Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Před několika týdny vztyčila skupina aktivistů v místě poválečného vraždění německých civilistů u Postoloprt (Postelbergu) kříž s pamětní deskou. Další pamětní desku se – bez úspěchu – aktivisté pokusili umístit na budově postoloprtských kasáren. Pro ČTK i pro ostatní masmedia to byla, řečeno Orwellovým newspeakem, ne-událost a její aktéři ne-osoby.

Jinou desku v Postoloprtech nyní umístila oficiální německá delegace v čele s velvyslancem Johannem Haindlem. A hle, najednou je z toho zpráva.

V čem že je mezi oběma deskami tak propastný rozdíl? Inteligentní čtenář mého blogu jistě už tuší: zatímco deska medialní pozornosti nehodná mluví o mučení, zabíjení, ba dokonce o likvidaci německého obyvatelstva, deska správná se zmiňuje o událostech, při kterých došly jakési úhony – vedle viníků – též nevinné oběti, bez bližší specifikace národnosti.

Může mi, prosím, někdo, nejlépe pan velvyslanec, uvést příklad jediného Němce, který byl v Postoloprtech popraven právem? Tedy, mimo jiné, po řádném soudním procesu? Respektive po jakémkoli soudním procesu? Že ne? Rovněž se domnívám…

Taková už je, bohužel, dnešní spolková vláda a takoví jsou dnešní Češi. Říkat o některých věcech pravdu, to se prostě nedělá, a kdo toto tabu poruší, stane se předmětem medialní šikany. A proto se budeme vykrucovat a místo toho, abychom připustili, že v Postoloprtech vraždili Češi Němce, budeme mlžit o nevinných obětech jakýchsi blíže nespecifikovaných událostí.

Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.

Archiv bezpečnostních složek sice stále drží spis týkající se Petry Buzkové v tajnosti, avšak soustředěným úsilím se mi z něj přece podařilo cosi o expolitičce vymámit: dokument 1, dokument 2.

Tak vida: nezávislá komise vedená nezávislým Jaroslavem Baštou nezávisle posoudila žádost ČSSD a rozhodla, že Buzková byla evidována v registrech neoprávněně, protože… no protože byla evidována neoprávněně!

Následná strmá kariéra Kufříka Bašty ve stranických strukturách ve světle takových listin nepřekvapuje.

Náš květnový oslík putuje tam, kde již skončilo několik jeho předchůdců, k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Laureátem prestižní ceny tohoto blogu za mimořádný přínos českému právu je tentokrát soudce Pavel Riedlbauch, který v dresu České republiky svádí udatný boj proti žalobci, jenž se domáhá náhrady cca 2 000 Kč za to, že v trestním řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, cestoval osobním automobilem svého otce třikrát po sobě do sto kilometrů vzdáleného místa, poprvé na seznámení se spisem, podruhé – dvakrát po sobě – k hlavnímu líčení k soudu.

Předchozím rozsudkem Riedlbauch žalobu zamítl, protože žalobce nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a když mu odvolací soud rozsudek zrušil, vymyslel, že žalobce musí prokázat, že jel skutečně autem (a nikoli, řekněme, na kole) a že spotřebovaný bensin zaplatil ze svých prostředků.

To se stěží může podařit, a tak si soudce Riedlbauch, Osel měsíce května, bude moci připsat další bod za zamítnutí zjevně důvodné žaloby proti České republice.

Jen pro dokreslení, důvodem obžaloby pro trestný čin podpory a propagace bylo, že obviněný měl mít na jedné z demonstrací oblečené tričko s grafickým motivem, který přítomný instantní policejní znalec vyhodnotil jako nepovolený.

…ovšem pouze proti nákladovému výroku rozsudku plzeňského krajského soudu.

Odvolání bych normálně na tomto blogu nepublikoval, avšak zajímalo by mě, co si čtenáři myslí o argumentaci v §§ 7–11 odvolání. Na kreativní výklad ustanovení § 14 odst. 2 advokátního tarifu jsem přišel přibližně před rokem, a i když jsem hluboce přesvědčen o tom, že je nesprávný, nedokážu ho vyvrátit, což, jak jistě uznáte, je poměrně prekerní a schizofrenní situace.

Dnes poprvé jsem využil práva odmítnout správnímu orgánu součinnost, jak je nově definoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1849/08. Podle některých kritiků na Jiném právu se účinky tohoto nálezu stává ze správního řízení holubník; já si to nemyslím a věřím, že projednávaný případ ukáže účelnost pohledu zastávaného Ústavním soudem.

Podkategorie