Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Výborně jsem se pobavil nad zprávou, jak podle WikiLeaks Češi Američanům zmařili tajný nákup raket přes Bělorusko.

Vysvětlení se zdá být nasnadě: rozpočet akce nealokoval dostatečné prostředky na úplatek licenci vydávajícímu úředníkovi, takže v zemi, kde kdo maže, jede, skončila supertajná operace fiaskem.

7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1737

Kdysi jsem poznamenal, že číst v českých mediích článek o nějakém právním sporu je podobné, jako nechat si od šestiletého dítěte vyprávět Hamleta. Toto zjištění znovu potvrdili v ČTK, avšak to, co ze zprávy vyplývá, je i tak šokující: Česká republika nevydá oprávněným dědicům vlastníka nacisty ukradený obraz, protože jeho majitelem není ona, nýbrž jeden z jejích krajů, a ten žádné úmluvy o odškodnění obětí holokaustu neuzavřel.

Možná by nebylo od věci vyhlásit Jihočeskému kraji takovou docela malou, lokální válku. Kraj žádnou armádu nemá a když je autonomní v otázce vracení ukradeného majetku, jistě nebude požadovat po státní armádě, aby ho bránila!

7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2687

Odsoudit někoho za to, že řekne na veřejnosti Odpor!, to by našim OČTŘ celkem šlo, horší to je, když mají vypátrat a usvědčit skutečné pachatele násilného trestného činu (v daném případě násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 2 TrZ/1961).

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1908

V románu Gabriela Chevalliera Zvonokosy se vyskytuje postava zapšklé staré panny Eulalie Čubíkové (v originálu Justine Putet, což je narážka na putain, tedy coura), která svým pokryteckým pámbíčkářstvím, s nímž se postaví do čela hnutí proti zřízení obecního pissoiru, baví celé město a nakonec ze svého fanatismu zešílí.

Na slečnu Eulalii jsem si vzpomněl, když jsem se pročítal stránkami blogu Věry Tydlitátové, vyučující religionistiky na filosofické fakultě plzeňské university. Co je tam provozováno, je děsivé: ve svaté válce boje proti všemu zdánlivě nebo skutečně antisemitskému jsou zásadně připouštěny pouze souhlasné názory, kdokoli je odlišného mínění, je – bez práva na vyjádření nebo na obranu – zesměšňován a vysmíván, např. tak, že se zábavně pozmění jeho jméno (Stwůra).

Celek dává paradoxně vzpomenout období 2. republiky; tehdy, pravda, byli cílem podobného splaškového žurnalismu Židé, dnes jsou to Židé, kdo proti svobodám druhých útočí.

Mrzí mne to, protože sám jsem nikdy k antisemitismu netíhl a moje názory jsou, jak je o mně známo, otevřeně proisraelské. Těžko snáším výklady svých levicových známých o tom, jak zločinnou politiku praktikuje Israel vůči Palestincům, a snažím se jim vždy vysvětlit, že některé věci se prostě, z podstaty věci, jeví jinak z Tel Avivu a jinak z pražské kavárny, a je proto velmi snadné stát se obětí palestinské propagandy. Co V. Tydlitátová dělá, tedy zahanbuje i mne, protože mi může být právem vytýkáno: Ty se Židů v Israeli zastáváš, a podívej se, jak se chovají k druhým zde! To je ale jen odbočka, která nemá pro věc samotnou význam.

Jak V. Tydlitátová pojímá svůj svatý boj, plasticky vyplyne např. z toho, co sama napsala v komentáři ke svému postu týkajícímu se stíhání samolepkových zločinců Vondráka a Dupové: Jistě víte, že o vylepování nálepek nešlo, šlo o propagaci nacismu, o nálepkách se mluví, aby se zakryla právě ta podstata – přisluhování tomu zlu.

A v tom je jádro pudla: jestliže opustíme basi racionality a místo o tom, co druhý skutečně udělal (tj. v daném případě, někam nalepil nálepku s odkazem na stránky www.odpor.org), obviníme ho z abstraktního zločinu přisluhování zlu, vzdáváme se dobrovolně všeho, co lidstvu přinesla moderní doba, a staneme na mentální úrovni lidí, kteří věřili, že čarodějnice zaprodaly svou duši Ďáblu a je proto správné a bohulibé je upálit. S nositeli nesouhlasných názorů (tj. s přisluhovači zlu) se nediskutuje, ti se upalují.

