Snad v žádném jiném sportovním odvětví se nezrcadlí celkový stav této společnosti tak přímočaře jako ve fotbale. Ten je v zemi provozován profesionálně a skandálů je v něm tolik, že se jeví nepraktickým je odlišovat a oddělovat: Trockij psal o permanentní revoluci, v českém vrcholovém fotbale probíhá cosi jako permanentní úplatkářsko-sázkařský skandál, který nikdy nezačíná ani nekončí, pouze se mění intensita jeho vnějších projevů a jednotliví aktéři, jimž se, obvykle spíše nešťastnou shodou okolností než cílevědomým úsilím k tomu povolaných orgánů, na něco přišlo.

Přijde se arci sporadicky, a tak jsou v českém fotbale k vidění věci nebývalé. Minulý týden, snad k důstojné oslavě desátého výročí vypuknutí affairy Ivánka a Milánka, uspořádali takové povyražení v Příbrami, kde sídlí klub vlastněný Jaroslavem Starkou, osobou známou fotbalové i nefotbalové veřejnosti v kontextu rozhodně jiném než jako poctivý podnikatel nebo nezločinec. O Starkovi se mluvilo i v Ivánkovi, a své pověsti nezůstal ničeho dlužen ani v letošním ročníku první fotbalové ligy. Před několika týdny jeho mužstvo zvítězilo nad Libercem poté, co rozhodčí odpískal v jeho prospěch dvě penalty, a minulé pondělí, před televisními diváky, odehrálo se v Příbrami cosi věru nevídaného i na divé české poměry. Starkovi fotbalisté prohrávali o gol se Znojmem, leč nakonec dosáhli remisy, když se příbramský brankař zapojil v poslední minutě prodloužení do útoku, v pokutovém území soupeře svedl za pomocí hmatů a chvatů k zemi brankaře Znojma, načež Příbram z rohového kopu vyrovnala. Rozhodčí tuto evidentně neregulerní branku uznal. Nevěříte-li, přesvědčte se sami.

Další velkou osobností je předseda fotbalového svazu Miroslav Pelta. Ten se proslavil v jednom z odposlechů nyní již zlidovělým výrokem, který bych si dovolil ocitovat v jeho úplnosti, neboť pouze tak vyniknou všechny jeho půvaby a laskavému čtenáři zprostředkuji plný vhled do poměrů, jež v českém fotbale panují: Ty vole, já bych mu nejradši řekl: ty č…ku, tys přišel do Sparty, měli jsme náskok, vole, na jaře jsme se klepali, vole, všechno bylo cinklý, vole, jinak byl konec, nevyhráli jste ani jedinej zápas, ani s Hradcem to nešlo. Jo, tragédie, ostuda, blamáž, ty vole, Champions League, kvalifikace. Tak si na to vzpomeň, jak jsme postoupili, ty č…ku.

Pelta se poté stal vlastníkem jabloneckého klubu a aniž by mu přišlo neobvyklým, že je ve zjevném střetu zájmů, šefuje jak českému fotbalu, tak jednomu z prvoligových teamů. Není divu, že fanoušci nemají tohoto dobrého muže příliš v oblibě, a tak jej na každém utkání častují nezdvořilými pokřiky, z nichž Pelta ven je ten nejmírnější. Ony pokřiky začaly připomínat pověstné nápisy o Servítovi, a tak se Peltou vedená asociace rozhodla učinit tomu přítrž: pokud fanoušci křičí cokoli jiného (oblíbené jsou pokřiky jako Jude Slavie atp.), neděje se nic, ale za urážku svazového předsedy se zápasy přerušují a hrozí kontumace.

Je tedy veselo v českém fotbale, a ještě něčím připomíná fotbalové dění stav v celé společnosti: stejně jako v případě veřejných zakázek, u nichž nikdo aspoň minimálně v místě orientovaný nepochybuje, že ve hře není výběr nejlepšího, ale faktory naprosto jiné, i na fotbal chodí fanoušci už jen proto, aby se podívali, kdo tentokrát uplatil rozhodčího. Protože, jak druhdy pravil Ivánek, fotbal se sám neudělá, tak jako se sám neudělá ani výběr vítěze tendru nebo, jak jsme viděli tento týden, skutečně spravedlivý trestní rozsudek.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)