Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Tak takovou obžalobu, jakou minulý týden podala státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková, jsem dlouho nečetl: není sice na Osla měsíce, spíš na čestnou stužku Věry Tydlitátové Nepřítel svobody II. stupně.

I když si odmyslíme, že dva hlavní obvinění, Patrik V. a Michaela D., sedí od loňského října ve vazbě (a letos v lednu k nim přibyl Richard L.), skutky, za které bylo osm obviněných v tomto monstrprocesu postaveno před soud, vyrážejí dech: v jednom případě vylepování nálepek se zakázaným textem Svobodně – Národně – Sociálně odpor.org Odpor! Odpor! Odpor!, ve druhém organisace veřejného shromáždění a ve třetím – cituji – účast na organisaci koncertu s vědomím, že na něm dojde ze strany účinkujících interpretů i dalších přítomných osob k šíření myšlenek a idejí nacismu a neonacismu a k oslavování a propagaci neregistrovaného neonacistického hnutí Národní odpor.

Taky máte takový příjemný, uklidňující pocit, když vidíte, jak dobře je v této zemi o vás a o vaši svobodu a ochranu před nesprávnými myšlenkami postaráno?

Obludným dílem jsou i v obžalobě zmiňované znalecké posudky plzeňského doktora práv Ivo Svobody (vzorek; hutný výklad začíná od str. 45) – ale o těch více až příště: tedy budu-li si ještě výdobytků této specifické formy demokracie moci užívat na svobodě, mám vtíravý pocit, že i můj diskurs začíná být, řečeno Svobodovými slovy, závadový.

Aktualisováno.

Je čtyři a půl roku trvající soudní řízení pomalé? No, možná je, připouští ministerstvo spravedlnosti ve svém nejnovějším výmluvovém díle, ale to rozhodně neznamená, že bychom za svou chybu byli ochotni cokoli zaplatit. Při kvalitách soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Pavla Riedlbaucha, který ve sporech občana se státem nezávislost ani nepředstírá, může mít tato argumentace úspěch.

Pro úplnost: naše replika a žaloba.

Před několika týdny vztyčila skupina aktivistů v místě poválečného vraždění německých civilistů u Postoloprt (Postelbergu) kříž s pamětní deskou. Další pamětní desku se – bez úspěchu – aktivisté pokusili umístit na budově postoloprtských kasáren. Pro ČTK i pro ostatní masmedia to byla, řečeno Orwellovým newspeakem, ne-událost a její aktéři ne-osoby.

Jinou desku v Postoloprtech nyní umístila oficiální německá delegace v čele s velvyslancem Johannem Haindlem. A hle, najednou je z toho zpráva.

V čem že je mezi oběma deskami tak propastný rozdíl? Inteligentní čtenář mého blogu jistě už tuší: zatímco deska medialní pozornosti nehodná mluví o mučení, zabíjení, ba dokonce o likvidaci německého obyvatelstva, deska správná se zmiňuje o událostech, při kterých došly jakési úhony – vedle viníků – též nevinné oběti, bez bližší specifikace národnosti.

Může mi, prosím, někdo, nejlépe pan velvyslanec, uvést příklad jediného Němce, který byl v Postoloprtech popraven právem? Tedy, mimo jiné, po řádném soudním procesu? Respektive po jakémkoli soudním procesu? Že ne? Rovněž se domnívám…

Taková už je, bohužel, dnešní spolková vláda a takoví jsou dnešní Češi. Říkat o některých věcech pravdu, to se prostě nedělá, a kdo toto tabu poruší, stane se předmětem medialní šikany. A proto se budeme vykrucovat a místo toho, abychom připustili, že v Postoloprtech vraždili Češi Němce, budeme mlžit o nevinných obětech jakýchsi blíže nespecifikovaných událostí.

Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.

Archiv bezpečnostních složek sice stále drží spis týkající se Petry Buzkové v tajnosti, avšak soustředěným úsilím se mi z něj přece podařilo cosi o expolitičce vymámit: dokument 1, dokument 2.

Tak vida: nezávislá komise vedená nezávislým Jaroslavem Baštou nezávisle posoudila žádost ČSSD a rozhodla, že Buzková byla evidována v registrech neoprávněně, protože… no protože byla evidována neoprávněně!

Následná strmá kariéra Kufříka Bašty ve stranických strukturách ve světle takových listin nepřekvapuje.

Náš květnový oslík putuje tam, kde již skončilo několik jeho předchůdců, k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Laureátem prestižní ceny tohoto blogu za mimořádný přínos českému právu je tentokrát soudce Pavel Riedlbauch, který v dresu České republiky svádí udatný boj proti žalobci, jenž se domáhá náhrady cca 2 000 Kč za to, že v trestním řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, cestoval osobním automobilem svého otce třikrát po sobě do sto kilometrů vzdáleného místa, poprvé na seznámení se spisem, podruhé – dvakrát po sobě – k hlavnímu líčení k soudu.

Předchozím rozsudkem Riedlbauch žalobu zamítl, protože žalobce nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a když mu odvolací soud rozsudek zrušil, vymyslel, že žalobce musí prokázat, že jel skutečně autem (a nikoli, řekněme, na kole) a že spotřebovaný bensin zaplatil ze svých prostředků.

To se stěží může podařit, a tak si soudce Riedlbauch, Osel měsíce května, bude moci připsat další bod za zamítnutí zjevně důvodné žaloby proti České republice.

Jen pro dokreslení, důvodem obžaloby pro trestný čin podpory a propagace bylo, že obviněný měl mít na jedné z demonstrací oblečené tričko s grafickým motivem, který přítomný instantní policejní znalec vyhodnotil jako nepovolený.

Podkategorie