Případ manželů Kolečkových z Karlových Varů, kterým jejich pronajimatel ve snaze vystěhovat je z nájemního bytu tento byt včetně bytového zařízení prakticky zcela zdemoloval, dospěl k prvnímu nepravomocnému rozsudku. Krajský soud v Plzni dnes samosoudcem Martinem Šebkem částečně vyhověl žalobě na ochranu osobnosti a přiznal Oldřichu Kolečkovi – jeho manželka Květa se rozhodnutí nedožila – relutární satisfakci ve výši 75 tisíc korun. Další, souběžné řízení o náhradu škody ve výši cca 450 tisíc korun s příslušenstvím probíhá u Okresního soudu v Karlových Varech; v něm dosud nebylo rozhodnuto ani nepravomocně.

Ačkoli přiznaná částka není nijak závratná, verdikt představuje pro Oldřicha Kolečka velké osobní zadostiučinění a důkaz, že i postkomunistická justice vynese občas spravedlivý rozsudek a postihne po zásluze toho, kdo jednal protiprávně, a zastane se jeho zdánlivě bezbranné oběti.

Sám si nevzpomínám, kdy jsem naposledy slyšel u českého soudu tak podrobné a přesvědčivé ústní odůvodnění rozsudku.

Aktualisováno.
Článek Miroslavy Vejvodové v Plzeňském deníku.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Manželé Kolečkovi

Zveřejněno: 12. března 2010

Počet zobrazení: 2803

• sociální práva
• ochrana osobnosti
• Karlovy Vary
• Krajský soud v Plzni
• Kolečkovi
• Martin Šebek

Dopady nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1849/08 hodnotím jako velmi široké; mám dokonce za to, že jde o nejvýznamnější nález v oblasti správního práva procesního za posledních 10 let, přičemž některé jeho důsledky mají rovněž nikoli nepodstatné aspekty hmotněprávní.

Ústavní soud zřejmě již definitivně překonal závěry vousatého usnesení sp. zn. I. ÚS 263/97, podle něhož jsou občané povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným zákonným způsobem. Není divu, že takový právní názor každému úředníkovi či policistovi imponoval a usnesení I. ÚS 263/97 soudce zpravodaje Vladimíra Klokočky patřilo proto mezi ta vůbec nejcitovanější a nejodkazovanější.

Nový nález s odkazem na čl. 4 odst. 4 Listiny dovozuje, že výzva, jíž veřejná moc překročí svá oprávnění, nemůže být mocensky vynucována a občan nesmí být trestán, jestliže jí neuposlechne. Ústavní soud tedy nepřisvědčil závěrům Nejvyššího správního soudu, který ve svém rozsudku, jejž Ústavní soud podrobil zdrcující kritice, oddělil povinnost uposlechnout formálně zákonné výzvy od otázky její zákonnosti v materiálním smyslu.

Další novum je způsob, jak Ústavní soud nahlíží na samotnou povinnost podezřelého dostavit se k podání vysvětlení. Dosavadní úřední výklad vyžadoval, aby se podezřelý k podání vysvětlení dostavil bez ohledu na to, že má v úmyslu odmítnout výpověď – což by ovšem v judikované věci znamenalo cestu ze Zlína do Prahy a zpět, jejímž jediným účelem by bylo podepsat protokol s tímto kusým prohlášením. Ústavní soud nyní jasně uvedl, že uložení pořádkového opatření (pořádkové pokuty) jen z důvodu nedostavení se k podání vysvětlení (tj. k podání informací) je v oblasti správního trestání vyloučeno, neboť je zapotřebí přísně respektovat i princip zákazu sebeobviňování či sebeusvědčování, který plyne z interpretace čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Je tedy zřejmé, že nález Ústavního soudu značně mění pohled na oprávnění veřejné moci vynucovat součinnost ze strany fysických a právnických osob, a lze předpokládat, že bude mít svůj dopad i do oblasti (soudního) trestního práva, neboť shora zmiňované Klokočkovo usnesení s oblibou a často uplatňovaly i orgány činné v trestním řízení.

K nálezu vydala tiskovou zprávu rovněž Liga lidských práv.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 11. března 2010

Počet zobrazení: 3458

• Ústavní soud
• Eliška Wagnerová
• ústavní právo
• shromažďovací právo
• pořádková pokuta
• správní řízení
• Zbyněk Horváth

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Jan Šinágl

Zveřejněno: 8. března 2010

Počet zobrazení: 3435

• Jan Šinágl
• Konfederace politických vězňů
• Vrchní soud v Praze
• František Šedivý

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 12. února 2010

Počet zobrazení: 1680

• politika
• Sudetoněmecké krajanské sdružení
• ministerstvo vnitra
• Václav Henych

Zhruba před rokem jsem na tomto místě psal o křížové cestě pana Ž., kterého v listopadu 2002 zbili pražští strážníci tak, že skončil na JIP, a o tom, jak se dodnes soudí o náhradu nemajetkové újmy.

