Lenka F., celým jménem Lenka Fidlerová, je státní zástupkyně, známá nám svým nepřezkoumatelným usnesením zamítajícím stížnost Lucie Šlégrové ve věci trestného činu závadového diskursu, jehož se tato dopustila veřejným použitím termínu národní socialismus.

Po pěti měsících od skutku policie vyšetřování ukončila a při seznámení se spisem se našel pozoruhodný dokument, z něhož vyplývá, že původně se Lenka Fidlerová – stejně jako my – domnívala, že projev Šlégrové trestným činem není. Pak ovšem názor změnila – nebo spíše jí byl změněn některým z nadřízených, od něhož dostala kartáč a poučení, že policie nejlépe ví, kdy je extremista vinen, a na ní je, aby postup policie nadšeně schvalovala a potvrzovala (příliš nadšení v jejím usnesení není, ale to se jistě časem poddá, až se soudružka zapracuje).

Osobně pokládám toto trestní stíhání, zcela zjevně účelové, za jeden z nejvážnějších případů zneužití justice k persekuci oposice v polistopadové době: vykládat projev nikoli z obsahu, ale z kontextu, to si nedovolili ani komunisté, třebaže i oni měli svůj double-speak a např. vedle demokracie lidové (tj. totalitní diktatury) rozeznávali demokracii buržoasní, tedy tu skutečnou. Nikdy se ovšem nestalo, že by byl někdo pohnán před soud proto, že určitým výrazem měl myslet něco jiného, než řekl.

Pro milovníky jemného humoru zveřejňujeme znalecký posudek Michala Mazla, z něhož se dozvíme nejen naprosto přesný počet obětí nacismu, ale i vysvětlení, proč Horáková směla a Šlégrová nesmí.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Lucie Šlégrová

Zveřejněno: 23. dubna 2011

Počet zobrazení: 4038

• extremismus
• Okresní státní zastupitelství v Mostě
• Lucie Šlégrová
• Lenka Fidlerová

Ten nápad se zrodil před necelými dvěma měsíci, měl dva inspirátory a dva rodiče.

Prvním inspirátorem byl soudní znalec Michal Mazel, který, dobře si vědom, že označit veřejnou presentaci loga rozpuštěné Dělnické strany za trestný čin nelze, vymyslel konstrukci, že trestné je samotné zobrazení ozubeného kola, jelikož to bylo používáno již ve dvacátých letech jakousi obskurní nacistickou organisací. Druhým inspirátorem byl Petr Kotáb; ten veřejně prohlásil, že při letošním sčítání lidu sčítacího formuláře vyplní jako náboženské vyznání Řád ozubeného kola.

Když jsme s přítelem Markem Hiratem probírali všechny aspekty idiocie Mazlova názoru, napadlo nás, že by nebylo špatné zaregistrovat si Řád ozubeného kola jako náboženskou společnost; té by nebylo dost dobře možné vytýkat, že má ozubené kolo ve znaku.

Já jsem poté novému řádu vytvořil web, včetně symboliky, Marek sepsal základní dokumenty a začali jsme sbírat podpisy pro registraci. Recesistický charakter Řádu podtrhla celá řada drobností, leckdy parodujících zavedené církve, jako například, že doživotní velmistr řádu je ve věcech víry neomylný nebo že mu přísluší titul Vaše velkoozubenosti; momentálně pracujeme na tom, jak mají věřící velmistrovi prokazovat úctu: základním modelem je, že pokleknou a políbí mu lem roucha, ale co když potkají velmistra např. v plavkách, co by měli Jeho velkoozubenosti líbat v takovém případě?

Jedná se tedy o zjevnou politickou recesi, nikoli nepodobnou Haškově Straně mírného pokroku v mezích zákona. Jak to dopadne, když se takovou myšlenku pokusí pojmout novinář, posuďte, prosím, sami na iDnes.

Aktualisováno.

• Parlamentní listy
• Dementi DSSS
• První zprávy (včetně fotografie velmistra)
• A další výplod severočeské novinářky iDnes
• Článek na Wikipedii

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Řád ozubeného kola

Zveřejněno: 21. dubna 2011

Počet zobrazení: 7430

• extremismus
• media
• náboženství
• Marek Hirato

Dnes byl doručen rozsudek, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 vyslovil rozpor usnesení Rady Konfederace politických vězňů (KPV) o vyloučení pana Josefa Hejtmánka, předsedy českolipské pobočky, z Rady KPV se stanovami.

