Plním slib a doháním, co jsem během posledních dvou týdnů z nové judikatury zameškal.

Pl. ÚS 24/10 (data retention)

Tento nález (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová), zbavující provozovatele povinnosti uchovávat pro potřeby represivních orgánů tzv. provozní a lokalisační údaje, se víceméně očekával. Český ústavní soud nebývá v bourání unijní legislativy průkopníkem a poměrně hladce jím prošel např. eurozatykač, který spolkový ústavní soud ve vztahu k německým občanům odmítl.

Protože o nepřípustnosti nadměrné data retention vyžadované Evropskou unií rozhodlo již několik národních ústavních soudů, šlo jen o to, postavit se po jejich bok, což ÚS učinil způsobem, který neuráží, avšak nevychází nijak nad rámec toho, co bylo v oblasti práva na ochranu soukromí před intrusí státu judikováno dříve.

IV. ÚS 3193/10 (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání jako podmínka náhrady nákladů obhajoby)

V tomto nálezu (soudce zpravodaj Pavol Holländer) učinil ÚS další krok od rozkolísané, avšak momentálně žalobcům nepříznivé judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Velkého senátu č. j. 31 Cdo 3489/2007-62) ohledně povinnosti osoby domáhající se od státu podle ZOŠ náhrady nákladů úspěšné obhajoby podat stížnost proti usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání.

Právní názor ÚS je vyjádřen dosti pythicky, nicméně plyne z něj, že obviněný nemusí tuto stížnost podat, pokud ji – tacite přepokládáno, že důvodně – pokládá za zjevně bezúspěšnou, např. protože spáchání skutku nepopírá, avšak nepovažuje jej za trestný čin. To je velký posun, i když nikoliv definitivní; tím by měl být až nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 35/09, který by mohl shora citovaný rozsudek Velkého senátu NS zrušit a případně derogovat i ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ, na jehož základě je poškozeným náhrada odpírána.

I. ÚS 3227/07 (rozhodčí řízení)

Zde (soudce zpravodaj Ivana Janů) vstoupil Ústavní soud do vod, kam se dosud neodvažoval, a umožnil soudní přezkum rozhodčích nálezů z důvodů porušení procesních pravidel platných v rozhodčím řízení. Samozřejmě, že je-li rozhodce podvodník (reálným odhadem 99,5 případu ze sta), nebude to pro jeho oběť mít žádné důsledky vyjma zvýšení nákladů, a praktický dopad nálezu je tedy spíše jen symbolický. Berme jej však jako předzvěst toho, že by se Ústavní soud mohl ústavními aspekty podvodných arbitráží začít zabývat seriosněji a v příštím kole by mohl třebas začít zkoumat, je-li fair, když (jediného) rozhodce jmenuje dodavatel nebo jeho poskytovatel podvodnicko-rozhodčích služeb.

I. ÚS 1768/09 (procesní aspekty squeeze-outu)

Problematika squeeze-outů je, jak známo, dlouhá léta Achillovou patou českého práva. Po úspěchu prvních drobných akcionářů u ESLP se, zdá se, mění i přístup Ústavního soudu, jenž se stává citlivějším vůči jejich nářkům nad nestydatým okrádáním, které pro ně squeeze-out za ceny stanovené cinknutým znalcem představuje.

Zajímavé na tomto nálezu (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová) je, že stěžovatel tvrdohlavě odmítl podrobit se diktátu zloděje a nepodal žalobu na přezkoumání vypořádání, ale trval na vyslovení neplatnosti přeměny společnosti. Nepomohl si však příliš: Ústavní soud s odkazem na požadavek právní jistoty vyslovil neústavnost přeměny, avšak příslušná rozhodnutí nezrušil, takže stěžovatel bude moci uplatnit pouze nárok na náhradu škody, a prokázat její výši bude zcela na něm, bez pomůcky ve formě neobjektivního znaleckého odhadu, z něhož by mohl vycházet v žalobě o přezkum vypořádání – takže mu Ústavní soud, možná nechtě, pomohl z bláta do louže…

III. ÚS 2764/08 (dokazování in camera)

K tomuto nálezu (soudce zpravodaj Jan Musil) mám osobní vztah, protože stěžovatel podal ve své věci, v řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení, postupně celkem tři ústavní stížnosti. Na dvou předchozích, které uspěly (III. ÚS 441/04 a III. ÚS 457/05), jsem se sám autorsky podílel, na třetí, která vyústila v tento zamítavý nález, nikoli.

Ústavní soud zde v rozporu s prejudikaturou aproboval možnost, aby soud druhé stolice v trestním řízení prováděl dokazování projekcí videozáznamu i v neveřejném zasedání, tedy bez možnosti stran k záznamu se vyjádřit a intrepretovat jej. To je podle mne dosti vážným porušením zásad platných pro řízení před soudem a zbavuje to obviněného možnosti soudu bezprostředně vysvětlit, co je na videozáznamu vidět a jak by to mělo být interpretováno. Pouhé písemné vyjádření je pro tento účel, zejména zachycuje-li video složitější děj, stěží dostatečné.

Není proto vyloučeno, že poslední slovo zde bude mít ESLP, pro který by tato otázka mohla být zajímavá i thematicky.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)