Hned dvakrát se tento týden do hledáčku medií dostal Ŕád ozubeného kola. Nejprve se mu věnoval Jiří X. Doležal v Reflexu. V článku, který označit za neobjevný by bylo snad až příliš lichotivé, JXD dospěl k závěru, že Řád přitahuje své členy tím, že má na webu napsáno odpor, což je signální slovo, jemuž žádný neonacista neodolá. Ponechme jednoduchého publicistu jeho bludu, je pro něho možná lépe, když si to myslí.

Ještě více pozornosti vyvolává na dnešní večer plánované procesí Řádu v Krupce. Policie se prý na neonacisty bděle připravuje. Nejsem sice pravidelným účastníkem řádových procesí, ale podle mých informací mohou zůstat policisté v klidu, tyto akce se odehrávají zcela mírumilovně: v čele procesí kráčí velmistr s – červenými LED podsvícenou – monstrancí ve tvaru ozubeného kola. Velmistr je obklopen deseti ministranty s pochodněmi (je to symbolické, deset je Zubů), kteří se, je-li na trase dost místa, rozvinou do kruhového útvaru a pomalu kolem velmistra rotují. Za nimi pak jdou prostí příznivci Řádu.

Aktualisováno.
Mediální zpráva o procesí, včetně fotografie.

Originálně pojal zprávu server Romea. Formulace: Jsou to zřejmě členové Dělnické mládeže. Viděl jsem mezi nimi i psa, který by měl patřit Lucii Šlégrové, dodal náš spolupracovník. nejspíš vstoupí do dějin žurnalismu.

Aktualisováno.
V iDnes pojali reportáž velkoryse, včetně videa (rozhodně doporučuji už kvůli záběru na ozubeného řádového psa). A proč se procesí konalo právě 17. června? Prosté, Watsone: ve skutečnosti šlo o oslavu svátku Adolfa Hitlera.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Řád ozubeného kola

Zveřejněno: 17. června 2011

Počet zobrazení: 3737

• Řád ozubeného kola
• Krupka
• Reflex
• Jiří X. Doležal

Známá nebezpečná extremistka Michaela Dupová uspěla se svou ústavní stížností proti rozhodnutí o prodloužení vazby.

Blahopřejeme!

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Samolepkový proces

Zveřejněno: 15. června 2011

Počet zobrazení: 2622

• extremismus
• Ústavní soud
• vazba
• Michaela Dupová

Fantazírování a štvaní pana Bechera

FRANKFURT NAD MOHANEM 7. června (Od našeho zpravodaje) — Již podvaatřicáté se sešli v sobotu a neděli příslušníci sudetoněmeckého landsmanšaftu, aby utvořili kulisu pro revanšistické prohlášení. Tentokrát se po mnoha letech odvážili uspořádat svůj sraz na sever od Bavorska — v metropoli západoněmeckého kapitálu Franfurtu nad Mohanem.

Jejich mluvčí Becher je zapřísahal, aby neklesali na duchu a věřili a čekali. Jejich údajné právo na vlast prý dojde naplnění. Zní to neuvěřitelně, ale Becher pasoval své příznivce na jedny z nejdůslednějších zastánců míru, jako by nebylo nacistických zločinů. Odsun musí být podle něho napraven za pomoci sjednocené Evropy v čele s potomkem habsburské monarchie. Vydával se za zastánce svobody východních národů, útočil na protiválečné hnutí NSR a přispěchal na pomoc bonnské vládě prohlášením, že i oni jsou pro politiku z pozice síly, jak ji praktikuje Reaganova vláda. Mnoho zájmu nevzbudil, protože většina ze sto tisíc účastníků si hleděla více krajíce chleba a piva.

Je příznačné pro revanšisty, že čím více stárne jejich základna, tím více se snaží na sebe upozornit křikem a teatrálními gesty. Aby si dodali větší váhy, mluví o čtrnácti miliónech členů landmanšaftů (aby dostali více marek na své rejdy), a aby upoutali na chvíli veřejnost, pozvali si prominenty z oblasti politiky. Hesenský zemský premiér Börner (SPD) jim sice zpočátku poklepal na rameno a politoval je, ale vzápětí byl nucen naznačit, že neustálé omílání revanšistických požadavků vede do izolace. Připomenul jim, jak nebezpečné je vznášet územní nároky, a nabádal uznat skutečnost, že jejich mladá generace vyrůstá v NSR.

