Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Pořádný skandál vypukl minulý týden poté, co se zjistilo, že společnost Apple shromažďuje data o pohybu uživatelů používajících iPhony a iPady. Jak informoval server Superapple.cz, děje se tak v souladu s licencí, na jejímž základě jsou tyto výrobky (resp. jejich operační systém iOS 4.x) užívány.

Číst dál... 5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3752

Cennou lekci o tom, že svoboda je nedělitelná, nám všem poskytl Google. Když se tato společnost před několika lety podvolila čínské vládě a spolupracovala s ní na blokování antikomunistického obsahu, netýkalo se nás to, protože Čína je daleko a byla to v podstatě její věc.

Nyní začal Google, zatím na YouTube, blokovat evropským zemím přístup k videím s údajně nacistickou thematikou. Zatím se to netýká všech položek, např. Horst-Wessel-Lied si ještě pustit můžeme, a to hned v několika podobách, ale Deutschland, Deutschland über alles už ne.

Občas YouTube blokuje určitý obsah, který je zakázán místními zákony v zemích, kde YouTube působí. Zobrazování určité nacistické tématiky je kupříkladu nezákonné v některých částech Evropy, říká vysvětlující text. Dobře nám tak, myslím.

18 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2537

Tak tohle mi dnes přišlo – a pobavilo:

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1589

V říjnu 2008 jsem napsal do odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci náhrady za průtahy v řízení:

Odvolává-li se napadený rozsudek na nález Velkého senátu ESLP ve věci

Apicella v. Itálie ze dne 29. 3. 2006 (stížnost č. 64890/01), interpretuje jeho závěry zcela nesprávně a zjevně bez porozumění smyslu příslušných pasáží nálezu. V § 136 nálezu – a to pouze obiter dictum a ve vztahu k vedlejšímu intervenientovi, vládě Slovenské republiky – ESLP uvádí, že (it, tzn. the Court = ESLP) přizná na imateriální újmě méně, než kolik odpovídá jeho judikatuře, jestliže stěžovatel již obdržel náhradu na vnitrostátní úrovni v důsledku uplatnění příslušného vnitrostátního právního prostředku. Z toho však nelze v žádném případě dovozovat, že by to dávalo signatářům Úmluvy bianco šek snižovat přiznávanou náhradu v naději, že ESLP bude takové jednání aprobovat (viz rovněž § 137 nálezu).

Dovedeno do důsledků, vnitrostátní soudy by tak mohly zcela pominout korpus vnitrostátního práva a poskytovat ochranu jen v těch případech, kdy je obava, že v případě jejího odepření by se žalobce dovolal svého práva u ESLP: takové uvažování je jednak právně i morálně pokleslé, jednak svědčí o tom, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 nepřistoupila ke sporu mezi žalobcem a žalovanou nestranně, nýbrž fakticky jako orgán žalované, jenž se snaží vyhovět žalobě jen do té míry, do které je to naprosto nezbytné z hlediska hrozby sankce ze strany nadnárodní instituce.

Žalobce podotýká, že kvalita právního státu se projevuje primárně v těch řízeních, kdy proti sobě stojí stát a jeho občan (příp. soukromá právnická osoba), a soudě dle napadeného rozhodnutí a zejména jeho odůvodnění, naplnění atributů právního státu zůstává v České republice spíš než realitou nedosaženým a nedosažitelným ideálem.Odvolací soud mi v plném rozsahu vyhověl, čímž věc skončila.

Ano, Apicella, to je skutečný buzzword ministerských úředníků, neboť ti nález vykládají tak, že za průtahy v řízení postačí přiznat minimální, často symbolickou náhradu.

Nyní vzkázala obecným soudům to samé, jinými slovy, Eliška Wagnerová v § 22 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 192/11:

Nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí považuje Ústavní soud za nutné vyjádřit se k některým závěrům, které vyvozuje vedlejší účastník (Ministerstvo spravedlnosti České republiky) ve svém vyjádření (bod 7), když s jím provedenou kazuistikou rozsudku ESLP ve věci Apicella lze v zásadě souhlasit, nicméně právní závěry jím vyvozené jsou zcela mylné. V rozsudku Apicella stanovil ESLP podmínky, za kterých lze stěžovatele, který vyčerpal vnitrostátní prostředky ochrany svého práva na projednání věci v přiměřené době (existují-li), považovat za poškozeného dle čl. 34 Úmluvy, přičemž uvedl důvody, pro které může být částka přiznaná na vnitrostátní úrovni nižší než jakou lze vyvodit z jeho judikatury; v tehdy jím posuzovaném případě ve výši 45 %. Vedlejší účastník dovozuje, že tímto ESLP výslovně uvedl, že přiměřené zadostiučinění se má na vnitrostátní úrovni poskytovat ve výši 45 % jím přiznávaných částek. Předně je třeba zdůraznit, že ESLP stanovil tuto hranici pouze jako minimální (nikoli zároveň maximální, jak zjevně dovozuje vedlejší účastník) tak, aby vnitrostátní prostředek nápravy bylo možno považovat za efektivní a stát tím předešel mezinárodněprávní odpovědnosti za porušení Úmluvy (subsidiarita stížnosti), když výše zadostiučinění má odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země. Má tomu být tedy rozuměno tak, že vedlejší účastník řadí Českou republiku dle jejího právního systému, tradic, životní úrovně a ekonomické situace na chvost členských států Rady Evropy? V tomto ohledu je přiléhavější hodnocení Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, kde je základní částka stanovena v rozmezí 15 000–20 000 Kč. Ostatně, zákon o odpovědnosti státu hovoří o poskytování přiměřeného zadostiučinění za v[z]niklou nemajetkovou újmu, nikoli částkách tolerovatelných ESLP. Vedlejší účastník by si tak jako představitel státu měl položit otázku, jaká jsou východiska a účel institutu náhrady škody způsobené státem, a to zejména v jeho ústavní dimenzi jako práva základního…
1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2923

Plním slib a doháním, co jsem během posledních dvou týdnů z nové judikatury zameškal.

