Po weekendových volbách do Evropského parlamentu (EP), ve kterém dvě kandidující strany, Piráti a Zelení, skončily relativně těsně pod pětiprocentní hranicí, se vynořily spekulace ohledně toho, zda by Ústavní soud nemohl po vzoru svého německého protějšku zrušit pětiprocentní uzavírací klausuli, jež způsobila, že ač by při D'Hondtově přepočítání hlasů a mandáty získaly obě strany po jednom křesle, do EP se neprobojovaly (podrobněji k tomu Marek Antoš).
O tom, že uzavírací klausule, jež jinak podporuje povolební integraci a ulehčuje – ne však garantuje – možnost sestavení většinové vlády, nemá ve volbách do EP význam, není asi sporu, neboť v něm se v rámci národních poslaneckých kontingentů žádné koalice nevytvářejí. Samotná neúčelnost určitého ustanovení sice vadu neústavnosti nezakládá, avšak porušuje-li toto ustanovení základní principy, na nichž je procedura demokratických voleb postavena, může se stát, že je Ústavní soud sezná neslučitelným s ústavností a přistoupí k jeho derogaci.
Otázkou, již si Marek Antoš z nějakého důvodu neklade, však je, co by takový zrušující nález učinil s volebními výsledky. Dosud nikdy se nestalo, aby Ústavní soud změnil volební proceduru, tedy
pravidla hry, až po proběhlých volbách, a neučinil tak arci ani ústavní soud německý: jeho rozhodnutí přišla vždy v mezidobí mezi volbami, před začátkem další volební kampaně.
A to má dobrý důvod: Existuje totiž nemalý počet voličů, na jejichž volební rozhodnutí měla existence této klausule podstatný vliv. Nebýt jí, nebáli by se kupř. volit Svobodné a nebyli by dali hlas ODS, u niž měli (relativní) jistotu překročení pětiprocentní hranice, anebo by naopak hlasovali pro ČSSD, protože by se necítili morálně zavázáni podpořit Zelené a pomoci jim k překročení bariery. Výsledky voleb tím byly v každém případě značně ovlivněny.
Proto, nechtěl-li by Ústavní soud postupovat zcela svévolně, musely by po zrušení pětiprocentní uzavírací klausule následovat nové volby – a to je eventualita, již mám za prakticky vyloučenou. Ústavní soud by tedy buď ústavní stížnosti nevyhověl vůbec, anebo by klausuli zrušil, avšak ex nunc, tedy až s účinky pro příští evropské volby. Takové řešení je procesně přípustné, i když by bylo dosti kuriosní, protože pro ústavní stěžovatele by žádný přínos nepředstavovalo, jen by odstranilo neústavní stav pro futuro.
Komentáře
Nebýt této klauzule pravděpodobně by stěžovatelé získali více hlasů: doma by nezůstali voliči, kteří to za klauzule rovnou vzdali. Lze proto vyloučit, že by fungovala jako pozitivní diskriminace.
O některé hlasy by stěžovatelé opravdu sice mohli přijít a je teoreticky i možné, že by ani nemuseli získat mandát: neboť voliči do nich nyní částečně koncentrovali své hlasy. Ano, ale vybrali si je. Ne nějakou jinou stranu, ale je. Přičítat jim to teď k tíži, je iracionální. Naopak byl to popud si rozhodnutí lépe promyslet.
Což je ovšem už obrys úvahy, že uzavírací klauzule může mít svůj smysl i bez nutnosti skládat vládní většinu.
národní úroveň: 2 mandáty z 21 je skoro desetina, nyní je každá vládní strana, pokud se nemýlím, v jiné frakci, takže rozhoduje dohoda a hlasování úroveň EU: i Komise musí získat důvěru.
Bez nutnosti volit silnějšího hráče, pak je dost možné, že i v europarlamentu může vzniknout situace, že skupina solitérů může zablokovat funkčnost celku. Proto opatření zabraňující štěpení a volbě soliterů má svůj smysl, i když je systém více komplexní, ve výsledku musí existovat funkční blok.
Stejně tak by bylo mozno spekulovat, kdyby byly volby povinné...
Petr V
Já se ale spíše kloním k závěru, že 5% klauzule má u malých států svoji roli, protože umožňuje, aby větší strany měly v rámci frakcí početnější zastoupení a tím stát jako celek větší možnosti. Možnost fragmentace je zde reálná.
Ano, můžeme mít názor, že to jsou zanedbatelné rozdíly, že poměrný systém nepotřebuje tuto koncentraci a nutnost už u voliče volit nejenom podle ideálu, ale i faktického vlivu. Ale stejně tak můžeme mít názor opačný, že je třeba alespoň trochu omezit solitérství a zejména právě u malých států, kdy 2 mandáty jsou skoro celá 1/10 možnosti celého státu, jak ovlivnit dění v EP.
