Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Včera, v poslední den desetidenní zákonné lhůty, rozhodlo ministerstvo vnitra o odmítnutí registrace našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a to s odůvodněním, jemuž lze jen těžko uvěřit: dekrety presidenta Beneše jsou nedotknutelné a nikdo je nesmí zpochybňovat, neboť jinak vyzývá k porušování zákonů a ústavy.

Tristní stav této země v roce 2009…

Proti rozhodnutí samozřejmě podáme správní žalobu, kterou na tomto místě rovněž zveřejníme.

Aktualisováno.
Podaná správní žaloba.

Aktualisováno.
K zákazu jsme vydali tiskovou zprávu, kterou přeložíme a rozešleme zahraničním mediím.

V létě by nebylo o čem psát, nebýt ministerstva spravedlnosti, které mne zásobuje podobnými písemnostmi. V této mi na třech stranách sděluje, že řízení o správní žalobě trvající 3 roky a 7 měsíců je sice poněkud delší, než by mělo být, ale žádné odškodnění nedostanu, neboť postačí toto samotné konstatování.

Nu, pokrok nezastavíš: ještě v r. 2007 totéž ministerstvo tvrdošíjně lpělo na názoru, že trestní řízení trvající obludných 13 let není nepřiměřeně dlouhé (případ Uzunoglu), nyní argumentaci zjemnilo a spokojuje se se shora popsanou formulací.

V normální zemi, kde jsou soudy nezávislé, by taková nehoráznost stěží prošla: zde je však slušná naděje, že podobný argument může uspět, zvlášť, pokud jako odvolací stolice bude naprosto nepodjatě rozhodovat ten samý soud, který se průtahů dopustil.

Mám v plánu poslat příslušnému senátu Městského soudu v Praze sadu rolniček s výzvou, aby si je soudci laskavě připevnili na talár, než budou příště rozhodovat ve vlastní věci: dosud jsem však nesehnal vhodný, estheticky přiměřený a decentní model.

Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba.
Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zláme vaz!

— Karel Havlíček



Je možné založit v České republice občanské sdružení, které by ve svých stanovách nerespektovalo lživá dogmata oficiální historiografie a přihlásilo se k evropskému chápání poválečných dějin?

Uvidíme. Sepsal jsem stanovy takového sdružení a experimentálně vyzkoušíme, zda ministerstvo vnitra, jemuž momentálně učarovaly skryté půvaby boje proti extremismu (zejména, co bychom si nalhávali, snadnost dosahování "úspěchů" v tomto boji bez námahy a bez skutečných zásluh), pošle stanovy s registrační doložkou anebo zásahovou jednotku. Nejsem optimistou, očekávám v nejlepším případě dlouhou právní bitvu.

Pokud by se registrace podařila, znamenalo by to, že Česká republika je na své cestě od totalitní společnosti k pluralitní demokracii dál, než jsem se domníval.

Aktualisováno.
Návrh na registraci byl podán osobně dne 12. 8. 2009. Ministerstvo musí podle zákona reagovat ve lhůtě 10 dnů.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov Milan Richter zamítl dnes doručeným usnesením stížnosti všech deseti obviněných organisátorů koncertů neonacistických kapel, které policie začátkem června zadržela a z nichž pět je dosud ve vazbě.

Usnesení je podařené humoristické dílko: zejména výkladová pasáž o tom, jak veřejná žaloba důkazy v průběhu trestního řízení postupně odtajňuje, takže vůbec nevadí, že v usnesení o zahájení trestního stíhání žádné nejsou, musí vyvolat u každého, kdo má aspoň základní povědomost o zásadách demokratického trestního práva, bujaré veselí – napadá mne, že k finálnímu odtajnění důkazů dojde patrně při závěrečném návrhu státního zástupce.

Se složitějšími argumenty, zejména s otázkou zavinění, se tento brněnský právní expert přirozeně vyrovnat ani nepokusil. Nu, tohle hlavní líčení tedy rozhodně nebude žádná nuda!

Osel měsíce července samozřejmě Milanu Richterovi nemohl uniknout, tentokrát mimořádně s rudou Urválkovou stuhou za zvláštní příspěvek k poškozování demokracie v této zemi. Upřímně blahopřejeme!

(Pro referenci a pro porovnání kvality právní argumentace zveřejňujeme i jednu ze stížností.)

Jsou soudci, u jejichž jednání by měla justiční stráž podávat tablety proti bolesti hlavy hned u vchodu. Poslouchat výkon soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Věry Adámkové bylo pro mne utrpením i jen ze záznamu, s občasným používáním rychloposuvu vpřed. Ve věci, jak pravidelní čtenáři mých blogů jistě vědí, jde o nárok na přiměřené zadostiučinění za více než roční protiprávní odpojení vodovodní přípojky čtyřčlenné rodině Habermannových z Lubníka.

Základním – a fatálním – problémem soudkyně Adámkové je komunikace. Dotazovat se nejméně pětkrát různými způsoby, jaké složky osobnostního práva žalobců byly shora popsaným jednáním porušeny anebo jak to zasáhlo do osobnosti žalobců, může jen někdo, kdo buď nečetl žalobu, anebo kdo na profesi soudce prostě nestačí. Nemyslím, že by šlo o zlou vůli, prostě každý z nás má jiné individuální předpoklady, někdo by byl dobrý soudce, jiný by uměl výborně prodávat noviny v trafice.

Při jednání je soudce arbitrem, který podle pravidel daných občanským soudním řádem "coachuje" diskurs mezi stranami, rozhoduje, které důkazy připustí a které ne, a především řízení vede jasným, srozumitelným a efektivním způsobem k cíli. To mi v případě hradeckého neštěstí v taláru naprosto chybělo, a tak nezbude, než se obrnit a další jednání u krajského soudu nějak přetrpět.

Jednání je odročeno na 8. září 2009 od 13.00 hod., opět v jednací síni č. 20. Analgetika s sebou.

Celý zvukový záznam ze včerejšího jednání je k disposici zde, ovšem varuji předem, záznam je zařazen v sekci Masochistův koutek.

Podkategorie