Dopady nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1849/08 hodnotím jako velmi široké; mám dokonce za to, že jde o nejvýznamnější nález v oblasti správního práva procesního za posledních 10 let, přičemž některé jeho důsledky mají rovněž nikoli nepodstatné aspekty hmotněprávní.

Ústavní soud zřejmě již definitivně překonal závěry vousatého usnesení sp. zn. I. ÚS 263/97, podle něhož jsou občané povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným zákonným způsobem. Není divu, že takový právní názor každému úředníkovi či policistovi imponoval a usnesení I. ÚS 263/97 soudce zpravodaje Vladimíra Klokočky patřilo proto mezi ta vůbec nejcitovanější a nejodkazovanější.

Nový nález s odkazem na čl. 4 odst. 4 Listiny dovozuje, že výzva, jíž veřejná moc překročí svá oprávnění, nemůže být mocensky vynucována a občan nesmí být trestán, jestliže jí neuposlechne. Ústavní soud tedy nepřisvědčil závěrům Nejvyššího správního soudu, který ve svém rozsudku, jejž Ústavní soud podrobil zdrcující kritice, oddělil povinnost uposlechnout formálně zákonné výzvy od otázky její zákonnosti v materiálním smyslu.

Další novum je způsob, jak Ústavní soud nahlíží na samotnou povinnost podezřelého dostavit se k podání vysvětlení. Dosavadní úřední výklad vyžadoval, aby se podezřelý k podání vysvětlení dostavil bez ohledu na to, že má v úmyslu odmítnout výpověď – což by ovšem v judikované věci znamenalo cestu ze Zlína do Prahy a zpět, jejímž jediným účelem by bylo podepsat protokol s tímto kusým prohlášením. Ústavní soud nyní jasně uvedl, že uložení pořádkového opatření (pořádkové pokuty) jen z důvodu nedostavení se k podání vysvětlení (tj. k podání informací) je v oblasti správního trestání vyloučeno, neboť je zapotřebí přísně respektovat i princip zákazu sebeobviňování či sebeusvědčování, který plyne z interpretace čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Je tedy zřejmé, že nález Ústavního soudu značně mění pohled na oprávnění veřejné moci vynucovat součinnost ze strany fysických a právnických osob, a lze předpokládat, že bude mít svůj dopad i do oblasti (soudního) trestního práva, neboť shora zmiňované Klokočkovo usnesení s oblibou a často uplatňovaly i orgány činné v trestním řízení.

K nálezu vydala tiskovou zprávu rovněž Liga lidských práv.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)