Pl. ÚS 24/10 (data retention)


Tento nález (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová), zbavující provozovatele povinnosti uchovávat pro potřeby represivních orgánů tzv. provozní a lokalisační údaje, se víceméně očekával. Český ústavní soud nebývá v bourání unijní legislativy průkopníkem a poměrně hladce jím prošel např. eurozatykač, který spolkový ústavní soud ve vztahu k německým občanům odmítl.

Protože o nepřípustnosti nadměrné data retention vyžadované Evropskou unií rozhodlo již několik národních ústavních soudů, šlo jen o to, postavit se po jejich bok, což ÚS učinil způsobem, který neuráží, avšak nevychází nijak nad rámec toho, co bylo v oblasti práva na ochranu soukromí před intrusí státu judikováno dříve.

IV. ÚS 3193/10 (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání jako podmínka náhrady nákladů obhajoby)


V tomto nálezu (soudce zpravodaj Pavol Holländer) učinil ÚS další krok od rozkolísané, avšak momentálně žalobcům nepříznivé judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Velkého senátu č. j. 31 Cdo 3489/2007-62) ohledně povinnosti osoby domáhající se od státu podle ZOŠ náhrady nákladů úspěšné obhajoby podat stížnost proti usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání.

Právní názor ÚS je vyjádřen dosti pythicky, nicméně plyne z něj, že obviněný nemusí tuto stížnost podat, pokud ji – tacite přepokládáno, že důvodně – pokládá za zjevně bezúspěšnou, např. protože spáchání skutku nepopírá, avšak nepovažuje jej za trestný čin. To je velký posun, i když nikoliv definitivní; tím by měl být až nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 35/09, který by mohl shora citovaný rozsudek Velkého senátu NS zrušit a případně derogovat i ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ, na jehož základě je poškozeným náhrada odpírána.

I. ÚS 3227/07 (rozhodčí řízení)


Zde (soudce zpravodaj Ivana Janů) vstoupil Ústavní soud do vod, kam se dosud neodvažoval, a umožnil soudní přezkum rozhodčích nálezů z důvodů porušení procesních pravidel platných v rozhodčím řízení. Samozřejmě, že je-li rozhodce podvodník (reálným odhadem 99,5 případu ze sta), nebude to pro jeho oběť mít žádné důsledky vyjma zvýšení nákladů, a praktický dopad nálezu je tedy spíše jen symbolický. Berme jej však jako předzvěst toho, že by se Ústavní soud mohl ústavními aspekty podvodných arbitráží začít zabývat seriosněji a v příštím kole by mohl třebas začít zkoumat, je-li fair, když (jediného) rozhodce jmenuje dodavatel nebo jeho poskytovatel podvodnicko-rozhodčích služeb.

I. ÚS 1768/09 (procesní aspekty squeeze-outu)


Problematika squeeze-outů je, jak známo, dlouhá léta Achillovou patou českého práva. Po úspěchu prvních drobných akcionářů u ESLP se, zdá se, mění i přístup Ústavního soudu, jenž se stává citlivějším vůči jejich nářkům nad nestydatým okrádáním, které pro ně squeeze-out za ceny stanovené cinknutým znalcem představuje.

Zajímavé na tomto nálezu (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová) je, že stěžovatel tvrdohlavě odmítl podrobit se diktátu zloděje a nepodal žalobu na přezkoumání vypořádání, ale trval na vyslovení neplatnosti přeměny společnosti. Nepomohl si však příliš: Ústavní soud s odkazem na požadavek právní jistoty vyslovil neústavnost přeměny, avšak příslušná rozhodnutí nezrušil, takže stěžovatel bude moci uplatnit pouze nárok na náhradu škody, a prokázat její výši bude zcela na něm, bez pomůcky ve formě neobjektivního znaleckého odhadu, z něhož by mohl vycházet v žalobě o přezkum vypořádání – takže mu Ústavní soud, možná nechtě, pomohl z bláta do louže…

III. ÚS 2764/08 (dokazování in camera)


K tomuto nálezu (soudce zpravodaj Jan Musil) mám osobní vztah, protože stěžovatel podal ve své věci, v řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení, postupně celkem tři ústavní stížnosti. Na dvou předchozích, které uspěly (III. ÚS 441/04 a III. ÚS 457/05), jsem se sám autorsky podílel, na třetí, která vyústila v tento zamítavý nález, nikoli.

Ústavní soud zde v rozporu s prejudikaturou aproboval možnost, aby soud druhé stolice v trestním řízení prováděl dokazování projekcí videozáznamu i v neveřejném zasedání, tedy bez možnosti stran k záznamu se vyjádřit a intrepretovat jej. To je podle mne dosti vážným porušením zásad platných pro řízení před soudem a zbavuje to obviněného možnosti soudu bezprostředně vysvětlit, co je na videozáznamu vidět a jak by to mělo být interpretováno. Pouhé písemné vyjádření je pro tento účel, zejména zachycuje-li video složitější děj, stěží dostatečné.

Není proto vyloučeno, že poslední slovo zde bude mít ESLP, pro který by tato otázka mohla být zajímavá i thematicky.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3667