Kuriosní je, že v průběhu řízení přiznala šikanosní jednání i sama žalovaná, která opakovaně navrhovala zamítnutí žaloby, protože tímto usnesením k vyloučení J. Hejtmánka nedošlo; je ovšem pozoruhodné, že KPV již dva roky nevyloučeného pana Hejtmánka na zasedání Rady, jichž má každý předseda pobočky právo se účastnit, nezve a dokonce mu fysicky brání ve vstupu do sálu, pokud se zúčastnit pokusí. Někdo tu tak trochu lže – ale to nemůže překvapit, uvědomíme-li si, že máme co do činění s organisací, v jejím čele stojí Naděžda Kavalírová, osoba pravdomluvností, mírně řečeno, neproslulá.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 18. dubna 2011

Počet zobrazení: 1347

• spolčovací právo
• Konfederace politických vězňů
• Obvodní soud pro Prahu 2
• Martin Husák
• Josef Hejtmánek

O takových rozsudcích je věru příjemno referovat: Městský soud v Praze přiznal poškozenému za průtahy v řízení u Krajského soudu v Brně, které začalo v září 2004 a doposud nedospělo ani k začátku dokazování, náhradu 82 500 Kč (jež s úrokem z prodlení dosáhne přibližně sto tisíc korun). Prvoinstanční soudkyně Šárka Henzlová (známá svou hloupostí, za kterou na tomto serveru dostala v soutěži o Osla měsíce doživotní imunitu – musí se dostat i na jiné) přitom nejprve nepřiznala žádnou náhradu s vysvětlením, že pět let přece nejsou žádné průtahy, a ve druhém kole, když ji odvolací soud zavázal právním názorem, že k průtahům v řízení došlo, se pokusila aspoň snížit náhradu na minimum a šikanosně žalobci nepřiznat náklady řízení.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 14. dubna 2011

Počet zobrazení: 2534

• Městský soud v Praze
• zákon č. 82/1998 Sb.
• průtahy
• Šárka Henzlová

Není to úplně první soudní spor týkající se obsahu poskytovaného pod tzv. svobodnou licencí na světě, ale pokud vím, je první tohoto druhu před českými soudy.

Na podzim 2005 jistý Michal Charvát, podnikatel z České Lípy, zaregistroval na své jméno doménu wikipedie.cz a umístil na ni statickou kopii (zrcadlo) authentické české Wikipedie, s vyhlídkou na možnost takto piratisovaný obsah monetisovat formou reklamy. Nemonetisoval dlouho: v prosinci téhož roku jsem jej jako autor cca 100 wikipedických článků s právní thematikou zažaloval o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 44 400 Kč. Toho se pan Charvát zalekl, zrcadlo zrušil a doménu bezplatně, jen za úhradu nákladů, přenechal skutečné Wikipedii.

Po neuvěřitelných pěti letech a třech měsících spor – až na odvolání proti nákladovým výrokům – pravomocně skončil, a Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, mi soudkyní Jitkou Kalfeřtovou přiznal na základě znaleckého posudku 28 tisíc korun s úrokem z prodlení. Žalovaný se proti rozsudku neodvolal a dluh zaplatil, takže meritorně je rozsudek pravomocný.

Od jeho četby si neslibujte vrcholné zážitky ani esthetické, ani intelektuální: J. Kalfeřtová je, řečeno s klasikem, soudkyně jen prostřední (a to jí ještě poněkud lichotíme), avšak precedenčně není judikát bez významu. Ukázalo se, že i u českého soudu lze vyhrát spor o nároky z porušení svobodné licence, a že žalovat za kolektivně vytvářené dílo může, přirozeně jen v rozsahu svého podílu, kdokoli z autorů.

Když jsem před více než pěti let žalobu podával, příliš jsem si od ní nesliboval, takže ve finále nejsou pocity z české justice zcela negativní, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že o dalších sto tisíc žaluji ministerstvo spravedlnosti za průtahy v řízení (a i tam jsou šance slušné).

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 9. dubna 2011

Počet zobrazení: 6127

• Internet
• wikipedie
• Jitka Kalfeřtová
• Krajský soud v Ústí nad Labem
• autorská práva