Mezi hosty byl i předseda spolkového sněmu NSR Stücklen, který si považoval za čest převzít od Bechera i jednu z cen, jejichž náklady fakticky hradí západoněmečtí poplatníci. Nebyl by to sraz sudeťáků, kdyby na něm nezaznělo servilní přitakání těch, kteří zradili vlast a za jidášský groš zpívají o údajném bezpráví, jemuž byli Němci v Československu vystaveni. K normálnímu obrazu patří také církevní knížata stejně jako různí vědci odvažující se jít na veřejnost se svými pochybnými historickými díly. Na podniku vydělávají i různí spisovatelé a vychovatelé, usilující o uplatnění nacistických názorů o východních sousedech i ve školách NSR.

Fangle, píšťaly a bubny připomenuly, že síly revanše se nevzdávají svých plánů a že dovedou využít každé možnosti k demagogické hře, při níž je v sázce spolupráce mezi národy a mír.

JAN KOVAŘÍK

(Vyšlo v Rudém právu právě před 30 lety, v pondělí 8. 6. 1981)

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 12. června 2011

Počet zobrazení: 1490

• Sudetoněmecké krajanské sdružení
• vyhnání sudetských Němců
• Rudé právo
• Jan Kovařík

Napsal nám ministr Kubice, že otázka naší registrace je velmi složitá a ministerstvu bude trvat ještě měsíc, než se rozhodne, zda bude respektovat zákon a vydá nám stejnopis stanov s registrační doložkou čili nic. Přirozeně ministerstvo znovu žalujeme.

Zde je k tomu tisková zpráva.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 10. června 2011

Počet zobrazení: 1706

• Sudetoněmecké krajanské sdružení
• ministerstvo vnitra
• spolčovací právo

S jakou frivolní surovostí urážejí náš národní cit, kterak namáhají svou duševní impotenci, aby zohyzdili, zlehčili a potupili kulturní práci našich předků… přišli jako cizí minéři, aby podryli naši společnost, aby odcizili ji svému původu, zohavili naše dějiny, zlehčili kulturní naši práci a otrávili, co zbylo z dávné lepší naší minulosti… napsal kdysi Julius Grégr v Národních listech na adresu pochybovačů o pravosti známého literárního falsa, tzv. Rukopisů.

Učinil jsem podobnou chybu jako zmínění pochybovači a dovolil si napsat několik nevlídných slov na adresu Františka Palackého. Tonem téměř hysterickým se ohradil Guy Peters, tvrdě, že Palacký byl historik zcela mimořádný.

Inu, byl – v míře toho, jak českému národu uškodil, se mu stěží může druhý vyrovnat, leda snad další mimořádný, naštěstí však ne tak plodný historik, Zdeněk Nejedlý, Palackého duchovní dvojče.

Problémem Palackého nebyl v tom, že národní dějiny jako někteří jeho jiní po světské slávě toužící vrstevníci glorifikoval, nýbrž že je zčásti fabuloval, zčásti pak vykládal způsobem, pro který není opory v pramenech, který je zcela diskontextuální a který vede – v rovině politické – k závěrům, jež jsou ve svých důsledcích ekvivalentní vyhlášení občanské války, války Čechů proti Němcům.

Ne vše je v Palackém vyjádřeno explicitně, jeho sdělení byla upravována pro censuru asi stejně, jako je rozhlasový FM signál před vysíláním modifikován preemfasí. Po deemfasi, kterou si každý čtenář podle naturelu a temperamentu provedl sám, vychází z Palackého koncepce jasné sdělení: smyslem českých dějin je boj proti Němcům, dědičnému nepříteli českého národa. A kromě toho, zajdeme-li v deemfasi o kousek dál, Němci nemají (autonomní) právo žít na území naší země, toto jejich právo je odvozeno od vůle českých panovníků a může jim být tudíž kdykoli odejmuto.

Podobně nesmyslné jsou Palackého představy o české reformaci. Je nejen zcela mimo kontext postavené, ale vyloženě trapné, máme-li dnes v Praze celou jednu čtvrť a půlku druhé plnou ulic pojmenovaných po náboženských fanaticích a hrdlořezech, jimž nebylo ve své době rovno, a je-li Praha plná domů z počátku století ozdobených husitskou symbolikou. I to je Palackého zásluha.

Není proto příliš nadnesené říci, že František Palacký byl jedním z duchovních otců poválečné genocidy, s níž by, pokud by žil v oné době, musel nadšeně souhlasit. Tím méně je pochopitelné, proč se jej zastávají dnešní historici, kteří sami jeho koncepci nesdílejí a ve slabé chvíli i přiznají její škodlivost.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 6. června 2011

Počet zobrazení: 2493

• dějiny
• František Palacký