Dnes doručeným usnesením odmítl Městský soud v Praze správní žalobu proti zákazu registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Důvod: jako žalobce nemělo být uvedeno "přípravný výbor sdružení", ale "členové přípravného výboru sdružení".

Je celkem jasné, co by s tímto plodem soudcovského ducha udělal Nejvyšší správní soud (viz např. lehce procesně esoterický Baxův rozsudek na toto thema), ale hraje se tu jiná hra: soudci senátu 11 Ca velmi dobře vědí, že zašlou-li odmítavé usnesení ve lhůtě, kdy lze ještě podat novou žalobu, je značně pravděpodobné, že podruhé tento "horký brambor" už na stůl nedostanou. A tak si pražský městský soud, vyznačující se jinak tempem, jež by zahanbilo nejednoho cti dbalého hlemýždě, výjimečně pospíšil. Novou žalobu jsme přirozeně ihned podali.

Normálně bych členům senátu udělil cenu Osel měsíce, ale cítím, že toto usnesení by spíše zasloužilo kolegou-bloggerem Bohumilem Doležalem pravidelně udělovaného "Bobříka vyčůranosti".

Pro právnické fajnšmekry doporučuji rekapitulaci vyjádření ministerstva vnitra na str. 2–3 usnesení (je pozoruhodné, jak rychle ministerstvo odpovědělo, když podle § 74 odst. 1 SŘS má na vyjádření dva měsíce). Výklady o tom, co si ministerstvo představuje pod svobodou projevu – neboli "theorie mírné demokracie v mezích zákona" – vyvolaly minimálně u mne výbuch nezřízeného veselí.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 13. října 2009

Počet zobrazení: 2300

• historie
• Sudetoněmecké krajanské sdružení
• vyhnání sudetských Němců
• ministerstvo vnitra
• Městský soud v Praze

O povedené Konfederaci politických vězňů (KPV) a její vypečené šéfce Naděždě Kavalírové jsme na tomto blogu psali již vloni v říjnu. Mezitím byla Kavalírová jmenována do čela rady ÚSTRu a zdálo se, že její, pravda poněkud pozdní, kariéře nestojí nic v cestě.

Tedy až do včerejška, kdy server iDnes zveřejnil informaci o tom, že Kavalírová měla být v době totality členkou celé řady režimních organisací, které se s její pověstí politické vězeňkyně totality jaksi neslučují. "Nádavkem" dodal server i něco informací o tom, jak to v Konfederaci pod vedením Kavalírové chodí. Sestra předsedkyně pochopitelně vše popřela a obvinila své oponenty z pletichaření před nadcházejícím sněmem KPV.

Ve skutečnosti je to celé trochu jinak: N. Kavalírová, osoba od mládí nesmírně ambiciosní – a jednající bez skrupulí – si kdysi, v r. 1979, přikrášlila svůj životopis na přihlášce do bytového družstva; tam uvedla, že je členkou SČSP, ČSTV, ČČK a dokonce ÚV ČSŽ, tedy aby v družstvu věděli, že soudružka není nějaký nýmand, ale Někdo (dlužno podotknout, že pravda to vše s největší pravděpodobností nebyla). Teď se dokument našel a v sestru v mezidobí proměněná soudružka Kavalírová má problém, jak své někdejší chvástání vysvětlit. Dobře jí tak, řeknou si mnozí, jimž je jednání této kariéristky z duše protivné.

Kavalírové vytáčky jsou ovšem jen folklorním zpestřením současného vření v Konfederaci. Daleko důležitejší je masivní porušování stanov a autokratické řízení organisace, o němž článek v iDnes rovněž referuje. Dva z postižených, Josef Hejtmánek a František Přeslička, již podali žalobu, další členové, jimž bylo fakticky jen rozhodnutím předsedkyně pozastaveno členství, se k podobnému kroku chystají.

A ještě další kapitolou jsou otázky majetku KPV. Vedení spolku se nechalo slyšet, že cca za dva roky hodlá Konfederaci zrušit. Co se stane s jejím nemovitým majetkem, který má hodnotu desítek milionů korun (a co se stane s více než dvaceti miliony na účtu bývalého Emingerova fondu), to je ta správná otázka, o kterou by se novináři měli zajímat.

