Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Na pondělí 14. 2. 2011 nařízené jednání u Městského soudu v Praze o naší žalobě proti rozhodnutí ministerstva vnitra o odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo odročeno na neurčito.

Spis je momentálně u Nejvyššího správního soudu, který musí nejdřív rozhodnout o naší námitce podjatosti.

Stalo se to bez velkého humbuku, ale že k tomu došlo, nelze popřít: to, co provedl Útvar pro odhalování organisovaného zločinu v případě organisátorů tzv. neonacistických koncertů, nepatří do demokracie, ale do béčkového filmu z Divokého východu, jakým byl třeba Kajínek. Co Šlachtovi lidé udělali, je čirý gangsterismus, který nemá s výkonem policejní pravomoci nic společného a který musí každý slušný člověk odsoudit – ne z idealismu nebo aktivismu, nýbrž ve svém vlastním zájmu, protože i jemu může být, jakmile se stane nepohodlným, právě tak jako obviněnému organisátoru koncertů podstrčeno CDčko s dětským pornem nebo sáček s drogou.

Dosud jsem se domníval, že ÚOOZ plní politické zadání s poněkud větším enthusiasmem, než by musel, ale že by se odhodlal k falšování důkazů jen proto, aby zatušoval, že vyšetřování selhalo a ani po půldruhém roce nemá policie v rukou důkazy, které by mohla předložit státnímu zástupci ve formě fundovaného návrhu na podání obžaloby, to mne ani ve snu nenapadlo; tím víc jsem tímto faktem nyní ohromen.

Vážení, tady už nejde o osud pár extremistů, které dostat do tepláků je v očích většiny záslužným činem a každý prostředek k tomu směřující je tímto vyšším zájmem ospravedlňován, ale o to, co si policie bude moci napříště beztrestně dovolit ke každému z nás. Neboli, řečeno natvrdo, přestalo jít o ně a začalo jít o nás: o to, jestli budeme ochotni nasadit si znovu, a tentokrát dobrovolně, chomouty státních otroků, bezprávných jedinců v soustrojí orwellovského státu, jehož policie bude smět vše a občané nebudou smět nic, tak jako tomu bylo za minulého režimu.

Nechci být zbytečně pathetický, ale řekl bych, že vše je nyní v našich rukou: jakou policii – a obecně, jaký stát – budeme ochotni tolerovat, takovou policii a takový stát dostaneme.

Tak se to policii konečně podařilo: po dvaceti měsících usilovného vyšetřování skupiny organisátorů údajných neonacistických koncertů (5× vazba) ÚOOZ zjistil, že ve skutečnosti nejde o neonacisty, ale o gang homosexuálních pedofilů.

Nad usnesením o zahájení trestního stíhání se lze jen pobaveně usmívat: představa, že obviněný, mimochodem otec dvou malých dětí, si – nejspíš spolu s přítelkyní – pouštěl z CD-R homoerotickou dětskou pornografii (a protože se na desítkách CD a DVD ani na jeho počítači žádné další závadné soubory nenašly, patrně si ty dvě nahrávky pouštěli stále dokola), je buď výplodem choré policejní fantasie, nebo výsledkem čehosi, co nápadně připomíná trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele v jednočinném souběhu s křivým obviněním.

Tak to končí, když se dlouhodobě zanedbává dozor nad policií: nebyl bych překvapen, kdyby se po dalších 20 měsících vyšetřování v zabavených počítačích našly pytlíky s heroinem nebo balíček semtexu. Rozhodně teď bude podnětné sledovat, co závadného najdou bdělí strážci zákona mezi předměty z ostatních prohlídek.

Ne, tento post nebude o nedávno medii proběhnuvší polemice týkající se vegetariánsky krmených pejsků, nýbrž o daleko zajímavějším thematu námitky podjatosti soudců ve správním soudnictví. Jednu takovou jsme s kolegy podali, když jsme zjistili, že by o žalobě proti odmítnuté registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení měly rozhodovat dvě bývalé členky KSČ.

Spis doputoval k Nejvyššímu správnímu soudu, kde ho dostal senát, ve kterém je rovněž jedna bývalá komunistka – a samozřejmě nemohlo následovat nic jiného než další námitka podjatosti. O té bude rozhodovat jiný senát NSS (§ 8 odst. 3 SŘS), a pokud i v něm budou komunisté (jsou ve všech kromě devátého), nezbude nám než podat námitku podjatosti i vůči nim.

Už rozumíte, kam jsem tou jitrničkou mířil?

Aktualisováno.
Při pečlivějším promyšlení věci jsem si uvědomil, že NSS má ve zvyku oznamovat složení nikoli jen aktuálního, ale i zástupčího senátu, z čehož ovšem vyplývá, že shora popsaný cyklus bude nekonečný. Sbohem tedy, naše naděje na registraci sudetoněmeckého spolku! Zemřela jsi ve věku nedožitých dvou let na chorobu zvanou soudní řád správní.

Další rozhovor s Patrikem Vondrákem vyšel na serveru Jana Šinágla.

Aktualisováno.
Zde je usvědčující policejní video, o němž se P. Vondrák v rozhovoru zmiňuje. Video z ohledání místa činu jsme zveřejnili již dříve.

Podkategorie