Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Myslí si to minimálně ústavní soudce Musil, resp. ten z jeho asistentů, který třístránkové usnesení vytvořil.

Ne, že bych snad poté, co jsem se dozvěděl, který soudce zpravodaj podání dostal, očekával něco jiného, ale ignorantství Ústavního soudu mne přece jen uvedlo v úžas: je vůbec možné, že by právník s minimální orientací v ústavním právu mohl nevidět, nakolik se chování soudkyně Bártové vymyká domněnce o její nestrannosti, takže vyloučení pro podjatost je za dané situace jediným možným řešením?

Aktualisováno.
Zpráva ČTK. Pozoruhodná je fotografie s usmívajícími se obžalovanými: jen zvětšit a použít do náborového letáčku Vězeňské služby!

Rozsudek a odvolání s námitkou podjatosti. Proč neudělím Ivanu Kratochvílovi prestižního Osla, jsem vysvětlil, takže se spokojím s konstatováním, že jen časová tíseň způsobila, že jsem se tentokrát v odvolání nepustil do rozborů týkajících se odlišnou rychlostí běžícího občanského a soudního času a politovaníhodně snížené schopnosti některých soudců vnímat realitu, event. vůbec užívat rozumu, jak v podobných případech pravidelně a obsáhle činím.

Rozsudek odvolacího soudu ve věci žaloby na ochranu osobnosti, jíž se manželé Kolečkovi z Karlových Varů domáhali satisfakce za zásah do užívacího práva k nájemnímu bytu, je značně stručný až strohý a oproti prvostupňovému rozhodnutí nepřináší nic nového, proto ho publikujeme pouze pro úplnost.

Už jsem si na to téměř zvykl, takže překvapen bych byl spíš opačným výrokem: podle soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Ivana Kratochvíla nedocházelo v řízení o žalobě podané v prosinci 2005 k průtahům, přestože o ní není dodnes rozhodnuto ani v prvním stupni. Podle jeho kolegyně Šárky Henzlové k průtahům nedocházelo ani v řízení, kde žaloba byla podána v září 2004 a soud do dnešního dne nejenže nerozhodl, ale ještě ani nezahájil dokazování.

Jen díky rozumnosti odvolacích senátů Městského soudu v Praze, který bývá pravidelně opačného názoru, tyto případy nekončí před Ústavním soudem nebo ve Štrasburku.

Má vůbec smysl udělovat těmto pitomcům v taláru cenu Osel měsíce? Domnívám se, že nikoli: je to prostě normální, setrvalý stav, smutná visitka toho, jak daleko má česká justice k nezávislosti na exekutivě, což se ukazuje nejplastičtěji tehdy, když má soudce rozhodnout spor, v němž je jednou ze stran řízení jeho vlastní ministerstvo.

Bolístku ve svém projevu pofoukal všem nacionalisticky rozcitlivělým Čechům jejich president Václav Klaus, když vysvětlil, že násilí Čechů na Němcích bylo sice politováníhodné, ale nelze je vůbec srovnávat s jeho příčinou, násilím Němců na Češích.

Ovšem – přece byste si nemysleli, že život Němce a život Čecha má stejnou cenu!

Opět se stydím za svého presidenta; nejspíš to bude setrvalý, u příležitosti každého státního svátku nebo jiného významného dne se manifestující stav.

Podkategorie