A nakonec mám pro ně (stejně tak jako pro ty ze svých čtenářů, kteří rádi chodí ad fontes) ještě authentický zápis z vylučovacího zasedání Rady KPV. Před četbou bodu 8 doporučuji zhluboka se nadechnout…

Aktualisováno.
Z Emingerova fondu bylo za poslední dva roky odčerpáno podstatně víc peněz než do té doby, takže zůstatek na účtu je nyní už jen necelých 15 milionů korun. Prostředky byly z velké části "přelity" do KPV, která není na rozdíl od nadačního fondu povinna své hospodaření zveřejňovat a nelze ověřit, zda s nimi bylo naloženo v souladu s vůli zakladatele fondu: takže takový malý český nadační tunel – věru podnikaví muklové! Podrobnosti viz výroční zpráva.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 8. října 2009

Počet zobrazení: 1539

• totalita
• Konfederace politických vězňů
• Naděžda Kavalírová

K mediálně ostře sledovanému případu manželů Kolečkových z Karlových Varů, které jejich pronajímatel terorisoval způsobem neobvyklým i na tuto právem zapomenutou část Sudet, byla vydána tisková zpráva a byla zveřejněna žaloba.

Osobně nejsem optimistou a očekávám, že případný úspěch v Plzni zvrátí pražský vrchní soud, jehož tři soudkyně, "princezny s rudou hvězdou na čele", dosud nikdy nezaváhaly, naskytla-li se jim příležitost pomoci utlačovateli proti utlačovanému. Naštěstí je tu i Nejvyšší soud a tak je šance, že – dožije-li se zbývající žalobce výsledku – kolem roku 2012–3 bude nějaká satisfakce za skutek, který se odehrál v r. 2005, nakonec přece jen přiznána.

Aktualisováno.
Odročeno na 25. listopadu od 12.30 hod., místo nezměněno.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Manželé Kolečkovi

Zveřejněno: 25. září 2009

Počet zobrazení: 1764

• ochrana osobnosti
• Karlovy Vary
• Krajský soud v Plzni
• Kolečkovi

Málokdy uděluji tradiční cenu tohoto blogu Osel měsíce, jíž oceňuji mimořádné příspěvky v oblasti práva, s takovým gustem jako tentokrát: soudkyně Městského soudu v Praze Eva Pechová sice nepatří mezi pražskými soudci k těm úplně nejhloupějším, ale je to, dalo by se říct, z hlediska odborných kvalit slušný, zasloužený dolní decil.

Poslyšte příběh, který mne k udělení ceny vedl:

Vloni v listopadu vydal městský soud usnesení, jímž odmítl mou žalobu a nařídil, že mi bude vrácen dvoutisícový soudní poplatek (meritorně se spor mezitím dostal před zvláštní "Mazancův" kompetenční senát, to ale není v našem příběhu důležité). Když mi soud poplatek nevrátil ani půl roku po právní moci usnesení, podal jsem stížnost na průtahy v řízení. Místopředseda soudu ji shledal důvodnou, omluvil se a přislíbil nápravu. Ale ani to nestačilo a soud zůstal nečinný dalších šest týdnů; podal jsem proto návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. K němu se vyjádřila předsedkyně senátu E. Pechová, která místo aby vrácení poplatku promptně zařídila, zaujala právní názor, že v řízení, které je pravomocně skončeno, nemůže k průtahům docházet, a nemám si tedy nač stěžovat.

Takovou míru "positivistické" tuposti a nezájmu o problémy účastníků řízení aby člověk pohledal i mezi českými soudci!

Cenu přesto uděluji jako podmíněnou: pokud snad její názor potvrdí senát Nejvyššího správního soudu, budou oslí uši ve tvaru paragrafů relegovány jemu.

Aktualisováno.
To se však již nestane, protože soud poplatek nakonec vrátil, takže jsem svůj návrh mohl vzít zpět.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 17. září 2009

Počet zobrazení: 3652

• Městský soud v Praze
• Eva Pechová
• Osel měsíce
• soudní poplatek

Jsou na adrese www.sudetsti-nemci.cz a mělo by fungovat vše, včetně e-mailu.

Protože jde o nedovolené občanské sdružení (ovšem toto rozhodnutí není zatím pravomocné, viz § 129 odst. 1 in fine SŘS), musíme se omezit na presentaci dokumentů k zákazu sdružení, ale i to je, myslím, "výživný" a atraktivní materiál.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 2. září 2009

Počet zobrazení: 1211

• historie
• politika
• Sudetoněmecké krajanské sdružení
• vyhnání sudetských Němců