Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Podle průzkumů nemají Češi rádi Romy. Mohou za to do velké míry média. Tak nazval romský aktivista František Kostlán serii článků zveřejňovaných postupně na serveru nevládní organisace Romea.cz (1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl). Pravda je arci jiná: za špatný vztah Čechů k Romům mohou, mimo jiné, František Kostlán, Romea a vůbec to, pro co se postupně vžívá označení ethnobusiness.

Pomiňme to, že Kostlánovy texty jsou hrubě demagogické, když autor např. kritisuje media, že v případě konfliktu mezi Romy a Neromy nedodržují zásadu audiatur et altera pars, a jedním dechem jim vyčítá, že tuto zásadu respektují a v případě janovského pogromu dala slovo stranám oběma, a zřejmě aby ukázal, jak taková objektivní publicistika vypadat nemá, všechny své oponenty diskredituje do omrzení opakovanými dehonestujícími nálepkami (bulvární server Parlamentní listy, neonacistická Dělnická strana atp.), a zkusme si otázku mediální reflexe romské problematiky rozebrat věcně.

Obecně, zdaleka ne jen v případě menšin, platí, že lidé mají tendenci preferovat ty informace, které je utvrzují v jejich přesvědčení a posilují jejich stereotypy, a potlačovat sdělení opačná, stávající přesvědčení vyvracející a stereotypy narušující. Jestliže se ve společnosti vytvořil stav pociťované proromské diskriminace, jež je většinově vnímána emotivně (a silně negativně), příjemci mediálních sdělení uvítají takové informace, které je budou v existenci této diskriminace utvrzovat, a informace takovou diskriminaci popírající budou – spolu s mediem, které je přináší – potlačovat a pokládat za nevěrohodné.

Kdo bude psát, co lidé chtějí číst, a vysílat, co chtějí vidět a slyšet, vydělá. Takový je nemilosrdný zákon mediálního trhu: cílem není pravda, ale zisk.

Státem podporované snahy aktivistů o zobjektivnění zpravodajství měly zatím jediný následek, a to posun v obecném vnímání, rozklíčování mediálních sdělení. Když se v mediích objeví zpráva, že skupina zlodějů ukradla ze sloupů elektrického vedení kovové vzpěry, v níž není specifikována ani naznačena ethnicita pachatelů, bude ji většinový příjemce v r. 2012 číst takto: Tak Cikáni už zase kradou, a ani se nesmí napsat, že to byli Cikáni. Romové si samozřejmě nepomohou, ani když medium napíše, že šlo o Romy, a napsat, že pachateli byli Neromové, to dost dobře nelze ani stylisticky, ani obsahově: jen si představme zprávu Devětadvacetiletý Nerom dnes v Praze přepadl o tři roky mladší ženu a ukradl jí kabelku a mobilní telefon!

Požadovat, aby media při svém psaní respektovala menšinou diktovaná pravidla fairovosti a počínala si tak, jak si představuje např. František Kostlán, je kontraproduktivní, protože výsledkem bude ještě horší situace než na počátku. Media jsou reflexí společenské nálady, a jakýkoli mocenský diktát povede nejvýš ke změně filtru, který příjemci mediálních sdělení uplatní: např. absolutní zákonný zákaz zmiňovat se o ethnicitě pachatelů trestných činů, prima facie smysluplný, by vedl ke stavu, že by veřejnost začala Romům připisovat veškerou trestnou činnost, nebo minimálně všechny trestné činy určitého druhu.

