Málokdy uděluji tradiční cenu tohoto blogu Osel měsíce, jíž oceňuji mimořádné příspěvky v oblasti práva, s takovým gustem jako tentokrát: soudkyně Městského soudu v Praze Eva Pechová sice nepatří mezi pražskými soudci k těm úplně nejhloupějším, ale je to, dalo by se říct, z hlediska odborných kvalit slušný, zasloužený dolní decil.

Poslyšte příběh, který mne k udělení ceny vedl:

Vloni v listopadu vydal městský soud usnesení, jímž odmítl mou žalobu a nařídil, že mi bude vrácen dvoutisícový soudní poplatek (meritorně se spor mezitím dostal před zvláštní "Mazancův" kompetenční senát, to ale není v našem příběhu důležité). Když mi soud poplatek nevrátil ani půl roku po právní moci usnesení, podal jsem stížnost na průtahy v řízení. Místopředseda soudu ji shledal důvodnou, omluvil se a přislíbil nápravu. Ale ani to nestačilo a soud zůstal nečinný dalších šest týdnů; podal jsem proto návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. K němu se vyjádřila předsedkyně senátu E. Pechová, která místo aby vrácení poplatku promptně zařídila, zaujala právní názor, že v řízení, které je pravomocně skončeno, nemůže k průtahům docházet, a nemám si tedy nač stěžovat.

Takovou míru "positivistické" tuposti a nezájmu o problémy účastníků řízení aby člověk pohledal i mezi českými soudci!

Cenu přesto uděluji jako podmíněnou: pokud snad její názor potvrdí senát Nejvyššího správního soudu, budou oslí uši ve tvaru paragrafů relegovány jemu.

Aktualisováno.
To se však již nestane, protože soud poplatek nakonec vrátil, takže jsem svůj návrh mohl vzít zpět.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)