Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Ano, je to tak, a po letech na útěku mne temná tunelářská minulost dostihla. Ke zločinu došlo v r. 2001–2 a odhalil mne Fabiano Golgo, a to nejprve na svém blogu na aktuálne.cz. Když jsem redakci zdvořile upozornil, že informace obsažené v blogpostu jsou difamační a s odkazem na rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení i civilního soudu požádal, aby byl text odstraněn, bylo mi promptně vyhověno. Golgo, který se s tím patrně nemohl smířit, difamaci publikoval, v extended versi, na svém novém blogu a vyzval mne, abych, troufnu-li si, provozovatele zažaloval.

Mohl bych samozřejmě žalovat přímo jeho, ale nevím, proč bych to dělal. Vždyť celkem o nic nejde: český soud, o jehož kvalitě nemá asi nikdo z nás valného mínění, rozhodl v můj prospěch, Golgo s rozsudkem nesouhlasí, ale protože nemůžeme věc předložit žádnému lepšímu, např. německému, soudu, budeme se prostě s tímto resumé oba dva muset nějak naučit žít.

Radim K. je extremista (jeho právním osudem jsme se tu už zabývali a i nějaký Osel měsíce při tom padl). Nebezpečný extremista. Jako takový si před čtyřmi lety, v březnu 2007, oblékl stylové tričko a vyrazil na pochod sobě podobných do Neratovic.

Protože tričko mělo na sobě nápis v takovém divném jazyce, kterému bdělí neratovští policisté nerozuměli (byla to angličtina), zadrželi jej, z trička vysvlékli a obvinili z několika extremistických trestných činů, oblečením si trička domněle spáchaných. Státní zástupkyně poslušně přidala razítko a věc se tak dostala k mělnickému soudu.

Ten nebezpečného extremistu obžaloby zprostil, a protože státní zástupkyně se neodvolala, trestní řízení v říjnu 2007 skončilo.

Nyní dostal extremista své tričko zpět a může v něm vyrazit na další akci. A zazvonil zvonec a pohádce o rychlém soudu je po čtyřech letech konec.

Na pondělí 14. 2. 2011 nařízené jednání u Městského soudu v Praze o naší žalobě proti rozhodnutí ministerstva vnitra o odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo odročeno na neurčito.

Spis je momentálně u Nejvyššího správního soudu, který musí nejdřív rozhodnout o naší námitce podjatosti.

Stalo se to bez velkého humbuku, ale že k tomu došlo, nelze popřít: to, co provedl Útvar pro odhalování organisovaného zločinu v případě organisátorů tzv. neonacistických koncertů, nepatří do demokracie, ale do béčkového filmu z Divokého východu, jakým byl třeba Kajínek. Co Šlachtovi lidé udělali, je čirý gangsterismus, který nemá s výkonem policejní pravomoci nic společného a který musí každý slušný člověk odsoudit – ne z idealismu nebo aktivismu, nýbrž ve svém vlastním zájmu, protože i jemu může být, jakmile se stane nepohodlným, právě tak jako obviněnému organisátoru koncertů podstrčeno CDčko s dětským pornem nebo sáček s drogou.

Dosud jsem se domníval, že ÚOOZ plní politické zadání s poněkud větším enthusiasmem, než by musel, ale že by se odhodlal k falšování důkazů jen proto, aby zatušoval, že vyšetřování selhalo a ani po půldruhém roce nemá policie v rukou důkazy, které by mohla předložit státnímu zástupci ve formě fundovaného návrhu na podání obžaloby, to mne ani ve snu nenapadlo; tím víc jsem tímto faktem nyní ohromen.

Vážení, tady už nejde o osud pár extremistů, které dostat do tepláků je v očích většiny záslužným činem a každý prostředek k tomu směřující je tímto vyšším zájmem ospravedlňován, ale o to, co si policie bude moci napříště beztrestně dovolit ke každému z nás. Neboli, řečeno natvrdo, přestalo jít o ně a začalo jít o nás: o to, jestli budeme ochotni nasadit si znovu, a tentokrát dobrovolně, chomouty státních otroků, bezprávných jedinců v soustrojí orwellovského státu, jehož policie bude smět vše a občané nebudou smět nic, tak jako tomu bylo za minulého režimu.

Nechci být zbytečně pathetický, ale řekl bych, že vše je nyní v našich rukou: jakou policii – a obecně, jaký stát – budeme ochotni tolerovat, takovou policii a takový stát dostaneme.

Tak se to policii konečně podařilo: po dvaceti měsících usilovného vyšetřování skupiny organisátorů údajných neonacistických koncertů (5× vazba) ÚOOZ zjistil, že ve skutečnosti nejde o neonacisty, ale o gang homosexuálních pedofilů.

Nad usnesením o zahájení trestního stíhání se lze jen pobaveně usmívat: představa, že obviněný, mimochodem otec dvou malých dětí, si – nejspíš spolu s přítelkyní – pouštěl z CD-R homoerotickou dětskou pornografii (a protože se na desítkách CD a DVD ani na jeho počítači žádné další závadné soubory nenašly, patrně si ty dvě nahrávky pouštěli stále dokola), je buď výplodem choré policejní fantasie, nebo výsledkem čehosi, co nápadně připomíná trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele v jednočinném souběhu s křivým obviněním.

Tak to končí, když se dlouhodobě zanedbává dozor nad policií: nebyl bych překvapen, kdyby se po dalších 20 měsících vyšetřování v zabavených počítačích našly pytlíky s heroinem nebo balíček semtexu. Rozhodně teď bude podnětné sledovat, co závadného najdou bdělí strážci zákona mezi předměty z ostatních prohlídek.

Podkategorie