Je alarmující, jestliže tato osoba, jež je, minimálně pro mě, hanbou svého ethnika, vyučuje na universitě, protože university by měly být místem, kde pověra a intolerance nemá místo, kde se o věcech diskutuje a kde vládne přísné, chladné ratio.

63 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 10817

Usnesení soudkyně Věry Bártové, jímž se vyloučila z projednávání případu Dupová-Vondrák, představuje významný mezník současné vládní protiextremistické kampaně: justice dala poprvé najevo, že není ochotna jen slepě podepisovat, co jí policie předloží, a mohlo by se stát, že vláda se nakonec se zlou potáže. Ale nepředbíhejme, k takovému cíli je ještě daleko.

Ze současných tří velkých případů dospěl nejdál ten, v němž je šest čelných představitelů Dělnické strany souzeno za politické projevy pronesené v r. 2009 na prvomájové demonstraci. Prvoinstanční soud za ně uložil relativně mírné tresty, a po předpokládaném odvolání obžalovaných bude mít konečné slovo Krajský soud v Brně; intervenci Nejvyššího nebo Ústavního soudu čekat nelze, tyto soudy má vláda dokonale pod palcem a veškerá podání pravicových radikálů se tam odmítají prakticky na podatelně.

Složitější je situace v druhém procesu, kde má stanout před soudem 17 organisátorů tzv. neonacistických koncertů. Významného vítězství dosáhla vláda v září u Ústavního soudu, který rozhodl, že přístup k odposlechům telekomunikačního provozu bude mít nadále pouze obžaloba, obvinění a jejich obhájci se musejí spokojit s tím, co pro ně z odposlechů vybere policie. Na tom ovšem celé obvinění stojí: kdyby měla obhajoba přístup ke kompletním záznamům, bylo by pro ni hračkou prokázat, že obvinění aktivně usilovali, aby na koncertech k žádnému porušování zákona nedocházelo, takže je nesmysl tvrdit, že jejich jednání k takovému cíli směřovalo (trestný čin podle § 260 TrZ/1961 vyžaduje úmysl pachatele zákonem předpokládaný následek způsobit).

Přestože odposlechy byly prozatím před obhajobou zachráněny, případ stále ještě u soudu není a řadu měsíců se vleče: naposledy zadala policie zpracování znaleckého posudku týkajícího se nikoli hudby, kterou jednotlivé kapely na inkriminovaných koncertech hrály, ale kterou dříve vydaly na nosičích, ve zjevném úmyslu zkonstruovat obvinění formou hypothesy: obvinění sice zajistili, aby kapely žádnou nevhodnou hudbu neprodukovaly, ale to je nezbavuje odpovědnosti za to, že závadou hudbu, kterou mají v repertoiru, na koncertu hrát mohly. Čímž je vina trestným činem podpory a propagace jasně prokázána.

Třetím případem je mediálně nejsledovanější – protože pražský – proces Vondrák, Dupová a spol. Po vyloučení soudkyně Bártové by na její místo měla nastoupit Helena Králová, rovněž předlistopadová členka KSČ a soudkyně, mírně řečeno, úsudku nikoli právě bystrého. Pokud i ona se bude chtít vyloučit, vznikne zajímavá situace, protože rozvrh práce Obvodního soudu pro Prahu 1 stanoví její zastupování Věrou Bártovou a vice versa. V případě, že by byly z projednávání věci vyloučeny obě tyto soudkyně, další zástup rozvrhem stanoven není, a obhajoba by patrně musela trvat na tom, že nový soudce bude za přítomnosti stran vylosován, protože jinak by předseda soudu mohl vybrat soudce podle svého uvážení, a to je podle konstantní judikatury Ústavního soudu v rozporu s právem na zákonného soudce.

Jsou ale i další možnosti: např. může soudkyně Králová vrátit obžalobu státní zástupkyni k došetření, anebo ji může vzít zpět samotné státní zastupitelství, jestliže sezná, že s ní u soudu neuspěje, a nebude chtít riskovat veřejnou blamáž ve formě zprošťujícího rozsudku.

Další, a relativně pravděpodobnou, možností je varianta Uzunoglu: mnohaleté průtahy v naději, že případ vyšumí a na vše se – tak nějak po česku – zapomene.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2389