Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

S další prokorupční iniciativou přišel Občanskou demokratickou stranou a jejím expertem-hydrologem Igorem Němcem ovládaný Úřad pro ochranu osobních údajů, který zakázal Karlovým Varům zveřejňovat videozáznamy se zasedání městského zastupitelstva. Podnět k tomu dal, jak jinak, šéf místní organisace této strany.

Má smysl takovou zprávu vůbec komentovat? Domnívám se, že nikoli: od afrických zemí se Česká republika liší už jen tím, že čeští politici dosud nenašli zálibu v pestrobarevných uniformách se širokými šerpami, ve všem ostatním jsme Afriku dohnali a možná i předehnali.

11 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4137

Thematem číslo jedna letošní okurkové saisony se, aspoň prozatím, zdá být případ mladého muže, který na svém blogu zveřejnil informace o nových majitelích svého ukradeného notebooku, získané přímo z něj, pomocí jeho webkamery a snímků obrazovky, jež se – spolu s pochopitelně ne právě lichotivými komentáři okradeného – staly předmětem veřejného zájmu.

Nyní ten dobrý muž čelí hrozbě žalobou na ochranu osobnosti a hrozí mu i trestní stíhání.

Možnosti jeho právní obrany jsou více než chabé.

Argument, že jen užíval své vlastní věci, neobstojí s poukazem na prostý fakt, že i štěnice instalovaná do cizí ložnice zůstává naším vlastnictvím, přesto její používání nelze hodnotit jako souladné s právem.

O moc lépe na tom není ani argument nutnou obranou. Ta musí být jednak účelná, jednak přiměřená. V normálně fungujícím státě by bylo účelné dát přístupové údaje k disposici policii, která by zbytek za okradeného zařídila. Náš stát normálně nefunguje, proto lze akceptovat i to, že poškozený vlastník udělal práci za policii a získal údaje o poloze notebooku a o identitě jeho současných majitelů. Jakékoli zveřejnění těchto informací, natožpak jejich difamační komentování, ale není ani účelné, ani přiměřené, a okradený za ně ponese odpovědnost.

Otázka, zda majitelé notebook (domněle) nabyli v dobré víře, je podružná, ta by mohla mít význam jen potud, pokud by se aktivistický soudce rozhodl uplatnit § 3 odst. 1 ObčZ a satisfakci z toho důvodu nepřiznal nebo snížil.

Druhým thematem léta je osud mladé Britky, která není ochotna spolupracovat s českými úřady a svou dceru zanedbává mimo jiné tím, že, citováno z mediálního podání, nemá trvalé bydliště. Ač jí dcera byla soudem odňata, již dvakrát ji, řečeno slovníkem místní opatrovnické justice, unesla.

Nemám dost informací, ale rozesmálo mě, co řekla jistá soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3: že prý matce byl přidělen zkušený, anglického jazyka znalý advokát, a ona této velkorysosti vůbec nevyužila, ba se o ní, nevděčnice, ani nedozvěděla. Každý, kdo má s postkomunistickou imitací justice aspoň minimální zkušenost, ví, že advokát ex offo je úhlavním a smrtelným nepřítelem svého klienta, jehož snahou by mělo být co nejrychleji se ho zbavit, protože takový člověk nebyl ustanoven soudem proto, aby klientovi pomáhal, ale aby usnadnil práci soudu. Kdyby to nedělal, nebyl by prostě příště ustanoven – a tím přišel o potenciálně velmi výnosnou státní zakázku. Podotýkám, že ve své praxi jsem viděl desítky exoffáčů, ale takového, který by svému klientovi jakkoli pomohl, jsem doposud nespatřil, takže jej právem považuji za bytost z pohádky.

Snad bude mít Britka štěstí a podaří se jí tomuto státu i jeho opatrovnické justici uniknout.

15 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3848

Zvláštní tým ministerstva vnitra dokončil analysu, která nedoporučuje vládě podávat k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na rozpuštění Komunistické strany Čech a Moravy.

Tým to byl jistě odborný; nepochybuji, že nejméně z poloviny byl tvořen bývalými komunisty.

