Autorem blogu je 
Senát dnes podle očekávání potvrdil do funkce ústavních soudců Vojtěcha Šimíčka a Tomáše Lichovníka, avšak překvapením je, že odmítl Jiřího Nykodýma. Pravděpodobným důvodem jsou Nykodýmovy pravicové názory, zejména názor na církevní restituce.
Šimíček byl bezesporu povýšen za to, že v presidentské volbě jeho senát nejprve pokryl
podvod s vyřazenými podpisy na arších Zemanova vážného soupeře Tomio Okamury a poté přimhouřil oko nad inseráty špinícími Karla Schwarzenberga a jeho manželku. To jsme čekali, ba predikovali, a překvapit nás proto může jen to, že nominace trvala tak dlouho. Špinavost a slouhovství je potřeba odměnit rychle, jinak odměna ztrácí motivační efekt.
U T. Lichovníka není jasné, za co jmenování přišlo, kromě působení v soudcovských quasiodborech se tato osoba ničím mimořádným nevyznamenala, i když je možné, že některé Lichovníkovy mediální výroky, např. o tom, že by se nikdo neměl zajímat o minulost soudců, mohly senátorům, z nichž nejeden má sám podivnou totalitní minulost, docela lahodit.
Nejmenování J. Nykodýma, jehož jsem si vážil jako advokáta stejně jako ústavního soudce, mám však za projev politické zvůle a vpravdě kanální
politické kultury v této zemi. Ačkoli to ctěným senátorům možná doposud nedošlo, Ústavní soud není senátním orgánem a vykonavatelem politiky toho, kdo v Senátu drží většinu, na poli justice, nýbrž nezávislým soudem, vrcholným orgánem kontroly ústavnosti, který se musí skládat z názorově pestrých a nezávislých osobností, jinak bude k ničemu.
Poskoci a bezpáteřní karieristé jako Šimíček tento soud a jeho prestiž zničí, udrží ji naopak takoví soudci, kteří budou při svém rozhodování respektovat principy práva a hledat spravedlnost, a i když Nykodým nebyl v sestavě soudců Ústavního soudu nikdy špičkou z hlediska odbornosti a znalosti ústavněprávní theorie, jeho rozhodování vykazovalo značnou konsistenci a bylo fundované a fairové, tedy takové, jaké rozhodování bezcharakterního Šimíčka nikdy nebude.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Dva noví ústavní soudci
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 5093
Komentáře
Když před vyhlášením rozhodnutí Ústavního soudu upozornil náš právní zástupce, že dle našeho názoru doktoru Výbornému skončilo funkční období, nikdo už se ani nedivil, že Ústavní soud toto neakceptoval. Koneckonců při postupu Ústavního soudu v předchozí části jednání o zrušení návrhu o majetkovém vypořádání s církvemi Ústavní soud dostatečně prokázal kvalitu svého přístupu k ochraně zájmů občanů této země. Po skončení jednání Ústavního soudu ve věci majetkového vypořádání s církvemi a po blamáži Ústavního soudu, který před televizními kamerami prokázal, že neví o čem jedná, jsem očekával, že všichni soudci druhý den podají demisi. Rozhodovat o tak zásadní věci a nevědět o tom, co je ve spisech, případně tvrdit, že ve spise něco není, když se to nehodí, ačkoli to tam je, je porušením základních principů demokratického státu.
Nově navržený soudce Ústavního soudu, Dr. Nykodým, neupozornil předsedu Ústavního soudu na to, že netvrdí pravdu. Dokonce rozhodl o zamítnutí návrhu, aniž by se vypořádal s veškerými skutečnostmi a důkazy, které jsme předložili. Proto nemohu v žádném případě podpořit kandidaturu Dr. Nykodýma. Stejně tak mě šokuje, že Soudcovská unie, která má dbát na spravedlivý proces, neupozornila, že nelze rozhodovat bez znalosti spisu, a to bez ohledu na skutečnost, že takto rozhoduje Ústavní soud.
Velmi nerad a s velikým sebezapřením dokáži pochopit, že nové návrhy nezná ten, kdo již je o návrhu jako celku na základě dosavadních důkazů přesvědčen, že je návrh oprávněný. Proto jsem mohl podpořit kandidaturu Dr. Rychetského a Dr. Musila. Jak je ale možné, že je nezná ten, kdo nechce návrhu vyhovět a při prokázání neznalosti spisu si dovolí znovu kandidovat na soudce Ústavního soudu.
Z rozhodování Ústavního soudu pro mne vyplývá ještě jeden zásadní závěr. Dle Ústavního soudu demokratický stát nevyžaduje morálku.
S tím zásadně nesouhlasím. Soudci Ústavního soudu ve věci majetkového vyrovnání s církvemi k výhradám o odebrání slova poslancům a ke znemožnění hlasování proto, že se hlasovalo o přestávce, kdy opoziční poslanci nebyli v jednací síni, prohlásili: Jakkoliv Ústavní soud odsuzuje morální pokleslost pozadí legislativního procesu, a to přičiněním obou znesvářených skupin poslanců, nemůže, nemá-li se z odborného orgánu ochrany ústavnosti stát morálním arbitrem a vychovatelem politických reprezentací, přistoupit k derogaci napadeného zákona pouze z důvodu neúcty jedné části zákonodárců k druhým. Prostě dle Ústavního soudu lze v demokratické společnosti přijímat zákony o přestávce a znemožňovat nepohodlným ústavním činitelům plnit jejich ústavní práva a povinnosti a takovouto skutečnost považovat za pouhou neúctu jedné části zákonodárců k druhým.
Je tak snad zřejmé, jak mohu a musím hlasovat. Předpokládám, že minimálně kolegové, kteří jako já podali podnět k Ústavnímu soudu, ale pravděpodobně i mnozí další, vyhodnotí jednání Ústavního soudu a příspěvek pana doktora Nykodýma k tomu, co bych mohl nazvat opovrhováním zákonodárného sboru.
Pokriveni prava a charakteru je totiz ta prava vstupenka do klubu....
RSS kanál komentářů k tomuto článku