Autorem blogu je 
Nebyl jsem u včerejšího hlavního líčení soudcem, ale kdybych byl, zřejmě bych se ve chvíli, kdy se pod Janem Šináglem ulomila v jednací síni budovy nového justičního paláce v Brně sedačka, musel hanbou propadnout. Pomiňme fakt, že řečená upadla právě pod J. Šináglem, kdokoli jej zná, chápe, že si náhoda musela vybrat právě jeho, a bylo by tomu nepochybně zcela stejně, i kdyby jednací síň měla stejně míst jako stadion Maracanã. Položme si však jednoduchou otázku, co si má občan pomyslet o justici, jestliže ta nedokáže zajistit ani takovou samozřejmou věc, jako jsou bezpečná místa k sezení u soudu.
Máme ještě vůbec právo dívat se svrchu na tzv. rozvojové země, když náš stát nedokáže zařídit ani tohle? A jestliže si náhodný pozorovatel zároveň může přečíst, že bývalý předseda Krajského soudu v Brně Jaromír Pořízek stojí za nedostatky při stavbě a jejím zadání před soudem a že Nejvyšší správní soud řeší, zda si stát za chyby při stavbě objektu vyměřil pokutu ve správné výši, chtě-nechtě si musí připadat nikoli jako v zemi rozvojové, ale jako ve filmových Hošticích, kde před návštěvou italských zemědělců připravují erotickou show
.
Po skončení hlavního líčení jsem stál u architektonického objektu, do něhož autoři umístili mramorový stojan s názvy institucí, které v onom domě hrůzy sídlí, jejž jsem pracovně nazval okrasná louže
, a přemýšlel, je-li této zemi vůbec ještě pomoci, anebo bude nutno prostě se smířit se současným stavem jako s daností a uvažovat, jak z této země co nejrychleji emigrovat a vraceje se ne víc než jednou do roka např. na Vánoce, pohlížet na ni jako na jeden velký zábavní park, jehož obyvatelstvo je, řečeno s jiným filmovým klasikem, tak nádherně zaostalé.
Aktualisováno.
Jan Šinágl, pádem zjevně neotřesen, pořídil, opouštěje soudní budovu, tuto fotografii desky, jež je na ní umístěna:
Princip presumpce neviny brání minimálně do pravomocného skončení trestního řízení desku odstranit, to je jasné. Otázkou je, co s ní pak. Škoda, že grafik neponechal mezi řádky víc místa, to by bylo řešení jednoduché: prostě by se ke jménům obou pánů doleptaly tresty, které jim soud uložil, a deska by mohla sloužit svému účelu dál.
PS: A povšimněte si i vytříbeného slohu, neznámým autorem užitého: realisace výstavby stavby
! Kam se na brněnského genia, viditelně právnického vzdělání i duševního obzoru, hrabe Horatius se svým exegi monumentum ære perennius regalique situ pyramidum altius!
Komentáře
Samozřejmě debilní konstrukce. Dva drobné svary v příčném směru. Je zřejmé, že tohle nemůže vydržet dlouhodobě převažující namáhání zkrutem. Ale to je zbytečné komentovat - stačí se podívat na koncepci celé té budovy a vlastně většiny novostaveb financovaných z veřejných prostředků. Málokdy se člověk potká a účelným a robustním designem. A není to bohužel specialita ČR.
Ale jinak, být v kůže soudce nikam se nepropadám a dokonce bych podle sedačky českou justici nehodnotil. Viděl jsem už tolik trapasů a katastrof způsobených zákeřnou a škodolibou hmotou, že nějaká prasklá sedačka mne nerozhází. V okamžiku, kdy se něco zkazí je okolo vždycky milión moudrých, kteří ví přesně, co a jak se to mělo udělat. Do té doby je to vždy ten taková nevýznamná část kontraktu - technické řešení. Vyrobit přece umí každý, ale prodat, to je dílo...:) A tak technici dostávají každý rok stejný úkol, snížit výrobní náklady o 3-5% a toto jsou konce.
Škoda, že se všichni tito mudrlanti nehlásí na technické obory, bylo by méně prasklých sedaček:)
Jinak děkuji, nezklamal jste mne svou poznámkou o LAW. Už mi to chybělo.
Já tipuji "provedení realizace výstavby stavby"
RSS kanál komentářů k tomuto článku