Na možnost zákazu KSČM bych se ovšem nedíval tak pesimisticky, u vědomí toho, kdo o těchto záležitostech ve skutečnosti rozhoduje: něco skutečně nebezpečného, jako je instalace amerického radaru, nám Rusko samozřejmě nedovolí, ale nahradit nepružnou a zaživa fosilisující komunistickou stranu mladšími kádry, to by mohlo být pro Moskvu ve výsledku jen výhodné. Tipuji proto, že návrh nakonec podán bude.

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1615

Samotné rozhodnutí zatím není k disposici, pouze tisková zpráva ministerstva, avšak podle toho, co se v ní uvádí, se zdá, že ESLP odmítl všechny námitky bývalé komunistické prokurátorky a neposkytl jí ochranu.

Pokládám to za správné, mám navíc za to, že uložený trest byl, s úvahou všech započtených amnestií, relativně velmi mírný, a udělená milost presidenta republiky skandální. Jakkoli není obvyklé posílat do vězení odsouzené v jejím věku, trestný čin, kterého se Polednová dopustila svou aktivní účastí v monstrprocesu se skupinou Milady Horákové, je natolik závažný, že tento mimořádný postup ospravedlňuje; nepřiměřeně tvrdým by patrně nebylo ani uložit trest doživotní.

Bylo by to varováním i pro ty dnešní soudce a státní zástupce, kteří, ač v prostředí demokracie a deklarované nezávislosti soudní moci, pracují na politickou objednávku a posílají do vězení každého, na koho státní moc ukáže a označí ho za extremistu. Stanout před soudem by tak jednoho dne mohli i státní zástupkyně Galková a soudci Vávra, Bártová nebo Schinzelová, stejně jako další, kteří se zpronevěřili svému poslání a zapojili se do čarodějnických procesů s oposicí.

Zdá se to být fantasmagorií bez nejmenšího podkladu v realitě? I v r. 1950 se tak musela jevit možnost, že jednou skončí před soudem a za mřížemi mladá a nadějná dělnická prokurátorka Brožová…

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2370

Cenu tohoto blogu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvar paragrafu, si vybojovala hned zkraje měsíce komunistická soudkyně Vrchního soudu v Praze Dagmar Javůrková za způsob, jak odůvodnila rozsudek svého senátu, kterým byla snížena relutární satisfakce příbuzným mrtvé sedmnáctileté pacientky. Ta nepřežila péči pražské Nemocnice Na Bulovce poté, co jí ošetřovatelka z nedbalosti přidala do infuse smrtelnou dávku chloridu draselného. Cituji z Lidovek:

Javůrková to zdůvodnila tím, že nemocnice se po tragédii chovala vstřícně, a roli sehrál i fakt, že šlo o hrubou nedbalost jednotlivce – sestry, kterou za to Obvodní soud pro Prahu 8 poslal, byť zatím nepravomocně, na tři roky za mříže.Částka 650 tisíc korun pro prarodiče pak přišla odvolacímu senátu "značně nepřiměřená" prostě proto, že jde pouze o prarodiče.

K tomu lze uvést jen tolik, že hrubá nedbalost zaměstnance nemůže být v těchto případech zásadně omluvou a důvodem ke snížení přiznané částky (jsou snad jinde pacienti zabíjeni rutinně!?), a už vůbec nelze při stanovení výše relutární satisfakce zohledňovat údajně vstřícné chování nemocnice: to je podobná argumentace, jako kdyby vrah měl dostat mírnější trest za to, že manželce oběti poslal kondolenci.

Argument pouhými prarodiči pak jen dokresluje mentální svět, ve kterém tyto amorální justiční kreatury působící v osobnostních senátech vrchního soudu žijí. Je to dokonalá ilustrace odlišného hodnotového systému komunistických soudů, o němž hovoří Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 517/2010 (§ 39): ať si prarodiče místo vnučky koupí auto!

Když tentýž senát potvrdil šestiletému dítěti za těžkou zlomeninu nohy s léčbou čítající dva chirurgické zákroky a půl roku zameškané školní docházky patnáct tisíc, řekl jsem soudružkám soudkyním (tehdy jsem tuto skutečnost ovšem pouze tušil) přímo při jednání, že se ze ně stydím. Stydím se za ně i v tomto případě a domnívám se, že je povinností každého slušného člověka udělat maximum pro to, aby jim bylo znemožněno soudit.

Bývalí komunisté do justice nepatří!

9 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3071