimíčka, že rozpuštění Dělnické strany nijak nepostihuje její symboliku, použili obžalovaní prapor této strany v rámci protestu proti rozhodnutí o jejím rozpuštění, jednajíce v oprávněném přesvědčení o právnosti svého počínání. O nic víc a o nic méně v tomto již čtvrtý rok se vlekoucím procesu nejde.

Otázka, jaký vztah má ozubené kolo v logu Dělnické strany k německému nacismu, je ryze akademická. Osobně jsem přesvědčen, že ozubené kolo bylo do emblemu zvoleno s plným vědomím, že jde o symbol užívaný nacistickým hnutím, avšak zároveň je natolik nespecifický, že ho nelze označit za symbol nacistický, jako např. svastiku. Podobných symbolů je celá řada, stačí se podívat na Triumph des Willens a máme je tam všechny pohromadě: orel s roztaženými křídly, lopatka a obilný klas, věnec, trámový kříž (Balkenkreuz), runa Týr, dubová a smrková ratolest, to vše nacisté užívali, stejně jako mnoho dalšího (nevinná protěž horská budiž příkladem).

Jestliže by každý takový symbol měl být studován a posuzován podle stejných kriterií jako ozubené kolo, zřejmě by nezbylo než zřídit na ministerstvu vnitra odbor povolených symbolů, který by nově vzniklému subjektu vhodné logo vybral a přidělil, ovšem s tím, že bude-li přidělena tzv. pravicově extremistické straně např. borová šiška, stane se záhy neonacistickým symbolem i ona, přesně podle Marešovy a Mazlovy theorie kontextuálního extremismu a transsubstanciace závadových symbolů.

Od čehož už arciť není daleko k situaci, kdy řečník vystoupí na řečniště, za bouřlivého aplausu publika vykřikne: Sešli jsme se tu, vy víte proč, a všichni si o tom myslíme totéž, načež poputuje do vazby, neboť znalec v jeho projevu rozklíčoval nepochybné prvky podpory a propagace zakázaných hnutí.

Ale tak, přátelé, skutečná liberální demokracie nevypadá.
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 4620

Aby se mohl každý na vlastní oči přesvědčit o lžích v obžalobě sepsané brněnským státním zástupcem Janem Petráskem, rozhodli se vydavatelé Hitlerových projevů k bezprecedentnímu kroku: každý, kdo se zúčastní v pondělí jejich hlavního líčení u Městského soudu v Brně, obdrží bezplatně jeden exemplář inkriminované knihy; ta normálně stojí 790 Kč.

Tisková zpráva.
30 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 5693