Další otázkou je samotný status kritika. Romea, jak známo, pobírá nemalé prostředky na dotacích, jak z veřejných, tak ze soukromých zdrojů (např. ze Sorosových fondů Open Society), a šíří se zvěsti o, kulantně řečeno, nepříliš přesvědčivě vedeném účetnictví spolku. To v kombinaci s tím, do jaké toniny jsou zprávy na serveru Romea.cz laděny, působí opět kontraproduktivně a nelze se divit, že neromská většina tak čte tento server jako další potvrzení svých předsudků, jako důkaz o tom, že Romové Neromy vydírají, parasitují na nich a víc než co jiného lžou.
Mohla by být publicistika tohoto druhu prováděna způsobem, který by byl soužití mezi oběma ethniky prospěšný?
Bylo by to obtížné, ale domnívám se, že ano. Byly by k tomu potřebné dvě základní věci:
Za prvé by si Romea musela uvědomit, že píše nejen pro Romy, ale o Romech. Aktivistické, ideologické a hloupé žvásty, které se na serveru pravidelně objevují, a to nejen z pera Františka Kostlána (byť ten je v tomto směru jistě šampionem), nesmírně diskreditují jak tento server, tak samotnou romskou komunitu.
Za druhé by server musel opustit thesi, že protiromské nálady jsou zaviněny jakýmsi spiknutím, a přestat vidět své poslání v neustálých diskreditačních kampaních proti tzv. extremistům. Nebyli to extremisté, kdo se vloni na podzim v tisícových počtech účastnili protiromských demonstrací na Šluknovsku, a nebudou to extremisté, kdo v případě dalšího vyostřování ethnického konfliktu uspořádá první úspěšný pogrom. Bylo by načase podívat se této nepříjemné pravdě do očí. Čím dřív, tím líp.
16 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2673

Téměř dokonale stranickým hlasováním, v poměru 105:63 hlasů, přehlasovala poslanecká sněmovna senátní veto novely přestupkového zákona zavádějící sankci zákazu pobytu, populistický návrh chomutovské exprimátorky Ivany Řápkové (ODS). Nyní zbývá jen podpis presidenta, jehož odepření (presidentské veto) by bylo za situace, kdy bylo celkem hladce přehlasováno veto senátní, spíše jen gestem a malichernou obstrukcí.

Novele, svým účelem zřetelně protiromské, je vytýkána možná protiústavnost daná rozporem se základním právem na svobodu pohybu a pobytu, již omezit je možno pouze, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody (čl. 14 odst. 3 Listiny).

Že nová sankce neobstojí v přezkumu ústavnosti, si ale nejsem vůbec jist.

Samotný institut zákazu pobytu jako jedné z forem trestu, zpravidla ukládaného souběžně s trestem jiným, jen zřídka samostatně, je tradiční: máte-li stejně jako já rádi francouzské filmy, jistě si vybavujete scénu, kdy delikvent, čerstvě propuštěný z vězení, odjíždí z Paříže na venkov, protože mu byla uložena interdiction de séjour. Zákaz pobytu zná i české trestní právo (§ 75 TrZ/2009).

Mám za to, že ke zjištění, zda taková sankce může být uložena i za přestupek, Ústavní soud aplikuje dvojí test proporcionality.

V prvém bude zkoumat, zda je za zákonem vymezenou přestupkovou recidivu skutečně nezbytné a přiměřené omezit právo pachatele na svobodu pohybu a pobytu, protože to pro něj může mít značně citelné – a výrazně disproporční – důsledky.

Za druhé bude na místě se přesvědčit, zda je dostatečně zajištěno, že obviněnému nebude možno zakázat pobyt v místě skutečného bydliště (nikoli tedy nutně v místě, kde je přihlášen k trvalému pobytu), neboť taková sankce by mimo jiné zasahovala i do jeho ústavního práva na rodinný život.

Domnívám se, že novela jako ústavně konformní nakonec projde, nikoli s vlajícími prapory, spíš o fous, a Ústavní soud připomene, že sám výrok o ústavnosti ještě nevylučuje možnost protiústavní aplikace – jako by snad některý z postižených byl reálně schopen domoci se svých práv v odvolacím řízení, případně v řízení o správní žalobě.

Obce poté začnou novinku využívat, samozřejmě bez ohledu na Ústavním soudem anticipovaná omezení, a přestupkoví recidivisté, z největší části ovšem Romové, budou tímto způsobem nuceni vystěhovávat se s celými rodinami z míst, kde fakticky bydlí, a hledat si nový domov tam, kde je protiromská legislativa využívána benevolentněji.

