Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Duch spacákové revoluce se opět vznáší nad Kavčími horami: staré křivdy nejsou zapomenuty, stará příkoří mohou být i po letech pomstěna. Ozbrojený team vojenských policistů včera večer provedl, na základě příkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6, prohlídku kanceláře redaktora České televise Karla Rožánka a odnesl odtamtud značný objem dokumentů a techniky, včetně tří počítačů.

Po stránce praktické je zřejmě nejdůležitější, že armáda získala počítač a dokumenty televisního redaktora, který se zabývá armádními skandály, a informace z nich se nepochybně dostanou do správných rukou. Méně vyspělé společnosti užívají pro to, co bude následovat, termín vendetta.

Právně je situace složitější, nikoli však neřešitelná:

Ustanovení § 41 odst. 2 vysílacího zákona stanoví, že fysická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v rozhlasovém nebo televisním vysílání, má právo soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy odepřít předložení nebo vydání věci, z nichž (patrně má být: z níž) by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací.

To je evidentně lex specialis k trestnímu řádu (s výjimkou specifikovanou v odst. 3) a takto zakotvený institut práva na ochranu zdroje má přímý dopad i do ustanovení TrŘ o provedení prohlídky jiných prostor než obydlí: věc, kterou novinář nemusí vydat, nesmí být od něj získána ani prohlídkou jeho kanceláře – to by bylo evidentní a frapantní obcházení zákona.

Jde tu o zcela jiný případ než u ústavního zákazu sebeobviňování, který dovoluje pachateli trestného činu jednat tak, aby se sám neusvědčoval, avšak není chráněn před provedením úkonů, které k jeho usvědčení povedou, jako je např. odběr pachové stopy, otisků prstů, bukální stěr apod.

Zde by podobný restriktivní výklad ustanovení § 41 odst. 2 vysílacího zákona právo jím zakotvené prakticky popřel a osoby, které jednaly v důvěře v ochranu na základě tohoto ustanovení zajištěnou, by vystavil risiku možné persekuce a šikany.

Příkaz k provedení prohlídky jiných prostor vydaný Obvodním soudem pro Prahu 6 je proto nezákonný a případná ústavní stížnost proti němu (za situace, kdy jiný prostředek ochrany není přípustný) má solidní naději na úspěch.

Po vítkovských žhářích tady máme další mediálně vděčný trestní soud, případ nejdecké holčičky, kterou se její matka pokusila otrávit fridexem. Právní kvalifikace se zdá být jasná, zločin vraždy ve třetím odstavci, a s úvahou ustanovení § 58 odst. 5 TrZ se soudu otevírá možnost uložit trest od pěti let po doživotí.

Státní zástupkyně, oslněna reflektory zájmu, navrhuje výjimečný trest, avšak s ohledem na to, že obžalované svědčí hned několik polehčujících a žádné přitěžující okolnosti, by se realisticky dal očekávat trest mezi deseti a šestnácti lety vězení, podle toho, zda soud přistoupí na mimořádné snížení trestu pod spodní hranici výměry, jež činí v tomto případě 15 až 20 let.

Media však občas dokážou udělat divy.

Aktualisováno.
Uložen byl trest 25 let, což lze za nedokonanou vraždu pokládat za dosti excesivní.

Požádal mě časopis Týden, zda bych, známý sčítanec-odmítač, nesepsal, tak na 1 000 slov, argumenty proti účasti v letošním sčítání lidu. Rád jsem vyhověl a připravil ke zveřejnění text, ve kterém jsem všechny základní argumenty shrnul a vysvětlil.

Jak se záhy zjistilo, došlo k drobnému přehlédnutí: požadováno bylo nikoli tisíc slov, nýbrž tisíc znaků, což jsou nějaké dva odstavce. Takovému zadání jsem arci vyhovět nedokázal, na podobném prostoru se o tak komplexní thematice smysluplně hovořit nedá. Kdybych byl básníkem, snad bych se dokázal vyjádřit např. formou haiku, takto však musím resignovat a o svůj názor se podělit se čtenáři blogu, v naději, že mi redakčním zkrácením vzniklý extrakt nepřivodí ani infarkt, ani trestní stíhání; útěchou mi budiž, že trestný čin podněcování byl vloni zrušen.

Aktualisováno.
Redakčním krácením vzniklý produkt neobsahuje žádné argumenty, nedává ani nejmenší smysl a nikdy bych ho tak nenapsal; druhá strana, mluvčí ČSÚ, tak bude moci dosíci snadného vítězství a navíc mě, naprosto důvodně, prohlásit za artikulované mluvy nemocného pablba. Patří mi to.

Naznačují to Parlamentní listy, já jsem spíš skeptický: český policista je ze všeho nejvíc líný, a aby sua sponte obvolával zaměstnavatele extremistů a doporučoval jim, jak s politicky nevhodnými uchazeči o zaměstnání naložit, se mi zdá nepravděpodobné na samé hranici nemožnosti. Pokud je to přesto pravda, návrat totalitní diktatury by definitivě přestal být nebezpečím – diktatura by byla zpátky.

O případu majitele ivančické sběrny, který měl tu troufalost vystřelit za zloději odjíždějícími ve favoritu, jsme na tomto blogu nedávno psali (a poté emotivně diskutovali). K právnímu názoru Vrchního soudu v Olomouci se nyní přiklonil i Nejvyšší soud, který ve svém stanovisku vyslovil právní názor, že aby se mohlo jednat o stav silného rozrušení pachatele trestného činu zabití ve smyslu § 141 odst. 1 tr. zákoníku, tedy musí být nějaký mimořádně intenzivní podnět, který by jej mohl vyvolat. Takovým podnětem pak zásadně není krádež majetku pachatele, byť k ní v minulosti mohlo dojít již vícekrát, pokud navíc ani není zřejmé, kdo se dopouštěl předchozích krádeží.

Jak tedy správně pojednat zloděje, který se právě chystá opustit náš pozemek v doprovodu našich cenností?

Jak známo, vyfotografovat nebo natočit na video ho nesmíme, to by bylo porušením jeho osobnostních práv dle § 12 ObčZ a záznam nebo fotografie by rozhodně nebyly procesně použitelné. Použití střelné zbraně je rovněž vyloučeno; mohli bychom jí nejvýš – planě – hrozit, byť s risikem, že se tím dopustíme zločinu vydírání podle § 175 odst. 2 písm. c) TrZ. A tak zbývá zloděje zdvořile požádat, aby setrval na místě do příjezdu Policie ČR, která ho, budeme-li mít štěstí a na dané období nebude již vyčerpána quota pohonných hmot, zadrží a našemu majetku tak poskytne náležitou ochranu.

Jestliže snad zloděj neuposlechne, můžeme mu zamávat, příp. poprosit, zda by se nám nepodepsal do návštěvní knihy, kam by nám mohl i něco veselého nakreslit.

Aktualisováno.
Mluvčí NS Petr Knötig se pokusil mediální ohlas neutralisovat prohlášením, které trochu připomíná Špelcův výrok o korunovaném volu. Samozřejmě, že prchá-li zloděj s kořistí, útok na majetek pokračuje. Excesivní by použití zbraně bylo toliko tehdy, pokud by zloděj prchal bez kořisti, a to jen za situace, kdy by tato skutečnost byla nebo měla být střelci zřejmá.

Planě jsem se kojil nadějí, že tuto fasi judikatorního vývoje mají naše soudy již několik let za sebou…