Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Začíná to býti jaksi cyklické: určitý, nepředvídatelný den je Ing. Jiří Fiala zadržen a transportován do vazby, eventuálně do výkonu trestu, kde stráví několik měsíců, poté se zjistí, že je nevinen a je propuštěn, načež o svých zážitcích natočí videozáznam, nějakou dobu pobude na svobodě, kde spáchá další zločin, a vše se opakuje od začátku, jen o level výš.

Společnou vlastností jeho trestných činů je, že je prakticky nelze popsat konvenčním jazykem trestního práva: příkladmo tato akce u Městského soudu v Praze. Člověk od trestního rozsudku právem očekává, že se dozví, jak pachatel někoho usmrtil, oloupil, znásilnil nebo něco ukradl, případně zpronevěřil, a ne, že se postavil s transparentem před soudní síň, vzal spis a vyskočil z okna soudu, nebo napsal soudci neslušný dopis.

Číst dál... 40 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5154

Ještě dýchají, ale konec se zdá být neodvratný. Kdo? Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách a podvodné arbitrážní soudy, o nichž čtenáři mých blogů vědí, že jsou horší než trpaslíci (a než soudní exekutoři), protože místo spravedlnosti přinášejí svým obětem předem určený výsledek sporu a nemožnost brojit proti jeho nespravedlivosti soudní cestou.

Svůj článek jsem sepsal přesně před půltřetím rokem, a judikatura od té doby ušla velký kus cesty, nikoli, pravda, prosté odboček, slepých ramen a bifurkací. Další ránu zasadil rozhodčím doložkám ve spotřebitelských smlouvách Ústavní soud, jehož II. senát sice nevyslovil naplno, že král je nahý, tedy že celý tuzemský rozhodčí průmysl je, jak by řekli ctění brněnští kolegové, jedná velká fligna, avšak zpřísnil podmínky pro platnost rozhodčí doložky tak, že České podvodnické budou muset stávající praxi podstatnou měrou revidovat, nechtějí-li o svůj miliardový business přijít.

Ústavní soud vyšel ze Směrnice Rady 93/13/EHS a na jejím základě dovodil celou řadu omezení, jimiž je platnost arbitrážní klausule podmíněna, judikuje při tom, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel – podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení.

Protože kýžená věta Rozhodčí doložka ve spotřebitelské smlouvě ve prospěch jiného než zákonem zřízeného stálého rozhodčího soudu je vždy neplatná zatím nepadla, bude to znamenat, že nové rozhodčí doložky opustí praxi vagních odkazů na seznamy rozhodců a zavedou institut odvolacího rozhodčího tribunálu – který bude přirozeně stejně (systémově) zkorumpovaný jako rozhodce prvního stupně – avšak stávající doložky budou o poznání lépe zneplatnitelné a zisky arbitrážních podvodníků a známých firem Sokola, Brože, Kunáška, Choděry a dalších přece jen o trochu poklesnou.

Není to ovšem velké vítězství, uvědomíme-li si, že v typickém případě bude rozhodčí nález vzešlý z vadného řízení soudem stejně uznán za platný exekuční titul, aniž by se postižení spotřebitelé dozvěděli, že by arbitráž mohli napadnout: pro obecné soudy je totiž daleko jednodušší exekuci nařídit než složitě zkoumat a odůvodňovat, proč konkrétní rozhodčí doložka nemůže ve světle nálezu sp. zn. II. ÚS 2164/10 obstát jako platná.

Takže: trocha odborného vzrušení, trocha hodnotné právní argumentace, ale praktický význam nálezu pro spotřebitele prozatím rovný vlnce způsobené vážkou na dokonale rovné hladině rybníka Puškvorce. Na skutečnou revoluci si budeme muset ještě chvíli počkat; doufejme, že ne příliš dlouho.

9 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2334

Podle informací zveřejněných na serveru K213 měl být dnes Ing. Jiří Fiala propuštěn z výkonu trestu. Vězněn byl více než půl roku, z důvodů, které se prima facie nejeví dostatečnými.

Podrobnosti a komentář připravujeme.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1732

Todle je aspoň poctivej blázinec, libuje si pacientka Helena Růžičková v nesmrtelné sceně z Dívky na koštěti. Podobné pocity musí mít každý, kdo sleduje peripetie kolem případu olomoucké fotbalové korupce. Prvně jsme o ní psali letos v červnu, pozastavujíce se nad tím, že orgán soukroprávního subjektu-spolku nemíní čekat na rozsudek a hodlá vynést svůj disciplinární verdikt bez ohledu na něj.

Od té doby se v případu událo několik věcí: nejprve byla Olomouc svazovou disciplinárkou potrestána ztrátou devíti bodů a akteři korupční affairy dostali dlouholeté zákazy činnosti. Klub se neodvolal, avšak učinil tak jeden z potrestaných, brankář Petr Drobisz, a protože ve fotbale patrně neznají zásadu zákazu reformace in peius, odvolací orgán rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, s odůvodněním, že jeden ze členů disciplinárky poskytoval Olomouci své právní služby a byl tudíž podjatý.

Poté padlo nové rozhodnutí, identické s předchozím. Proti němu se už nikdo neodvolal.

A teď soud I. stupně rozhodl, že obvinění jsou nevinní a zprostil je obžaloby.

No řekněte sami, není tzv. vrcholový sport v téhle zemi kouzelný?

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1637

Vše nasvědčuje tomu, že se schyluje k soudnímu sporu o zaplacení karlovarských dluhopisů z r. 1924. Výsledek predikovat těžko: jestliže byl poslední úkon, který lze interpretovat jako uznání dluhu, učiněn v 80. letech, mohla by uspět námitka promlčení, avšak záleží na tom, co přesně bylo obsahem tehdejší dohody.

Je pozoruhodné, jak se Československo pokoušelo zbavovat svých závazků legislativní (nebo quasilegislativní) cestou. Nejprve Benešovým dekretem č. 95/1945 Sb. zavázalo zahraniční majitele všech československých cenných papírů registrovat a deponovat je v dvou- až tříměsíční lhůtě na československé ambasádě, a to pod sankcí konfiskace. To je samo o sobě značně neobvyklé opatření, normálně se má za to, že povinnosti majitele dluhopisu jsou založeny v době jejich emise a nelze je, nota bene ze strany emitenta, tímto způsobem sub poena rozšiřovat; tento druh nepravé retroaktivity může stěží obstát jako fairový.

Druhým kolem pak byla měnová reforma v r. 1953, jíž byly pohledávky a závazky z těchto cenných papírů bez náhrady zrušeny [§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 41/1953 Sb.].

Sami komunisté ovšem tyto předpisy ve vztahu k zahraničním majitelům cenných papírů neaplikovali, jsouce si dobře vědomi, že by v případě soudního sporu u jiného než vlastního soudu nedopadli dobře (naopak postkomunističtí Kalouskovi úředníci, v řízení o náhradě za znárodněný koncern Baťa, s tím nemají nejmenší problém – ale to by bylo zase na jiné povídání).

Nezbývá než popřát České republice, aby ve sporu o staré karlovarské dluhopisy prohrála, protože dluhy se prostě v civilisovaném světě platí, a s tím, kdo se ze svého dluhu snaží nejrůznějšími kličkami vymluvit, je právem nakládáno jako s podvodníkem, zcela bez ohledu na to, jde-li o jednotlivce nebo o stát.

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4092