1) přijaté hlasováním 5:3 s disentem
2) rozhodnutí je podmíněno stávající legislativou a faktickými podmínkami, pokud se podstatně změní okolnosti klauzule může obstát
3) důvodem zrušení byl rozpor s principem voličské rovnosti a rovných příležitostí politických stran (německý ZZ se od české Ústavy co do abstraktnosti neodlišuje), výjimky z voličské rovnosti je třeba posuzovat přísněji, musí existovat dostatečně závažné důvody, aby politická moc jen nepetrifikovala sebe samu
4) takové důvody ÚS nenašel, v EP je vztah vlády a opozice stále ještě spíše v zárodku, důvody jsou jen teoretické / spekulativní / preemptivní, ne dostatečně reálné. Pokud se okolnosti změní, klauzule by mohla obstát.
5) disent soudce Müllera: EP a národní parlamenty se sice liší, ale ne natolik, aby se mohlo postupovat odlišně co do otázky, zda je třeba EP chránit proti nefunkčnosti, to je hlavně otázka na zákonodárce, ne na soud. je na zákonodárci, aby rozhodl o rozumnosti klauzule, zda je možnost nefunkčnosti jen teoretická, či opravdu hrozí. Navíc jakákoli prognóza zákonodárce je v podstatě spekulativní, pokud nemá být postupováno tak, že nejdřív bude EP nefunkční po volební období, aby se mohla klauzule znovu zavést
Souhlasím s disentem.
Nemohu si pomoc, ale tento akt by musel být v rozporu s Chartou EU, jinak evropské právo toto zkrátka umožňuje. Německý ÚS nepodal předběžnou otázku s odůvodněním, že článek 3 aktu není autorizací, ale jeho smyslem je jen omezit výši klauzule, která jako takový být "může", čili žádný rozpor... nevím. Není to tak jednoduché.
Vaše úvaha je ovšem chybná eo ipso, protože předpokládá, že evropské právo nemůže být protiústavní. Může.
Adresátem čl. 3 aktu je Parlament ČR, kterému tak evropské právo garantuje možnost zavést klauzuli v mezích 0 - 5%.
fbcdn-sphotos-e-a.akamaihd.net/.../...
Z jiného pohledu: Stabilizace současně vždy znamená ztrátu dynamiky. Jediný, kdo z utlumené dynamiky politické scény profituje, jsou velké strany, které se tak mnohem snáze drží u koryt. Darebáci se mnohem snáze dohodnou, když jim nikdo další nekouká pod prsty.
Jakékoliv kvórum, které nevyplývá z nedělitelnosti mandátu, je protiústavní, protože odporuje požadavku na rovnost hlasů a právní ekvilibristika se slovíčky na tom nemůže nic změnit.
Nicméně Pefi se mýlí, protože nebere v úvahu kriterion účelnosti omezení rovnosti hlasovacího práva. Ta, resp. její přínosy, by měly v testu proporcionality převážit zásah do rovnosti práv. Ve volbách do PSP tomu tak je, ve volbách do EP nikoli, neboť její přínos je marginální, kdežto omezení rovnosti volebního práva značné.
Přínos klauzule je "marginální", protože dosud klauzule buď existovala, nebo existoval systém velkých stran z domácích volebních systémů a konečně v EP existovala dohoda. Nic z toho není jisté a neměnné.
Naopak do poslanecke snemovny bych klidne snizil na 2%, nebo radeji na 10.000 za mandat ... no asi ty % ... % bych stanovil aby 1000 malych stran nebylo schopno diky tomu, ze by se volili sami zaprat parlament ... tedy aby to cilo bylo dostatecne vysoke, bay fakt na toho kandidata % meli a ne aby ubirali jinym stranam, nebot oni maji narok na 1/4 poslance a tak dostanou celeho.
Osobne me strany stvou, protoze si haji jen svoje zajmy a navzajem hraji divadlo, shazuji navrhy a male pak vydiraji velke ... kdyby to nedelaly, nebyl by zadny problem.
Problem tez je, ze velka strana nuti poslance, aby je poslouchali, kdyz ne, tak je bud vyhodi, nebo priste ani nezaradi na kandidatku a to presto, ze by meli podporu clenu.
Jedinou demokratickou stranou jsou svobodni, nebot oni jedini maji vedeni skutecne volene ... je ale otazka, co by se stalo, kdyby dostali realne vliv.
Petr V
zeleni.cz/.../volebni_stiznost_BOU_podepsano.pdf
www.pirati.cz/_media/rp/zaloba.pdf
Myslite, ze to ma sanci?
Michal Zdarsky
HS
RSS kanál komentářů k tomuto článku