Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Nejen Internetem živo je občanské sdružení, a tak jsme stanuli před nutností vhodně označit své žebrácké sídlo; třeba takto:

Po doručení rozsudku Městského soudu v Praze, čímž došlo k registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, se energicky pouštíme do práce.

Jako první jsme pro nové sdružení navrhli logo:


Jeho autorem je pražský fotograf a grafik Daniel Trojan. Návrh vychází z tradičního erbu sudetských Němců, který vznikl cca v roce 1940 a byl o deset let později – v mírně upravené podobě – převzat mnichovským Sudetoněmeckým krajanským sdružením. Od německého vzoru se znak českého sdružení liší nejen modernějším grafickým pojetím, ale i tím, že orlice nemá na prsním štítku symbol bílé (stříbrné) mříže, který je součástí erbu města Chebu a u spolku s celostátní působností by postrádal logiku. Místo toho jsou na štítku tradiční sudetské barvy: červená a černá. Oba základní motivy erbu, říšskou orlici a kříž jako symbol Řádu německých rytířů, však naše sdružení převzalo beze změny, stejně jako uspořá­dání těchto motivů ve vertikálně půleném poli.

Aktualisováno.
Tisková zpráva, nejen o logu, ale také o stavu sporu s ministerstvem vnitra a o nejbližších plánech sdružení.

V roce 1992 bylo Janu Š. dvacet. Pracoval v rodném Hlinsku jako noční hlídač a jeho život se, minimálně z trestněprávního hlediska, vyvíjel nezajímavě. Až do doby, kdy jej policie obvinila ze znásilnění dvou žen a z neoprávněného užití zaměstnavatelova motocyklu Babeta, na němž měl na místo činu dojet (ano, bdělému oku strážců zákona neujde ani taková maličkost). Pod pohrůžkou vazby se obviněný ke svým skutkům doznal a policie tak mohla případ uzavřít. V hlavním líčení sice Jan Š. svou vinu popíral a tvrdil, že přiznání na něm bylo vynuceno, avšak to obvinění dělávají: jak stojí v rozsudku, obhajoba obžalovaného v tomto směru je nepravdivá, neboť z výpovědi svědka kpt. Františka Šumpíka soud zjistil, že obžalovaný nebyl k výpovědi jakkoliv donucován a jeho výslech byl proveden objektivně a v souladu s procesními předpisy. A policisté nikdy nelžou, zvlášť když totéž potvrdil i pachatelův obhájce ex offo, kterého soud vyslechl jako svědka. Podivné? U českých soudů (a obhájců ex offo) té doby snad ani ne.

Nakonec byl Jan Š. odsouzen jen pro jeden z uvedených skutků, a to přesto, že poškozená, sedmnáctiletá dívka, pachatele popsala jako muže mezi 40 a 50 lety, a provedený rozbor krve jednoznačně vylučoval, že by mu mohlo patřit sperma nalezené na jejím oděvu. Ale proč se zabývat takovými detaily, když pachatele jednou máme: přece nebudeme hledat nového!

Po roce ve vězení se Jan Š. mohl zařadil zpět do společnosti, přestože v postavení, řekněme, poněkud změněném. Ještě mu byl vyúčtován pobyt ve věznici a pro orgány činné v trestním řízení tím jeho případ skončil.

V roce 2006 policie – přirozeně, že jen náhodou, či spíše nedopatřením – vypátrala skutečného pachatele. Tím ovšem vznikl problém, co s tím minulým, nevinným. Řešení, které soudy nalezly, bylo šalamounské: v řízení o povolení obnovy byl zrušen rozsudek pouze v části týkající se znásilnění, pokud šlo o neoprávněné užívání cizí věci, tedy zmíněné babety, na níž měl Jan Š. ujet bez dovolení zaměstnavatele celkem cca 20 km a způsobit mu tak škodu dvacet korun, zůstal původní rozsudek beze změny. Čímž přirozeně obviněný pozbyl i nároku na náhradu neoprávněné vazby, v níž byl, skrze onu babetu, důvodně a která téměř celý trest pokryla. Logika té věci? Dobře, obviněný tedy nikoho neznásilnil, ale něčím přece na místo činu musel dojet, ne!? U některých soudců člověk pochybuje, zda by takový jedinec zvládl přijímací testy pro nástup do mateřské školy, ale jaké soudce nám presidenti jmenovali, takové máme. Doživotně.

Jan Š. měl ale štěstí, protože v jeho prospěch podala stížnost pro porušení zákona ministryně spravedlnosti. Nejvyšší soud vyhověl a Jan Š. tak byl, po osmnácti letech, konečně opět nevinný.

Poslední fasí je řízení o náhradu způsobené újmy. Ministerstvo spravedlnosti bylo k Janu Š. neobyčejně štědré: za to, že z nevinného člověka udělaly orgány činné v trestním řízení nebezpečného sexuálního násilníka a téměř rok jej držely ve vězení, mu na náhradě přiznalo celých 409 tisíc korun!

Není to báječné, žít v právním státě?

Dnes byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze, jímž soud vyhověl naší žalobě proti odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Odůvodnění je podle očekávání skandální: komunistický senát městského soudu vysvětlil, že odmítnutí registrace bylo v podstatě v pořádku, soudruzi z ministerstva ho pouze nesprávně odůvodnili a budou proto muset vydat nové, lépe formulované rozhodnutí.

Soudkyně si ovšem nepřečetly sdružovací zákon, takže si nepovšimly, že k registraci dochází ipso facto právní mocí rozsudku, tudíž nové rozhodnutí již vydáváno nebude: bylo by nicotné. Jediný způsob, jak může nyní ministerstvo vnitra registraci zvrátit, je podat kasační stížnost.

Ministerstvo jsem v souladu se zákonem požádal o zaslání stanov s vyznačenou registrační doložkou. Pokud nevyhoví, dostane se věc znovu k soudu se žalobou na ochranu před nečinností.

Jménem přípravného výboru i jménem svým upřímně děkuji všem, kteří nás v naší právní bitvě s ministerskými úředníky podporovali a pomohli nám dovést ji k tomuto, byť zatím provisornímu, vítězství!

Řád ozubeného kola se očividně stává fenomenem: dnes o něm odvysílala reportáž Televise Nova, pojímajíc ji způsobem, který budí vážné pochybnosti o mentální kondici a kognitivních schopnostech jejích redaktorů.

Protože, jak známo, media působí jako přirozený zesilovač lidské hlouposti, nelze vůbec predikovat, do jak obludné dimense důsledky této recese nakonec narostou a zda ve finále i s Jeho Velkoozubeností neskončíme před soudem s obviněním z trestného činu přípravy státního převratu, neboť je zřejmé, že zvolit si jako symbol náboženské společnosti ozubené kolo nemůže k ničemu jinému než k podkopání základů demokratického právního řádu směřovat!

Zde je to v plné kráse:

Podkategorie