Ivana Řápková bude mezitím zvolena vděčným elektorátem senátorkou, a není vyloučeno, že bude kandidovat i na presidentku republiky.

23 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2506

Ústavní soud opouští po uplynutí funkčního období jeden z jeho nejslabších a nejméně výrazných soudců, František Duchoň. Jeho životopis je výmluvný: v době Pražského jara vstoupil do KSČ, tu posléze sám opustil, avšak takovým způsobem, aby mu to neznemožnilo působit až do r. 1978 jako soudce a dále se živit jako podnikový právník.

S jeho působením na Ústavním soudu nejsou spojena žádná kvalitní rozhodnutí nebo přesvědčivé disenty – ty ostatně psával jen zřídka – a stopu, kterou na tomto soudu zanechal, lze hodnotit jako nezřetelnou, spíše jen tušenou.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2500

Ještě před dvěma až třemi lety jsem byl skálopevně přesvědčen, že tentokrát český národ, poprvé v novodobé historii, překročí svůj stín a dokáže si udržet jeden a týž režim po dobu delší dvaceti až pětadvaceti let; což by byl výkon, který se nepodařil od vzniku Československa dosud ani jednou.

Po mediální hysterii kolem zadržení Davida Ratha si už nejsem jist.

Demokracie, aspoň na papíře, má schopnost samočištění: jako každý jiný systém vlády bývá postižena krisemi, avšak ty dokáže řešit svou vnitřní silou, vlastními regulačními mechanismy. Zkorumpované a slabé politiky lidé ve volbách odstraní a nahradí je jinými, slušnými, a očistit se dokážou i samotné politické strany Občas je to změna drsnější a trochu to hází, tak jako v Rakousku s nástupem Jörga Haidera, avšak systém jako takový zůstává co do své povahy zachován, je i nadále demokratický. Což je podstatná výhoda před diktaturou, protože ta je na kvalitě diktátora zcela závislá a pod špatným diktátorem se rozpadá.

Samočisticí mechanismy mají však určité předpoklady a meze, a já začínám mít pocit, že ty české nejsou už s to zabránit změně, jež bude systémová, revoluční, populistická a potenciálně násilná. Tedy že skvrna na pověsti politické representace této země nemůže již být vyčištěna bez porušení podstaty látky.

Důvodů, proč se tak domnívám, je několik:

Česká media se za více než dvacet let demokratického vývoje nestala skutečně nezávislým a kritickým zrcadlem reality, ale zůstala přikrčená, úplatná a stranící moci před rozumem a spravedlností. Kulty Klause, Havla, veřejnoprávní servilita a komerční povrchnost přispěly společně k tomu, že nemáme kvalitní nezávislé analytické mediální zdroje, jen ohlupovače a roztleskávače.

Stát a státní struktury nebyly budovány podle pevného plánu a v úctě k demokratickému systému hodnot. Policie je fatálně zkorumpovaná, justiční systém je dysfunkční, zemi ovládají mafie exekutorů, lichvářů a podvodníků, proti nimž slušný člověk nenajde zastání a nemá proto důvod se státem se identifikovat a hájit jej, je-li sám denně konfrontován s tím, jak je státu lhostejný on.

Politika pozvolna přerostla do stavu vynucené nepoctivosti: strana, která si nezajistí korupční zdroje financování, nezvládne účinnou předvolební kampaň a končí v propadlišti nezájmu. Media, vedena veřejnoprávními, si zvykla mimoparlamentním stranám se vysmívat a využívat jejich představitele jen jako bezplatný šaškovský kompars pro své diskusní pořady. Výsledkem je, že tyto strany jsou nyní bezmocné, nemají tradici ani věrohodné osobnosti a do politiky tak místo nich pronikají bizarní spolky typu Věci veřejné.