Dnešní justiční příběh je podobný, jen je smutnější, už proto, že v něm jde o malé dítě, a stejně jako příběh pana Ž. nekončí šťastně.

V září 2004 nastoupil šestiletý Vojta J. do první třídy železnobrodské základní školy. Událost, která nás zajímá, se stala zhruba dva týdny poté, v době, kdy Vojtovu nemocnou třídní učitelku zastupovala vychovatelka ze školní družiny. Ta odvedla děti na oběd, a aniž by řádně zkontrolovala, zda v učebně nikdo z žáků nezůstal, třídu zamkla. Vojta zůstal uvnitř.

Zachoval se tak, jak se dá u šestiletého dítěte očekávat. Nejprve se snažil přivolat pomoc boucháním na dveře, a když nikdo nereagoval, dostal strach, že ho maminka, se kterou se měl před školou sejít, nenajde. Proto otevřel okno, vylezl na betonovou stříšku nad vchodem do budovy a z více než čtyřmetrové výšky seskočil dolů.

Výsledkem byla těžká zlomenina nohy, kvůli které nemohl až do dubna 2005 chodit do školy a jejíž léčba si vyžádala dvě operace v úplné anesthesii – spolu se stresem v zamčené třídě tedy zážitek, který dítě poznamená na celý život.

Když jsem se v květnu 2005 s případem seznámil, byl jsem optimistický: zavinění školy bylo jasné, újma zřejmá a i když peníze nemohou malému Vojtovi a jeho rodině nahradit to, co prožili, byla vyhlídka na slušnou náhradu, kterou bude zjednána aspoň částečná spravedlnost.

Nejprve jsme – díky mimořádně slušné jablonecké státní zástupkyni – donutili policii, která se věc pokusila zamést pod koberec, případ otevřít, a poté jsme podali na školu (a pro jistotu i na vychovatelku, kdyby soudy věc chtěly posuzovat jako tzv. hrubý exces) žalobu na ochranu osobnosti.

O dva a půl roku později vynesla soudkyně liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem Jitka Kalfeřtová neuvěřitelný verdikt: škola je za zásah do žalobcových osobnostních práv plně odpovědná, a je proto povinna zaplatit mu relutární satisfakci ve výši patnácti tisíc korun!

Ředitel školy, známý pozdějším skandálem kolem videa, na němž ho žáci zachytili, jak jednoho z nich bije, se konsternovaným rodičům vysmál: Tak vidíte, hlupáci, jak jste dopadli, když jste se chtěli soudit s naší školou! Buďte rádi, že kluk přežil, a přestaňte nás konečně svými nářky obtěžovat!

Proti rozsudku jsme podali odvolání, avšak to se nesetkalo s úspěchem: podle nechvalně proslulého osobnostního senátu Vrchního soudu v Praze (aka tři přadleny, tehdy ještě v hvězdném složení Žáková-Říhová-Ferešová) je patnáctitisícová částka zcela přiměřená. Při vyhlašování potvrzujícího rozsudku jsem porušil svou zásadu a řekl jsem nahlas členkám senátu, že se za ně stydím.

Po dalších dvou letech nyní rozhodl v neprospěch žalobce i Nejvyšší soud: jeho dovolání odmítl, dovolací důvody neshledal hodnými své pozornosti.

Zbývá Ústavní soud, a potom možná Štarsburk – v obou případech s pouze theoretickou šancí na úspěch.

Jaké je poučení? Občane, nesuď se v této zemi s institucí. Soudy budou vždy proti tobě, na straně státu, úřadu, školy, vždy na straně silnějšího proti slabšímu. Můžeš mít štěstí a narazit na čestného soudce, který se pokusí hledat spravedlnost, ale ani takovém případě nemáš vyhráno, protože odvolací soud jistě rozsudek změní tak, aby zapadal do rozhodovací praxe postkomunistických soudů.

Až budu s Vojtovými rodiči hovořit, budu se jim muset omluvit, protože jsem jim dával falešnou naději, místo abych jim po pravdě vysvětlil, jak se věci s českými soudy mají. Místo abych jim reálně pomohl, učinil jsem jejich bolest a pocit ponížení a bezmoci ještě palčivějšími.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 10. února 2010

Počet zobrazení: 1848

• Krajský soud v Ústí n. Labem
• ochrana osobnosti
• Jitka Kalfeřtová
• Železný Brod