Na polistopadovém vývoji se velmi neblaze podepsala i hodnotová vyprázdněnost komunistického období. Nový režim nebyl chápán jako příležitost ke změně paradigmat politického chování, ale spíše jako pokračování toho, co zde bylo předtím: nové poměry byly milovány stejně neupřímně, jako byl předtím milován Hitler, po něm Stalin a pak Brežněv. Brusel a Washington, to byla naše nová, dvojjediná Moskva.

Za celých dvacet let nedošlo k reflexi toho, že komunismus nebyl špatný proto, že nebyly k dostání banány, ale kvůli tomu, že národu vzal jeho elity a z ostatních učinil morální trosky, otroky, již, jak kdysi rozpoznal básník, bezmezně milují svého pána za misku rýže: lidé dnes většinově souhlasí s vyhnáním Němců, se znárodněním průmyslu, s odnětím majetku šlechtě a církvi, a na komunistech jim vposledku přijde špatný právě jen nedostatek banánů, resp. spotřebního zboží. Uberme něco na tvrdosti politické represe (stíháni by měli být jen ti, kteří jsou opravdu hodně jiní než my všichni), přidejme trochu na svobodě, a máme tu nový Čechů ráj.

Ze všech těchto důvodů se obávám, že demokratický režim v této zemi efektivně skončil. Kontury toho, čím bude nahrazen, se rýsují v podobě Holešovské výzvy a akcí na podporu tykadlového vandala Smetany, a rychlost změny závisí už jen na tom, kdy se objeví dostatečně schopný a charismatický politik, který se jí postaví do čela.

24 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5256

Kdy je zaplacen soudní poplatek, uhrazený bezhotovostním převodem? Podle 9. senátu Nejvyššího správního soudu až dnem, kdy je částka připsána na účet soudu.

Je to další příklad rozhodnutí, které nerespektuje realitu a nadřazuje vlastní pohodlí soudců potřebám skutečného života a oprávněným zájmům stran; jak právě píši v kasační stížnosti, kterou budu zakrátko publikovat na druhém blogu, soud jedná tak, jako by účastníci byli zřízeni k tomu, aby mu zajistili co největší rozhodovací komfort.

V judikované věci kasační stěžovatelka prohrála spor, neboť měla za to, že k úhradě soudního poplatku dochází dnem, kdy dala své bance příkaz k jeho úhradě. NSS však vyšel z toho, že i pro úhradu soudního poplatku se uplatní zásada zakotvená (historicky nikoli dlouho) v ustanovení § 567 odst. 2 ObčZ/1964; na okraj podotkněme, že ObčZ/2012 toto ustanovení nepřevzal. Platí, že není-li poplatek ve správním soudnictví řádně a včas zaplacen – a to se může stát z řady důvodů, často např. pouhou administrativní nebo písařskou chybou – a řízení je proto zastaveno, musí žalobce poplatek zaplatit do konce dne, kdy je mu doručeno usnesení o zastavení řízení. To by nebylo tak zlé, pokud by postačilo dát tento den příkaz bance. Podle výkladu NSS to ale znamená, že poplatník musí, nechce-li svůj spor definitivně a nezvratně ztratit, vyrazit na poštu a poplatek zaplatit kolkem, protože to je jediný způsob, jak důsledky zastavení odvrátit. Což může být zvlášť milé, má-li poplatník ve zvyku vybírat si datovou schránku pozdě večer…

Věřím, že názor NSS opraví Ústavní soud: od občanů je na místě vyžadovat, aby při hájení svých práv jednali aktivně, obezřetně a rozumně, avšak člověk je tvor chybující a pokud k omluvitelné chybě dojde, nesmí stát této situace zneužívat. Asymetrie úpravy civilního a správního soudnictví v otázce dodatečné lhůty pro zaplacení soudního poplatku je sama o sobě nesmyslná a těžko zdůvodnitelná, a tuto nesmyslnost by se soudy měly snažit kompensovat, nikoli ještě prohlubovat.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3082